Quebrada de Humahuaca (2 950m)

Konečně jsme se vymotali ze živého Jujuy a nyní je před námi cesta Quebradou de Humahuaca. Je to oblast svým charakterem a obyvatelstvem bližší Bolívii než Argentině. Zpočátku jedeme podél hrozně širokého koryta řeky Rio Grande. Kolem dokola jsou zelení obrostlé hory. Na vrcholcích se však drží mraky, skoro jako deka. My
jedeme po takovém náspu nad řekou, ale železniční koleje vedou přímo korytem. Nechtěl bych jet tady vláčkem, když se valí velká voda. Přejíždíme boční přítoky a každý z nich má široké řečiště, skoro jako Vltava. Teče v nich však jen takový slabý potůček. Tady to bude asi nejspíš o přívalových deštích. Konečně je na co dívat! Před námi je první opravdový stoupák, který zdoláváme několika tornátkami. Dostali jsme se tím na chvíli od koryta řeky Grande a teď jedeme takovým úrodným, zemědělsky obdělávaným údolím. Některé odhalené kopce bez vegetace jsou celé do ruda a do jiných výrazných pastelových barev. Že bychom byli už v té oblasti barevných kopců? Čím jsme výš, tím ubývá
vegetace na okolních horách a začínají se objevovat kaktusy. Ale ne ledajaké, pořádně vysoké, snad až sedmi metrové. Někdy míjíme celé lesy těchto rostlin. Prý si místní kečujští zemědělci z dřeva těchto kaktusů, rodu cardón, staví střechy a dveře příbytků. Na jednom místě míjíme rozsáhlé masivy zvětralých stěn, vytvarovaných do stovek věží. Čím
déle jedeme po téhle trase, tím víc lituji, že zde nejsem osobákem a nemůžu si zastavit, kde se mě zlíbí a udělat podrobnější prohlídku této zajímavé krajiny. Po chvíli jsme zase jakoby o patro výš. Zmizely těžké mraky a poletují tu jen malé beránky a sluníčko spaluje tuto vyprahlou krajinu, už jen se sporou vegetací a snad s ještě většími kaktusy než před
chvílí. Tady si připadám jak někde na divokém západě. Okolní hory hrají všemi barvami a tvary. Občas míjíme vesničky, z nízkých domků z neomítnutých cihel, zasazené přímo v téhle pouštní krajině. Okolí je krásný na pohled, ale bydlet tady, to by se mě tedy nechtělo. Občas v dálce vidíme jak zuří bouře, ale my stále jedeme ve slunečných končinách. Po zastávkách
v zapadlých vesnicích zastavujeme i ve známem městečku Huamhuaca (2 950m). Vypadá to tu trošku výstavněji, domky mají dokonce fasády a ulice jsou vydlážděny.