D228 - Rangitoto a Motutapo Islands

Noc byla kupodivu klidna - klapky na oci tradicne udelali dobrou praci :-) predpoved nelhala a je fakt rano docela pekne. Po sedme se jdu podivat do jidelny, protoze jsem mezitim zapomel, zda tu byla snidane fee - bohuzel neni ale alespon si, uplne nahodou vsimnu, ze se na zelandu tuhle noc menil cas a je o hodinu min, takze na trajekt na Rangito mam jeste spoustu casu. Nakonec tedy vyrazim na Mt. Eden na vychodovku ale oproti zapadu je ponekud slabsi. ale alespon poradne vidim dnesni cil - sopku Rangitoto, coz je relativne mladoucka sopka Jeste razim do Meka na Kiwi breakfast - to myslim u nas urcite neni apak uz na trajekt. Na to kolik stoji jsme na miste urceni docela blizko. Plavba je ale docela pekna - je videt cele panorama downtownu, ale po pravde - po nekolika dnech v sydney je auckland jeste venkovstejsi nez predtim. Na ostrove je spoustu trekovych cest ale vetsina lidi se stejne zene na summit route. Puvodne sem premyslel ze pujdu trosku jinak ale nakonec taky supim na summit, preci jen je azuro a kdovi jak bude odpolko. Vyhled je krasny, takze sem udelal dobre ze jsem sem dnes razil. Vydavam se jeste na druhy ostrov, ktery tu byl daleko drive ale ted je travnaty protoze stromy pry byli vyhubeny tim vybuchem. no kdovi jak se na tom podileli zemedelci na te 700let trvajici destrukci lesika. Pochod je to docela dlouhy ale obcasne pohledy na prirodu pokousejici se uchytiti na lave je pekny. akorat je odliv tak se zda jako kdyby to nebyli ani dva ostrovy. Druhy ostrov se me libi mozna jeste vic - jak je pekne travnaty a jsou z nej vyhledy na more. Tesne pred nejvyssi kotou se jde skrz obr ohradu s kravkami a ty kdyz me vidi tak se vsichni vydavaji mym smerem a vypadaji docela zdivocele a kruh pekne stahuji, tak udelam jeste pamatnou fotku 30krav tesne pred rozbehem mym smerem a pak uz prekonavam plot, jeste ze neni elektrickej, pryc. Kravky jsou nalepeny na plote a dost neprijemne me sleduji :-)) jelikoz me dochazi voda tak se musim vratit zpet i kdyz tady by se jeste pochodit dalo. Zpet vybiram Coastal Road a pekne nadavam, skoro hodinu jdu ve kroviscich a preskakuju sopecny kameny bez jedinyho vyhledu na coast. more je videt caz psoledni pulkilak pred pristavem, kde se uz shlukuji lidi. Trajekt jede presne v 15:45 a po ctvrty sem zpet ve meste kde dokupuju konecne vodu. Mezitim se stahly mraky a dest me zahnal na net, ale den rozhodne vysel.
Zitra uz presun na predposledni cast cesty kolem sveta - na Tahiti. Zas poletim pres datovou caru takze prieltim o den driv nez sem odstartoval :-)

D227 - Zpet do Aucklandu

Tak uz jsem zpatky na Zelande, vse probehlo naprosto v pohode i tradicni kontrola cistoty pohorek. Zitra tu mam jeste jeden den volna kvuli zmene letenky, ale nasel sem pekny vyletik na blizky ostrov se sopkou tak se tam zitra vydam pokud bude stale pekne...

D210 - Prelet na Rarotongu

Noc je prijemna do 4:50, kdy nam nejaky pomateny pohunek busi na dvere, ze hostel vypravuje free shuttle na letiste a jestli teda nechceme svezt. Jelikoz letime az v 10:20 tak jeho slechetnou nabidku nevyuzivame a pokousime se jeste trosku zaspat. V 8 vyrazime lovit taxika coz se dari behem chvile a za 10FD vyrazime. Pan se chce vyhnout prujezdu ranniho mestecka tak to bere obchvatem kde jsou bohuzel worky a dlouhe kolony takze to nejspis nebude o moc rychlejsi. Tak trosku si rikam kde se berou ty hordy aut v tomhle malym statecku. Jeste se nas, trosku indiskretne, pta zda jsme na honeymoonu nevytvorili fiji child :-)

