D162 - San Pedro party

Rano poklidne vyjizdime na hranice, odbavujeme se /pan ani nekouka na pasy a jen razitkuje. proste nikoho tu behem dne skoro nema ale i tak se nechce unavit. Jeste sem se vlastne zapomel zminit ze na strance ¨titul¨ hned vedle fotky, kam se nic davat nema, uz mam 5 razitek, takze sem fakt titulovanej/ a pak sledujeme jak se z chilske strany pozvolna sjizdeji busiky a mikrobusy a z bolivijske jeepy. Svoz je za 40boliku. Nakonec vyjizdime uz v pul10. Kluci na posledni lavici docela trpi protoze vyfasovali pani ktere notne smrdi s pusy, furt neco taha z nosu a chrchla. Me rozesmeje tim ze na pohunka vola mozo ¨mladence¨. Zkraje se jede chvili po prasande /divim se ze ten kousek chilani nevyasfaltovali aby trosku rejpli do eva/ a pak uz se napojujeme na asfaltku smerujici do argentyny pres Jama pass. Tenkrat kdyz sme tu jeli opacne me ani neprislo jaky je to krpal dolu. Spousta zachranych pruhu a nejspis i hodne sedin pro ridice nakladaku, kterych tu jezdi o nekolik radu vice nez na bolivijske silnici. Pri sjezdu se kochame Licancaburem coz je fakt hora giganticka. Dole nas jeste cekaji chilske procedury ale je to necekane rychlovka. Na konecny to vypada ze je jizdny snad dobrovolny, musime si najit samy nekoho kdo tech 40boliku chce. Jdeme se ubytovat smerem k indianovi ale nakonec koncime o guest house driv kde je to vyrazne hezci. Skoro po tydnu sprska :-) a pak uz jdeme na kure s hranolkama a hledame mercado s pivkama coz tu neni vubec jednoduche. Dobre je ze vratne lahvace maji sroubovatelny uzaver, idealni na zapadovkovou turu :-) Vyskrabeme se na mirador kde se kochame a zvesela zapijime bolka tour. Na zpatek jdeme uz lehce navaty - znovu na kure a pak jeste pro krabicaky, coz tu asi neni takova potupa jako v cechach. Je jich tu spousta druhu a nejsou tak levny.

D161 - Volcanos Salar Tour VI. - Licancabur (5 930m)

Ve 2 sme uz neklidny, tak nam vstat neda zas az takovou potiz. Coca caj + rostlinka + diluran jako zaklad uspesneho vystupu :-). Nastesti neni moc velka zima. Po tme jedeme kolem lagun az pod sedlo mezi sopkama do 4 628m, coz je o stovku vic nez sme cekali. I tak nas ceka prevyseni 1300metriku v tehle vysce. Ve 3:30 startujeme. Ve tme to necekane pekne utika. Pozvolna se rozedniva a vyhled na laguny a hreben sopek za nimi je cim dal lepsi. Urcite je to na vyhledy nej kopec z tech tri. Po ceste mijime krizek pana co se vydal na horu sam a nejak se tu zapomel. Cesticka je docela dobre vyslapla a zadne technicke obtize nas necekaji. Tempicko mam nejpomalejsi presto na vrchol vystupuju v normo casu 5hodin /oproti kili o hodku rychleji a o 100vyskovych vic/. Rozhledy jsou super i kdyz se zda ze nas bolivijskej vrchol je o metr dva nizsi nez vybezky krateru na chilske strane. Ani to nas nemotivuje to cely obchazet protoze vyhledy do chile na atacamu ztracenou o 4km nize v oparu za to nestoji. Pekne je jezirko v krateru. Pry tam v zime!! meli cviceni bolivijsti vojaci - nejdriv vystup, pak rozsekani ledu a nakonec koupani..brrr. Zpatky jdeme jinudy - sutovymi zlaby, kterymi to klesa opravdu rychle. Zaludne jsou jen sesuvy kamenu, tak se cilene trhame abysme si to neposilali na hlavu. Na prestavku si sedame s guidem na vic jak tunovy kamen, tak ho jen tak tak zadrzujeme na miste i kdyz jeho sjezd by byl urcite zazitkem, ktery by asi kluci nize uplne nedocenili :-) nakonec mirnime tempo a vykladam si z guidem o zivote a tak. Nakonec me to neda a porpve se ptam bolivijce na Evika - guidik je z nej na vetvi, prej evo opravdu cumpli silnice, telefony a tak. Ono je asi zakladem vydrzet v bolivii u valu vic nez rok a trosku se propagovat :-). Mijime druhy a pry posledni krizek na licancaburovi a pry patri 25.lety holce z nasi republiky ktera to sla kdyz to bylo pod ledem a bohuzel si tohle korejtko sjela az do skal :-(. Sestup trva jen neco vic jak hodinku. Sem docela uslaplej i hlava se ozyva ale lepe nez po Uturunkoj. Potreboval bych si na chvili lehnout ale resime prejezd do Chile. Cekali jsme ze pojedeme busem jak nam bylo receno v Tupize ale ten pry jede jen v 10rano, coz sme uz davno prosvihli. Nechame se odvizt na hranice /stale tu beha ten jeden osamoceny sakal a je tu vyhoreny bus slouzici jak bano/ Celnici sou ochotny a volaji do san pedra pro taxik, ale ten prijede jen kdyz zaplatime 100USD coz se nam nechce. Hodinu cekame jestli nepojede nejaky nakladak, ale tahle silnice je vic nez marna tak se vracime zpet. Nasi pruvodci nam stejne rikaji ze jidlo a nocleh budeme mit stale gratis - fakt sme meli stesti na cestvoku, vyrazne nejlepsi z tech trech pokusu co jsem tu mel. Alespon davam siestu ktera me stavi na nohy. Vino uz dns bohuzel neni ale i tak sme radi ze sme vsechny tri planovane sopky zvladli

D160 - Volcanos Salar Tour V. - K lagune Verde

Dalsi den naprosteho azura nas vita, takze s tim destivym obdobim to neni tak hrozny. Ceka nas cesta pres quetenu grande ktera je kupodivu radove mensi nez chica. Vsude je spousta zelenych bofedalu a malych skalnatych kanonu - docela rozdil oproti vyprahlemu okoli. Malem sme svetky vypousteni obrovskeho stada lam z ohradyt ale babka si to naposledni chvili rozmysli, asi nechce mit nezvane divaky. Na dalsim salaru, tentokrat Chavilri, se zpatky vracime na hlavni okruh a delame zajizdku k Sol de Manana. Letos to moc necoudi a ani to cerveny jezirko nemuzu najit. Bublajici efekty zustali. Kvuli panovi musim zapnout GPS (chps po spanelsku me vubec nejde do pusy) a vyvratit znovu zazitou poveru ze je to tu v 5tisicich. Kousek cesty zpatky k termalum, kde je hooodne narvano tak me to ani nelaka tam zalizt, mimo odsoleni noh. Pobiha tu nekolik strazcu kteri hlidaji aby si nikdo neodskocil do prirody v okoli a pouzil predrazeny hnusny zachod za 3boliky. Skrz krasnou krajinu daliho prijizdime k lagune Verde a koukame na toho obra co nas zitra ceka - prevyseni jak na tunupu, vysku skoro uturunka. To bude maso. Laguna se docela zmensila, asi ji to necekany sucho nedela moc dobre. Jedeme do osamocenho hostelu vedle baraku narodniho parku, kde je mimo nas jen opuchlej frantik s zenou /maji vystup na likiho uz za sebou/ a hrozne si to chvali. Po obvyklem nekonecnem briefingu s nasim panem mame sraz jeste s guidem /na L je povinny za 60USD na skupinu/ a pak uz do hajan a (ne)tesit se na 2hodinu ranni. Pred tim jeste vyhled na hvezdy, je jich videt zase tak 4x vic nez u nas doma.....

