D46 - Cesta z Tibetu do Nepalu

Rano uz nastesti neprsi - monzumove mraky se pres noc pekne vyprsely. Sme radi ze opoustime naz nechutne vlhky kamrlik. Nestihame ani snidani, protoze Tenzing nejak chvata a chce aby sme na cinsko/nepalskou hranici dorazili co nejdrive. Opoustime jeepove Zangmu tedy docela kvapem a stale dramatickym kanonem klesame, obcas uz rozbitou a zalitou silnici vodou, 8km z kopce do hranicni vesnice. Pres reku koukame uz do Nepalu a na takzvany most pratelstvi, kde presne uprostred zluta cara deli oba dva staty. Tenzing vypravi jak jeho krajani se nebezpecne dostavaji pres hoodne divokou reku do Nepalu pomoci nejakych klad. Cekame skoro hodinu protoze se celnice neotvira v 9:30 ale az v 10. Vsema procedurama nas Tenzing provazi protoze vsude musi ukazovat nas permit. Z mostu jeste naposledy zamavame Prokopovi a Petrovi, kteri nas doprovazeli poslednich 15 cinskych dnu, a pres zlutou caru se dostavame do svobodne zeme.
Nepalsky barak je proste jeden z mnoha v ulici a kdyby tam clovek nesel tak se asi nic nedeje. platime vizum a za par minut mame nalepku v pase. Domlouvame jizdu do KTM dodavkou kde uz jsou dve turistky a za chvili jedeme - pakistanci by to brali jako dost nevytizeni stroje kdyz nas celkem jede jen 7, oni by tam narvali minimalne 16 :-). Pokracujeme dolu kanonem a furt je na co koukat - tohle nepalsky podhuri plne ryzovych policek na svazich zelenych hor je opravdu moc pekne. V nejhezcich pasazich by se urcite vyplatilo vystoupit z busu a jit par km pesky - zatim je provoz prakticky nulovy. Silnice je kupodivu docela dobra az na par mist kde voda urvala povrch a nase mala dodavka s nanosem bahna docela bojuje - hodil by se nas land cruiser. Klesame nakonec asi az do 800 metru, takze docela sesup ze vcerejsich 5200 a pak nas ceka dlouhy vyjezd do Dhulikelu na dalsim skalnim hrebenu. Odtud byvaji dobre vyhledy na Himalaje ale urcite ne dneska. Sjezd uz je dost pomaly - sama zastavba a hodne zesileny provoz. Konecne sme na hlavni ulici v Thamelu ale nakonec nejdeme do naseho hotylku z minuleho roku ale do prvniho co vidime - hroznej kamrlik ale za 50kc na osobu tak to bereme.
pak uz delame takovy klasicky okruh po kathmandu. Vycasilo se tak jeste lezeme v podvecer do opiciho chramu s peknym vyhledem na cele mesto

D45, Everest Base Camp (5 170m)

Za rozbresku vylizame z nasich kutlochu a koukame na oblohu, ktera je docela zatazena. Tenzing vesti ze Everest uvidime tak 50 na 50 coz neni zas tak moc, navic nam urcite zveda naladu. Chceme tam byt co nejdriv tak nas trochu stve kdyz si ridic po 10 minutach jizdy vzpomene ze nechal na hotelu ledvinku s doklady a musime se vracet. Po chvili dojizdime k prvnimu checkpointu zase pekne obehanneho rekou aby neutekla ani mys. Pevnost Tibet je fakt hrozna. U cedule "Everest Base Camp 103km" opoustime peknou asfaltku a po sotoline v nekonecnych serpentynach stoupame do sedla Pang La (5 206m) vypada to ze uz coby dup postavi k everestu cajnysove taky asfaltku. Silnice uz je ocividne rozsirena. Tak jsme tady ve slavnem sedle Pang la odkud ma byt videt hned 5 osmitisicovek. My dnes vidime zatim jen 3 - Makalu, Lhotse a Everest, kterej ma ale spici v mracich :-( nastesti to sou mraky az v Tibetu tak snad je nejak podjedeme nebo tak neco :-) bezime az na kopec nad sedlem odkud je vyrazne lepsi vyhled a kochame se - hlavne nasvicene hnede hrbitky pred osmama sou super. Pak uz nas Tenzing zas zene do auta at sme v EBC brzo. Ze sedla jedeme zkratkou a nas land crusier ma co delat abysme to dali. V jedne zatacce se konecne dostaneme do takoveho uhlu ze ktereho je Everest videt cely - fakt mame lucky day - navic vypada odtud uplne jinak nez z nepalske strany. Krajina okolo je navic zalita krasnym svetlem a furt je na co se divat. Myslim ze nas Buddha odvdecil za uskutecnenou Koru v Shigatse :-)
Nase radost z rychle jizdy nema dlouheho trvani, neco se nam poroucha na tlumici tak koncime. Nastesti proti nam jede bus s sikovnym ridicem, ktery i presto ze ma bile rukavicky to da nejak dohromady :-) stoupame vis a vis a Everest konecne vykoukne v cele krase, tak fotime a fotime :-)
Mijime klaster rongbuk (5 000m), pry nejvyse polozeny klaster a stavime na parkovisti odkud uz muzou jet pouze "unpolluted bus" za extra penize. Je to normalni kram vyrazeny nejspis pred 10 lety z mhd nejakeho mesta tak jdeme pesky ty dva posledni km do BC. Celou cestu je videt Everest bez jedineho mracku - parada. Samotny BC je vylidneny, Tibet ma jen jednu sezonu a to duben kveten. Vic jak na maly kopecek s vlajkami nas nepusti, takze nedochazime ani k morene ktera je jeste asi o pul km dal.
Po nakochani se pohledy a prileteni prvnich mraku kvacime zpet k jeepu a po obidku jedeme par km stejnou cestou dolu. Pomalu prichazi dest a everest nadobro mizi v oblacich tak protijedoucim jeepum muzeme maximalne vzkazat - meli ste si privstat :-)
pak uz smerujeme slusne kamenitou cestou do dalsiho peti tis sedla - nejak je uz ani nestacim tady pocitat :-) Tady uz nejede kazdy a krajina je takova opustenejsi a drsnejsi. Po okoli sou obcas roztrousene stany nomadu se stady jaku a usmudlane deti behaji za nasim jeepem. Ze sedla toho moc videt neni a pak nas uz ceka dlouhy sjezd do udoli. Na jedne strane dest na druhe boure ale my dnes prakticky porad jedeme v sluncem zalite krajine. Konecne se zase napojujeme na asfaltku a ukrajujeme dalsi km smer Nepal. Po ceste konecne vykoukne i Cho Oyu a Shisa Pangma tak dneska opravdu tech 5 osem vidime. V pozdnim odpoledni prijizdime do posledniho sedla - gate to nepal s vyhledem na hlavni himalajsky hreben, ted uz skoro cely zahaleny mraky. Jsme v 5 200 metrech a ceka nas nekonecny sjezd o par tis metru nize. Tahle silnice byla vzdy vyhlasena jako dost drsna, ale novy koberec s ni udelal krasnou sjezdovku. Ted bych bral kolo :-) Krajina se po case meni - zajizdime do obr kanonu ze ktereho stoupaji mlhy, posleze destik a pak slejvak a mlha, k tomu na dost mistech chybi svodidla a uz je tma - takze takove dobrodruzo nakonec super dne. Prijizdime do Zangmu (2 300m) leziciho asi ve 300 vyskovych metrech a silenych serpentynach. Vsude desitky jeepu. Hotel je nejdrazsi kde jsme v cine byli, pokoj smrdi vlhkosti a vsechno je takovy ulepeny, ale ve slejvaku se nam nechce hledat nic jineho, nevic nas doprovod rika, asi trosku fejkove, ze ostatni hotely jsou plny

