Villazon (3 447m)

Pěkně udýchaní vlítneme do celnice, kde dostáváme obšírné tiskopisy na vyplnění. Sice si můžeme stěžovat na byrokracii, ale je to pořád lepší než před pár lety, když byly navíc potřeba víza. Teď je nato Jižní Amerika naprosto v pohodě. Nakláním se nad těmi papíry a docela se mě zatočila hlava. Fakt mám nějaký odkrvený mozek, chechtám se a vyplňuji blbosti. Místo čísla pasu píšu datum narození atak. Nejsem sám, kdo dělá kraviny. Konečně dostáváme do pasu razítka a můžeme jít směnit peníze. Teď nás čeká další část kvaltu na autobusák. Před tím jsme na to tady koukali skrz okýnka autobusu, jakoby odříznutý od tohoto světa, ale teď si člověk uvědomuje, že je to tady tak strašně jiný. Na první pohled jak ve
středověku. Cesty bez asfaltu, ty domky z hliněných cihel, spousta potulných psů a strašný binec. Na druhou stranu tu ční stožáry mobilních operátorů a všude jsou reklamy na internet, takže ani tady pokrok se nezastaví. Mladí se už začínají oblíkat po evropsky (džíny, kšiltovky, trika), takže kdoví jak to tady bude vypadat za pár let, až zmizí tradiční oděvy, buřinky indiánek a vyasfaltují se vedlejší silnice. Možná jsme tu ještě na poslední chvíli, kdy je to možný i ve městě spatřit. Dle mapky jsme už skoro na autobusák, když vidíme na vedlejší ulici jet autobus. Snad to není ten náš! Objíždí blok a jede směrem k nám, jakoby tušil, že na něj čekáme. A je to on, nápis Tupiza se skví na předním okýnku. Stačí zamávat a můžeme nasedat. Tak kolik bude naše první platba v boliviánech? Jízdenka stojí 15B (44Kč), takže pohoda za tří hodinovou jízdu :-)