D159 - Volcanos Salar Tour IV. - Uturuncu (6 025m)

Budicek tentokrat neni zas az tak drsny, kolem sesty. Ceka nas spanila jizda, protoze silnice pod kopec je v mnoha zdrojich vedena jako nejvyssi na svete. V sedylku mezi dvema hlavnimi vrcholi byl totiz sirny dul a tim padem i cesta pro nakladacky. Parkrat prohrabneme kola v bazinatych bofedalech a pak uz sme u byvale fabricky na siru. Obcas je u cesty pohozen i obrovsky vyfarany kus. Cesta stoupa nekonecne a my chceme samozrejme co nejvyse :-) trosku posetrit nohy a hlavne plice :-) Pan nakonec parkuje v neuveritelnych (5 552m) i kdyz by mohl jeste pokracovat dale - pry uz to autu nedela dobre, kupodivu. Tentokrat uz beru scarpy a chvili to da zabrat je zavazat - koordinace po tomhle vyskovym soku/skoku neni uplne nejlepsi. Samotny vystup docela v pohode, klasickej sutovej sopecnej svah. Lukas tradicne bere caru, ja dorazim jako druhy. Bylo to jen 470metru prevyseni, takze je to fakt asi uplne nejlehci 6ti tisicovka na svete, ale i tak dala zabrat. Na vrcholu dostavame tradicni vejluh z nejake byliny na vysku. Trosku chci pozlobit Dusana tak mu hlasim ze vyska je pouze 5993m (aby si pripadne nemojl vyskocit :-)) ale netrapim ho dlouho a pak si uzivame jeho radost :-). Sestupujeme prudkym sutakem, ktery lukas zbiha za coz si vysluhuje od pani prezdivku el condor :-). Pri sjezdu se me udela nejak blbe, preci jen ta akli byla nic moc dobra a odpolko prolezim. Vecer je me nastesti uz dobre, protoze od pana dostavame za odmenu lahvicku cerveneho :-)

D158 - Volcanos Salar Tour III. - Laguny

Dneska nas ceka njklasictejsi cast okruhu, protoze at clovek jede z jkekoliv strany, tudy jede pokazde. Opoustime San Juan a mirime na mensi salar Chiguana na kterem je nejzajimavejsi panorama sopky Oleague na jeho konci. To je v podstate jediny znamy vulkan na tour na kter neplanujeme stec. Kousek dal je uzemi skalek a oficialni mirador, kde mame obidek. Celou dobu nas sleduje obrovska viskaca, ktera je ze zbytku asi vlmi zivena. Pak nasleduje serie 4lagun - hned ta prvni Canapa je nejkrasnejsi. Navic oproti zime je uplne precpana plamenakama. Odhad tk 800kousku. Navic se nas drzi dobre pocasi - po obloze je sice hodne smouh ale my furt jedeme v kvadrantu kde je naproste azuro. Dalsi laguna se jmenuje Hedionda (smrduta) tak se bavime kdo je vic Hediondo cimz konecne rozesmivame nasi pani kucharku a po zbytek cesty to na ni zabira, mluvit o nekom ze je hediondo :-). Dalsi lagunky nejsou zas az tak zajimave. Pak je prejezd poust Siloli - coz je obvykle nejvyssi misto tohoto dne cca 4720m. Prohani se tu spousta vikuni, ktere jsou zive z buhvi ceho. Povinna zastavka u kameneho stromu a uz jsme u laguny colorada - topu tohoto dne. Akorat ze Evo v ramci cumpleni trosku zvysil vstup z 30 na 150boliku. Tentokrat jedeme i na druhou, vzdalenejsi vyhlidku, ktera je uplne nejlepsi - vsude dokola jen ruda voda. Tady opoustime klasicky okruh a mirime do kopecka smer vesnicka Quetena Chico - vychodisko na Uturunca. Cesta do sopecneho pasa neni kratka - vrcholi na urovni Mont Blancku,cca 4820. Quetena Chica (4 150m) je lamarska obec dokonce i s kostelykem. Navic je tu spousta zebrravych psu, kteri si zrovna oblibili nas hostel. Zbytek dne uz jen klasicky zevling a dobra strava od nasi pani a pln hrnky coca caje. Mame od stolu, ja dokonce i od postele, krasny vyhled na nas zitrejsi cil Uturuncu - nejvyssi kopec v sirem okoli

D157 - Volcanos Salar Tour II. - Tunupa (5 166m)

Ve 4 rano mame budicek a ceka nas prvni ze tri vystupu, takovy zahrivaci i kdyz lizt prakticky neaklimatizovany na 5tku taky neni nic optimalniho :-) Nas pan nas odvazi jeste o 300vyskovych nad salar do 3980m, kde vyslap zacina. kupodivu nam bude delat i pruvodce. Stoupame kolem inckych ohradek. Asi se dost nudili protoze jich je vsude spousta a hlavne do hroznych vysek. Cim vic jsme bliz tim je jasne ze nasim cilem bude oranzovy predvrchol, ktery jako jediny vypada schudne. Cestou, hodne sutovitou, ze az lituju ze stale dupu jen v teniskach :-), se propracovavame do sedla 4900m a pak i pres mensi skalky na samotny predvrchol. Jsou odtud krasne vyhledy na salar i kdyz na zapadovku by to tu bylo lepsi, takhle jsme zase meli krasne vybarvenou sopku. Samotny hlavni vrchol cca o 200metru vyssi je hodne neschudny. Na vrcholku jeste dostavame nejaky specialni vyluh na vejskovku, ale zatim se hlava moc nespina. Sestup dolu je docela dlouhy a v sutovych zlabech opravdu vzpominam na sve scarpy odpocivajici v jeepu. Jeste pred navratem k autu si davame malou zachazku do jeskynky s mumiema. Docela zajimave. Po obidku ve vesnici vyrazime na dalsi cestu. Zastavujeme jeste u plamenaka ale bohuzel je chciplej :-(. Dalsi dlouhy prejezd salaru na ostrov Rybaru. Je tu az nechutne jeepu, ale skoro vsichni maji obed tak mezi kaktusama je docela volno. Takhle v poledne je to tu uplne jiny nez v ranu a taky pekny. Nejvetsi kousky maji az 12 metru do vysky a patri tak mezi nejvyssi na svete. O kus dal zastavujeme jeste na miste kteremu se vyhnul ten prasny mrak a pak uz min zajimava cesta do vesnice San Juan (3 700m), kde strasne fuci. Tady si lehce lecime rany, protoze se hlava nakonec preci jen trosku z toho vystupu ozvala. Je to tu dost velky zapadakov, ale to na altiplanu vubec neprekvapi :-)