Den 40 - Vlakem do Lhasy (3 650m)

rano nas ceka neoblibeny budik na 1 hodinu ale nakonec se prinutime vstat a dojit tech par desitek metru na nadrazi.Hned u vchodu nam kontroluji permit, takze se tam bez nej fakt neda dostat. Vlak nakonec jede az v pul3 a je trochu boj o sedacky protoze lidi jedouci uz z chengdu se trosku roztahli. az skoro do 7 je tma tak prvni prusmyk pres pohori Kun Lun nevidime, pak uz nas ceka nedozirny Tibet - gps ukazuje stale kolem 4500 metru - kolem stada jaku a spoustu ricek a jezirek, okolo ploche kopce. cesta je ale dlouha celych 1150km, ale vlak uhani a mel by to stihnout do 15 hodin, jedeme jeste pres dalsi prusmyky ale vrcholem je stanice tangulla v 5120 coz je nejvyssi misto na svete kam vyjede vlak - dokonce to hlasi i rozhlase. casem sou v okoli i hory s ledovci a proste je cely den na co se koukat. jedeme i kolem obrovskeho krasneho jezera. v krajine sou opustene tibetska stavenicka. na silnici vedouci valnou cast dne podel trati je fakt docela zivo, jak nakladaky tak i offroady a busiky.
ve vlaku cinsky zivot takze vsichni vari kybliky nudli az se nam z toho uz zveda kufrik. davam dve pivka a cesta hned utika.
V 17 po 14,5 hodinach dorazime do lhasy. nejdrive nevzhledne tovarny a pak nove cinske mesto - snad to stare bude hezci - na obzoru je uz na kopecku potala.
na nadrazi je ruch a my jsme zvedavy na naseho guida - snad to nebude nejakej tlustej cinana - nakonec je to krasna tibetanka ktera nam na privitani vesi saly kolem krku - skoro jak na hawai - s pruvodcem sme tedy spokojeni
hotel mame ve starem meste hned u hlavniho namesti, coz je super. hned vyrazime na kratkou prohlidku - cinanu a tibetanu je tu tak jedna ku jedne ale tech vojaku - hrozne....vsude druzstva po 10 se samopalama - proste nic moc. jdeme k potale a ta je fakt uzasna - sice je clovek videl uz stokrat na fotkach ale na vlastni oci je to o necem jinym, obejdeme cely poutni okruh okolo ni a pak uz svistime stopnout nejakou drozku protoze se zene nejaky obrovsky bourkovy mrak. jen tak tak se ukryvam v kavarne na nasem hotylku..bourka byla nastesti kratka tak jdeme do restaurace na neco styloveho - jaci stejk + lhsa bier - oboje super, pred chvili sme jeste obesli vecerni stare mesto a je to tu moc pekne, v dali suprove nasvicena potala, tak tam zitra vecer pujdeme fotit

Den 39 - Golmud (2 700m)

po 14 hodinach konecne dojizdime do golmudu, nasi predposledni staci do tibetu. mesto je samo o sobe hrozna dira tak sme radi ze nam mistni spojka mr. zhou oznamuje ze uz zitra ve 2 rano nam frci bus, taky nam dava kopii permitu aby nas vubec pustili do vlaku. po mensi sieste vyrazime do mesta ale mimo par kycu tam fakt nic k videni neni.

