D150 - Asuncion

Tak tu dneska mame male cestovni vyroci - 150dni tak si rikam ze by treba fotak mohl obzivnout ale nechce se mu :-( . Snidani ani nedojidam, protoze si jeden s Brazilcu se kteryma sem sdilel pokoj objednal tago na hranice. Mysli msi ze to domluvil nejak za levno ale nakonec platim kilco za relativni kousek, tak lituji ze jsem nejel busem jak sem planoval. Je tu uz docela zive, ale rikam jak se za 5let zmenily procedury. Tenkrat to byl skoro obrad, zapis do knihy a ted jedno rychli razitko a jede se. Busak je daleko tak se me v tomhle vedru a s krosnou stradovat nechce, takze beru motorkare za 15tis (60Kc) tech jejich podivne pojmenovanych penez. Dokonce dostavam helmu a frcime az necekane pokojne na busak - tady to je jak posledne - jen co prijdu uz ma neco za 15minut jet a ne jak posledne rachotina ale pekny dvoupatrak a jizdne? za polovicku co v Brasilu. Ale uz to neni takova sranda co tenkrat, ale preci jen me jeden pan rozesmal. To ze nam sem lezou prodejci limonad a burgru me nebere ale jeden pan prisel s jednim 10kg pytlem cukru jestli ho nekde nechce me fakt dostalo - neprodal ho nebozak. Cesta je v podstate jak tenkrat, krajinka neni zas az tak dechberoucim ,ale termitist sou tady fakt stovky. Do Asuncionu prijizdime po 6hodinach. Sileny vedro, coz sem cekal. Ale z raniho azura se udelalo dusno a takvoe to pocasko pred bourkou. Bohuzel zjistuju ze me plany jsou trosku naruseny. Bus na rano je vyprodan tak budu muset az v 13, takze nejspis nestihnu v Argentyne pripoj na Saltu takze na sraz s klukama dorazim az asi o den pozdeji - uvidime, jak to nakonec dopadne. Beru hotylek, jak je mym zvykem co nejbliz busaku a je to sice pajzlik ale jen za 35tis - takze nejlevnejsi na teto ceste. Poustim vetrak a vesim pred nej fotak treba uschne a pujde ale moc tomu neverim. Konecne sem ready vyrazit na prohlidku, dokonce se doptam odkud jede ten spravny bus a pak se kodrcam skoro pulhodinu - dokonce s navstevou revika - do centra pricemz se z druhe strany blizi ocekavana boure . Takze projdu jen hlavni namesti - nic svetobornyho parcik obklopeny prevazne hnusnyma budovama a zacina slejvak, net nastesti dobiham v pravou chvili...no ted se po 90minutach udelalo jakztakz tak vyrazim ,abych se vratil jeste za svetla :-)
Po asi deseti minutach prochazky zacina zase prset takze dalsi prochazka je uz takova zbezna. Uzasna kombinace je nejaky obrovsky novy palac a pres ulici zacinajici ponekud skotovejsi cast vedouci az k rece, takze se tam nevidavam. Po chvili mizim zpet na bus a pocitam ze se zitra trosku vycasi abych se sem jeste dopoledne vydal. Jedina vyhoda deste je v tom ze je konecne snesitlene pocasko - predtim bylo uz neprijemnych 35 stupinku. Stavuju se jeste poprve v paraguajskym supermercadu kde delam nekolik kaufu ne moc stastnych - jednak kupuji nejlevnejsi limcu pomelove chuti, protoze to me jeste nikdy nezklamalo, ale chut odpovida tomu ja si predstavuju ze muze chutnat rozredeny myci prostredek na ajncliky s pomelo favorem :-) teda meloun za 3,5kc/kg ale stoji za to i kdyz po tech svacach po ceste mam pocit ze bricho neni poprve co jsem v jizni americe v uplne kondici. Jdu to pojistit o kus dal na grilvane kure a chorizka a taky lahvace o 940ml :-)

D149 - Vodopady Iguazu

Vcera sem cely den pozevlil v Curitibe. Dnesek zacal moc pekne - vodopady Iguazu - sice jsem na nich uz pred 5 lety byl ale z argentisnke strany a dneska ta brazilska me prisla lepsi i kdyz ty davy neuveritelny....pak sem vyrazil jeste na gigantickou prehradu Itaipu, myslim ze do 3soutesek nejvetsi na svete a tady se stala katastrofa - koupil sem na busaku lahev ale byla fejkova/doplnovana a narizlou zatkou me cela vytekla do batuzku a ten jak je na pul nepropustnej udelal obr louzi ve ktere se utopil fotak :-( takze dost neprijemna udalost...odpo sem jeste pres most zasel do paraguaye kde je to samej vejlupek a v jednom elektru otestoval alespon kartu, a ta nastesti prezila..tak alespon tak....zitra se zase vracim do paraguaye a jedu do asuncionu..a pak do Salty kde mam sraz s Lukasem, takze alepson nekdo bude dokumentovat...fotacek susim ale davam mu tak 5procent, skoda....

D147 - Torres II.

Tohle rano uz je vyrazne prijemnejsi, taky vstavam drive i kdyz to taky nejak moc neprehanim - dneska chci vyrazit dal za mesto kde jsou za plazi i pisecny duny a mistni prirodni park. Sem docela vysmatej kdyz ten prirodni park vidim - Plaz plna aut, nektery az skoro na urovni priboje az do nevidim :-) skoda ze jsem si nevzal fotak, plaz plna aut to s e jen tak nevidi - taky oni brazilci sou liny na krok, za tech 5let co jsem tu nebyl tu pribylo aut geometrickou radou a vsichni popojizdeji kamkoliv jak blby. Koupani jinak docela v poho, tentokrat uz namazanej :-) ale jelikoz se pocasi horsi, z obzoru se priblizuje obr cerny mrak, pozvolna to balim a presouvam se na cimru na poledni siestu. I tak me chytne prvni sprska z obr mraku. Pan je na me hodnej a check out si mam udelat az se me bude hodit, takze nemusim resit krosnu a tak. Kazdopadne je to uz hlavne o zevlingu, kterej ale po vic jak mesici neni zas az tak na skodu. Navecer se trochu vycasi tak si delam psoledni rozluckovou prochazku. Ted net a za hodku me jede bus do te Curitibi.

D146 - Torres

Rano mensi kocovinka ale proti ceskym 1.lednum vyrazne lepsi :-) Stejne se nakonec vyhrabavam az kolem desaty a konecne vyrazim na pruzkum okoli za svetla. V centru teto lehke betonove jungle je pekny jezirko se spoustou zelv a ptactva na kulech - pak je mensi hrebinek s temi panelaky a na druhy strane plaze, takove obyc bibionovite s davy lidi - trosku to tady pozvedaji tri oble hory s peknyma vyhlidkama. Tak to vsechno obchazim ale pocasi moc fotogenicky neni akorat sem sparenej, tak se vracim zpet abychg se uz taky konecne vykoupal. Po ceste se jeste stavuju na busaku a je to o fous - na nocni prejezd do Curitibi uz zbyvaji jen 3mista v blbejsim pozdejsim busu. Jelikoz tu toiz budu neplanovite az do druhyho vyrazuji Florianopolis a okoli, stejne na to nemam cas, tak radsi pojedu dal a vyresim jeden nocleh. Pak uz to snad bude vic v pohode. Uz ted je videt ze to nejaky lidi bali a zitra v nedeli to bude asi jeste vyraznejsi. Kazdopadne spousta lidi jeste pokracuje v oslavach uz jen podle toho kolik jich potkavam s kartonama pivek. K jidlu me zaujalo stanek s grilovanyma kuratama ale pan prodaval pouze cele, tak mam potravu na obed, veceri a asi i zitra na snidani. Na plazi v klidu pozevlovavam a trosku se smeju spoustu red buffalu - jak je polojasno tak to ani moc nepali. Vecer sem nemile prekvapenej kdyz sem taky vybarvenej a oblicej po delsi dobe lehce spalenej. To jsem teda uz necekal. Vecer jdu jeste jednou na obchuzku a pak uz to jen dospat.