D156 - Volcanos Salar Tour I. - Cesta pod Tunupu

Dusan nakonec vecer dorazil, takze vyrazime ve trech coz je dobre nejen po financni strance. Jedeme po polnacce smer Uyuni. Vzpominam jak sme tenkrat malem umrzli kdyz sme jeli obracene. Kochame se peknou krajinou kolem Tupizy a pak uz stoupame do kopcu. Zastavujeme na miste kde Butch Cassidy udelal svuj povestny prepad. Dlouhou dobu nas provazi panorama hory Chorloque (5 552m), kde je aktualne nejvyssi dul na svete. Sjizdime do Atochy, strasneho zapadakova a centra minerstvi. Pry to tu docela frcelo ale co Evo vyvlastnil doly tu vlak s mineraly jezdi uz jen jednou tydne. Mame tu obed a docela me zaujme sbirka broukou na stene pribytku. Mezi asi 5 exemplari se zvlast vyjima vzrostly svabik :-) Pres pouste kde je spousta malych tornadek se pozvolna blizime k Uyuni. Mame tradicni zastavku u hrbitovu masin a pak uz razime na salar, ktery rozhodne neni tak belostny jak si ho pamatuju. Pry uz dlouho nesprchlo i kdyz je obdobi destu :-) a vichr prival prach. Stopuje nas nejaky pan ze mame prevezt nejakyho zatoulanyho plamenaka na druhou stranu salaru, tak ho mam celou cestu 20centaku v krabici za hlavou. Cesta pres salar je dost dlouha ale minout nemuzeme - pekny vulkan Tunupa je dobry majak. Uz z dalky premyslime kam az se dostaneme protoze hlavni vrchol se spoustou prudkych skalek asi nebude to prave :-). v mokrinach u konce salaru kde si vyslapuje par plamenaku vysazujeme naseho necekaneho pasazera. Bohuzel nevypada moc dobre, nejak se nechce zvednout na ty svy tycky, tak to s nim asi neni moc dobry :-(. Vecer jdeme jeste na peknou zapadovku na salar. V noci je hrozny vedro ani si nevzpominam kdy a zda vubec jestli jsem nekdy spal v Bolce jen v trenkach pod prosteradlem.

D155 - Tupiza - Inca Canyon trek (3 370m)

Rano je pekne ale na snidani musime cekat, protoze pan ma jen jeden stul v jidelne a ten zrovna obsadili argentinci - tak vyrazime na mirador na hrebinku hned za hotelem. Cesta je docela nepratelska, hnusna sutovinka a kdyby clovek nahodou uklouzl takse zastavi maximalne o kaktus. Nakonecale vrcholek davame a je to opravdu nej vyhled na tupizu, nejvic panoramticky. Hned pod nami reka pak mesta a na obzoru cele to barevne pozadi. Si rikam ze jsem tu ztravil uz docela dost dnu ale poradje co objevovat :-) Sestup je jeste horsi, ale s trochu obezretnosti se to da i kdyz podruhy bych tam uz asi nelezl :-) K snidani popijime klasicke mate de coca

Porad nemame uplne jasno jak to vykoumat s tim salar tourem a hlavne aklimatizaci. Nic nam neprijde idealni. Uz skoro premyslime ze pojedeme busem do Uyuni a vyrazime odtama, coz asi vytusil i pan a da nam zajimavy navrh, samozrejme drazsi nezkdyby sme dali klasiku ale porad za slusny prachy. Takze budeme mit privatni fotografickou (vyborny kdyz nemam fotak :-) solo tour - pojedeme tedy 2, mozna 3 jestli se konecne dusanovi podari nejak dorazit. Na celych 6 dni - takzenebudu naprijmu - a budeme tam mit 3vystupy na sopky: Tunupa, Uturuncu a Licancabur...takzeto tu opravdu uz vycerpam do posledniho :-)

Nadseny jdeme do mesta, ze se to nakonec tak skvele domluvilo, jeste vybrat penize - V bance je hrozny naval ale policista nas dovadi hned k prepazce - Lukas vybira s karty a pani se nejak nelibi jeho podpis - tak ji musim vysvetlit ze je to stary podpis, no sranda. Ja jen menim v cambiu a zas mam 10dolarovku u kterym se mistnim nelibi serie, klasika.

Dal shanime bicikletu aleto se nedari tak jako nahradni program davame vylet smer puerto del diablo a canyon Inca, kde byl pred 2roky pekny trubka trek :-) zase si uzivam paradni skalni utvary a lehke lezeni vkanonu. Po case jsmena krizovatce kde jsme predtim zvolili spatny smer. Tentokrat stalenahoru kolemsirny ajinych sopecnych vyvrelin. Konecne sme docela uvareny v pasu (3 370m) s peknym vyhledemi kdyz nasim smerem neuplne otevrenym. Tak se muzeme jen domnivat jestli nas ceka sestup spravnym smerem. Klesame mezi giga kaktusi po pesince obcas lemovanou pet lahvickami /nejspis bolivijske turisticke znaceni :-)/ ale jinak ani nohaazna male stado koz hlidane dvema psiky, ktere lehce musim usmernit vrhanim kameny. Kanon se ka zuzuje a je dost super. Trosku neprijemna je jentunka ktera semusi brodit a vody je lehce po pas, tak pak jdu asi hodinku v trenkach abych dosusil spòdek :-) prvnim clovekem je babka, ktera hrabe v korytku kameny nahromadky. Pak uz prvni zaslouzene pivecko a nejaka dobra basta /ta je tedy zatim jen v planu/ jo taky pujdu k holici na uno milimetro , uz sem trosku zarostlej...takze salsi zprava az za 6dni ze san pedra

D154 - Cesta di Tupizy

Rano prsi takze se Saltou loucime trosku ubrecene. Jako mistni omladina pari dost svedomite. Tolik vylitejch se v pul6 rano uz dlouho nevidel. Na busaku je uz pekny naval protoze z nejakeho duvodu spousta busu vyrazi na svoutpout o sedme. Mezitim se dela pekny slejvak tak sme to prosli jeste na pohodu - proste hlaska z LP o tom jak je v Salte nadherne podnebi nam proste zalezla pod nehty. Po vic jak 2hodinach sme v Jujuy, ktery jeuz trochu indiansky. Tady nabirame ztratu protoze mirime do garazi, kde ani nevime proc stojime. Pakuz nasceka quebrada Huamhuaca, velmi pekny barevny kraj ktery sem tu uz docela popsal pred 5 lety :-). Mame par zastavek kde se cast turistu obmenuje - Tilcara /stala by za navstevu/ a Humahuacu. Pak uz Altiplano a lamicky. Dlouho jedeme pres 3500m. Konecne sme v La Quiace, po 7,5hodkach, kde z¡jistujeem ze nam vlastne pohunek v salte nedal papir k baglum, tak musime hodne tvrdit ze ty bagly jsou opravdu nase.