Den 38 - Donhuang a cesta do Golmudu

Rano nas ceka dalsi turisticka tour, trosku nas johnuv bratr natahl kdyz nam objednal za docela dost auto na cely den slo by to udelat za zlomek taxiky a busy...atrakci v okoli je spousta ale mame cas jen na ty dve nejvetsi - nejdriv singing sand dunes - obrovske duny hned za mestem, vstup 360kc se nam zda trochu moc, cina je relativne levna ale ty vstupy sou fakt moc, ale alespon ze mistni plati to samy. duny sou fakt giganticke - z prvni si delame prehled o okoli a vybirame na vystup tu nejvyssi jdeme jen ve dvou - jiri a petr sou nejaky marodny z toho vcerejsiho vedra. vystup je necekane drsnej vitr a propadani se ale nakonec dunu davama - od zeme na vrchol 320 vyskovych tak je snad vetsi nez ty v erg chebi v maroku. vyhled z vrcholu je paradni pak uz jdeme jen k hlavni atrakci k jezirku s pagodou - mistnich turistu je tu neuveritelne a taky velbloudu neuveritelne, maji poradove cisla a vidime velblouda s cislem 599 takze to je bez komentu.
pak prejizdime k buddhistickym jeskynim, kde je vstup dokonce 480kc ale nakonec i tam jdeme - ta uvedena cena je za cinskeho pruvodce u brany dlouho resime s pohunky nase listky nemuzou pochopit ze chceme cinskeho pruvodce nakonec nas ale pousteji, nejaky studentky nam to stejne prekladaji..jeskyne sou paradni ale nemuze se tam fotit coz je skoda...na obed jdeme do restaurace, ktera se specializuje jen na osli maso a oslik na cesneku a chilli nam docela chutna. po seste uz smazime na bus kde nas ceka dalsi etapa - luzkovym vozem pres noc do golmudu. bohuzel mame listky na petak dozadu takze mista moc neni, navic je bus tak silene rozpalenej ze sme hned zkraje spoceny jak mysi. silnice do golmudu je cela v rekonstrukci tak si spis pripadem v jak v offroadu nez v busu

Den 37 - Turfan podruhe a cesta do Donhuangu

rano nas ceka druha cast prohlidky okoli - jedeme k horicim horam pod kterymi je obrovsky kycovy park kam ani nejdeme, pak dalsi poustni mesto ktere je jeste vetsi nez to vcerejsi ale mimo hradeb a obr templu vic v rozvalinach - najimame si povoz s oslikem a jedeme k tomu templu docela sranda, oslik dostava za ouska potehem . Posdledni zastavkou maji byt nejake caves ale daleko zajimavejsi je cesta k nim - uplne marsovske udoli v jehoz stredu je pekna oaza. na ty jeskyne ani uz nemame cas tak jen chvili litame kolem toho udolicka a litujeme ze tu na to nemame ani pul dne, pak uz zas taxikem na vlak do Jiuyuanu, kam to ma byt cca 8hodin, tentokrat mame luzkovy vuz tak to pekne utika
prijizdime tam v 10 vecer a uz nas tu ceka taxik na 120km jizdu do Donhuangu, kde je Johnuv bratr a dalsi prohlidka. cesta je docela rozsekana ale pan se snazi tak po pulnoci sme tam. Na hotelu padame docela za vlast

Den 36 - 30hodinovy ujgursky vlak - pokracovani a Turfan

ve dve rano koukame na mapu a zda se to uz kousek, propocitavame ze bsme meli dorazit tak v 8 rano, tak nas vsichni prekvpauji ze dojedeme ve dve..rano je konecne na co koukat prejizdime pekne zelene pohori s rickami a zbytky ledovcu na vrcholcich - takovy romanticky hory. furt resime zachody a neuveritelnou schopnost ujguru je zaneradit za velmi rychli cas po tom co jsou uklizeny. pohorim jedeme dost dlouho a vlak se mota po obrovskych obloucich a tunelech, davame dalsi piva abysme ten maraton prezili...prijizdime totalne zniceny, fakt az ve dve odpoledne a to nas ceka jeste skoro hodinka taxikem do turfanu. chlapik samozrejme stavi na pumpe kde je hrozna fronta tak to mame jeste o 20 minut delsi, ale to uz je malickost
po ubytovani zjistujeme ze je tu neuveritelne zradelen, takze o dobre jidlo neni nouze, pak uz jdeme do mistniho johns kafe kde je segra velkeho johna zjistit program na dnesek a zitra - dnes nas cekaji tri zastavky - prohlidka kanalu kars coz je docela unikat - podzemni kanaly ktere svadeji vodu z dalekych hor az sem, bohuzel za poslednich 50let jich vetsina vyschla jak se o ne nikdo nestaral, muzeum je docela fejkovy a lepsi sou vsudypritomne hrozny vina - tak se zivime pak jedeme do obrovskeho poustniho mesta ktere je fakt giganticke a projit nam ho v tom vedru da dost zabrat - je tu spousta turistu ale skoro vsichni cinani kteri maji prazdniny a cestujou po cely zemi, nakonec mame jeste zvlastni minaret ale akorat pred nami zaviraji vrata tak ho fotime skrz plot a obirame mistni vinohrady. Vecer hledam jeste kavarnu ale vstup jer pouze na china ID tak mam smulu

Den 35 - 30hodinovy ujgursky vlak

Tak budik zas brzo rano a druhej pokus s odjezdem - tentokrat vlak jede, hura - ujguri se tradicne cpou protoze nemaji mistenky, my je vsak mame tak sme klidu - vlak je brutalne nabusenej a jede opravdu krokem - asi je trosku podmacenej hlinenej val nad pousti - proste poust pod vodou, to mame ale stesti - prumerna rychlost 25km/h kterou jedeme prvni 2hodiny se nam vubec nelibi, kdyz nas ma cekat 1300km krajina okolo konstatnti po levici poustni hory a po pravici poustni placka, do toho obcas nejaka oaza ci betonarka v pustine - tot asi vse ke krajine, zajimavejsi je zivot ve vlaku - lidi se ruzne povaluji, pojidaji kybliky s nudlema a delaji bordel po zemi - kazdou hodinu to prochazi baba a uklizi ten svincik - musi mit nervy ze zeleza - sme docela za atrakci a furt se nekdo s nama chce bavit, porad melou cinsky dokola a nechapou ze nerozumime - po case mame zakladni finty jak je trosku zabavit - ceska stokoruna funguje spolehlive...nemuze jim vysvetlil kdo je karel 4 ale nakonec jim rikam ze je to Czech Mao a uz souhlasne kyvou - nevim jestli by se z toho karel v hrobe neotacel...obca dame nejake pivo a cesta kupodivu docela utika - noc je drsna spis se na sedackach dost blbe