D145 - Takovy ne uplne normalni Silvestr :-)

Uz sem temer v limbu kdyz pani busi na dvere ze me sehnala bicikletu, tak to bude jeste zajimavy :-) Rano je pekne tak po snidani hned jdu vyzkouset to kolecko - no neni uplne detske ale vhodne tak pro osobu kolem 160cm vysky...Uz po nekolika metrech jizdy me z nej boli nohy, tak to bude jizda snu, navic brzdi spis jen aby se nereklo. 200metru za mestem konci asfalt a zacina sotolinka, tak jsem docela rad ze vcera bylo to mrholeni a neprasi to. Jedu smer kanon Itaimbezinho, ktery ma byt o fous hezci nez ten druhy znamy Fortaleza a navic pani rika ze tim smerem je cesta rovnejsi - ma to byt 18km daleko. No s rovnosti cesty bych trosku polemizoval i s mym vcerejsim prispevkem ze tohle pohori je mirne zvlnene - kdyz skrz nej clovek jede na mrzke biciklete tak se najednou ty vlnky stavaji dost neprijemne :-) takxe nektere prudsi kopecky i tlacim ale i tak je to preci jen rychlejsi nez pesky. Bohuzel cim sem dal tim se pocasi zhorsuje a zase zacina ten vcerejsi poprasek stupnujici obcas do destiky. Povrch uz razem neni prijemny ale zacina byt blativy, takze pomalu zacinam vypadat jak cyklokrosar - myslim ti tu zvetsujici se vrstvu bahna na svrskach. Navic kolo prestava brzdit uplne coz zjistuju v jednom neprijemnem sjezdu, tak to nakonec brzdim do nejakeho dvorku, kde je smecka psu tak prekvapena mym prijezdem ze nastesti ani nezautocila :-) takze behem pulhodiny se z neprijemne cesty stava doslova peklo. Navic si rikam ze kdybych stopoval tak urcite nekoho chytnu ale s kolem uz ted tezko, kdyz tu jezdi vyletnici v pujcenych pidi autickach. Konecne sem u vstupu do parku, kde zjistuju neprijemnou vec ze musim jeste dalsi dva neplanovany kilaky coz v mem casovem rozpoctu zacina byt kriticke. V sanitarios jeste smejvam nanos blata z batuzku a frcim ty zbyvajici dva kilaky uz po asfaltu - narodni park je na tom ocividne lepe nez statni silnice. Najednou je tu necekany kopec a ma bicikleta se rozjizdi do necekanych rychlosti coz je pri absenci brzd dost neprijemna vec - nastesti misto zatacky ktera by byla asi osudova prichazi protikopec tak jsem zachranen, protoze brzdeni nohou se neukazalo jako dostacujici :-) konecne jsem tu u toho zazraku prirody jak muzu shlidnout v nastevnickem centru na super fotkach - bohuzel veskera ta mlha je nejvic akumulovana v kanonu, tak skoro nic neni videt....no to je temer na takovy ten hysterciky smich, po vsech tech utrapach nic...no nic za 20 minut to balim a jedu zpet. Proste dalsi ze zazitku ktere spadaji do kategorie opravdu silnych i kdyz uplne ne dle predstav :-) Jen si rikam jestli ten bus stihnu, protoze v tom blatu budu muset kazdej kopec tlacit a z kopecka bez tech brzd taky nemuzu. Kousek od vstupu vidim staryho styloveho gauce, ktery tvrdi ze za deset minut prijede bus mym smerem, tak se chytam stebla nadeje. Bus opravdu prijizdi ale jak pohunek tak i ridic se koukaji dost skepticky na tu moji bicikletu. Obchazi zavazadlaky ale tam se fakt nevejde ale nakonec ji proste narvu na schudky a sedim na pohunkovskym bidilku. Jako neverim ze by me ceskej ridic autobusu takhle zabahnenyho a skolem nabral. Proste zazrak. Asi za 10km koncim ta marastova cast a zase je slunicko. Pred chvili to bylo naprosty peklo ale ted kdyz uz sem zachranenej si rikam ze to byl v podstate dost hustej zazitek, kterej docela proveril. Pani kdyz me vidi docela spraskava rukama, nastesti v me cimre jeste neprobehl uklid tak si muzu dat sprsku a zkulturneni. Kazdopadne jeste vecer musim preprat veci, protoze v trenkoplavkach jako nemuzu cestovat porad :-)
Docela stahanej cekam na bus a koukam na ten svuj listek a najednou vidim ze je tam napsano Tainhas a ja mirim do Torres - navic prijizdi stejny bus i se stejnou posadkou se kterou sem sem prijel z Franciska, tak bezim za pohunkem a on na Torres ze jo, ze je to v poradku. Po hodince sme na krizovatce, kde bych ocekaval ze pojedeme k mori ale zas zajizdime do toho zapadakova a tam si vsimam ze se jmenuje Tainhas. Tak si rikam tady prece nemuzu vystoupit a spekuluju jestli trebas to Torres nema jinou vyslovnost, proste nez se rozhoupu dojit za pohunkem tak uz sme par km pryc a pohunek se strasne omlouva ze me nerekl ze sem si mel u hospody kousek od te vesnic vystoupit a vlizt do jinyho busu....to je fakt den....Takze jedu zase do Franciska a pohunek rika ze si tam mam pockat 2hodiny na ten bus zas opacne, jak sem snim jel vcera..to je prokleti...jeste me pise na papir nejakou slohovou praci a jako ze uz to budu mit zadarmo. Tak jeste cekam dohadovani s nejakym jinym ridicem, ale po dvou hodinach sedeni v cekarne je tu zase ta vypecena parta, tak netusim proc me to psal. Tentokrat uz vystupuju a fakt za chvili, asi za 5minut je tu bus smerujici k mori. Co me nejvic stve ze prijedu uz dost pozde a hlavne jak to bude s ubytovanim...Nakonec je cesta jeste delsi nez sem myslel, strasne dlouho sjizdime z te nahorni planiny, coz je ale paradni cesta plna vyhledu. Samozrejem u kazdeho miradoru je restaurace ale my stavime u nejaky az uplne dole, kde uz nic k videni neni. Konecne sme na primorske silnici, ktera za tech 5 let co jsem tu jel posledne posilila na 4pruh, kterej asi dodelali pred nedavnem. A uz tu je sjezd na Torre - kdyz tu se najednou objevi obrovske panelakove panorama, tak si rikam jestli to LP myslel vazne s tim "malym mesteckem". Pijizdime tesne pred setmenim. Bezim do hotylku hned vedle a tam chteji za nic extra cimru 250R (2 750Kc), tak to je dost sileny. Pak maji pry nejake "kafe" takhle to nejak znelo za 5, tak rikam ze jo a pan me ukaze at si ustelu mezi stoly v jidelne - tak to je husty spani na zemi za 550Kc me jeste nikdo nenabidl. Takze couram po prelidnenych ulicich sparenej s krosnou na zadech a hledam neco jinyho - vsude plno. Jenom nejaky palace hotel ma volno ale za 500R to je mazec. Podle cedule na stene maj nasazeny ceny na Silvestra asi tak 3x nez normalne. Zacinam hodne litovat ze jsem nezustal u babky za 40R :-)) nakonec se vraci mzpet na bus,, ale tu cimru uz pry nemaji jen to cafe...to ne, fakt na silvestra spat na zemi nebudu...Nakonec nachazim nejakou pousadu, kde uz vladne cily ruch ale v recepci neni nikdo jen cislo na mobil. Zachranujou me nejaky mladici co tam volaji a mezitim me daji pivko i nejaky opeceny burt - asi vypadam uz dost na pokraji sil...Nez prijde chlapik tak uz je 9 hodin, takze cesky silvestr ale misto mych planu to zapit jeste nemam ani ubytko. Chlapik je konecne tu a umi spanelsky, hura :-) ptam se na ceny a rika ze je problem v tom ze to jsou apartmany pro 4 lidi plne vybaveny takze ta cena je dost draha...370R na dve noci, nakonec ho usmlouvam na 300R na dve noci coz je i tak nejvic co jsem kdy snad za nocleh platil ale oproti kafe nebo tomuy hnusu za 250, je to super. Navic je to fakt obrovsky s lednici a hlavne s drezem jak delanym na my zablaceny kratasi. No musim rici ze jsem si neuveritelne oddechl. Tak jeste rychle vyprat a konecne zacit taky pit, fakt to dnes potrebuju jak sul. Jdu koupit nejaky piva a pak sedi ms tou partou. Teda sou dost marny, neumeji zas nic nez portugalsky, ale nastesti plati pravidlo cim vic piv tim vic si rozumime :-). Celkem jich je 8, 5kluku a 3holky, takze dva maji smolika :-) Sem tam bouchne petarda ale jinak s rikam ze se skoro nic nedeje jakoby nebyl ani silvestr ale v pul11 najednou chlapi zaveli ze se vyrazi na praihu - berou chladak, kam si pridavam i me sanko a jde se. Nestacim se divit. Ulici tece uplna reka lidi s chladakama a na plazi je giga party. Takze vecer nakonec super. Muzika popijeni, po pulnoci obrovsky ohnostroj. Fakt super. Si rikam byt tu s vlastni partou tak bych sem klidne na toho silvestra jezdil castejc :-) Sem rad ze me vzali mezi sebe, jinak kdybych tu mel nekde postavat sam, tobych se asi dost nudil...Takze nakonec desne marny den se super koncem...