Ve vetsim klidu nez pred 5 lety kracimetech par bloku na hranice a tam trosku pada to co si pamatuju ze jsem byli za chvilku vyrizeny - je tu giganticka fronta, zpusobena asi i 3velkyma mezinarodnima autobusama. Rozhodujeme se ze pujdeme asi na hulvata a jdeme az k okynku a ptame se na neco a pak jdem o kus dal a snazime se infiltrovat do fotky. Neni ani moc velky protest protoze kolem nas je spalir lidi z busu kteri to zdrzuji nejvic. Akorat nejaky cyklista si k nam jde stezovat ze uz tu stoji 4hodiny a v tu chvili se ozivai nejaky pokrik fin de fila /konec fronty/ ale nastesti nas zachranuji nejake senority ktere taky chteji predbehnout a hnevdavu se obraci na ne..Pak prijde policajtka a vyhodi senority at si prijdou zitra v 8rano. My prazivame ale i tak tu kysneme skoro hodinku, alei tak smeradi zaetu nejsme dorana. U Bolivijcu je to rychlejsi.Krosnou schazuji vlajku ale mezinarodni skandal nastesti nezacina. Posunuje hodinky o jednu zpet, takze uz mame 5hodin rozdil. Pak uz frcime nabusakve Villazonu, kde kupujeme posledni 2listky do Tupizy na 5. Takze uz na rychlo na levne kuratko spapasfritas a pivecko a pak uz do krosbusu. Nagrafitech je stale Evo SI a stale CUMPLE :-), takze to se nezmenilo. Ale sem v transu - je nova asfaltka. Teda skoro cela hotova, jen par mostu chybi. Takze asi plati co smevideli na politickym bilboardu - Evolucion :-)). I takprijizdiemuz za sera. Ale odchytava nas sympaticky plan ze manovy guest house za dobrou cenu, a zenas tami odveze. Trosku nas prekvapi ze jedeme pres most pryc, aleneni to zasaz tak daleko a je to na bolku fakt luxusni ubytko a navic jeste nam za luxusni pokoj uctujemin nez chtelpuvodne za normalni. Jeho pani pere navic kilo pradla 15kc tak budu konecnezas vonet. Vecer uz jen prochazkapo meste, basta, pivko a hura do hajan...btw chodimetu v triku a vecer je dvacet, jaky rozdil oproti zime a mucho frio expedition

Den 155, Brutal Sajama trek (5 155m)

Rano, i pres panujici kosu, se jdeme jak spravni ¨fotografove¨podivat na vychod slunce. V okoli vesnice neni totiz vyhled jen na Sajamu, ale i na dve strasne zname sopky na hranici s Chile - Parinacotu a Pomerape. Babka nam k snidani dela vajicka, ale dava je jen na jeden talir a jednu lzici, tak tu snidani mame trochu intimni. Pak uz konecne vyrazime na turu. Puvodne jsme chteli jit do base campu Sajama, ale zmenili jsme plany, kdyz jsme dostali neco jako mapku v uradovne NP a tam je vyznaceny turisticky okruh k lagunam, coz nam prislo zajimavejsi. V pul 8 vyrazime po altiplanske plani a temer se musime prodirat lamami, protoze je akorat babky vypousti z ohrad. Pohledy na sopky jsou uzasne, takze zacatek cesty jak ma byt. Po 8km prichazime ke gejzirum, coz je docela pekne misto s peknymi efekty. Na jednom miste prska varici voda a opodal je vsechno zmrzly. Za dalsi 2 km konci i cesta kudy muzou frcet jeepy a cesta prakticky mizi tez. Pokracujeme asi hodinku nezazivnym kanonem bez vyhledu a trosku jsme nejisty zda jdeme spravne. Mapka je haluzni, coz se vsak dalo ocekavat. Konecne vystupujeme do sedla (4 872m) ve kterem je hranicni sloupek Bolivie / Chile a pod nami je prvni laguna. Hura jdeme dobre. Laguna (4 840m) je castecne zamrzla, ale chci udelat koupaci pokus, tak si proslapuju cestu ledem ale vic jak pod kolena nejdu, zas takovy otuzilec nejsem :-). Premyslime jak jit dal. Sice zniceho nic objevivsi cesta a planek ukazuji jit dal, ale to bysme frceli nekam do Chile pres paseracke cesty, tak zkousime vyjit pokusne do jednoho mensiho prusmyku a hura je z neho videt druha laguna, tak jseme to tipli spravne. Samozrejme ze mimo nas tu neni ani noha, proste naprosto dokonala tura s trochou dobrodruznosti. Druha laguna lezi jeste vis (4 925m) a rozhledy okolo jsou fakt super. Stoupame dal az do takoveho mensiho sedylka (5 040m). Ja si odtud jeste vylezam na vyhledovy kopecek (5 155m) ze ktereho je videt i posledni laguna na nasi ceste a rozhledy jsou asi nejlepsi. Honza setri sily. Posledni laguna (4 995m) je tez super a jelikoz je to asi nejvyse polozena vodni hladina o ktere vim, tak delame dalsi otuzilecke pokusy :-). Cesta zpet vypada uz velmi jednoduse jen sejit druhym kanonem na silnicku na plani, ale jelikoz tu zadna cesta vyslapla neni, tak je to docela boj kudy jit. Na jednom miste zjistujeme ze jsme si vybrali spatny smer a jsme asi 100 metru vyskovych nad kanonem, tak davame i mensi horolezeckou vlozku smer dolu. Po chvili mijime i prvniho cloveka, nejakeho typka co jde pro lamy jen v sandalech s cernymi omrzlymi prsty. Na 24kilometru zacina konecne zase cesta a vyhledy na Sajamu, ale uz si to moc neuzivam, jsem dost znicenej a hlavne uz temer bez vody. Nejhorsi je ze ruznych cest je vic tak experimentujeme. Uz jsme konecne na dohled silnice, ale zadny most, je tu jen brod pres docela sirokou reku. Zacina se stmivat, tak uz na cesty peceme a jdeme direktne podle GPS cestou necestou. Chvili mensi mocal a tak :-) . Kilometry naskakakuji a my uz jdeme jak figurky jen silou vule za svitu hvezd. Konecne jsme u mostu pres tu zradnou reku a nejaci mistni na nas udivene sviti baterkou. Asi nechapou kde se gringove berou bez baterek ze skoru hodinu trvajici temnoty. Po temer 36 kilometrech jsme konecne u nasi babky. Byla to dalka co lecktery clovek nesel ani v Cechach a my si to dali v takovych vyskach. Padam na lavici a vypijim behem chvile snad pul lahve limci. Pak me chytne i tresavka a kdybych to netipnul ze je to z unavy tak bych vsadil na komara malarika :-) .

