Už slyšíme rachot a vidíme mlhu, která se tu zvedá všude okolo. Z dálky vypadá vodopád jako díra v říční hladině, ale když člověk přijde blíž….Je to prostě obrovský zážitek vidět tenhle živel na vlastní oči. Ďáblův kotlík jak vyšitý. Sundal jsem si triko, abych si ho mohl uvázat kolem spáleného krku a sprcha z vodní tříště mě pěkně chladí. Docela dlouho se tu kocháme,
ale pak už nás začíná tlačit čas, tak se vracíme zpátky na vlak. Po cestě ještě míjím hnízdo divokých včel, visící jak naplněná ponožka na větvi stromu. Ještě tu mají pobíhat pásovci, ale na ty jsme štěstí neměli. Na zastávce si rychle zabíráme místa a pak už frčíme k bráně parku. Norové už tam netrpělivě čekají, tak jsme jim alespoň trochu oplatili dopoledne. Argentinská strana byla velmi rozsáhlá a kdo chce
.jpg)
projít všechny okruhy, tak jako my, musí si nato vyhradit celý den. Nám to trvalo sedm hodin a to jsme nijak extrémně nezevlovali a nepřiplatili si další atrakce. Hlavní je se morálně připravit na sto procentní vlhkost a strašným vedru k tomu.Cesta zpět do Fozu proběhla rychle.
Žádné komentáře:
Okomentovat