Tentokrat letime s NZ aerolinkama tak to neni takova sranda jak s Air Pacific. Za 2,5hodiny poklidneho letu nad Pacifikem jsme zpatky v Aucklandu kde nas ceka neprijemne cekani 5hodin na spoj na Cookovy ostorvy, kam navic doletime az po pulnoci ale diky preletu datove cary zase ve ctvrtek, takze budu nit dva ctvrtky na blogu :-0 jeste sme se def nerozhodli jak to udelame ale asi to dospime na letisti pokud nas nejaky pohunci neuzenou, jelikoz raratonga ac nejvetsi z cookovych ostrovu ma jen 32km dokola, takze neni asi dalka se dostat na druhou stranu ostrova kde mame v planu zewlovat.....

Konecne se dockavame a zvedame kotvy. Posloucham muziku, popijim vinko, takze let probiha naprosto v pohode - prelitame datovou caru takze chvili mame znovu stredu :-). jako to je zmatek nad zmatek tady bydlet. Po pulnoci nam znovu zacina ctvrtek :-) a my pristavme na docela zmoklou Rarotongu

D196 - NP Kahurangi

Rano je naprosto vymeteno takze plni elanu vyrazime na dalsi cestu smer sever. Kousek pred Wesportem ma byt pry hodne dramaticke pobrezi, ale oproti vcerejsku nic az zas tak zajimaveho kdyz nepocitam par tulenu po skalach. Jelikoz mame den naskok vyrazime jeste na slepou silnici smer NP Kahurangi, coz se ukazuje jako dlouha streka. Sice je to jen 100km jedna cesta, coz se da na zelande udelat jen lehce pres hodinku, ale v ceste nam je jedno pohori, takze to tak nejde. Navic mame v planu navstivit obrovske archy - kamenne mosty a k nim vede jen sotolinova cesta takze 14km odbocku jedeme skoro 40minut. Vlastni obchuzka je pekna - zas trosku jiny dzungl les a ty skalni mosty vypadaji opravdu gigianticky, akorat sou dost tezko fotografovatelny. Nakonec jeste davame 5km zajizdku na uplny konec silnice, kde je krasny vyusteni reky do more na plazi pokryte vyplavenymi stromy...............to be continued

D195 - NP Paparoa

Pres noc je poradny necas - jak kdyby nekdo hazel vedra vody na okno, ale rano uz je to lepsi, dokonce neprsi, tak po snidani vyrazime na vyslapek. Je docela fajn ze nemusime nikam jezdit, turka zacina asi jen 300m od naseho hostelu. Dost se me tady libi - mistni jungli obrostle prudke kopce zvedajici se hned od more stoji za to. Trecik vede kolem vody s peknymi vyhledy jak na skaly tak na vegetaci. Asi po hodince konci vyletnicka cesta napojkou na vicedenni trek skrz tohle junglozni pohori a povrch je hned vyrazne blativejsi. Stoupame do maleho sedylka a pak uz sestup do udoli dalsi reky kterou se vracime zpet. Vykoukne slunicko tak rikam ze je skoda ze jsme nevysli o pul hodinu driv, ale za 5minut zalez za poradnej mrak ktery zacne silne kropit takze musim konstatovat ze ve skutecnosti jsme meli vyrazit o pul hodky drive :-) zmaceny prichazime na pokoj, ale den promarneny neni protoze zase zachvilku slunce vyrazi tak jdeme jeste pofotit pancake rocks asi nejvetsi zajimavost tady v okoli. pak jeste jdu na plaz vycvaknout nas hostel - kracim pozpatku a nejaky lidi na me zacnou porvavat, tak se otocim a malem sem slapl na opalujiciho se tulene :-). Jsme nejak plny sil tak jeste vyrazime na dalsi trecik na fox river :-) teda uz jen ve trech, viki si dava uz oraz. Po ceste je neskutecny mirador na mistni plaze a na parkingu jsou prehistorcike obytne vozy obyvane fousaci. Ivan se od nas po chvili oddeli ze si jde fotit makra tak kracime sami dva uz vyrazne blativejsi a min chozenejsi cestou. Po asi pul hodce i nase putovani konci protoze je po ceste brod, kterej je v tuto dobu opravdu neschudnej. Tak alespon chvili zewlime na ricnim brehu a kochame se pohledy. Na zpatecni ceste jeste dalsi prochazka po pobrezi, tak se vracime uz docela utahany. Nasleduje prani smradlavejch tricek a jinejch propriet a nakonec jeste jednou vyrazim po okoli protoze se dela fak super fotogenickej vecer. Zapadovka znovu na pancakes rocks - ivan je tu uz po 4x ale pry naposled :-) pred chvili uz jen giganticke fish and chips a jdeme do hajan..snad i zitra bude pokracovat nadherny pocasko dnesniho odpoledne