Den 154, Cesta do NP Sajama (4 306m)

Rano je uz Honzovi dobre, tak bezime sehnat smenarnu a po zabaleni uz mazeme na autobusak koupit listky do vesnice Sajamy, kde je i nejvyssi hora v Bolivii a nase posledni zastavka v teto krasne zemi. Cas se nam tu totiz krati, za chvili uplyne 30 dni kdy tu clovek muze v kuse byt. Bohuzel musime koupit listek az do Chilske Arici, takze dost preplacime. Jelikoz mame spoustu casu tak se poflakujeme v okoli autobusaku a taky zevlujeme dlouho na netu. Nas bus je zatim asi nejpohodlnejsi, uplnej opak toho junglozniho stroje. Plynulost pohybu je vsak velmi nizka. Vyjizdime do Al Alta nad La Pazem kde se dlouho ceka, nikdo nevi na co. Pak zase dostavame obed ale ceka se az to vsichni snedi aby si pani mohla odnest nadobi. Sedime tedy uz dve hodiny v buse a La Paz mame stale nadohled. Cesta dal vede zemedelskou krajinou zpocatku smer Oruro / Potosi, kde jsem uz dvakrat jel ale po kazdy v noci. Od odbocky k chilskym hranicim je uz videt obrovita Sajama i kdyz je snad jeste skoro 200 km daleko. Po okoli jsou rozmistene krasne kosteliky v zapadlych vesnickach. Cim jsme bliz, tim vypada Sajama majestatnejsi. Se svymi 6 542 metyry o hodne prevysuje okolni krajinu a jeji osamocenost tomu dojmu jeste pridava. Pres mensi prusmyk ji objizdime a pak uz nas jako jediny vysazuji na odbocce do vesnice. Cedule ukazuje jeste 11km, tak to vypada na nepeknou rychtovacku s plnou polni. Stestena nam vsak preje, jeste ani nestacime vyfotit ten krasny kopec a uz je tu mikrobus vezouci dve indiansky babky, tak nasedame a frcime smer vesnice. Okolo je neuveritelny pocet lam prevysujici nekolikanasobne pocet krokodylu v pampe na kilometr :-). Ve vesnici nas vysazuji akorat pred uradovnou narodniho parku, kde se musime registrovat. Hned vedle jsou dva hostely ale jsou tam uz nejaky turisti tak se nam tam nechce a jdeme na namesti, kde se nabizi ubytovani v domacnosti. Ubytovavame se u babky ktera vlastni i kramek. Na pokoji mame specialni lampu pridelanou k plynovy bombe, takze nejen sviti ale i trochu hreje. Vesnice je ve vysce 4 240 metru, takze za chvili pada pekna kosa. Proto se jdeme podivat jen na zapad slunce a rychle se zahrabat do spacaku

Den 153, Cesta Rurre - La Paz

Pred druhou hodinou konecne prijizdi zapraseny bus a ridic vypada uz dost gumove. Netusime kolik uz naridil, minimalne 5 hodin a ted ho ceka dalsi 18 hodinove pokracovani bez vystridani, takze tady ridi asi supermani. Pikolik vypada jak Blekota a je strasne maly, takze klidne cely vleze do zavazadlovyho prostoru. Proste nas poveze spravna dvojka. Bohuzel mame mista na leve strane coz znamena ze nebudou vyhledy do rokly. Spi se neklidne a v 6 uz koukam, protoze jedeme krajem kterym jsme predtim frceli ve tme. Furt se jede pres zelene pralesni kopce. Na snidani zastavujeme ve vesnici ktera ma krasne jmeno, Kilometr 52. V Canaravi jdu kupovat banany a nakonec usmlouvam rekord - 25 malych bananu za 4,8Kc. Cesta smrti je v klidu, protoze vubec nevidim do propasti a jeste jedeme pri skale takze vsichni ostatni musi couvat a jinak zonglovat s verky. Kazdopadne je cesta zpet o dost bezpecnejsi. Pichame klasicky jeste kolo ale to uz je tradice. Nejvic dre Blekota. Pred Coroicem uz je konecne asfalt a muzeme rici ze jsme prezili. Naposledy jedeme ten sileny kopec do Cumbre a jsme zvedavy jak nam bude. Beheme jednoho dne vyjet z 200 metru nad morem skoro do 4 700. Me je fajn ale Honza ma nejaky krece v zaludku asi z te hromady bananu co furt jime. Tak si za prusmykem necha zastavit. Jsem trosku nervozni protoze za chvili cely bus rve bamos, ale nakonec se stiha vratit. V 21 vecer prijizdime do chladneho La Pazu. Takze cely den od chvili kdy jsme sedli v Rurre na busak. Bereme taxik do naseho andelskeho hotelu, kde nam pani rika ze si oddechla ze nas vidi. Mysleli jsme totiz ze prijedeme uz o den driv. Plan na zitrek urcime az zitra operativne jak bude Honzovi.

Den 152, Rurre

V pristavu nas uz ceka Angelo 1 - zvany tez mega guma a zase frcime po leve strane. Je to takovy Anglan. Z auta vylizame cely upoceny a zapraseny. Celo si utiram kloubockem a ten razem dostal ostre oranzovou barvu. Uz je potreba laundry jak sul, takze v Arice dam vsechno vyprat. Uz vypadam lehce jak homeless. Potrebujeme vymenit nejaky prachy ale v Rurre je to docela problem. V bance meni pouze dolace. Nakonec se dari v jednom guesthousu ale kurz je marny. Jdeme koupit hned listky na pulnoc. Prijdou nam dost levny 160Kc za 18hodinovou streku. Jeste ma byt chvili svetlo tak vyrazime na kopec s krizem nad mestem. Najit nastup bez zeptani se asi 3lidi by bylo temer nemozne. Jsou to takove schudky vypadajici ze vedou nejakym lidem na zahradu. Vystup je jen asi 200 metru vyskovych ale ve vedru a dusnu je to makacka. Lije z nas jak z konu. vyhled z vrcholu je paradni ale na foceni je o dost lepsi tu byt rano. Ne jednu stranu jsou zelene kopce a na druhou uz nekonecne Amazonska nizina. U joudy davame pizzu a protoze jsme pry friends tak dava lepsi cenu. Prichazeji sem i Korejci a berou si na nas emaily, tak sem zvedavej co nam napisou. Jinac zivot je tu uplne jiny nez jinde v Bolivii. Pusobi na me takovym brazilskym dojmem. Je tu daleko vic zivo a i devcata chodi odhalenejsim tak je obcas i na co koukat :-). V 21 prichazime na busak a ceka nas do pulnoci otravne cekani v neustalem vedru. Kolem pul 23 kdy nas chyta optimismu ze uz brzo pojedeme prichazi zevl z nasi spolecnosti a pru je zpozdeni a jede se az ve 2 rano. Takze optimismus zase klesa

Den 152, Rio Yacuma - Pampa tour III.

