D114 - Maraton na konec sveta 2 - Smer Doha

Asi v pul druhy jsme konecne v Barce. Prvnich 1400km za mnou. Misto ceskych -4 a snezeni je tu 8 nad nulou a destik - tak envim co je lepsi :-). Haly jsou nasviceny jen na pul plynu a mimo je tu jen par dalsich nestastniku. Zkousim zalomit na nepohodlny sedacce a musim konstatovat ze bezdaci nemaji fakt lehky zivot a ze pred noclehem se musi trosku upravit etanolem aby se jim usinalo na lavicce :-) Nejak do seste tak nejak mrzce pospavam a pak uz pribyvaji lidi a hluk, tak to tu pomalu obchazim a zjistuju ze v transitu si palubenku nesezenu, tak jdu ven, kde jeste chvili preslapuju s jednim Argentincem cekat nez se nekdo dokodrca - on umi anglicky little ja spanelsky poco - tak si docela rozumime :-). prekvapi me jedna vec ze po me jeste chteji videt kreditni kartu se kterou sem to bookoval, tak sem docela rad ze ji mam u sebe :-) Overuji si bagl a pry je taky tu - pocitam ze v letistnim sklepe mel asi o fous lepsi nocleh nez ja :-). Objevuju mekace kde je cheesburger za 1E coz je v porovnani s vodou 0,5l co je v okolnich obchudcich za 1,6E docela nepochopitelny.
Sedam do letadla a jake prekvapeni pres misto mam toho Argentince. Nas spolek doplnuje hrozne ukecana, ale moc pekna letuska, ktera leti do Doha do prace. Z Barcy odlitame taky se zpozdenim. Letime vetsinu casu pres Stredozemni more, takze neni moc na co koukat - jedina pevnina je Kalabrie s uz taky zasnezenyma Apeninama a pak Peloponesos. Za tmy uz letime nad Saudama. Po ceste zas vyborny catering a pivecko, vinecko. Letuska dava wizoura tak je jeste ukecanejsi.
A uz sme v Doha, tak mam lehce blbou naladu ze me ceka druha noc na letisti a tentokrat asi 12hodin, Vsichni co miri taky do Jizni Ameriky vsak kraci k prepazce booked hotel a tam, na rozdil od infa na netu, uz je pro me pripraveny voucher na 4* hotel s plnou penzi a navic nemusim platit viza 30USD jak ostatni kteri tu maji stopover. Fakt se me neuveritelna zlepsila nalada. Hotel je jen kousek od letiste a je fakt super. Mam obrovske apartma o velikosti bytu 2+1 - obyvak, vybavenou kuchyn. Telo veli si dat veceri a zalehnout, (ne)rozum zas to vyuzit a vyrazit na prohlidku Doha - sem bych asi na vylet nejel - takze v recepci dostavam mapu - vsichni se divi ze nechci taxi ale chci si trosku protahnout telo.
No je to fakt dalka do centra - zkraje jdu novostavbama bez jakekoliv atmosfery kde me akorat prekvapuji vsudypritomne kocky radicich v kontejnerech. Pak asi kilak podel dalnice a uz sem konecne u nabrezi. Za svitu lamp tu rybari prodavaji sve ulovky, maji kupy krabu a ruznych ryb, docela pekna podivana. Pak uz je monumentalni budova muzea islamskych umeni a pres silnici krasna stavba s obrovskou vezi tak na pul minaretovou. Pres zatoku je asi nejheci pohled - mrakodrapove downtown. Vsude jsou bezci a jiny sportovci - pohled na tlustosku v muslimskem habitu pokousejici se behat je docela usmevny. Chytne me blby napad dojit az k mrakodrapum coz se ukazeje jako obrovska dalka. Z blizka navic nejsou tak dobry jak z dalky protoze je toho jeste dost ve vystavbe. Rikam si ze jsem to mohl otocit tak o pul hodiny chuze driv, zvlast kdyz uz je docela pozde. Po ceste jsou pro bezce 100metrovniky tak si podle hodinek odmeruji ze jdu snad na sekundu presne 6km/h. Celkove sem nadupal 14km a na hotel pricazim po 11 s jazykem na veste. Vytchazka to nebyla spatna ale jen potvrdila to ze vic jak 2-3dny bych si tu moc neumel predstavit. Vsechno nove nebo ve stavbe, mimo par mist, bez jakehokoliv kouzla.
Uz jen vyborny kureci spizek a par dalsich chodu a po pulnoci padam za vlast.....