D193 - NP Westland

Rano koukame z okna a musime konstatovat ze pekne pocasko nam bohuzel skoncilo - no alespon ze neprsi tak turky v okoli ledovcu Fox :-) a Franz Josef :-) nejsou ohrozeny. Ledovce jsou v podstate podobne tem ktere lze videt kousek od nas v alpach ale zajimavosti je ze konci v cca 300 metrech nad morem /puvodne koncily az v mori/ a kolem je mistni destny les plnu gigantickych kapradin. Dalsim bonusem je ze tu nelitaji nase "oblibene" sandflies. Od parkoviste jdeme kousek udolickem k ledovci. Vsude okolo milion vystraznych cedulek. Primo k celu se vsak normalne dostat neda, je tu plutek a dusledne varovani ze dal jen s guidem. Trosku nahravaji mistnimu bisnisu protoze nasledujici cesticka po sterku fakt nebezpecna neni. Lehce to tam okouknu /za plutkem/ a pak pokracujeme na dalsi vyhlidku ktera je vyrazne vice panoramaticka. Po ceste je i jedna divocejsi ricka, tak to nekteri turisti otaceji tesne pred koncem. Po navratu frcime o 20km dal k druhemu ledovci. Je tu daleko vic navstevniku a ipekna jeskynka ze ktere vyteka ledovcova reka. Tady se uz nenecham obalamutit cedulkama a spolecne s Luckou vystoupame po pesine na morenu s daleko lepsim vyhledem na celej ledovec. Jeste jdeme dal po schodech vytesanych do ledu a jistenych lanem. Koukame na organizovane skupinky jak se tu ruzne motaji. Posledni zastavkou je jeste odrazovkovy rybnicek, za lepsiho pocasko urcite moc pekna zastavka.

D191 - NP Fiorland - Key Summit

Rano Ivan dela budicek a vyrazime na vychodovku na Milford Sound. Pocasi je necekane stale super ale musime konstatovat ze vcera kolem desate se nam to tu na foceni libilo vice. I tak tu pobihame skoro hodinu a k tomu bojujeme s neporazitelnymi sandflies. Zvlast pohled na Ivana stojiciho se stativem v roji krve sajicich musek stoji za to. Pak uz jdeme pro ostatni a po chvili vyrazime z tohoto uzasneho mista pryc. Jeste naposledy se kocham gigantickymi stenami kolem nas a pak uz po projeti Hommer tunelu klesame na druhou stranu. Narodni park ale neopoustime uplne - mame v planu jeste jeden kratky vyslap na Key Summit. Cesta vede po peknem chodnicku dzungloznim lesikem - relativne pohodlne. Po hodince a neco sme uz u rozbocky trekovych cest a po par dalsich vyskovych metrech na rozlehlem vrcholovem platu s peknymi vyhledy na vsechny strany a nekolika mensimi jezirky. Na zpatecni ceste jeste vidime poradnyho papoucha. Pak uz nas ceka delsi cesta do Queentownu. Tradicne prakticky zadny ruch a vesnice, takze jedeme stale kolem 100 takze kilacky docela utikaji. U paradniho jezera Wakitapo pred Queentownu delame zastavku a koupacku na plazi jak nekde u more. Voda docela fresh ale po treku hodne osvezujici. V Queentownu jsou vsechny budget ubytka obsazeny. Pry je to normalni, je to takove centrum adrenalinovych sportu v zemi. Tak jedeme za mesto a nakonec nachazime docela peknou boudu v jednom kempiku. Navecer jedeme jeste zpet do mestecka ktere ma opravdu pohodovou atmosferu

