Jízda přes noc do Foz du Iguacu má trvat dlouhých 12 hodin. Nám to nevadí, alespoň tam přijedeme už za světla. Jede s námi docela dobrý spolek, samý Paraguajci, kteří vypadají ještě víc mafiózně než Brazilci a dělají pěkný binec, takže spaní bude asi poslabší. Objevili jsme na zádi autobusu chlaďák s vodou, která je gratis. Tak si tam dost často chodíme. Je zabalena v takovém obalu jako je u nás na puding dezerty.
Za mizejícího světla vyjíždíme ten kopec, který jsme ráno sjížděli vlakem, takže jsou ještě chvíli pěkné rozhledy po okolních, pralesem obrostlých horách. Už za úplné tmy přijíždíme zpět do Curitiby, kterou ale jen objíždíme. V busu je docela zima, protože klimoška jede stále na plný obrátky. Po pár hodinách stavíme u obrovského motorestu na přestávku, tak vyrážím ven, abych se trochu protáhl. Všude leží obrovští brouci na zádech, asi je sem přilákalo světlo a rozbili se o skleněné výlohy. Docela mě láká si nějakého vzít na památku, ale ty co nejsou rozšlápnutý ještě pěkně kmitají nohama. Tak je tam nechávám svému osudu, ale docela je lituji jsou to fakt krásní obři. Dvakrát projíždíme bouři, ale řidič snad ještě zrychluje. Prostě tady má snad každý autobusák kámen na plynu. Špatně se mě spí, tak koukám na krásnou, jasnou oblohu a hledám Jižní Kříž. Nevím zda sem ho našel, protože snad tři souhvězdí vypadají jako kříž.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat