.jpg)
Opravdu kousek od Copacabany je hraniční vesnička Yunguyo. Vylézáme z autobusu a relativně rychle nás celníci odbavují. Ještě si chci vyměnit peníze, ale menší zavalitý indián, který šéfuje našemu zájezdu říká, že máme počkat do Peru, že je tam lepší kurz. Projíždíme velkou bránou a už jsme v Peru. Sbohem krásná Bolívie! Na hodinkách nastavujeme o hodinu míň a pak vyplňujeme snad miliontou kartičku na naší cestě. Dostáváme obrovské razítko do pasu a je to hotový. No problemo. Takže šupky dupky do směnárny. Měním všechny Boly za Soly a netuším, že platit Boly nebolelo ale Soly se holt solí. Ještě měním jednu stodolarovku. Vše v pohodě. Kurz je 3,33 Solu za $, takže to máme 1Sol = 7,1 Kč. Martin chce též vyměnit stodolarovku, ale nechtějí mu ji vzít. Šéf výpravy vysvětluje, že je prý ze série, která se tu falšovala či co. Martin to vzal pragmaticky šel do druhé směnárny a tam mu ji vzali, faleš nefaleš :-).
.jpg)
Ze začátku nevidíme téměř žádný rozdíl mezi Bolívií a Peru, příbřežní krajina jezera je stejná na obou stranách hranice. Ale stejně mám takový zvláštní pocit ocitnout se v této pro Evropana mýty opředené zemi. První větší peruánské město Juli nás přivítá tisíci prasátek, které vrhají sluncem nasvícené střechy z vlnitého plechu. Tak to vypadá, že jsou na tom lépe či moderněji než Bolívijci. Plech místo slámy. Po chvíli se na dlouhou dobu odpojujeme od jezera Titicaca a jedeme zemědělským vnitrozemím. Silnice je sice asfaltová, ale díry jsou naprosto všude, tankodrom na druhou. Po cestě se nás, a nejen nás, ujímá ten tlouštík co nám radil na hranicích, později přejmenovaný na Malého Generála. Je to dobrý obchodník. Postupem času nám vnutí výlet nejen na plovoucí rákosové ostrovy kmene Uros, které jsme měli stejně plánu navštívit, ale i dlouhou plavbu na ostrov Taquili vše za 40 Solů (284 Kč). K tomu navíc ještě jízdenku do Cuzca na zítřejší večer za 30 Solů (213 Kč). Asi jsme zaplatili něco navíc, asi určitě :-). Myslím, že rozhodně neplatí co Peruánec to lidumil. Pohoda nic vlastně nezařizovat a s těžkými bágly nelítat po městě a složitě shánět odkud a kdy to všechno odjíždí za to určitě stojí, zvlášť když nás zítra sem a tam bude vozit mikrobus tohoto indoše, jak nám slibuje. Docela však lituji, že pojedeme do Cuzca za tmy, cesta má vést nádherným údolím obklopeným velehorami, ale uznávám, že je to nejrozumnější varianta po návštěvě ostrovů se přes noc přesunout zase o „kus“ dál. Ještě nám prý sežene hotel na dnešní večer. Po asi dvou hodinkách od peruánských hranic se zase vracíme ke břehům jezera a po chvíli máme už Puno na dohled. Je to docela rozsáhlé město, rozkládající se na svazích kopců roubících jezero.
.jpg)
Opravdu kousek od Copacabany je hraniční vesnička Yunguyo. Vylézáme z autobusu a relativně rychle nás celníci odbavují. Ještě si chci vyměnit peníze, ale menší zavalitý indián, který šéfuje našemu zájezdu říká, že máme počkat do Peru, že je tam lepší kurz. Projíždíme velkou bránou a už jsme v Peru. Sbohem krásná Bolívie! Na hodinkách nastavujeme o hodinu míň a pak vyplňujeme snad miliontou kartičku na naší cestě. Dostáváme obrovské razítko do pasu a je to hotový. No problemo. Takže šupky dupky do směnárny. Měním všechny Boly za Soly a netuším, že platit Boly nebolelo ale Soly se holt solí. Ještě měním jednu stodolarovku. Vše v pohodě. Kurz je 3,33 Solu za $, takže to máme 1Sol = 7,1 Kč. Martin chce též vyměnit stodolarovku, ale nechtějí mu ji vzít. Šéf výpravy vysvětluje, že je prý ze série, která se tu falšovala či co. Martin to vzal pragmaticky šel do druhé směnárny a tam mu ji vzali, faleš nefaleš :-)..jpg)
Ze začátku nevidíme téměř žádný rozdíl mezi Bolívií a Peru, příbřežní krajina jezera je stejná na obou stranách hranice. Ale stejně mám takový zvláštní pocit ocitnout se v této pro Evropana mýty opředené zemi. První větší peruánské město Juli nás přivítá tisíci prasátek, které vrhají sluncem nasvícené střechy z vlnitého plechu. Tak to vypadá, že jsou na tom lépe či moderněji než Bolívijci. Plech místo slámy. Po chvíli se na dlouhou dobu odpojujeme od jezera Titicaca a jedeme zemědělským vnitrozemím. Silnice je sice asfaltová, ale díry jsou naprosto všude, tankodrom na druhou. Po cestě se nás, a nejen nás, ujímá ten tlouštík co nám radil na hranicích, později přejmenovaný na Malého Generála. Je to dobrý obchodník. Postupem času nám vnutí výlet nejen na plovoucí rákosové ostrovy kmene Uros, které jsme měli stejně plánu navštívit, ale i dlouhou plavbu na ostrov Taquili vše za 40 Solů (284 Kč). K tomu navíc ještě jízdenku do Cuzca na zítřejší večer za 30 Solů (213 Kč). Asi jsme zaplatili něco navíc, asi určitě :-). Myslím, že rozhodně neplatí co Peruánec to lidumil. Pohoda nic vlastně nezařizovat a s těžkými bágly nelítat po městě a složitě shánět odkud a kdy to všechno odjíždí za to určitě stojí, zvlášť když nás zítra sem a tam bude vozit mikrobus tohoto indoše, jak nám slibuje. Docela však lituji, že pojedeme do Cuzca za tmy, cesta má vést nádherným údolím obklopeným velehorami, ale uznávám, že je to nejrozumnější varianta po návštěvě ostrovů se přes noc přesunout zase o „kus“ dál. Ještě nám prý sežene hotel na dnešní večer. Po asi dvou hodinkách od peruánských hranic se zase vracíme ke břehům jezera a po chvíli máme už Puno na dohled. Je to docela rozsáhlé město, rozkládající se na svazích kopců roubících jezero.
Žádné komentáře:
Okomentovat