Tentokrat se uz opravdu vstava na 6 a tentokrat jeste za tmy plujeme bez motoru potemnelou pampou a poslouchame zvuky z okoli. Obcas nad hladinou poskakuji ryby a krokousove jsou na lovu tech nebozacek. Na vychod slunce zastavujeme na nejakym poli ale lepsi vyhlidka by se sikla lip. Pak sledujeme Jabiru jak tahaji vetve na sve hnizda, jsou to nejvysi ptaci v cely Americe. Koukame ze volavky tahaji vetsi ulovky nez my vcera, ale asi je o tim ze oni to rybareni trenujou cely svuj zivot. Felipe uz zase zevluje u brehu a ceka na svoji kazdodenni comidu. Angelo vysipa na breh lavor testovin a on jich vetsinu zblajzne na jeden zaber. Posledni casti programu je koupacka s delfiny. Thomasovi se nechce. Korejci za mnou prichazeji a omlouvaji se za se tez koupat nepujdou. Vubec nam to nevadi a vyrazime na soukromou tour jen s Angelem. Plujeme daleko na druhou stranu a nakonec parkujeme v docela pekne zatocine kde fakt plave asi 5 delfinu. Nejblizsi krokous je asi 50 metru daleko. Ptam se Angela na hloubku pry 5 metru ale radsi skacu po nohach a delam dobra na mem miste je zrovna jen asi metr vody. Prvni tempa jsou takovy rozpacity cekam zda me nebude neco ohryzavat nabo tak. Honza skace hned zamnou a pak se rachame, delfini kousek od nas pohoda. Po par minutach projizdi dalso dve lodi a na lidech je videt jak se jim ulevilo ze nemusi do vody prvni. Plaveme smer krokous ale kdyz jsem od nej asi 20 metru tak ho plasi lod, tak nebyl pocit uplne blizkosti. Na zpatecni ceste opalovacka, uzivame si vedro, protoze na horach bude zase pekne frisno. Korejci nas obdivuji ooooooo. K obedu je flaksa z prastaryho skotu a posledni jizda do pristavu. Pampa byla fakt super, hlavne tech zvirat vsude okolo.

Den 151, Rio Yacuma - Pampa tour II.

Vnitrni hodiny me budi uz pred 5, ale nic se nedeje, tak polehavam dal a cekam az me nkdo oficialnenkdo vzbudi. V 5:30 vyrazi druha parta nekam a my stale nic. V 6:30 to Aleman nevydrzi a jde se optat co a jak a kucharka mu rika ze startujeme az v 8. Angelo samozrejeme chrape. Jsou krasne cervanky, tak obchazime okoli ale na jedine schudne cesticce z naseho lezeni to brzo otacime protoze je to rejdiste bodaveho hmyzu snad vsech druhu. Na strom zase radi opice a i jeden tukan. Snidane je vyborna, takze zpravy o vyzive na teto tour nelhaly. Na smazenych vajickach jsou olivy na coz koukaji Korejci vyjevn. Prekvapuje me to, ale pry olivy v zivote nevideli. Angelo jdem nasipat spagety ze vcerejska Felipovu, coz je na pul ochoceny krokodyl co kazdy rano priplouva na snidani. Je to sranda sledovat krokodyla jist spagety. Pak uz nas ceka vyprava za anakondou. Fasujeme vsichni gumaky a vyrazime pro dalsi skupiny, protoze pry cim je vic lidi tim vetsi sance je ji odchytit. Jedeme docela dlouho lodi a pak vyrazime do takovych polobazin, kde je to obcas nahrane s vodou blizici se vrsku holynek. Kvetou tu nejaky kytky tak je to docela i pohledny. Delame mensi rojnice a trosku si pripadam jak na houbach. Akorat ze misto hribku hledame hade. Pry tu maji anakondy max 4metry, takze snad to nebude mit zas az tak lehky se pred nami schovat. Nejvetsi kousky jsou vsak az v brazilskem Pantanalu, kde dorustaji az 8 metriku. Sice je slunce schovany za mraky ale i tak je dost velky vedro a lov se stava unavujicim a hlavne zacina vypadat trosku beznadejne. Angelo se dokonce vydava nekam do hloubek a mizi v mocalu az do pasu ale tez se mu nedari. Obchazime takove hlubsi rameno ale chilanky jdou zkratkou tak je o zabavu postarano jak vsechny mizi tez skoro po pas v mocalu. Neuveritelne se stava skutkem a jeden z guidu ji preci jen nachazi. Je malicka, ma asi jen 2metry, ale alespon neco. Nastava dlouhe muceni nebohe anakondy. Skoro kazdy ji chce pohoupat za ocas coz se ji ocividne vubec nelibi. Pak hromadna fota atd. Po muceni zviratka se uz pomalu vracime, Angelo nas vede zkratkou pres brutalni houstinu, tak se ukazuje ze pampa na nejakou pesi turistiku absolutne neni. K lodi se vracime pres mensi lesik, vsichni uz jen tak kecaji a premysli na obed, kdyz tu Angelo zacne triskat klackem do zeme a pak spolu s druhym guidem odchytavaji kobru!!! Pry nejvice peligroso zivocich v pampe. Tak trosku bych cekal alespon nejaky varovani ze se mame koukat kam slapeme. Kobra utoci jak diva a snazi se guida pokousat, je i delsi nez anakonda predtim. Guid ji vsak nejak zazracne slapne za krk a pak zkrocenou drzi tesne za hlavou, takze dalsi mensi muceni hada zacina. K lodim uz jdou vsichni s hlavou uprenou k zemi. Po ceste nazpatek mijime krokouse bez nohy, asi se moc zblizka priplul podivat na motor lodi. Obidek je vyborny i kdyz korejci tvrdi ze je ryze fakeova :-) Siesta v hamakach a odpoledne dalso cast program - lov Pyrani. Takze po spoustu rokach jdu zase rybarit. Vybaveni je haluzni, pytlacka jen s hackem, ani oluvko to nevedou. Nahazujeme vsak kousky masa, tak je u lodky docela zivot. Je to docela zabava. Angelo chyta nejvetsi Pyranu a kdyz ji vytahuje hacek tak se mu docela ostre zakousne do prstu. Vysledky rybareni jsou nasledujici, Angelo toho ma nejvic, pak Honza, ja na tretim miste se 4 pyranema a az na chvostu Korejici kteri u toho samozrejem nejvic jeci. K jidlu bude asi jen 6, ostatni byli maly plivy. Pak se uz jen valime v hamakach a Angelo nam prinasi obrovskou hromdu popcornu, takze takovej gringo pocit. Vecer se zase pluje k baru, ale uz nas to tam moc nebavi. Jedinym povyrazenim je kdyz chteji Korejci za letenku pivo zdarma. Tak je pani vysmeje a at ji hodej do kose. K veceri jsou nase ulovky ale kdo rika za je kapr nejkostnatejsi ryba tak asi nemel Pyranu :-) Najit maso je docela boj, ale chut je docela dobra. Vecerku mame zase brzo, protoze zitra se ma ¨zase¨stavat brzo

Den 150, Rio Yacuma - Pampa tour I.