D144 - San Francisko de Paula a Cambara

Jeste nez me jede bus vyrazim na vychazku smer "Alpen Verde" coz je na me turisticke, zakerne mape bez meritka, pekny mirador hned u mesta. Trasu trefuji, ale kdyz sebehnu obklopen pralesem z kopce a silnice zase stoupa kdovi kam, tak to otacime, nerad bych bus extra sparanej dobihal. V 10:30 odjezd a cesta jen lehce zvlnenou nahorni plani, kde jsou prevazne pastviny - puvodni les gauchove uspesne vymytili prakticky do posledniho v teto oblasti. Proste zajimave mista jsou tady jentam kde se ta plan lame k pobrezni nizine. Ani ne za hodinu jsem v zapadakove San Francisko, kde se dozvidam nemilou vec - bus do Cambary jede az v 17 - takze sem v pytli. Druhej zakys na tehle ceste. No co se da delat, budu muset holt se Silvestrem nejak improvizovat. Prochazim cele mestecko ale mimo hlavni tridy tady fakt nic neni, tak jdu alespon na buffet livre :-) teda neni nic extra ale maji dva druhy bramborovyho salatku a hromadu kurecich palicek, takze si uplne nestezuju. Pak zevluju dlouho na netu. Nakonec obchazim i periferni ulicky a hledam alespon nenjakou vyhlidku coz se dari u vodovodni veze na malem kopecku, kde se motaji nejaky chlapici a dovoluji me vylizt na vrcholek, takze alespon neco. Pak uz jen zewl na hlavni stradali a popijeni zatim nejlevnejsi limonady co jsem nasel v supermarketu se zajimavym nazvem iron :-)) bohuzel nic extra. 17 hodina tady tak vyrazim na poslednich 70km dneska. Silnice je paradni ale najednou odbocujeme na polnacku a frcime asi kilak do silene zapadle visky s drevenyma barakama. Pocasko se nejak zhorsuje a poletuje voda ve vzduchu, takovej divnej dest. V tomhle dorazime akorat do Cambary - vychodisku k nekolika paradnim kanonum v okoli. V oficine dostavam dalsi zasek do mych planu (myslel sem z k mori prejedu zitra vecer nebo v nejhorsim az pozitri rano) ale ouha zitra to jede budto v 6:30 coz je k nicemu nebo v 13:30 coz je taky dost marny. A 1. to kupodivu rano nejede. Tak kupuju tech 13:30, takze silvestr u more :-). Velky hotel u namka je zavreny a tady potkavam dalsiho nemco brazilce ktery kupodivu umi svuj puvodni jazyk, takze mam zas po nekolika letech prilezitost pokecat - akorat sem dost marnej - skoro vsechno mu rozumim ale do pusy se me furt cpe spanelistina nebo anglictina tak toho nejsem moc schopnej vyplodit. Je tu taky jak turista a odvadi me do pousady kde je ubytovany se svou slecnou a pry platili za dva 100, tak cekam 50 a nemylim se - akorat na rozdil od nich se ptam babky jestli me da slevu, a ona jestli pobudu dyl nez jednu noc a ja ze ne, tak si myslim ze tim licitace o slevu skoncila a ona ze dobra ze tedy 40 :-). Ted jdu resit dalsi vec jak se k tem kanonum dostanu - sou totiz kolem 20kilaku daleko a nic verejnyho tam nejede. Babka vola do nejake cestovky a ty se vraceji ve dve, to je pech...a taxiky jsou teda dost drahy. Pak me chytne, myslim si ze spasny napad, pujcit kolo a dojet si tam, ale babka zas nekam vola a pry ne - skoda ze nema alespon nejakou svou ukrajinu....Takze vubec netusim jak to zitra provedu - asi stopik ale abych nesplakal nad videlkem - 20kilaku je fakt dost...jo a navic ty dva nejzajiamvejsi kanony jsou kazdej na jinou stranu.....takze to mozna skonci dost neslavne ze odtud po dvou dnech vyficim bez prohlidky...

D143 - Serra Gaucha

Uz sem nejaky zoceleny tim cestovanim ze se vyspim i u rusne ulice, ne v prikope ale v hotylku aby nedoslo k milce :-)

rano klusu na busak a docela rad se rozloucim s Porto Alegre, i kdyz na vcerejsi rizek s opecenym bramborem budu vzpominat s laskou. Busik je docela narvanej a jako prvni zastavku mame letiste ale nikdo ani nenastupuje ani nevystupuje, takze zastavka asi jen z povinnosti. Po chvili opoustime rovinu a stoupame do zelenych kopecku. Cesta je sama o sobe moc pekna, je na co se koukat. Obcas takove ty male drevene domecky utopene v zeleni. Da se rici ze doposavad me moje mapa 1:4mega v tech pustinach jihu stacila ale tady uz to bude horsi, muj cil - zname horske stredisko Canela tam neni ani vyznacena. Po 2,5h prijizdime do Gramada, mestecku jeste komercnejsimu nez Canela lezicimu ne horskem hrebinku, takze par luxusnejsich hotelu ma i luxusni vyhled - tady vystupuje vetsina lidi. Nas zbytek jede jen o par km dale. V 11:45 vystupuju z busu a chlapik s ceduli informace rika ze bus k vodopadu jede ve 12..whau...tak to bude kalup. Letim do prvni pousady hned vedle busaku. Ubytko maji za 42R tak to vubec neresim, nechavam krosnu na cimre a letim o 100metru dal na stand odkud vyrazi mistni MHD. Bus ma par minut zpozdeni, ale je to tak na vydychani. Vstup do parku Caracol, jak se ten vodopad jmenuje je asi 8km daleko po dobre asfaltce. U vstupu se dozvidam ze bus zpatky jede az v 18 takze mam casu opravdu dost. Kdybych se tak dlouho nerozhlizel u vstupu tak sem mohl dokonce projit zadaco vychodm jak to udelalo par hbytejsich vejlupku z busu, takhle platim 10R. Kousek od vstupu je bezpracny a nejlepsi vyhled na vodopad, ktery je opravdu uzasny a jeden z nejkrasnejsich co jsem kdy videl. Pada z asi 115m vysokeho prevysu do krasneho zeleneho kanonu. Hned vedle je jeste rozhledna z vytahem za 14R ale jsou to asi vyhozeny penize..Dal je povestne schodiste dolu pod vodopad, puvodne melo 950 schodu ted jen 750, protoze posledni patro se jim nejak rozsypalo. Davam si zavazek to v ramci sportovnich vykonu vyslapnout bez prestavky a da to fakt zabrat - predchazim i lidi co odchazeli z dolni vyhlidky 10minut predemnou...Vysledkem je ze zemne 20minut lije. Zbytek uz je jen tak do poctu, kratke kamino mistnim lesikem + mala kaskadka. Dal chci pokracovat k dalsi mistni zajimavosti - kanonu Ferradura, ktery ma byt 7km daleko - tak nejak ocekavam ze to bude nejaka turisticka cesta ale je to po prasne silnici , kde navic co chili jede nejake auto s vyletniky - no to bude teda zase vejslap. Nastesti asi po kilacku stopuju, no spis me zastavi bez me snahy auto s dvema typkama co maji stejnou cestu coz je bezva. Domluva je zase mrzka, sice pry studovali english na skole ale tak cca 10 slovicek co jim zustalo v halve neni moc. Nakonec z nej vypacim ze jeho rodina pochazi z Nemecka tak snad i po letech procvicim nemcinu, ale taky neumi nic - pry jestli sem to dobre pochopil nejvetsi pristehovalecky vlny - Italove a Nemci meli zakazano mluvit rodnym jazykem aby se nerozvracela brazilska soudrznost nebo tak neco. Navic jeho pribuzna prodava listky takze je vstup k vyhlidce do rokle zadarmo :-) Vyhlidka je paradni, takova ta kanonova podkova, jedna podobna znama je na vltave ale nevim jak se jmenuje, tady je to ale cely obrostly pralesem a pod nam litaji v korunach opicaci. Taky se tu prohaneji zebravy nosalove s uplnyma prckama. Cestovatelsky zazitek je umocnen, protoze s nemi na vyhlidce asi pul hodiny popijim specialni gaucske mate - ale nevim z ceho je, pry z arbolu, coz je strom, takze mam docela na vyber :-) Pak uz se snimi loucim, protoze chteji jit jeste na jedno hodinove kamino (jedna cesta) ktere z vrchu nevypada zas az tak zajimave. Zpet stopnu uz trosku jazykove vybavenejsi par, tak sem rad ze nemusim jit celou prasandu zpet. Oni jdou jeste na takove pofidrni atrakce, tak se snima musim jeste vyfotit a dal pokracuji zas posvych. Jelikoz je dost casu tak na bus cekat nechci a vydavame se po asfaltce coz uz moc na stop neni, vsichni jedou dost rychle, krouti se to, ale nijak si nestezuju - je krasne, okoli pekne vsude rostou uplne zaplavy hortensii - asi 2km pred Canelou me navic zase dojizdi ten par tak se jeste ten kousek svezu. Canela je stale huste vyzdobena vanocne, tak si konecne delam i nejaky vanocni snimky. Podle turisticke mapy by tu mel byt jeste nejaky park se sekvojema tak uz trosku znavenej hledam cestu, ale v podstate je to jen par stromku, nez zas az tak mohutnych jak sem cekal pul hodinu za mestem. Dal to pokracuje jeste na nejaky miradory na kopcich ale uz mam pro dnesek dost a taky je zu dost pzode tak se vracim. Za odmenu si chci dat nejaky buffet livre, ale skoro kazda restaurace uz ma zavreno, coz nechapu, a navic se zda ze tady ty buffety delaji snad jen k obedu. Nakonec jednu nachazim a davam oibrovskou kotletu, holt je videt ze jsem stale v kraji Gaucu...jo jeste by stalo se zminit ze tady najihu je spousta lidi kteri vypadaji naprosto evropsky, takze uz se me kolikrat lidi ptali na cestu neboi na cokoliv, proste pzonat kdo je odtud a kdo ne je pralticky do prvni otevreni pusy nemozny