D190 - NP Fiorland - Milford Sound a okoli

Tradicne vstavame brzo abysme do Milfordu dorazili jeste nejak rozumne brzo. Na obloze je docela dost mraku tak to nevypada zas az tak nadejne, ale preci jen je to jeste za nekolikama horama tak uvidime az na miste. Cesta vede nejdriv pohodovymi rovinkama s par vyhlidkama na udoli a okolni kopecky ale to si nechame az na cestu zpet. Kolem nas se prevaluji chomace mlhy ale doufame ze to bude jen naznak pekneho letniho dne. Mijime odbocku na vyslap na Key summit, kam snad vyrazime zitra a odtud uz konecne monumentalni krajinou stoupame k hommer tunelu, rucne vyrubanyho ve tvrdych skalach. Kolem nas sou nebetycny steny az na vrchol orezane od ledovcu a po vrcholcich jejich zbytky. Tesne pred Milford soundem zastavujeme v lodgi a bookujeme nocleh aby nam to tu nekdo nevyfoukl - uz ted je vetsina mist obsazena. konecne jsme tu na asi nejfotegenictejsim miste NZ. Pocasi preje a je to opravdu nadherna podivana. Ze dna fjordu se tyci Mitre peak. Po odlivu tu zustaly jezirka tak fotime odrazovky jak desetisice turistu pred nami, ale i tak nas to uchvacuje. Jediny co nam kazi lehce naladu jsou vsudepritomne sandflies - neco jak nase kosovky ale tyhle hodne dychti po lidskym mase. Je fakt krasne tak se rozhodneme pro drahou ale super akci - let helikopterou nad nejzajimavejsimi pasazemi narodniho parku. Chvili cekame nez vrtulnik odveze nejaky alpinisty a pak jdeme na to. Je to fakt neuveritelny. Stoupame tesne vedle steny hor do vysin delame kruhy nad obrovskymi ledovcovimi trhlinami a snad jen metr dva prelitavame nad skalnatym sedylkem. Nakonec pristavame na letisti a mame chvilku na to projit okoli. Samo v tuto chvili me dochazi baterka ve fotaku - nejak me to posledni dobou to foceni nepreje. Sestup je jeste lepsi, pilot s nami dela opravdu psi kusi nad naprosto uzasnou krajinou. Vsechno ostatni co tu je je asi mozny videt i jinde ale tohle asi ne. Plny dojmu pristavame a vyrazime na posledni staci na vyslapek na sedlo gertrude, coz je tajny typ na pry nejlepsi jednodenni vyslap na NZ. Na vychodisko prijizdime az po 12 tak se lehce bojime o pocasi ale vypada to stale nadejne. Nejdriv kracime udolickem pod brutalne vykouslima stenama a pak uz podel vodopadu polskou cestou nahoru. Nahore jsou plesa a pekna cesta po vyhlazenych plotnach jistenych ocelovymi lany. Ted naprosto pohodlny ale za deste asi dost o zivot cesta. Jeste preskakat rozlamane kameny a uz sem v sedle - vyhled naprosto paradni az do Milfordu. Jedine co me utesuje je ze ivan to tu pekne pofoti jinak me to samo dost stve ze cvakame jen fotakem lucky. Kochame se tu docela dlouho - taky je proc :-) Sestup nam tradicne prijde jako docela nekonecny. Nakonci neodolam a jeste zkousim jezirko ale je to pekelna kosa tak moc dlouho neplavcim. Zase se vracime pres hommer tunnel a za nim poskakuje dalsi symbol NZ - papousek Kea, tak mu davam nejakou susenko aby prisel trosku bliz ale jeho velky zobak se me moc nelibi tak uz ho bliz nelakam abych neskoncil jak v africe pokousanej damanem :-). Vecer jeste vyrazime pesky z lodge na zapadovku na milford ale uz to neni takovy jak rano, svetla tu takhle navecer moc neni. Tesne pred spanim si jeste rozpomenu ze po ceste byla odbocka k nejakym svetelkujicim cervum v lese, tak tam jeste s celovkou sam letim a fakt pekne svitej. Udojmovany jdeme spat a fakt muzu jen rici ze kvuli tomuhle jedinymu dnu stalo na NZ zaletet.

