Výstup na Cerro Calvaria (3 966m)

Vyrážím na cestu a před sebou mám přibližně 120 metrů převýšení, což není zas až tak moc. První atrakcí jsou čuníci, kteří jsou tu šikovně přivázaní na dlouhém špagátu, aby mohli somrovat jídlo od poutníků, kteří se na tento kopec vydávají kvůli křížové cestě. Házím jim šlupky, jak jinak, než od banánu a viditelně si pochutnávají i na tom tvrdým konci. Výstup do sedla
je docela prudký a ve vedru pravého poledne docela úmorný. Poprvé si zde všímám, že mám slunce naprosto v nadhlavníku a nevrhám téměř žádný stín. Předbíhám spoustu důchodců, kteří vypadají, že je to jejich poslední cesta. Smekám však před nimi. Ze sedla mezi místními Bezdězi je ještě prudší chodník, ale po pár minutách sem nahoře této téměř čtyřtisícovky.
Výstup stál za to. Je odtud nádherný výhled na celé město, na jezero, pláž s přístavem i na ty kopce, ze kterých jsme přijeli. Docela věřím Lonely Planetu, že být tu na západ slunce musí být naprosto úžasný zážitek. Vrchol kopce je jakoby srovnaný do roviny a je tu spoustu těch zastavení křížové cesty. Říkám si ještě o vyfocení jednomu poutníkovi a vracím se zpátky do sedla. Odtud ještě vylízám na druhý, menší kopeček (3 931m) o kterém si myslím, že se jmenuje Níňo Calvaria a má tu být nějaká incká rozvalina. Nic tu však nenacházím, kromě dřevěného kříže. Později zjišťuji, podle plánku v LP, že ten Níňo Calvaria s inckou bránou je kopec na druhý straně města a tohle je jen nějaký noname.