D142 - Porto Alegre

Spi se me fajn protoze sem nejen vse poradne zatah ale navic i vytah klapky na oci z vyborneho qatar balicku. Po probuzeni sme ocekavane jeste v takove te argentinske krajine, ale uz pomalu vyhlizim kdy se objevi panorama meho cile - panelakove Porto Alegre. Jinak je uz znat ze sem se behem tech x hodin presunul o 3000km severozapadne - vedro a kratsi den. A je to tady, uz prejzidime reky a mesto nadohled. Nakonec tu vystupuju uplne sam, nikomu se ocividne nechce do tohoto 1,5mega mesta.
Na busaku je dost srumec a taxiku pred nim stoji asi milion. Ptam se hned v hotelu vedle ale 60R se me zatim davat nechce. V okoli sou samy rusny ulice a betonove nadjezdy. Nakonec opodal nachazim zonu hotylku ale vetsina je pozavirana nebo lepe receno vyskvotovana - ano je poznat ze jsem uz v Brazilii rady houmlesu a ruznych zevlu vzrostly vic jak radove. Konecne nachazim funkcni hotel a tady si platim apartma za 47R protoze po 3nocich v hostelu a 2 v busu si chci poradne odpocinout. Jeste najit nejaky ATM , coz kupodivu neni zas az tak jednoduchy, respektive doptat se kde je, protoze skoncila "spanelska" pohoda, touto reci tu kupodivu skoro nikdo nevladne a s anglictinou je to obdobny, tak proste ukazuju kolemjdoucim platebni kartu a nakonec se dostavam do obchodniho centra kde je bankomatu pozehnane. Posledni vec na vyrizeni, koupit na zitra jizdenku do hor - coz se dari a muzu vyrazit na prohlidku. No ve zkratce nic moc tu k videni neni :-) panelakove, docela zajimave, panorama z dalky tu z blizka nevynikne. Proste nahnacany budovy, sem tam nejaka postarsi, dost utopena. Ale jinak docela dobry zivot, spousta ovoce, takze za chvilku sem obtezkanej 2papajema, meloune, jahodama - doufam ze si ze vsim zaludek poradi :-) k obedu jsou tu obliben buffet livre, takze snez co snis i kdyz levnejsi vaianty maji neomezene jen salaty a prilohy, tak do jednoho vchazim a sem unesenej - konecne ceska chut - opecene brambory a klasicky poctivy rizek - zkousim i jine veci, ale tohle hraje prim. Docela dlouho trva nez se dostanu k rece protoze je to vsude oploceny - doky atd...ale taky nic extra. Zajimavosti je rozhrcany bus ktery ma na kare kadibudku - proste dodelany luxus :-). Celkove je to spis mesto na korzovani a sledovani mistniho zivota nez cokoliv jineho - proste brana do Jizni Brazilie

D141 - Z Buenos necekane az do Brazilie...

Samozrejme ze deticky vstavaji nejdrive, ale nejak uz zacinam byt imunni. Krajina se pres noc zmenila, z puste pampy je sice stale nekonecna plan ale takova cela obdelana, asi se neni cemu divit ze je v celem tom sirem okoli buenos tolik lidi, kdyz se tu asi necha normalne zit. Prekvapuje me ukazatel Buenos jen 80km, to to museli pres noc fakt neskutecne hnat. Samozrejme ze se postup vyrazne spomaluje cim se blizime mestu. Pak navic stavime a vyhazujeme lidi coz u jedne pani zabira skoro deset minut protoze ma milion baglu a nejak se vsechny nedari dlouho nalezt. Pak je nejaky vetsi nadrazi ale mame jet az na retiro, to znamena pres cele mesto. Pohunek ale optimisticky prohlasuje ze to bude uz jen 15-20, tak se cela buranska rodinka zveda a ceka v ulicce, coz se nakonec natahuje na vic jak hodinu a musim se jim trochu smat. Konecne zacinam poznavat i stara mista, akorat tu za tech 5let pribyly dalsi vezaky. Konecne sme na retiru coz je mega busak. Nakonec cesta trvala i tak "jen" 22h misto avizovanych 24. Pak uz se snazim obejit okynka co nabizeji Urugvay ale jsem docela nemile prekvapen kdyz vsude maji vyprodano az do 3.1. Jeste je moznost jet lodi ale po tom zmatku tenkrat se me tam ani nechce a vymyslim si alternativni program ze jeste dnes zkusim vyjet smer Porto Alegre a ten Urugvay pripadne necham az na konec kdyz bude cas a volno. Jdu tedy ke staremu znamemu nenapadnemu okynku Plumy odkud to jede uz za dve hodinky a navic coz je pdostatny tam maji misto. Takze ten spoj z pred5 lety stale ma stejny cas, akorat ze me dnes bude cekat "jen" 19 hodin do Porta Alegre misto tech silenych 35. Na obidek vyrazim ven, protoze se me nechce kupovat predrazena comida na busaku a narazim na super stanek s hamburgrama kde se chlapici fakt nezastavi, nakonec si musim pridat. Navic opodal je ulicka barevnych domku ktera se postupne meni ve favelku, tak mam v planu az se sem zas za par tydnu vratim vyrazit na foto akci, jen tak nalehko :-). Pluma nastesti neni plna, tak si zabiram dvojak az uplne na konci kterej ma jedinou vyhodu spojenou s nevyhodou ze je kousek od zachudku. Z kraje jedeme deltou spousty rek a pak je cim dal zemedelstejsi oblast tak obcas i vytuhnu nebo se ucim spaninu i kdyz ji ted v podstate potrebovat nejaky cas nebudu. Chlapci nevypadaji ze by extra spechali, stavime v nejakym bufaci na pulhodky tak davam alespon cervezku. Pred hranicemi nastupujou typci cambiari, tak u nich menim neco pro zacatek, tentokrat s predvypocitanym kurzem a je to jeste lepsi nez sem myslel za 100arg 42brazilskych. Na hrancicih jsme tedy jak tenkrat az po 11 a vse pris starem - zmatky, cokly...ale nakonec je to vyrazne kratsi. Pak zase garaz a jeste v pul1 zastavka na gablik v podniku snez co snis, puvodne do toho ani jit nechci, ale kdyz vidim jak se vsichni cpou jak o zivot aby to vyuzili kdyz maji na to jen pulhodiny tak se taky pridavam. Neni nic lepsiho nez snist na noc hromadu gulase a jinych mas :-)