Den 34 - Kashgar a Artush

Prekvapive za deste rano vyrazime shanet taxik na nadrazi, tam je desna fronta a zmatky, cekame tam asi hodinu nez se dozvime ze vlak je kvuliva "clouds" zrusen menime listky na dalsi den a frcime to dospat na hotel
pote uz vyrazime projit opravdu posledni zbytky kasgharu kde sme jeste nebyli - docela se nam tu libi ale uz je preci jen cas se pohnout dale. pozde odpolko me jeste napadne podniknout vylet do mesta s peknym nazvem Artush - ma tam bejt nejaka tomb a vyhlaseny kyrgyzsky market. Jirka chce uz zevlovat tak tam vyrazim sam. nabere me nejaky chlapik s dodavkou a pak jedeme asi 40km po dalnici, okolo pekny poustni hory a pak taklamakanska plan. Nejak sem cekal idylicke male mestecko ale je to asi 50ti tisicovy obr s obrovskymi bulvary. Chlapik me vyhazuje u obr marketu v hale kde je akorat shromazdiste dodavek, market prochazim asi za 5 minut protoze sou tam jen samy hadry a navic pulka smrdi mocovinou. jelikoz uz je pozde a bez mapy sem v tomhle silenym stadtu ztracenej, tak nasedam do dodavky a jedu zas zpet - takze ne moc uspesna vyprava. vecer jeste jdeme do nasi oblibene ulicky s bufacema

D33 - Kasgharske tomby

Rano osudove vyrazime do hotelove restaurace a najednou tam prichazi dva typci s batohem provarene znacky gemma tak je hned jasny odkud vitr vane. byli trosku sesli jelikoz prisli do kasgharu nejak pozde vecer a spali jak zewlouni v parku. pokouseli se projet do tibetu ze zapadu ale byli odchyceni na checkpointu v Qude coz je dle informaci stezejni misto ilegalni cesty do tibetu - pry je to tam ted nejak lepe opevnene nez driv - kazdopadne je to stalo dost casu a penez a nam usetrililo rozhodovani o jednu variantu - prisli s cinskou hlaskou dne: "permit se vydava v Ali ale abys mohl do Ali potrebujes permit" coz to tu dost charakterizuje spolecne tedy razime do johns kafe ktere vede provareny chlapik i v LP ktery dokaze vse zaridit za patricny, hodne vysoky obnos. docela dlouho projednavame vse potrebne - nakonec pojedeme do tibetu vlakem ze severu - nejklasictejsi ale i "nejlevnejsi" varianta. pomuze nam i s cestou do golmudu odkud vlak do tibetu jede, v cenen je i jizdenka coz je fajn, protoz spousta lidi v golmudu skejsla na dost dni jelikoz listky maji prekupnici. Dostat se do Golmudu ale neni z Kasgharu jen tak - je to proklete daleko, pres celou obrovskou Zapadni Cinu. Abysme tu obrovskou furu km trosku rozdelili vybirame si dve mesta na prestavku - poustni Turfan s rekordnimi cinskymi teplotami a Dunhuang s radou turistickych atrakci v okoli. Po vyrizeni vse potrebneho na dalsich 14 dni se loucime s kluky, kteri si potrebuji dat oraz a vyrazime na dalsi pamatky v Kasgharu.

Jedeme se podivat na krasnou Tomb na kraji mesta - krasne vykachlickovana stavba arabskeho typu. Navic tu maji velblouda tak si na nem za malej obnos delam foto vyjizdku. Dale chceme videt nejaky slavny animal market ale taxikar nas odvazi asi 5km za mesto kde neni vubec zadne zvire, jen nejake ohlavky u drevenych kulu. budto to dnes fakt nefrci, nebo nas slusne ofejknul. S obtizemi se dostavame zpet do mesta - kupuju blumy a jim je i kdyz se me vysipou na zem - asi sem uz fakt z ujgurovatel :-). hledame dalsi tomb ale misto toho koncime v mesite totalne narvane lidmi, takze mensi neuspech, pak frcime taxikem na dalsi tomb, taky peknou - timto sme vycerpali prakticky vsechny mistni pametihodnosti. Jelikoz tu stale chodim v totalne rozedranych a spinavych softshell kalhotech vyrazim na nakup nejakych slusivych kalhot. Nechci kupovat zajice v pytli tak zkousim u stanku na ulici coz se stretava se zajmem mistnich obyvatel. Nakonec kupuji jedny slusive v barve pepr a sul od ktere ocekavam ze bude slusne maskovat spinu :-)

Navecer mame jeste sraz s Johnem ktery potvrzuje vse dohodnute a na jeho ucet nas zve na pivko, pak uz jen svistime na grilovane kure a honem spat - zitra nas ceka dlouhy presun na vychod

D32 - Cesta do Kasgharu

Bus nam ma jet 9:30 pekingskeho casu ale zrizenci rikaji ze to jede 7:20 ale i tak se v tom neztracime, sou to narodovci ujguri a pouzivaji svuj cas - pocasi stale nic moc - poprchava a je sedivo, tak rusime se slzou oku vylet na jezero karakul se super vyhledem na konec pamiru s muztak atou a kongur sharem, ale hor sme uz videli v paksitanu milion tak to asi prezijeme - cesta utika oproti pakistanu svizne, frcime sirokym udolim nahorni plosinou, pak klesani kanonem a nakonec kopce jak v okoli bolivijske tupizy - cerveny, zluty, spousa dolu - pak krajina prechazi do urodne kotliny a vsud jezdi oslici s naklady melounu. mistama jsme jen 5km vzdusnou carou od tadzikistanu - proste uplny konec ciny. kashgar nas vita vyskovymi budovami a na prvni pohled u me mizi predstava starobyleho mesta na hedvabne stezce, ubytovavame se v obrovskem hotelu a vyrazime do ulic. postupne nachazime i zajimava zakouti - neni to tady rozhodne klasicka cina - hrozna smesice narodu - od cinanu moderne oblecenych po postsovetskych typech v gemlecich, po ujgurech v cepickach a krojich. prochazime parky plne poutovch atrakci, kyne na nas obrovsky mao - davame ruske kolo s vyhledem na mesto u ktereho postavili obrovsky vezak, aby ten vyhled lehce omezili. prochazime stare mesto jeste nesrovnane bagry - pekne jsou kramky s korenim s ususenymi pytli plnych hadu a spousta pekaren kde pecou tradicni chleba - vecer vyrazime na kebab. Docela pohodicka