Poustim GPS a jsme jen 300 km vzdusnou carou od La Pazu, ale jako kdybychom byli v jinem svete. Zadny 4 tisice nad morem ale jnen 164 metru. Slunicko brutalne prazi, tak jsme si tu v nizine udelali taky takovy maly leto. Cekame nez prijed kanoe z predchozi tlupou a mezitim muzeme koukat na kroukouse a hlavne sladkovodni delfiny, ktery docela blbnou u pristaviste. Koukame na ostatni skupiny a skoro vsichni jsou po 8, tak je docela fajn ze nas je jen 6. Konecne priplouva nas guide a taky se jmenuje Angelo, tak se trosku obavame nasledujicich dnu ;-). Voda se tu jen tak line prevaluje a koryto ricky je docela uzky, takovy jak jsem si predstavoval ze bude vypadat to pralesni vcera. Zpocatku vsechno fotime, hlavne krokouse, ale je jich tu hrozne moc, snad kazdych 50 metru alespon jeden. Anglo jich odhaduje kolem 10 000 po celem toku reky. Maji tak okolo 2 metru do dylky. Je tu taky spousta ptactva, par druhu volavek, obrovsky Jabiru, mistni bazanti a spousta jinych. Srandovni jsou rodinky kapibar, nejvetsich hlodavcu na svete. Jsou velky jak divocaci ale jejich maso pry neni ¨bueno¨takze k veceri asi nebude. Klidne se prochazeji okolo krokousu, ale ty si na ne netroufnou, ty lovi hlavne ryby. Jinac me ty kapibary prijdou jak dost velky tupouni, asi by je nebylo tezky ulovit v pripade nouze ;-). U jednoho stromu je docela pretlak kanoi protoze tu radi snad 30 opic do zlatova zbarvenych. Je to proste super safari, furt se okolo lodi neco deje. Po 2 hodinach priplouvame na nasi zakladnu. Je to tu docela pekny ale okoli o dost vic neprostupnejsi nez v jungly, tak se pso moc daleko jit neda. Po male svacinc mame odpocinek v hamakach a zde filozofujeme o toerii vschno, takze doslo uz i na fyziku :-)). Pak je na programu plavbu do baru na zapadovku, kde davame jedno pivko. Zapadovka docela fajn ale komari trochu zlobi. Ukazuju Korejcum fotku ze silnice smrti, jedinou co se me asi povdla. Kamion balancuji na hrane rokle a poprve slysime jejich ooooooo. Tamagociove, jak jim rikame, protoze maji sebou mini kompy a ve volnych chvilich gembli znaji Pilsner Urquel, protoze byli dokonce v Cesky republice, ale na klasicke asijske tour co den to jedna zeme. Pak uz rikam Angelovi bamos a vyrazime zpet. Jsme takovy jeho asistent, protoze si zapamatoval moje jmeno a z nejakeho pofiderniho duvodu si mysli ze jsem nejvetsi spanelstinar ve skupine. Takze kdyz chce neco rici skupine tak vola Pedro ;-). Posledni ¨atrakci¨ vecera je sviceni baterkama krokodylum do oci, pekne se jim lesknou. No bavi to jen chvili. Ceka nas vyborna veca, ale Korejci samozrejme srkaji vsechno takze mame i o estetiku vystarano. Angelo vyhlasuje na zitra budicek uz v 5 rano, tak lezeme pod moskyterie a rychle spat.

Den 150, Cesta do Santa Rosy

Hotylek Los Andes se zapisuje mezi ty na ktere se s ¨radosti¨vzpomina. Ve 3 rano tu tentokrat dela binec babka s dedkem. Neco resi nekonecne dlouho a samozrejme ze poradne nahlas. Kolem 5 obligatne kouhout a v 7 zacina herna svou cinnost dlouhou hymnou. Cerstvi po sladke noci balime veci a ja zjistuju ze me dost smrdi kapsicka na doklady do ktere sem ukryl kuru z ¨cesnekoveho¨stromu ze vcerejsi jungle. Dela svemu jmenu opravdu cest. V 9:30 uz stepujem prd oficinou a po ocku sledujeme s jakou pojedeme skvadrou. Nakonec s osamocenym a tim padem ukecanym Nemcem a dvemi Asiaty, o kterych me rika typos z cestovky ze jsou to Cinani. Tak to vypada ze predpokladana katastrofa kdy se vyda do sveta miliarda Cinanu uz zacala. Pro tretiho Cinana jedeme na letiste tak si ho alespon prohlidneme, kdyz nazpatek pojedeme zase busem. Je to klasicky tropicky jak z dobrodruznych filmu. Akorat pas travy. Male letadlo akorat startuj a za nim se zveda oblak prachu. Thomas Aleman to komentuje zda jeho napad letet zpet letadlem preci jen nebyl horsi nez nas busem, ale myslim ze jeho 45 minut proti nasim 18 hodinam hraje ve prospech vzdusne cesty. Silnice je klasicky prasna na par mistech jen udusana hlina kde akorat traktor vysipal novou vrstvu ornice. Krajina se postupne meni na takovou kombinaci Kambodzi a Paraguaye v jednom. Savana s obcasnymi mokrinami. Nas ridic Angelo vypada tak trochu na gumaka, coz potvrzuj zurivym predjizdnim. Pote mu dojde benzin, tak stojime a vsichni nas samozrejme berou. Po ceste je docela dost ptactva a vidime prvniho krokouse valet se ve vode u pole s kravkama. Po 2,5 hodkach prasandy zasavujeme na obidek. Ptam se Cinanu z jake jsou provincie, tak na me tak trochu nevericne koukaji a pak rikaji ze jsou z Jizni Koree, takze bylo malem fopa. No zdalo se me ze jsou nejaky divny, vubec nehazeji chrlany :-). K jidlu je bohuzel zase flaksicka ze stolete kravky. Jedn z Kimu se pokousi jist polivku vidlickou, tak to tu bud asi na dlouho. Prejizdime na novy autobusak, kde platime v oficine na Bolivie nejdrazsi vstup 360Kc do pampy. Pak uz nas konecne Angelo vysazuje v malem pristavisti. Tour muze zacit.