D115 - Maraton na konec sveta 3 - Smer Buenos Aires

Pohunek me budi telefonem uz v 4:30 takze sem si to sve apartma fakt neuzil. Na snidani jsem z naseho letu az treti a to jsem vyrazil jak strela. Docela si nakladam, jelikoz me dnes ceka poradny sportovni vykon - cely den v letadle :-)
V sest sme uz na letisti a leti nam to az v osm, tak sme snad ani nemuseli tak spechat. Trosk use obavam zda me na kontrole nevyhodi vodu a samponek ale pan u monitoru pise SMS, takze je to tu trosku volnejsi :-). Tentokrat letadlo neni tak narvany tak je super ze mam vedle sebe misto, ale hned vedle sedi takovy zjev - brazilka a taky si chce povidat, asi vsichni tusi ze jedu sam a ze me musi rozveselovat :-). No vypravi zajimavou historku ze pracuje v Mongolsku ale kdyz vzdy jednou za cas na par dnu prijede zpet domu ze vzdy nekdo z rodiny umre, nejdriv bratr a pak matka - docela me prekvapuje ze s u toho smeje :-) Za mnou je volna cela trojka ale nez se rozhoupu tak tam nejaci indove premsiti 3sve deti, ktere samozrejme dost zlobi. Jako posledni prijde do letadla asi 6 opravdu slusnych ortodoxnich vousacu se spoustou tasek tak uz tak moc rad nejsem ze kontrola byla volnejsi :-))
Let probiha relativne prijemne jidlo - piti - spanek - gembleni a tak porad dokola, docela to utika na to ze je to nejdelsi let co ma qatar v nabidce, krasnych 14hodin a mysli mze to bylo 12tis km. Celkem davam asi 5heinekenu ale na tu delku letu je to spis k zavodneni nez na naladu :-). Najednou zacina nejvetsi show, vousaci se jdou modlit v ulickach a lidi se je foti. Po modlitbe se vsichni vrhaji na ty sve tasky a dost se v nich hrabou, tak jen cekam jestli nevythanou nejaky dabluv strojek, ale nastesti ne. Trasa je zkraje docela zajimava - neberu si fotak protoze qatar sem uz jednou z letadla fotil ale delam chybu - je pekne svetlo a letim lip. Je videt cela zatoka s mrakodrapy a pak ta nova moda - Port Arabia - obrovske umele ostrovy. Pak uz jen totalni placka - v Qataru fakt nic neni. Otocku dodelavame pres Bahrain ktery je jeste nudnejsi z vrchu nez Qatar. Pak uz prelet cele Saudske Arabie. Je to opravdu prehlidka vsech pustin co snad existuji - poust piscena oranzova, zluta, vyblita...kamene plane, puste hory..proste mesicni krajina. Mezitim par silnicek. Letime i kousek od hlavniho mesta Rijadu, coz z dalky vypada jak jen par mrakodrapu u dlouheho bulvaru a nic vic, teda az na par prasnych mraku. chvili pres Rude more a sme v Sudanu, ktery je jen o neco min pustejsi nez co jsem videl predtim. Chci jeste pcokat na Chartum ale napul vytuhavam a navic se letadlo zatemnuje a zaviraji se okynka. Po trech hodinach prichazim k sobe, tak jako jeden z mala otviram okynko a koukam - Uz sme nas Stredoafrickou republikou, tak ji alespon vidim z vrchu protoze ta jako neni vubec bezpecna. Je to v podstate vykluceny prales a blativych silnicek hodne pomalu, ani te zastavby moc neni. Sem tam nejaky velky pritok Conga. Pak se uz objevuje opravdovy prales a letime pres Kamerun, Congo a Gabon. Tady divadlo konci - uz je jen Atlantik, fakt nekonecny.
Po vic jak 14hodinach jsme konecne nad brazilskym uzemim. Je tu tak polojasno a traffic jam, tak nam kapitan hlasi ze budeme asi 20 minut poletovat po okoli - proste sme se dnes proleteli malo :-). Nakonec je to docela dobry takovy vyhlidkovy let po Sao Paulu a okoli - chudinske ctvrti, ctvrti bohatych...subjektivne hodnotim dle vlniteho plechu a bazenu. Okoli je fakt super, junglozni vrsky. Konecne pristavame. 2/3 letadla odchazi, my zbyli maratonci cekame na dalsi etapu. Letusky jsou taky dost hotovy, dost si makli ale taky uz maji padla. My videme jak se uklizi letadlo - je to docela kalup a je jich jak much. Nakonec nastupuje snad jen 20 lidi, takze zbytek cesty uz sme poloprazdny. Jak sem byl v pohode, tak to cekani na plose me nejak dorovnalo, sem uz nejaky vyrizeny. I tak se nejak dozivam pristani do Buenos, coz je obrovska svetelna placka.
Moje krosna vyjizdi az mezi poslednima, tak sem rad ze tu semnou je, uz sem byl chvilku docela nervozni. Vybiram penize z bankace a jeste overuju zitrejsi let do Ushuaie, jestli vubec leti odtud. Je tu pekne vedro skoro 30 stupnu. Pak uz trosku na sebe nadavam ze sem si vubec nezajistil nejaky bydleni kdyz sem ted tak zmlacenej. V hale se me spat nechce kdyz se sam a mam uz i tu krosnu. Na informacich ma rikaji hned u letiste je nejaky BB za 60USD, coz je tedy dost, ale asi bych to dal abych uz nemusel nic resit, pak tam volaji a je to pry za 80USD tak na to pecu a dohaduji se s taxikari. Nakonec jedem kousek za letiste ale vse je obsazeny ale pak si rikam ze sem si tam mel skocit sam a nenechat se jit psat taxiakre, no uz je to jedno veze me do centra za 25USD coz dokonce sedi podle 10let staryho lonelyho. Nejak sem netusil ze je to vic jak 30km po dalnici - proste jako byla ruzyn skoro u mlady boleslavy. Nakonec stavime u hotylku jen par metru u Kongresu. Ten je za 50USD, no peklo. Jeste zkousime jiny ale vse je plny nebo jeste drazsi. Navic se tu vsude mota spoustu bezdaku, tak nejak rezignuji. I kdyz si pak rikam ze sem se mohl nechat dovezt do to hostelu kde sem byl pred par lety. Kazdopadne je videt jak cestovani samotnej neni vubec levny, bejt ve dvou tak je to skoro zapolovic. Navic za ty prachy je to dost nuzny tak si rikam jestli to muzu vubec nazivat svabikem kdyz to bylo tak drahy - ale kdyz vidim jeden vzrostly kus v koupelne tak nemuzu jinak - Vsech svabiku kral :-)

Roraima

Cesta nocnim busem a jih Venezuely byla extremne unavna, vubec jsme se nevyspali takze rano kdyz nas autobus vyklopil v San Francisku nebyli jsme zrovna dvakrat cerstvy na narocny trek ktery nas mel cekat. nez jsme se rozkoukali se nas ujal Felipe mistni guid. Pta se na jak dlouho chceme jit, tak my ze na 4dny, tak hned hada ze jsme Cesi :-) kteri to davaji rapido, jinak se to chodi 5-6dnu. dojedali jsme snim vse potrebne, prebalili veci do krosen a nasedli do jeepu, ktery ridil dvojnik paklice z pevnosti boyard. misto sedacky mel jen zelezny skopek pobity molitanem. Felipe rozdal vsem pivka na cestu tak jsem si poprve v zivote pripijel za jizdy s ridicem. Cesta do vychodiska treku Paratepui trva skoro hodinku. Nez jsme se stacili zapsat do navstevni knihy, tak Felipe zmizel neznamo kam. Po vic jak pulhodine sem se ho vydal hledat a nasel ho jak z dalsimi indiany kmene Pemon sape jedno pivko za druhym. Konecne vyrazime. Stolove hory Roraima a Kukenan zatim daleko na obzoru. Jdeme vyprahlou savanou a slunicko nas speka na skvarek. Takovy vedro jsem na treku jeste nezazil a prebiji i poustni etapy v ladakhu. Kazda ricka s troskou stinu je nam vysvobozenim. Po nekolika hodinach prichazime k rece Tek, kde se necha i koupat, takze s radosti se osvezujeme. Jeste jeden kopec a jsme u reky Kukenan kde mame kemp cislo 1. Sice jsme dnes usli jen 16km, ale i tak to dalo silne zabrat. Je to tu temer pohadkove misto az na musky puri puri, ktere utoci jak o zivot. Vypadaj jak mouchy kosovky akorat jsou pekne dravy. Kousani vsak neboli tak jen vizuelne zjistujeme jak pribivaji stipance. Trosku laboruju s benzinovym varicem, ale nakonec se dari vse uvarit. Druhy den je ve znameni stoupani. Z 1100 metru se musime dostat az na stolovou horu 2 700 metru. Stale savanou stoupame do kempu Base 1900m, kde jen chvili odpocivame a pka uz konecne mizime do mlzneho pralesu. Hora vypada absolutne neschudne ale cesta tu je. Prales je moc pekny. Posledni prudky svah a jsme konecne v jinem svete na stolove hore. Krajina je tu uplne jina nez cokoliv jineho co jsem zatim videl. Jsou to praktricky nejstarsi hory na svete, uz tu jsou 3miliardy let, coz je neuveritelny. Cerne bizardni skaly, jezirka a spora vegetace. Sidlime pod skalnim previsem a nocni dest nas brzy zahani do stanu. Modlime se aby bylo zitra pekne. Prsi celou noc ale rano je nadherne. Ceka nas vrchol celeho treku 21km dlouhy okruh po stolove hore. Pujdeme ho jen Lukas, Felipe a ja. Fergy s Marketou se chteji uz pomalu vracet aby to vse usli. Cesta po hore je uzasna. Po nocnim desti jsou vsude jezirka a ricky. K tomu ty bizardni skaly. Mijime dve udoli krystalu tak si bereme male na pamatku. Prichazime k nejvetsi rece na hore a za ni uz je brazilie podel ni pozvolna prichazime na triple point, takze navstevujeme nejen Brazilii ale i Guyanu. Guyanska cast obelisku je ponicena. Felipe se chlubi ze Venezuelci, protoze si uzemi narokuji pro sebe. Hora je neuveritelne rozsahla a clovek by se tu bez guida lehce ztratil, zvlast kdyby prisla mlha, coz tu neni vubec vzacny. Vrcholem navstevy je jezirko El Foso, takovy krater v zemi s vodopadem. Felipe nam ukazuje tajou cestu dovnitr. Po skalach a po stromech slezame k jeskyni a skrz ni se dostaveme do jezirka se super koupanim. Utahany se vracime ke kempu, kde zevlujou nasi krajani, ktere jsme potkali v Caaime, delaji to s cestovkou tak to maji 3x drazsi nez my, ale zas maji navareo a netahaji stany. Jeste dnes musime klesnou dolu. Po nocnim desti se obnovil 700 metru vysoky vodopad na vedlejsi stolovce. Sestup je jeste krasnejsi a hlavne zapad slunce v campu base. Kecame s felipem ktery ma pry deset deti a jeste dela konduktora v buse. 4den nas ceka sestup k nasemu prvnimu taboru a jeste cela savana, takze mazec. F+M dohanime u koupacky u reky Tek. Mam spaleny ruce tak jdu ve flisce, coz je docela peklo v tomhle paraku. Nastesti prichazeji mraky tak posledni kilometry jsou milosrdnejsi. Po 80km jsme zpatky u zacatku parku. Davame zaslouzena pivka a cekame na F+M kterym v poslednim stoupaku dosli sili. Pak nas ceka jeste kotrola batohu zda nemame krystaly. ja prochazim v pohodoe u lukase je nalezen, ale pan ho jen zabavuje.....sjizdime jeepem a napsoledy se loucime s horami. U Felipeho jeste davame veceri, kultivujm se a cekame na 8hodinu vecerni, kdy nam jede bus 600 km zpet