D188 - NP James Cook

Tak jsme se vcera jen tesne vyhnuli zemetreseni v Christchurchi a pak dost tezce hledali nocleh. Dnes sme dorazili pod nejvyssi hory Novyho Zelandu. Rano pocasi vypadalo naprosto tragicky ale u hor je kupodivu vyrazne lepe, takze sme stihli vyslap k ledovcovim jezirku v Hooker Valley. Peaky byly sice po vetsinu casu v mracich ale celkove to byl dost dobry vyslapek. Zitra pokracujeme jiznim smerem

D185 - Tongariro Crossing

Budicek uz v 5:20 a jizda docela daleko na vychodisko treciku - pocasi vypada relativne nadejne, tak snad nam prvni turka vyjde. Zhruba v 6:50 zaciname stoupat udolickem a pred nama se cim dal vice tyci sopka Ngauruhoe alias mount Doom z pana prstenu. Za dve hodinky sme na prvnim odpocivadle a doom je primo predemnou tak je to vyzva ktera se neodmita :-) ostatnim se bohuzel nechce tak vyrazim sam a docela zenu - cesta je bohuzel polskych parametru takze docela makacka, navic docela sutin. Za 1h15m mam tech 600 vyskovych za sebou a muzu prochazet obrovske kratery a hlavne se kochat super vyhlidkou na beranky letajici podemnou nad krasnyma jezirkama a nejvetsi sopkou Rupeahu na obzoru. Zpatek to beru adrenalinove - sebeh sutovym korytem, takze sem docela za 15minut..Sbiham to jeste se dvema typakama a par lidi si nas pritom i foti :-) nakonec jdu jeste na sopku Tongariro abych nahodou neminul ostatni ale nejsou tu. O kus dal je uz nejznamejsi pohled na tri zeleny jezirka a obrovsky rozstreleny cerveny krater. Jeste jedno velke jezero a pak uz nekonecny sestup klikaticemi po alpinskych loukach a nakonec forestem dolu. Nakonec jeste dohanim lucku s viktorem. Pak uz jen vystaveny cekame na 16hodinu kdy mikro odvazi ivana na zacatek treku kde mame auto. Sprska je na hostelu opravdu zaslouzena...dneska budeme jeste dopijet rumika lekarskeho a zitra presun na uplny jih severniho ostrova do Wellingtonu. Pocasi na vylet nam vyslo uplne suprove ale ted se rozprselo a dle predpovedi by asi dva dny nemelo byt hezky ale to nam vubec nevadi protoze se stejne jen premistujeme na jih

D184 - Wai-O-Tapu

Rano vyrazime za krasneho letniho pocasi z Rotoruy smer Wai-O-Tapu asi nejznamejsi vulkanicky atrakce na Novem Zelande. Vstup je docela mastny ale to asi celej novej zeland. Nejdrive jdeme na gejzir Knox, ktery strika kazdy den v 10:15. Zjistujeme ze je to v podsate docela fejk - v 10:15 prichazi pan a dovnitr hazi dve mydla ktera nejak zazracne pozlobi gejzir ze se rozlobi a celou hodinu besni. Je to docela pekne divadlo ale avizovanych 20metru ani zdaleka nedosahuje. Normalne bez mydla vybuchuje mezi 1-3dny coz by nebylo turisticky az tak zajimave :-) dalsi prochazka je taky zajimava - ruzne kratery s bublajicim bahnem, jezirkama s ruznymi poradne chemickymi barvami pres nejznamejsi champagne pool. K tomu to super pocasko, jsme hodne turisticky saturovany :-) Pokracujeme smer Taupo, ktere lezi u nejvetsiho jezera na NZ. Okolo jsou dalsi atrakce - mensi vodopad a dalsi geotermalni oblast moon crater, ktera dle obrazku nevypada spatne ale tak dobra jako rano uz ne tak dalsi vstup neplatime a radsi pokracujeme dal po ceste kolem jezera kde si davame super osvezujici koupel - preci jen jsme jeste trosku stahany ze vcerejsiho priletu a toho maximalniho 12hodinovyho posunu. Voda je teploucka a hlavne naprosto pruzracna. Pokracujeme do Turangi odkud zitra vyrazime na jediny turisticky pocin na severnim ostrovu - Tongario Crossing, aneb trek pres Mordor z pana prstenu. Jeste davame malou vychazku podel reky ale to je jen opravdu na protazeni, nic svetoborneho. Jinak Zeland je fakt pustej, takovej prijemnej zapadakov