D31 - Khunjerab pass (4 700m) a Taskhurgan

Rano prsi a je hnusne totalne - smouhy nelhaly. Cas do odjezdu tech par metru k celnici travime debatou s expedici na Muztag Ata. Loni ho pry nezdolali kvuli mnozstvi snehu, no nemyslim si ze by to ted bylo lepsi :-). Hodinu a pul trva odbaveni na pakistanske strane na konci Sostu - nase bagaze se neprohlizeji, nevypadame asi dostatecne smugglersky, jako ostatni pasazeri naseho busiku, kterym sou rozparany trebas i velke baleni susenek. pak nas ceka poslednich 80km po pakistanu - jedeme, no spis se vleceme temnym kanonem, silnice snad rozsekana vic jak normalne - ale cinani pracuji stale jen na destikach kilometru zidek - se jim o tom musi zdat hrozny sny. pak konecne nastupuji klikatice a najednou sme na nahorni planince a to je slavny khunjerab - vrsky hor videt nejsou ale alespon prestava prset. uprostred je cinska slavobrana, zacina super asfalt a spousta offroadu sikmookejch vyletniku. jen kousek pod prusmykem je cinska stanice s pohranicniky otuzilci - tady to trva jeste pomaleji, pan si treba prohlizi me fotky na fotaku atd....konecne jedeme a ted to odsejpa - krajina je jina - siroke udoli spousta obr svistu, stada dobytka, jurty - ze by sme se nejak teleportovali do mongolska? za 1,5h davame 150km do taskurghanu prvni cinskeho mesta - tady je teprve imigration - vsichni si pozorne prohlizi nase pasy, vydobytek techniky - vetsina spolucestujicich ma totiz specialni dokument baltistansky pas umoznujici jim vstup jen do ujgurska a jen pres khunjerab bez viza. Pak se vsechny bagly hazou na hromadu a strasne dlouho tam po nich beha pes z protidrogoveho a ouradove to foti - u tasky jednoho talibance se pes parkarat zastavil tak ho berou stranou, my ostatni sme vypusteni na svobodu
za deste jdeme po bulvaru asi km k prvnimu hotelu vedle autobusaku - po chodniku to nejde protoze ho vymyslel nejaky pritel prirody - zabetonovane obrovske valouny takze se po tom jde fakt blbe, navic kdyz sou ted pekne mokry - hotel dobrej jen furt nemame cinsky prachy tak mame cekat na nejakeho smeckare - v ramci toho jdeme na vylet k jedine mistni pamatce - pevnosti, tam dochazime uz za sera ale vypada docela dobre - pripada me jak zaklad babylonske veze, z ni peknej vyhled do udoli s jurtama - ktere, jak zjistujeme, sou prevazne betonove takovy kompromis mezi maem a kocovnictvym. konecne mame vymenen tak frcime na prvni jidlo do "ciny" - nemaji rejzi - tak to je pro me hlaska vecera, v cinsky restauraci nemaji ryzi - ale jinak dobry...nevime jak si mame naridit hodinky - ujgursky cas je +1 proti pakistanskymu a pekingsky oficialni +3 a kazdej rika udaje v jinym...

Čína – Zhodnocení

Putování Yunnanem na mě opravdu silně zapůsobilo a v mých očích rozhodně překonalo předcházející Thajsko s Laosem. Sice jsme tu nenavštívili nějakou další provincii, ale i tak věřím tomu, že platí, že je to z přírodního hlediska nejrozmanitější část Číny. Putovali jsme od zelených kopečků s typickými horskými kmeny až po téměř 7tisícové hory na hranici s Tibetem. Krásné přírodní scenérie zasněžených vrcholků hor, hlubokých údolí a mohutných řek jsou střídány historickými městečky, vesničkami s terasovitými políčky a kouzelnými chrámy.
Nejvíc se nám líbilo v Lijiangu a jeho hornatém okolí. Kdyby však víc přálo počasí v soutěsce Tygřího Skoku, tak by rozhodování bylo ještě o hodně těžší. Zajímavá byla též tibetská kultura v Shangri la. Krása okolní krajina a autentičnost, této části náhorní plošiny, u mě však prohrála s indickým Ladakhem. V Kunmingu jsme zase zažili, jak to vypadá v čínském velkoměstu plném výškových budov a davů lidí. Z cestovatelského hlediska to byl opravdu oříšek. Nemožnost si prakticky nic přečíst či se s někým pobavit. Oproti předchozím zemím bylo o dost složitější cestování, ale jen díky těžkopádné komunikaci. Krása a pohoda toho, že jsme si cestovali prakticky bez jiných turistů, byla vykoupena, zvlášť na severu, docela silnou kosou, na kterou jsme neměli vybavení. Zdálo se nám, že tu i v sezóně nebudou takové davy jako v zemích jižnějších, už jen z toho důvodu, jak nás všichni důkladně očumovali. Například v Simau jsme si skoro připadali jak nějaké slavné filmové hvězdy. Překvapila mě neuvěřitelná penetrace mobilů, jež si téměř nezadá s Evropou. Na druhou stranu mě zarazilo, jak je tu marný internet. Snažil jsem se sledovat jestli zaregistruji nějaké projevy komunistické diktatury, ale mimo té správně totalitní kontroly tiskovin na hranicích, mě to tu přišlo jak v každé jiné kapitalistické zemi. Mezi zápory této země patří neuvěřitelný binec všude. Ekologie v Číně vysloveně úpí. Jakákoliv drobná poživatina se ve stáncích balí do igeliťáčků, které o pár sekund zákonitě končí na zemi. Člověk též většinou nemá úplný pocit bezpečí při přejezdech, protože místní řidiči jsou podle mě nejhorší na světě. Každopádně bych se sem ještě někdy chtěl vrátit a prozkoumat další části této obrovské země. Čína za to rozhodně stojí.