Nekonečná cesta jižní Brazílií do Sao Paula

Tak se nám překulila půlnoc a zítra odpoledne už poletíme domů, fakt ten čas strašně uletěl. Zastavujeme zase u firemní garáže. Hned vedle je i nějaký restaurant a jsou tu taky veksláci. Chvíli se rozmýšlím, zda nebudu trapit, když jim přinesu drobáky. Ale co, za pokus nic nedám. Dávám dohromady 6 Pesos a dostávám 4 Reály. Lepší než nic :-). Poté se už přesouváme k celnici. Hrozně dlouho to tu trvá a to jsme tu téměř sami. Jedním z důvodů bude asi sledování přímého přenosu karnevalu z Ria. Taky chvíli koukám, ale radši bych už spal v buse. Pobíhají
tady psy tuláci a vůbec je to takový konec světa. Žmouláme ty argentinský lejstra, které jsme nafasovali na chilských hranicích, ale nikdo je nepožaduje. Když je aktivně ukazujeme, tak nám gesto celníka ukazující na koš i bez znalosti Španělštiny napovědělo co s nimi :-). Prostě pravá ruka neví, co dělá levá. Celkově nám zabírá přechod hranic i s tou zastávkou u garáží celé dvě hodiny. Skoro po měsíci se vracíme zpátky do Brazílie, přesněji do jejího nejjižnějšího státu Rio Grande do Sul. Tento fakt mě nechává docela chladným a usínám coby dup. Ráno se probouzím zase už za úsvitu a čučím do krajiny, asi jako
jediný z celého busu, protože všichni spí jak zabitý. Zatím mě to tu nepřipadá vůbec jako v Brazílii. Má to tu stále argentinský charakter. Všude jsou jen rozsáhlé pampas (pastviny) s dobytkem na jen lehce zvlněné krajině. Tato monotónnost je občas narušena menším kopečkem či lesíkem. Občas by si tu člověk připadal dokonce jako v Čechách. Časem projíždíme trochu zajímavější kopcovitou krajinou, ale bujná vegetace stále nikde. Hodiny plynou a plynou, až se najednou objeví veliká vodní plocha Lagoa dos Patos a za ní les
mrakodrapů. Tak to už musí být víc jak milionové, Porto Alegre. Potvrzuje se tím, naše teorie, že nejedeme nejkratší možnou cestou, ale takzvanou jižní variantou, kolem pobřeží. Zajíždíme do Porta Alegre, ale terminál je naštěstí relativně na kraji město. Jinak je to klasický brazilský mix, slumy + mrakodrapy. Vystupuje zde docela dost lidí, mezi nimi i tři, od pohledu nesympatický, Rusáci, které ještě doprovází místní guid. Asi aby se neztratili. Po cestě si všímáme dvou automobilových zajímavostí. Jednak tu jezdí Oplové pod značkou Chevrolet, kterou Genral Motors rozdává na potkání a také
Volkswagen přizpůsobil svou obchodní politiku fotbalové mentalitě Brazilců a to docela jednoduše a efektivně. Nejezdí tu Golf, ale Gól :-). Od města Osorno začíná konečně ta pěkná krajina, jak si ji pamatuji z prvního dne naší výpravy. Bujnou zelení porostlé hory, spousta palem a jiných exotických stromů. Toto přímořské pohoří se jmenuje Aparados da Serra a je v něm i národní park s kaňony a vodopády. Ten by určitě stál za bližší prozkoumání, než jaké dovolují okýnka autobusu. Opouštíme nejjižnější část Brazílie a vjíždíme do státu Santa Catarina. Chvíli jedeme i podél moře. Prostě krása. Z ničeho nic zastavujeme v takovém zapadákově. Vypadá to na poruchu. Řidič někam mobiluje a kdo ví, kdy se zase pojede. No ještě, že máme alespoň těch sedm hodin jakoby k dobru, tak nás zatím žádná větší nervozita nechytá. Koukáme na ty baráčky, který zde stojí a brazilský venkov vypadá opravdu dost zaostale. Vydáváme se s Tomášem na menší obhlídku okolí. Rostou tu všude banánovníky, ale zase zelený, tak si nemůžeme utrhnout přímo ze stromu. Máme na ty zeleňáky nějakou smůlu. Procházíme hlavní „ulicí“ mezi dvěmi řadami domů a místní dost koukají. Vsadil bych se, že jsme zde první cizinci v historii této vesnice. Přicházíme k místnímu obchůdku. Prodavačka kouká též dost vyjeveně. Vypadá to, že i přes osmahlé obličeje, stále nevypadáme jako místní. Při placení, za co jiného než za banány, se nás ptá, odkud jsme, tak radši odpovídáme Europe, protože Českou republikou bychom ji nejspíš docela zaskočili. Další její otázka mě však docela rozesmála a je vidět, že vypadáme opravdu důstojně. Zeptala se totiž: misionares? Takže, mě poprvé někdo považoval za misionáře :-). Vracíme se k autobusu, který samozřejmě ještě opravený není, ale za chvíli přijíždí další Pluma, která nás zachraňuje, jelikož nás nabírá na svou palubu. Zevlovali jsme tady asi hodinku, což není zas tak hrozný a alespoň jsme si prohlídli, jak žijí Brazilci na venkově. Jedeme teď trošku horším, ale větším busem jezdícím linku Porto Alegre – Sao Paulo. Naše zlá předtucha, že přestupem přijdeme o večeři se bohužel vyplňuje :-(. Jedeme kolem krásně svítícího Florianopolisu, což je vyhlášená koupací meka jihu a rozhodně by mě nevadilo se svlažit na nějaké krásné pláži. My však zastavujeme až u obrovského bufáče za městem. Jelikož je hlad, tak si jdeme všichni naložit pochutiny. Já si dávám nějaké maso na špejli, výborné a ještě slanou taštičku, též ucházející. Vypadá to, že se i přejezdem hranic posunul čas, což se nám moc nechce věřit, protože ještě před pár týdny měla Argentina i Brazílie čas stejný. Záhada večera se udává těsně před naším odjezdem. Přijíždí ti Rusáci, co jsme vysadili v Porto Alegre. Tak to nechápu, proč tam vystupovali. Za tu hodinku nemohli nic stihnout. Je to síla, čeká nás už druhá noc v buse po sobě.

Foz du Iguacu - Cesta do Paraguaje

Snídaně byla super, tak alespoň v tomhle Markus nekecal. Pak už se vydáváme na odchod z hotelu. Nejdřív platíme ubytování a pak jdu ještě zaplatit ten včerejší výlet. Markus tu není, asi zase loví další oběti. Sedí tu nějaký jiný pohůnek. Docela se diví a nechápe naši snahu platit, myslí si, že je vše vyřízené, když nemá paragony. Teoreticky tedy můžeme odejít úplně zadarmo, nechceme však nějaké potencionální problémy, tak mu přiznávám, že jsme ještě neplatili. A pak nastal okamžik, kdy jsem si zlepšil reputaci. Napočítal nám totiž plnou cenu, ale já mu řekl, že jsem se domluvil s Markusem na nižší ceně, té, kterou jsme si vyjednali včera na autobusáku. Nezdálo s mu to vůbec divný a tak jsme zaplatili těch 30R na osobu. Takže jsem byl ve finále rád, že na nás Brazilci ani podruhé nevyzráli :-). Přicházíme na městský terminál, silnicí, odkud z něho vyjíždějí autobusy, a docela jsme se divili, že tam jsou značky se zákazem vstupu. Že by měli Brazilci takový strach o naši bezpečnost? Po chvíli nás odchytává místní ozbrojenec a tu si uvědomujeme, že se na tyhle městský terminály chodí skrz turnikety a pak se už v buse neplatí. Takže jsme tady vlastně načerno. Chlapíkovi jsme řekli, že chceme jet do Paraguaje, tak nás přátelsky vykázal na zastávku, tak 50 metrů od terminálu, kam opravdu po chvíli přijel bus naším směrem. Docela nám dalo zabrat prodrat se s krosnami turniketem, ostatně jako vždy. Nakonec jsme byli rádi, že jsme původní myšlenku dojít si do Paraguaje pěšky zamítli, bylo to docela dost daleko, asi deset minut jízdy.

Foz du Iguacu (večer)

Prvním úkolem po návratu bylo nalezení supermarcada, žízeň je už veliká. Prý má být někde nalevo, jak nám prozradil nějaký pohůnek před hotelem. Tak se tam urychleně vydáváme. Je to skoro ke kilometru a cestou míjíme ještě místní autobusák, takže alespoň víme, kudy máme zítra jít. Obchoďák je o velikosti hypermarketu, takže výběr je veliký. Kupuji tři vody (11,8 Kč za kus) pak místní limču Kuat (21 Kč), meloun (10 Kč/kg) a ananas (29 Kč). Doufám, že mě ten meloun moc neprožene :-). Před marketem do sebe otáčím toho vychlazeného Kuata a hned jsem zpocený jak blázen. Sice je už sedm hodin, ale venku je stále snad 40 stupů. Po příchodu do hotelu zjišťujeme, že zde mají net gratis, tak jdu napsat první obšírný email domů. V kamrlíku, kde jsou ty dva kompy je snad ještě větší vedro než venku, ale už je co pít, takže pohoda. Tomáš navíc objevil, kde se zapíná klimoš, tak se snad večer bude spát v pohodě. Utahaný jsme tedy po dnešku pořádně