Den 149, Rurre - Jungle tour

Je zatim brutalni tma ale opodal sviti neon hotelu Los Andes, tak tam vyrazime, uz jen pro ze se tak puvodne jmenovala nase expedice, nez jsme ji na Altiplanu prejmenovali na Mucho Frio :-). V hotelu je ramus, jsou tu nejaky ozraly Argentinci co brnkaji na kytaru a vyrvavaji. Nejaky pan je chodi okrikovat ale se slabym uspechem. konecne se to trosku klidni a v tu zacne rvat kohout. No mazec. nakonec preci jen vytuhavame a dve hodinky do 7 si davame. Pak uz letime do mesta se pokusit jeste dnes sehnat vylet at tu netvrdneme zbytecne. V druhy cestovce se dari i kdyz vstupy na narodnich parku jsou docela mastny. Nakonec kupujeme vylet na jeden den do jungle a na 3 do pampy. Jeste bezime rychle na snidani a uz se vyrazi. Jedeme clunem po rece Beni, ktera je tu docela siroka asi jako Mekong v severnim Laosu. Jeste musime zaplatit nejaky pofiderni poplatek za vyuziti pristavu a pak uz konecne vyplovame. Jsme radi ze je to docela komorni. S nami jedou uz jen dva dalsi turisti. Pocasi je bohuzel docela zachmureny, tak ve zlepseni muzeme jen doufat. Plavba je fajn, muzeme sledovat docela bujnou vegetaci okolo a i pro me necekane kopecky okolo, silne pripominajici JV Asii, takze i lehka nostalgie. Po ceste je videt asi 10 druhu ptaku i kdyz jich tu ma zit snad az 700 druhu. Priplouvame do lesni zakladny nasi cestovky, kde ma nalepky i ceska cestovka Livingstone. No jsme radi ze tu zrovna vylet triceti dalsich krajanu neni :-). Mame chvili casu nez pan kuchtitk opece nejaky spizi tak okukujeme okoli. Je tu vsude spousta pavouku a i nejak a kudlanka. Komaru nastesti malo. chvili casu odpocivam v houpaci siti, docela pohoda. Po obidku konecne razime do pralesa. Pralesni guid nam ukazuje ruzny stromy, terimiti hnizda i tak. Pak je slyset docela rachot v lese, pry to jsou mistni divocaci tak se vyprava zvrhava v jejich nahaneni. Nakonec se dari a jsou docela blizko. Pak uz jen houpani na lijane ala tarzan a plavba zpet, kdy nabirame jeste nejaky stopare mavajici z brehu. Slunicko konecne sviti, tak je plavba hned o dost hezci. Zitra mizime na 3dny do te pampy, kde ma byt vic zvirat, pyrane, aligatori a tak...takze me na prijmu necekejte

Den 148, Deathroad Coroico - Rurre

Konecne prijizdi bus spolecnosti se kerou mame jet. Oscar se ukazal jako dobry mistr, protoze vsechny poznavaci ukazatele zklamaly. Bus ma jinou SPZ i jinou cilovou destinaci, ale preze vsechno s nim mame jet :-) Honza je trosku konsternovan protoze ma listek na sedacku cislo 47 ale bus jich ma jen 45 :-) presto si nakonec seda a ja pred nej vedle staryho deduly. Jedeme uz jen chvilicku po asfaltce a pak po uzke stezce nad kanonem. Special znacka nam nakazuje jet nalevo, aby ridic mohl od volantu sledovat zda ma kola jeste na silnici ci uz ve strzi. Svodidla tu nikde neexistuji, takze pocit bezpeci naprosto zadny. Sice jsem si pred par dny stezoval ze death road je minulosti, ale to je jen jeji nejznamejsi cast. Sice ted pod nami nejsou 300 metrovy strze ale i ty 150 metrovy by meli stejny vysledek kdyby jsme tam spadli. Deda zacina klimbat tak se ho ptam jestli nemuzu k oknu. Deda me pousti, tak jsem rad, ale zaroven takovy spis adrenalinovy pocit je vystridan lehkym strachem, kdyz vidim co je vlastne pod nami za bezedny jamy. Silnicka je tez lemovana krizky, tak je to lastne takove mensi cemeterio. Nejlepsi je vyhybani se kamionum. Na jednom miste se to podari vyfotit, tak bude i dokument. Obcasne vesnicky okolo skytaji alespon na chvili rozsireni cesty, ale zit tam to je hororor. desne se tu prasi a vsechno na desitky metru daleko je zluty od prachu. Koryto reky se meni v uzky kanon a my tu jedeme asi jen deset metru nad hladinou, coz se jevi uz o dost lepsi. Po trech hodinach prijizdime do vetsiho mesta Caranavi (600m), kde pada dalsi bananovy rekord, 5 velkych za 1,2Kc. Silnice odtud zase stoupa nad strze, ale tentokrat mam na sve strane skalu, tak uz to tak nepusobi i kdyz nebezpeci je stale skoro stejne. Nakonec to trva dalsi a dalsi hodiny a s pribyvajicim casem a tmou to uz prestavame vnimat. Kazdopadne je to dost silny prozitek strachu o zivot, tak se ani nedivime ze spousta lidi voli cestu zpet letadlem. V noci stavime jeste v jedne bufetove vesnicce, kde si davam zase kure ale je nejaky hnusny. Prekvapuje nas taky ze jsme zase nejak vystoupali. Je to skoro 900 metru vysoko. Pak uz pokusy o spanek a asi po 7hodinach jizdy se zda ze jsme na normalni i kdyz brutalne vyhrkany silnici tak se spi klidneji. Ve 4:20 trano, po 14 hodinach jizdy jsme konecne v Rurre

Den 148, Cerro Uchumachi (2 520m)

Rano zase vstavame na vychod slunce i kdyz se vubec nechce. Bohuzel jsme zklamany, protoze tentokrat cary mlh a mraku nepropousti temer zadne svetlo. Sice nas cil, hora Uchumachi, je tez cela zahalena mraky, ale i tak vyrazime na ni. Bere to spis jako takovy sport nebo lepe jako Rezacovinu :-). Zkousime kolik se ve vyskach vytvorilo novych cervenych krvinek. Asi dost, protoze za hodinu jsm na hore bez jediny zastavky, 720 metru vyskovych. Pres mraky neni nic videt, tak uriceny jdeme zase zpet. Kousek po vrcholem se zacina delat okynko v mracich, tak to komentuju spisovne po cesku¨Ty vole horsky bohu neco ukaz¨¨ a Honza na to ze to neni pro horskyho boha uplne nejlepsi osloveni, ale buh neni slecinka fakt se to roztahuje, tak nase namaha nepada v nivec a pohledy jsou dost dobry. Pri zpatecni ceste se pocasi jako tady vzdy vylepsuje ale svetlo uz neni takovy. Slysime stekot psu, tak si beru poradnou sukovici, ale jsou to jen dva dobraci z hotelu, tak jim ani nemusim ztrestat chrbaty. Na hotylku davame kratky rest a pak z krosnama klesame do mesta na snidani. Sice neni klasicky ceska: ryze+vejce+flakota masa ale docela se to necha. Ted mame necely dve hodky o odjezdu busu smer jungle, tak budeme zevlovat a asi dame jeste nekde obidek abyjsme se posilili pred tou strapaci