Den 25, Hraniční přechod Hekou / Lao Cai

Po rozednění sleduji krajinu, která už má zase takovou „laoskou“ podobu – zelené kopečky a primitivní vesničky. Silnička je z těch dobrodružnějších. Na to, že je to hlavní štradále, tak je strašně uzoučká. Když jede auto proti, tak se musí prakticky zastavit. Vedle se však staví brutální dálnice, téměř celá na pilotech. Jedeme údolím 1 200 km dlouhé Rudé řeky. Po Mekongu, druhé největší vietnamské. V okolí vidíme naříznuté stromy, že by kaučuk? Po dvanácti dlouhých hodinách přijíždíme do Hekou.
První, co nás příjemně potěší, je teploučko a sluníčko, co tu panuje. Po prokřehlých dnech nás Vietnam vítá s opravdu otevřenou náručí. Nebo to tak alespoň na první pohled vypadá :-). Hned se nás tu ujímá „guid“, který nám chce vyměnit peníze. Sice dobře pokecáme Anglicky, ale moc mu nevěříme, tak směnu necháváme až na hranice. Vůbec se neuráží a ukazuje cestu dál. Autobusák je snad jen 100 metru od monstrózních hraničních budov, takže v příjemné docházkové vzdálenosti. Čínskou kontrolou
procházíme rychle, jen nás fascinuje až úplně na konci požadavek ukázání veškeré literatury, co sebou máme. Takže ve finále se přeci jen totalitní režim ukázal v celé své obludné nahotě. Doteď jsme vůbec neměli pocit, že bychom byli v komunistický zemi. Tak bye bye Číno, líbilo se nám u tebe dost a doufáme, že tě ještě někdy navštívíme. Přecházíme po mostě hraniční řeku a máme trošku zvláštní pocit z tohoto území nikoho. Do Číny nás už zpět nepustí a ve Vietnamu ještě nejsme. Kolem nás procházejí první lidi s těmi proslavenými pyramidovitými klobouky. Vůbec tu příhraniční obchod jenom kvete. Kola jsou obložené vrchovatě pytli. Zdá se, že zboží spíš plyne do Vietnamu, než opačně. Před námi je další obr ratejna s rudou vlajkou. Vietnam je tu.

Den 24, Cesta na hranice

K hranicím Vietnamu to máme nějakých 500km, takže nás čeká obligátních 12 hodin v rukách místního Schumachera. Postel je kratší než obvykle, tak je trochu umění se v ní uvelebit. Znalec Hruboskalska by to nazval takovým čínským Záhořovým ložem. Ale alespoň v ní není nazvraceno, což s radostí kvituji J. Výhodou alespoň je, že ležím dole, což je lepší než poletování u stropu. Frčíme večerním Kunmingem směr jih. Po pár hodinách jízdy to začne strašně házet, silnička nejspíš nebude z nejlepších. Rozřešuje se i záhada s prostorem na zavazadla. Řidič má ještě takový meloušek a v nějakým zapadákově ho celý nakládá balíky a pytli. Jsme takový malý náklaďáček. Pořád poprchává, tak jsem docela zvědavý, zda bude ve Vietnamu lépe.

Den 24, Podvečerní Kunming

V centru navštěvujeme mekáče, takže jeho přítomnost potvrzuje, že svět je opravdu kompletně globalizovaný. Nevím jak by se tohle líbilo Maovi, že si mladí komunisté pochutnávají na amerických hamburgerech místo na brambůrkách s chilli. Cheesburger je za 6Y (15Kč). Na poslední pěší štaci v Číně si vybíráme obrovské jezero Dian Chi, na kraji města, které je se svými 300km2 ještě větší než jezero Erhai u Dali. Bohužel se vydáváme úplně jinou ulicí a místo k jezeru jdeme k právě demolované čtvrti
už nevyhovujících 3-5 patrových baráků. Místo nich se tu už začínají pomalu k nebi drát 20 patrové kolosy. Ani zde pokrok nezastavíš. Teprve až na ulici Shulin zjišťujeme, že jsme se úplně neztratili, za což jsme opravdu rádi, protože čas odjezdu se neúprosně blíží. Po 18 hodině má většina lidí padla a do ulic vyráží neskutečné množství kol ve vyhrazených pruzích. Každá zelená odstartuje celý peloton cyklistů. Úžasný a typický obrázek, který jsem měl o Číně vštípený.
Pohybují se tu však i hodně agresivní malí
žebráci, kteří útočí zvlášť na 15leté kluky. Věší se jim na nohy a dokud nedostanou peníze nechtějí se pustit. Jeden se dokonce jednomu nebožákovi zakousl do ruky – masakr největší. Takhle drzý a nepříjemný žebráky jsem ještě neviděl. Daleko lepší jsou sice silně ušmudlaní, ale výborní malí artisti. Ty si nějaký ten měďák zaslouží. Všudypřítomným stánkům s pochutinami nemůžeme odolat, tak pořád něco mlsáme. Jednou ty brambory, pak zase ananas, nebo třeba meloun. Atmosféru tu dotvářejí ohýnky na ulicích, u kterých se místní ohřívají. Prostě mrakodrap a vedle něj fojr. Vyzvedáváme krosny a pak bez větších problémů nacházíme náš bus, který je ale nějaký pofiderní. I lidi co s námi pojedou jsou od pohledu divný, navíc extrémně čumí. Že by touhle pohraniční linkou jezdili nějaké šméčkařské existence? Zavazadla jdou poprvé někam dozadu k motoru. Netušíme proč. Kunming nás nijak moc neuchvátil, ale na den, dva se tu přežít nechá.