Cesta k vodopádům Iguazú

Nastal čas k odjezdu a my se srocujeme před hotelem. Pojedeme mikrobusem ještě se třemi Nory. Už jsou docela hnědý, tak tu nejspíš nejsou tak krátce jako my. Jede s námi nejen řidič, ale i Markus, který se snaží házet nějaké vtípky, ale u mě už skončil, podvodníček jeden. Po chvíli jsme na hranicích, kde musíme všichni vylézt z mikrobusu a odrhnout si boty na nějaké rohožce se sajrajtem. Mezitím řidič stojí frontu s našimi pasy na celnici a vše vyřizuje. Pak už hurá do Argentiny. Po pár kiláčkách, nám ukazují na Trojmezí. Je to místo, kde se střetávají hranice Brazílie, Argentiny a Paraguaje. Tyto státy od sebe oddělují dvě řeky – Iguazú a Paraná, které se v místě trojmezí stýkají. Některé cestovky tam zajíždějí piknikovat, my tam však namířeno nemáme. Docela se divím, proč vjíždíme do Puerta Iguazú, když kolem města je obchvat. Brzy se to dozvídám. Norové chtějí jet hned po návštěvě vodopádu přes noc do Buenos Aires, tak je odvážíme na autobusák, aby si koupili jízdenky. Trvá to strašnou dobu, než vystojí frontu, tak mě pěkně štvou, trollové jedni. My se totiž mezitím paříme na slunku. Konečně se vítězoslavně vracejí s lístky a my můžeme vyrazit. Odtud je to opravdu ještě těch 25km, ale 40R je za dvě cesty tedy moc, takže tu dělat cestovku je docela dobrý job. Markus vybírá ještě dalších 25R (280 Kč) za vstupenku na vodopády. Rozdává nám vstupenky, na kterých je vyznačeno 30 argentinských pesos, tak jsem zvědavý kolik nám to zítra vyjde, až to přepočteme podle oficiálního kurzu. Konečně jsme u vstupu do areálu a prohlídka jednoho z divů Jižní Ameriky může začít.

Foz du Iguacu (ráno)

Ještě za hluboké noci přijíždíme do velkého města, tak už koukám, zda to není Foz. Nerad bych zaspal a probral se až v Paraguaji. Autobus projíždí dlouho zástavbou, ale k zastavení se nemá. Nakonec parkuje jen tak u kraje silnice na začátku velkého mostu. Aha tak to bude ten slavný pašerácký most do Paraguaje. Rychle vystupujeme.
Na to, že stále panuje tma, je tu neuvěřitelný ruch. Špalír lidí, aut a taxíků směřuje na lehko do Paraguaje a vrací se obtěžkán různým tovarem. Je to prostě hukot a stát tu s našima bágly není zrovna příjemný pocit. Čekáme tak trochu bezprizorně do rozednění a pak delší dobu stopujeme taxík, než odchytíme prázdný. Je trochu těžké domluvit se, na který autobusák chceme odvézt,
protože jsou tu hned dva jeden mezinárodní, nyní už víme, že se jmenuje Rodoviária a městský je Terminal Transporto Urbano (Jsou prý od sebe tak 10-15min. místním busem). Cenu jsme dohodli na 12 Reálů (134Kč) za všechny.
Docela dlouho jedeme skrz město, které se teprve probouzí k životu. Foz do Iguaçu má 256 000 obyvatel a je navštěvován turisty pouze kvůli svému okolí. Je východiskem pro výlety k vodopádům Iguazu, přehradu Itaipu i do tržnic v Paraguaji. Při placení nás chce taxikář natáhnout a žádá víc, než jsme si dohodli. Dávám mu ale jen to, na kolik jsme se na mostě domluvili. Čumí pěkně naštvaně, ale moc neprotestuje. Jsem docela spokojený, že jsme se nenechali obrat a shodujeme se, že taxikáři šidí po celým světě, nejen u nás. Obcházíme autobusákem a koukáme na spoje do Asuniconu. Nic co by nám vyhovovalo nejede, tak se rozhodneme zítra dostat místními spoji do Ciudadu, protože odtamtud toho určitě pojede spousta. Teď už jen sehnat nějaké ubytování a hurá na vodopády, ať neztrácíme zbytečně čas. V jednom okýnku je šikovný, anglicky mluvící, obchodníček jménem Markus, který do nás hustí, jak je výhodné se ubytovat u něj a že nám zařídí i cestu do Argentiny. Jelikož nabízí hotel Village Foz, který mám mezi doporučenými (teď zpětně si myslím, že ty lidi co ho doporučovali byli stejně odchyceni jako my), tak se necháme přemluvit a po delším smlouvání stlačujeme i cenu dolů. Původní cenu 40 Reálu (448Kč) za osobu jsme stáhli na 28 R (314Kč). Tuto cenu máme jen pod podmínkou absolvování cesty na vodopády s jeho cestovkou za 30 R (336 Kč). S tímto souhlasíme, protože jet tam taxíkem vyjde nastejno. Busem to má být levnější, ale zase o dost zdlouhavější. Markus říká, že máme teď jet taxíkem do hotelu, ubytovat se a připravit na odjezd k vodopádům. Neleníme tedy a odchytáváme taxík, který nás za 10 R (112 Kč) odváží k hotelu. Tentokrát je to bez pokusu o ošizení.
Hotýlek vypadá dobře, na pokoji máme dokonce klimatizaci, ale nějak nám nejde spustit. Snad se tam to na noc podaří, protože tu je jinak nesnesitelně. Tomáš je naštvaný, zjistil, že někde ztratil svůj slamák. Ještě před odjezdem jsem došel za Markusem, protože chtěl podepsat nějaký paragon na tu cestu k vodopádům. Za cestu si však nyní účtuje 40R oproti avizovaným 30R. Tvrdí, že nám omylem ukázal starý prospekt a zároveň ukazuje zaplacené stvrzenky od dalších lidí. Jasně, že kecá a vypadá to, že nejsme první, které se pokouší ošidit. Jelikož by jsme dnes už těžko něco dalšího na vodopády stihli, tak to podepisuji. Později lituji, že jsem byl tak měkký a víc se sním nehádal. No co se dá dělat.

Cesto do Foz du Iguacu

Jízda přes noc do Foz du Iguacu má trvat dlouhých 12 hodin. Nám to nevadí, alespoň tam přijedeme už za světla. Jede s námi docela dobrý spolek, samý Paraguajci, kteří vypadají ještě víc mafiózně než Brazilci a dělají pěkný binec, takže spaní bude asi poslabší. Objevili jsme na zádi autobusu chlaďák s vodou, která je gratis. Tak si tam dost často chodíme. Je zabalena v takovém obalu jako je u nás na puding dezerty.
Za mizejícího světla vyjíždíme ten kopec, který jsme ráno sjížděli vlakem, takže jsou ještě chvíli pěkné rozhledy po okolních, pralesem obrostlých horách. Už za úplné tmy přijíždíme zpět do Curitiby, kterou ale jen objíždíme. V busu je docela zima, protože klimoška jede stále na plný obrátky. Po pár hodinách stavíme u obrovského motorestu na přestávku, tak vyrážím ven, abych se trochu protáhl. Všude leží obrovští brouci na zádech, asi je sem přilákalo světlo a rozbili se o skleněné výlohy. Docela mě láká si nějakého vzít na památku, ale ty co nejsou rozšlápnutý ještě pěkně kmitají nohama. Tak je tam nechávám svému osudu, ale docela je lituji jsou to fakt krásní obři. Dvakrát projíždíme bouři, ale řidič snad ještě zrychluje. Prostě tady má snad každý autobusák kámen na plynu. Špatně se mě spí, tak koukám na krásnou, jasnou oblohu a hledám Jižní Kříž. Nevím zda sem ho našel, protože snad tři souhvězdí vypadají jako kříž.

