D161 - Volcanos Salar Tour VI. - Licancabur (5 930m)

Ve 2 sme uz neklidny, tak nam vstat neda zas az takovou potiz. Coca caj + rostlinka + diluran jako zaklad uspesneho vystupu :-). Nastesti neni moc velka zima. Po tme jedeme kolem lagun az pod sedlo mezi sopkama do 4 628m, coz je o stovku vic nez sme cekali. I tak nas ceka prevyseni 1300metriku v tehle vysce. Ve 3:30 startujeme. Ve tme to necekane pekne utika. Pozvolna se rozedniva a vyhled na laguny a hreben sopek za nimi je cim dal lepsi. Urcite je to na vyhledy nej kopec z tech tri. Po ceste mijime krizek pana co se vydal na horu sam a nejak se tu zapomel. Cesticka je docela dobre vyslapla a zadne technicke obtize nas necekaji. Tempicko mam nejpomalejsi presto na vrchol vystupuju v normo casu 5hodin /oproti kili o hodku rychleji a o 100vyskovych vic/. Rozhledy jsou super i kdyz se zda ze nas bolivijskej vrchol je o metr dva nizsi nez vybezky krateru na chilske strane. Ani to nas nemotivuje to cely obchazet protoze vyhledy do chile na atacamu ztracenou o 4km nize v oparu za to nestoji. Pekne je jezirko v krateru. Pry tam v zime!! meli cviceni bolivijsti vojaci - nejdriv vystup, pak rozsekani ledu a nakonec koupani..brrr. Zpatky jdeme jinudy - sutovymi zlaby, kterymi to klesa opravdu rychle. Zaludne jsou jen sesuvy kamenu, tak se cilene trhame abysme si to neposilali na hlavu. Na prestavku si sedame s guidem na vic jak tunovy kamen, tak ho jen tak tak zadrzujeme na miste i kdyz jeho sjezd by byl urcite zazitkem, ktery by asi kluci nize uplne nedocenili :-) nakonec mirnime tempo a vykladam si z guidem o zivote a tak. Nakonec me to neda a porpve se ptam bolivijce na Evika - guidik je z nej na vetvi, prej evo opravdu cumpli silnice, telefony a tak. Ono je asi zakladem vydrzet v bolivii u valu vic nez rok a trosku se propagovat :-). Mijime druhy a pry posledni krizek na licancaburovi a pry patri 25.lety holce z nasi republiky ktera to sla kdyz to bylo pod ledem a bohuzel si tohle korejtko sjela az do skal :-(. Sestup trva jen neco vic jak hodinku. Sem docela uslaplej i hlava se ozyva ale lepe nez po Uturunkoj. Potreboval bych si na chvili lehnout ale resime prejezd do Chile. Cekali jsme ze pojedeme busem jak nam bylo receno v Tupize ale ten pry jede jen v 10rano, coz sme uz davno prosvihli. Nechame se odvizt na hranice /stale tu beha ten jeden osamoceny sakal a je tu vyhoreny bus slouzici jak bano/ Celnici sou ochotny a volaji do san pedra pro taxik, ale ten prijede jen kdyz zaplatime 100USD coz se nam nechce. Hodinu cekame jestli nepojede nejaky nakladak, ale tahle silnice je vic nez marna tak se vracime zpet. Nasi pruvodci nam stejne rikaji ze jidlo a nocleh budeme mit stale gratis - fakt sme meli stesti na cestvoku, vyrazne nejlepsi z tech trech pokusu co jsem tu mel. Alespon davam siestu ktera me stavi na nohy. Vino uz dns bohuzel neni ale i tak sme radi ze sme vsechny tri planovane sopky zvladli