Den 24, Kunming - Golden temple

Po 14 hodinách kóma spánku se konečně probouzím k životu. Balíme krosny a při tom dopíjím včerejší pivko, které kupodivu chutná stále stejně J. Moc jsme to na pokoji přes noc nevydýchali, protože teploměr ukazuje jen 12 stupňů. Kontroluji z naši věžákové vyhlídky počasí a sluníčko občas vystrčí růžky, tak doufáme, že dneska bude o něco lépe. V plánu máme areál Golden templu na severním kraji města. Původně jsem chtěl navštívit slavný Kamenný les, který je však přes 100 km daleko, takže trochu z ruky na to, že večer jedeme pryč.
Další možný výlet z Kunmingu je do blízkých hor Xi Shan, které leží hned za jezerem Dian Chi asi 15km z centra. V tomhle počasí to asi nemá cenu se tam drápat i když Dragon's gate s komplexem chodníčků a tunýlků ve strmé skále s nádhernými výhledy a dvěmi taoistickými chrámy by stál určitě zato. Alespoň tu zbude něco na příště :-). Vycházíme až na desátou a jedeme zase K1 na stejný místo jako včera. Tady se pokoušíme tipnout linku, co jede na severovýchod města. Nějaký děda nám radí bus číslo 95, tak s ním
jedeme až na konečnou, která je u EXPA, které zde proběhlo v roce 1999 a jehož pozůstatky tu s velkou pompou stále mají. Odtud se dá ke Golden templu dostat jen drahou lanovkou 60Y (148Kč) nebo busem 71. My to však zkusíme pěšky. Nebe temní a za chvíli se ozývají hromy, zrovna tam, kde by mělo být to pohoří Xi Shan, tak jsem rád, že jsme ho nakonec vyřadili z rozpisu. Vypadá to, že budeme rádi, když se někde schováme před slejvakem. Déšť nás zastihuje akorát u dveří nějaké kanceláře, tak nás tam posedávající chlapíci zvou dovnitř. Pak mizí neznámo kam a my tam snad víc jak pul hodinu zevlujeme s paní, co celou dobu jen mastí sms, takže docela gut práce. Mraky přecházejí a začíná hřát sluníčko, poprvé po několika dnech. Tady je fakt apríl. Kupujeme mimořádně pálivé brambory, což je kupodivu snad nejklasičtější jídlo, co se tu dá sehnat na ulici a mastíme k templu. Paní chytře postavila stánek přímo před školou, tak má docela dobrý obrat. Od vstupu 20Y (49 Kč) do rozsáhlého parku stoupáme dlouho do kopce a zjišťujeme, že templík je opravdu maličký. Je tu i
docela malebné jezírko a záhony pěkných kytek. Nejvíc zajímavá je vyhlídková věž, v cca 1950 metrech nad mořem. Z ní je vidět celé město. Kunming je takové menší Sao Paulo s mordor mraky nad sebou. Na druhé straně jsou menší zarostlé kopečky i když na evropské poměry by už svou výškou spadaly do velehor. Přichází další dešťová vlna, tak jsme nuceni být ve věži o mnoho déle, než jsme původně zamýšleli. Čas strávený zde využíváme nákupem levných suvenýrů. Ach jo další blbosti nám přibývají do
krosen. Ve věži je prastarý zvon se zajímavým beranidlem v podobě ryby. Zvonění je za poplatek, tak na to pečeme. Ven nás zase vyprovázejí sluneční paprsky. Procházíme zbytek parku, který zas až tak zajímavý není. Takže stručně řečeno je to tady spíš jen o té vyhlídce na město, která za lepšího počasí nemusí být vůbec špatná. Od vstupu jedeme busem 71, který se ukazuje jako nejlepší. Projíždí taky kolem centra, ale jede i přímo až do úplného centra.

Den 23, Kunming - Yuantong temple

Nakonec nás přeci jen povinnosti zvedají. Musíme na ten vlakáč koupit lístky. Prodíráme se davy lidí a stánky s pochutinami. Na nádraží se dozvídáme, že prý už tam vlak nejezdí, což je docela nepříjemná novina :-(. Máme tam jet busem. Hned nás přepadnou černé myšlenky, že ta stanice bude určitě na druhý straně města, když jsme se usídlili u vlakáče. Naštěstí tomu není tak. Autobusy odjíždějí z velkého nádraží, v mapě nevyznačeným, hned vedle. U pokladen je brutální tlačenice. Spousta lidí se snaží předbíhat
a cpou se přímo ke kase. Pak jsou tu i lidi, co se cpou do předu za úplatu od míň průbojných. Docela mazec. Nakonec se i nám podaří prodrat k okýnku a kupujeme konečně lístky na zítřejší osmou večerní do Hekou, na hranicích s Vietnamem. Cena 115Y (283Kč) za nějakých 500km se nám zdá dost dobrá. Zatím jde vše kupodivu podle plánu a přijedeme do Vietnamu přesně v den, kdy nám začíná platit vízum. Spokojeni, že jsme vše dobře zařídili nasedáme do MHD linky K1, která dle našeho očekávání jede
po hlavní ulici mezi mrakodrapy. Jízdné je 1Y za jednu jízdu, jakkoliv dlouhou. Ukazuji cestujícím mapu s templíkem Yuantong, který chceme jako první navštívit a oni nám na oplátku po chvíli ukáží, kde máme vystoupit. Přes mostík překonáváme řeku, která teče souběžně s hlavní městskou tepnou a město tak dělí prakticky na dvě stejné části. Je tu spousta fastfoodů. V jednom testuji další pochoutku, placku pomazanou arašídovým máslem, čokoládou a posypanou chilli. Tahle nezvyklá kombinace je docela dobrá, ale opravdu zvláštní. Kousek odtud je už Yuantong templ. Dovnitř nás vítá pěkná
slavobrána a lidových 4Y (10Kč). Centrem pavilonu je takový altán obklopený jezírkem s obrovským množstvím želviček, ropuch a barevných ryb. Má to tu dobrou atmosféru. Lidi se tu docela dost modlí a klaní do všech světových stran. Při tom zapalují spoustu vonných tyčinek se kterých se notně čoudí. Altánek je s hlavním chrámem spojený pěkným mostem. O zábavu se tu stará ochočená veverka, která žebrá semínka slunečnice. Na vstupence je to tady vyobrazeny ve tmě, pěkně nasvícený. Takže v noci to tu může mít ještě větší kouzlo. Celkově to tu je malebný a
stálo za návštěvu. Dále nás naše kroky vedou ke Green Lake parku, což je obrovský komplex jezírek s několika tisíci racky. Pro místní je to neuvěřitelná atrakce, fotí, fotí a fotí. Já se spíš obávám, aby mě nějaký pták neztrestal malým kyblíkem vápna. Tak si říkám, že bundě už stačila ty čínský zvratky :-). Je tu i spousta obchodu s bagetami a jiným jídlem pro racky. Mají hodně velký obrat. Nejbrutálnější je mostík, kde lidi zvedají ruce s houskami a nalétávající rackové je za slušného lomozu odnáší. je to docela nepříjemný pocit, když kolem hlavy sviští desítky vzrostlých ptáků. Klidně by se tu mohl točit horror Ptáci. Motáme se dál Kunmingem, jak nás napadne a náhodně přicházíme i mezi starší baráky, které ještě nebyly srovnány se zemí, aby uvolnili místo vysokým ratejnám. Je tu takový bleší trh. Hned poblíž je centrum města s pěší zónou. Mezi mrakodrapy tu jsou templovské brány. Docela pěst na oko. Úplně promrznutí štrádujeme zpět na hotel. U dědka kupuji opečené brambory. To, že mě na ně sype extra velkou hromadu chilli, mě už vůbec nepřekvapuje, ale spíš těší. Hned ale jdu koupit dvě piva, ať to mám čím na pokoji zapít. Chceme si jen na chvíli odpočinout a ještě večer obhlídnout nasvícené město, ale nedopíjím ani první pivko a neuvěřitelně, kolem 17, vytuhávám a spím až do rána :-).