Den 95: Arrablo (2 522m)

Podvečer na chatě Goritz trávíme prohlížením map a plánováním zítřejší túry zpět do údolí. Z ničeho nic se trha šedivá oblačnost, provázející nás tento den, a sluneční paprsky začínají nasvěcovat krajinu kolem nás. Romanovi se už dnes moc ven nechce, dlouhý výstup k chatě mu stačil. Já jsem nezmar, takže nelením, beru pohorky od kamen, znovu navlíkám návleky a vyrážím do chladné divočiny
venku. Je půl sedmé takže času je ještě dost na nějakou horskou akci.
Ze začátku jdu docela rychle, protože jsem si nejlepší cestu přes sněžná pole a úseky bez sněhu prošel už při prvním pokusu odpoledne. Doprovázejí mě znova krásné pohledy do Ordeského kaňonu. Na obzoru vidím plytké sedlo Collata Arrablo (2 343m) a stejnojmenou zasněženou horskou pyramidu trůnící nad ním.
Tak tam mám namířeno. Hora mě až magicky přitahuje k sobě. Po cestě mě obezřetně sleduje místní kamzík. Nebojí se, ví že je na skalní stěně nademnou v naprostém bezpečí. Po chvíli přichazím na místa, kde jsem to odpoledne otáčel. Takže další postup už není tak rychlí.
Přicházím na skalní výchoz, ze kterého je krásně vidět, že vyšlapaná stezka do sedla vede hluboko podemnou a
překračuje dva širší horské potoky. Chvíli to vypadá, že jsem v bezvýchodné situaci. Návrat na normální weg by byl moc dlouhý a do tmy bych se nestihnul na chatu vrátit a další postup mým směrem se zdá docela neschůdný. Nakonec si přeci jen z vyhlídky nalajnuju snad průchodnou trasu vedoucí částečně po stopách kamzíka, který měl namířeno stejným směrem. Kamzičí stezka je
super. Okolo mě je naprosté ticho a pocity z cesty neposkvrněnou krajinou zalitou večerním světlem jsou nepopsatelné. Ta neuvěřitalná samota tu chladí ještě víc než neustále profukující studený vítr z francouzské strany hor. U prvního potoku musím překonávat návěj skoro vyšší než člověk. Pak už stačí jen vylézt lehčí skalní stěnu a překonat druhý potok po kamenech. Teprve odtud začíná
vlastní výstup do sedla. Vrchol se už zdá hrozně blízko, ale je to klasické horské mámení lidských smyslů. Je to nečekaně šílená makačka. Co krok to minimálně po kolena do sněhu. Touha vidět co je za sedlem je mnohem silnější než únava. Čím jsem víš tím jsou krásnější pohledy na sněžné pláně podemnou a mraky, které sem posílají dobráčtí Francouzi.

Konečně jsem v sedle a výhledy na druhou stranu stojí opravdu zato. Stopy tu končí a na dál jsou jen nedozírné sněhové
plochy bez jakéhokoliv náznaku cesty. Docela lituju mladý anglický páreček, který má v plánu tudy zítra přejít na druhou stranu hor. Když si vzpomenu jak ten týpek obíhal s buzolou chatu, tak ta jejich výprava nemusí dopadnout vůbec dobře.
Už mě zbývá jen prudký výstup na vrchol kopce. Tohle je už o morálce. Nohám by se chtělo už dolů, ale ty to naštěstí neřídí :-).
Nevzal jsem si vodu, tak se občerstvuju sem tam sněhem. Konečně jsem na vrcholu. Je tu neuvěřitelný uragán, který mě málem odnáší bágl. Výhledy jsou nádherné na všechny strany a výstup přez tu neuvěřitelnou námahu stál zato. V osum večerních opouštím horu a stejnou cestu se vracím. Některé úseky bez sněhu jsou docela nepřehledné, tak musím pozorně
sledovat okolí a vzpomínat kudy jsem tu vůbec šel. Už za šera, po dvou hodinách náročného putování, přicházím zpět na chatu nabitej tímto neuvěřitelným horským zážitkem.