Paranaguá

Tak nás bus konečně vyplivnul v Paranaguá, pěkně uťáplý. Hodinovou jízdou místňákem jsme ke všemu nabrali další časovou ztrátu oproti avizované půl hodince vlakem. A i kvůli předchozímu čekáni v Morretes se rozplývají moje naděje, že se alespoň na otočku pojedeme vykoupat na Ilha do Mel. Paranaguá má ke 200 tisícům obyvatel. Leží v deltě řeky asi 10 km od Atlantiku. Docela dlouho zevlujeme na nádraží, než najdeme kancelář, kde prodávají lístky do víc jak 700 km vzdáleného Foz do Iguazu.
Ženská něco mele o dvou spojích, že jeden je mezinárodní a jede až do Asuncionu a druhý jede přímo tam, ale jede až dost pozdě. Tak kupujeme ten mezinárodní za 68R (762Kč). Odjezd máme v 19:30 a tentokrát pojedeme se společností Pluma. Snad nám někdo řekne, kdy máme vystoupit. Pak si dáme ještě bágly do úschovny a vyrážíme na prohlídku města. Kousek od autobusáku je most přes řeku, tak se na něj jdeme podívat. Je z něho pěkný výhled na centrální část města, z jejíž středu čouhají k nebi dva nevzhledné věžáky. Po řece pluje spousta lodiček, nejspíš rybářských. Kvůli děsnému vedru, co zde panuje, nepřecházíme ani na druhou stranu a vracíme se do stínu kokosových palem, vyrůstajících z bílo písčité pláže. Sem tam se tu válí kokosový ořech, tak už jen tyrkysové moře a byl by to ráj na koupání. To tu bohužel chybí a voda nevypadá zrovna dvakrát vábně. Je nejspíš jen pro silné povahy a místní, kterým nevadí hnědý říční odstín a vesele se tady čachtají. Takže i přes vedro, co tu panuje, nás to do ní neláká. Svačím místní banánky a během této přestávky je i trochu dusno, když se nám s Tomášem nezdají Martinovi plány o cestě do Buenos Aires. No to rozhodování, kudy nazpátek je ještě daleko, tak to zatím nijak extra neřeším.
Po svačince se vydáváme na průzkum města. Jdeme po nábřeží a z přístaviště zrovna odjíždí loď na Ilha do Mel tak můžu jen smutně koukat. . U přístaviště je i infocentrum, kde se údajně mohou nechat zdarma baťohy. Nevím, nezkoušeli jsme to. O pár metrů dál se odpojujeme od řeky a procházíme centrum. Je to fakt úmorné, hlavně v mých teniskách.
Úpěnlivě vyhlížím nějaký obchod s botami a nakonec se daří. Vybírám si tam docela pěkný sandále za 26,9R (301Kč), tak mám docela brzo první suvenýr. Ostatní nechám ještě trajdat po obchodech a já letím na blízkou lavičku, konečně se přezout. To je pohodička. Už se nám v tomhle počasí nechce zevlovat po ulicích, tak hledáme hospůdku. Nacházíme docela
solidní podnik. Je to vlastně takové menší náměstíčko, vyplněné stoly, které je ze všech stran obklopené malými hospůdkami, takže je velmi důležité, ke kterému stolu člověk zasedne, protože pak patří k té hospůdce, která jemu nejblíže. Nám je to jedno sedáme k nejbližšímu stolu a hned objednáváme pivko Skol. Tady trávíme tři hodinky popíjením pivka a dá se říci, že nás to málem Skolilo :-). Bylo dobrá zábava a ani nevím kolik lahváčů jsme vypili, ale platil jsem 6R. Pivo servírují ve speciálním chladícím obalu.
Po té co jsme se vymotali z hospůdky, jsme se zase podél řeky vrátili k mostu a tentokrát ho přešli až na druhou stranu. Je to tam, ale takové chudší, tak jsme tuhle část města dál neprozkoumávali. Pak jsem litoval, že nás dřív nenapadlo, zaplatit si taxíka a dojet těch 15km na pobřeží Atlantiku a vykoupat se alespoň tam, když nevyšel ten proslavený ostrov. Jsou tam také pěkné pláže a koupání s pivkem by bylo určitě zajímavější, než ta krčma, kde jsme se skolovávali takovou dobu :-)

Morretes a jízda do Paranaguá

Morretes vypadá přesně tak, jak si představuji ospalé koloniální městečko v tropech. Vzduch, který profukoval za jízdy otevřenými okny vlaku a pěkně nás chladil, ustal. Tady se nehne ani větvička a vedro nás pěkně spaluje. Není se také čemu divit, průměrná roční teplota je zde 25°C, a ani v místní zimě neklesne pod 13°C. Autobusák je ke všemu na druhé straně městečka (po směru vlaku), tak se s batůžky pěkně proneseme. Řídíme se baťůžkáři kráčejícími tak sto metrů před námi a doufáme, že jdou taky na autobusák :-). Jdou naštěstí dobře a my tak po 15 minutách přicházíme, docela uřícení, na místní „terminál“.
Podle tabule zjišťujeme, že nám to jede víc jak za půl hodinu, tak se zase dělíme na dvojice. Děláme jen takové menší kolečko kolem busíkoviště. Je to tu už pěkná placka, ale hory, které jsme před chvíli hrdinně sjížděli jsou vidět na obzoru. Morretes má prostě pěknou kulisu. Nacházíme banánovníky, tak děláme objevitelské fota. Škoda jen, že jsou ještě zelený. Pak navštěvuji ještě místní supermercado, kde kupuji místní malé banány, tentokrát uzrále a také za solidní cenu vodu. Ještě mám do odjezdu chvíli čas, tak si prohlížím leták, co jsme dostali na nádraží. Nabízel ubytování někde na samotě (Pousada Cabanas do Curupira) poblíž místního atlantického deštného pralesa s nabídkou výletů do džungle, raftování, rybaření atd. Takže kdo má času nazbyt může se v této oblasti docela vyblbnout.
Tak jsme se dočkali, přijíždí bus do Paranaguá, ale ne jeden, ale rovnou dva. Oba dva jsou bohužel už skoro plný a každý jede přes jiná města. Tak se ptáme pocestných, který je lepší. Kloudnou odpověď se však nedočkáme. Jedni ukazují na jeden, druzí na druhý. No tak do jednoho vlezeme a uvidí se. Jízdné je 2,7R (30Kč). Užíváme si jízdu narvaným busem pěkně ve stoje a ještě se musíme starat o bagáž. No moc velká lahoda to teda není, ale alespoň taky zažijeme místní spoj. Řidič to zas pěkně smýká, i když na pana cometistu nemá, ale asi jen díky slabšímu motoru. Nějaká babka, která sedí u okýnka, chce udělat dobrý skutek a bere si můj batoh pod nohy. Nejsem tím moc nadšený, protože teď budu muset koukat, zda se do něj náhodou nechce podívat, přece jen jsme zatím dost nahlodaný tou avizovanou brazilskou kriminalitou. Na chvilku mě chytne naděje, že si konečně trochu odpočinu. Akorát vedle mě se zvedá člověk a vystupuje, tak si beru batůžek od babky a sedám si. Bohužel jediný člověk, kdo nastoupil je snad stoletá stařena táhnoucí ještě mimino a zastavujese se zrovna u mě, tak ji pouštím a té babce u okýnka zas předávám baťoh do úschovy :-)

Serra Verde Express

Tak jaká bude první brazilská snídaně? S přihlédnutím k ceně noclehu bombastická! Ke klasickému máslu a marmeládě je tu salám, sýr, místní sladkosti a dost ovoce. Docela se tu zdržujeme a pak chvátáme, abychom stihli být na nádraží před osmou, kdy má odjíždět levnější vlak trem, bez klimatizace. Počasí není nic moc, pěkný šedivák až mlha.
Přicházíme na curitibském nádraží, kde stojí už dost dlouhá fronta, většinou místních výletníků. Naštěstí lístky ještě k dostání jsou. Cena je za těch pár kilometrů docela vysoká, 22 Reálů (246Kč).
Informace o tom, že poslední úsek tratě mezi Morretesem a Parangua se teď nejezdí, nelhaly. Takže budeme muset v Morretesu chytit místní bus do Parangua, snad bude vše v pohodě.
Po delším čekání začínají zřízenci konečně pouštět do vlaku. Můj a Tomášův lístek je bohužel na pravou stranu, kde mají být horší výhledy, ke všemu úplně na první sedačku ve vagonu, takže je výhled docela omezen stěnou před námi. Naštěstí není vagón úplně plný, tak se přesunujeme pěkně nalevo a tam se modlíme, aby nás odtud nevypoklonkovali další příchozí. Modlitby byly díky bohu vyslyšeny.
Serra Verde Express je nejznámější brazilská železniční trať. Během 70 km klesne o 900 m. Vede 13 tunely, překoná 73 mostů a viaduktů. Stavěli ji devět let a během stavby zahynulo
asi 1 000 dělníků. Nejdříve jedeme docela dlouho předměstími Curitiby, takže první hodinu není moc na co koukat. Pak už konečně začíná zeleň, nejdřív zemědělské statky a potom už nefalšovaný neproniknutelný prales.
Mlha se konečně začíná trhat, a když jsme v nejzajímavější části cesty, kdy se vlak pomalu proplétá mezi skalami, projíždí tunely a překonává po
vysokých mostech údolí, je krásně a azůro. Ze začátku jsem byl trošku zklamaný, protože se mně včerejší výhledy z autobusu zdály o dost lepší, ale teď musím konstatovat, že okolní krajina je opravdu nádherná!
Zelené pohoří alias Serra Verde je fakt zelené, celé zarostlé, kam oko dohlédne, pralesem. Podél trati vykukují palmy, banánovníky,
kvetoucí kytky. Kolem vlaku poletují krásní motýly. Míjíme i pěkný vodopád. Vlak na nejzajímavějších místech zpomaluje, abychom se mohli dostatečně pokochat. Na pár úsecích se ani nedivím, že při stavbě umřelo tolik lidí. Nejzajímavějším mostem po cestě je Sao Joao, který překlenuje hluboké údolí. Po té co ho přejíždíme, se vždy, z času na čas, na chvíli ukáže a čím dál víc se ztrácí v džungli. Krásný
je i špičatý vrchol, nejvyšší hory v okolí Pico Marumbi (1 555m).
Během jízdy jsme měli také dvě návštěvy. Nejdřív nám něco dlouho vyprávěla moc pěkná Brazilka a pak se pokoušela prodat nějaké naučné knihy o Serra Verde, ale neviděl jsem nikoho, kdo by si je koupil. Pak přišel nějaký rádoby komik, který rozezpíval, mimo nás, téměř celý vagón. Přece jen v repertoáru brazilský lidovky
neznáme. Potom ještě upozorňoval, na jakou stranu zrovna máme koukat.
Po avizovaných 3,5 hodinách přijíždíme do Morretes, kde naše cesta pralesním vlakem končí.