Den 23, Ráno v Kunmingu (1 893m)

Nakonec přeci jen usínám a budím se až v potemnělých ulicích Kunmingu. Zastavujeme na terminálu, ale téměř nikdo se nezvedá z postele, tak jsme trochu nejistý, zda jsme už na konečný. Ukazuji mapu města jedné taxikářce venku postávající a ta nás po dlouhé době lokalizuje na Xiylan Passenger Transport Station na západní straně města. My však máme v plánu se ubytovat na jihovýchodě, poblíž vlakového nádraží. Do Vietnamu chceme totiž jet nočním vlakem, jak doporučuje průvodce. Chceme to mít pro sichr v docházkový vzdálenosti.
Zjišťuji, že mě děsně smrdí spodek spacáku i bunda co mě spadla k nohám. Zdroj smradu je vyřešen. Nebyly to Naděnky fusekle, ale předchozí cestující se asi lehce vyzvracel do mého lóže a zatím to rozhodně nevyčpělo. To mám nejspíš za to, že jsme měli ze blitníků takovou švandu. Oblíkám bundu a táhne ze mě, jak z nějakého santusáka :-). Ještě asi půlka autobusu dospává, když si bereme bágly a vyrážíme sehnat taxík.
Před autobusákem nacházíme privátní auto, které nás tam zaveze za 20Y (49Kč). Ilegální taxikář za chvíli otevírá okénko. Asi mu taky moc pod nos moje bunda nejede. Je to fakt humus čmuch. Přes tohle více jak tří milionové město jedeme asi půl hodiny. Je to tu děsný panelákov až mrakodrapov. Mrtě vozidel, cyklistů, obyvatel všude. Co mě štve je to, že celou cestu sem byla krásná čistá obloha a tady je zataženo. Sice se Kunming chlubí přívlastkem město věčného jara, mě však připadá jak město věčného listopadu, alespoň tak dnes vypadá.
Přijíždíme k vlakáči, kde jsou mohutné davy, skoro jako v Delhi. Tak tady se moc s krosnou prodírat nechci. Chtělo by se to rychle ubytovat. Naštěstí nás tu hned odchytává babka a táhne do vedlejších uliček do vysoké novostavby, která je šitá horkou čínskou jehlou. Půlka baráku se už obývá, druhá ještě není dodělaná. Za pokoj platíme 80Y (197Kč), což je na Kunming docela budget ubytování. Sídlíme až v 7. patře v nové, ale upocené a vlhké cimře. Kdoví kdy odtud odešel poslední stavební dělník. Na pokoji je 14 stupňů, tak jsme si trochu oproti Tibetu pomohli, ale zas ne o moc. Rozhodně to tu není na tričko. Každopádně jsme rádi, že jsem to zařídili tak, že v Kunmingu jsme jen jednou a ne zbytečně dvakrát. Po pár dnech se konečně odhodlávám do sprchy a pak se na chvíli zachumlávám do peřin. Vůbec se nám nechce nic dělat, vypadá to na takový krizový den.

Den 22, Cesta do Kunmingu

Přicházíme k našim autobusovým postýlkám a první, co mě udeří do nosu, je neskutečný smrad. Naďa si akorát sundává boty, tak to svadím na to :-). Deky jsou vůbec dnes nějaký humusní. Tentokrát navíc zalézám do spacáku a víc jak hodinu rozmrzám. Jedeme stejnou cestou zpět a až za Dali se napojujeme na dálnici. Po ní to ostře šviháme, až se mě zdá, že docela moc. Řidiči spacích busu se předbíhají pořád dokolečka a vyvádějí při tom různé skopičiny. Nějak se při tom nemůžu zbavit těch obrázků z pojišťovny. V Číně se rozhodně necítím na silnici dvakrát bezpečně. Zastavujeme na pumpě, kde čepuje dokonce šest spacích busu najednou. Nespí se mě vůbec dobře. Lože je nějaký nepohodlný a hlavně užší než minule.