Procházíme branou parku a koukáme na velkou mapu parku. Vytahuji také popis stezek, které tu jsou a promýšlíme jak půjdeme. Později se ukázuje, že jsme zvolili úplně nejlepší trasu. Markus mě fakt začíná štvát, stále se nás drží a pořád nás tahá k nějakým guidům, který nám Španělsky kecají to, co mám na papíru Česky. Na začátku turistických tras se ho konečně zbavujeme. Vyrážíme na
stezku Sendero Verde, která vede místním lesem, tak se můžeme koukat, co tu roste a lítá. Je tu spousta krásných motýlů. Docela nás těší, že tu nelítají komáři. Na nějakých mapičkách byla i tahle oblast vyznačená jako malarická. Po ani ne 20 minutách přicházíme k hlavnímu rozcestí, u kterého je menší vyhlídková věž.
Odtud jdeme směr Circuito Superior. Je to vlastně cesta, která vede po lávkách nad vodopády. Hned ze začátku vidíme krásné tukany v koruně stromů. A po chvilce je první pořádná vyhlídka na vodopády, nedají se ani spočítat, kolik jich je. Z výhlídek vidíme nejen vodopády, ale i další stezky, které nás teprve čekají. Už teď je jasné, že to bude dneska pěkná štreka. Cesta končí u vyhlídky na
vodopád San Martin, který je tu druhý největší, fakt super. Pod námi vidíme lodičky jezdící pod vodopád a človíčky na stejnojmenném ostrově San Martin, kteří oproti běsnícímu živlu vypadají jak trpaslíčkové. Na zpáteční cestě k věži míjíme ještě nějaké pěkné žlutočerné ptáčky a jednu volavku či co to bylo. Nyní nás čeká další okruh, Circuito Inferior. Nejdřív docela hodně klesáme a procházíme pralesem, až se
dostaneme k další krásné vyhlídce. Vidíme i turistickou plošinu z brazilské strany vodopádů. Leje z nás, ale neuvěřitelně, to jsem ještě nezažil. Túrování v džungli je fakt síla. Na jednom kmeni Martin objevuje víc jak centimetr velký mravence. Tak od nich bych vážně nechtěl kousnout. Krátkou slepou cestou se dostaneme téměř na dosah vodopádům. Pak už jdeme,
hodně prudce dolů k přívozu. Tak to nás bude čekat pěkný kopec, až půjdeme nazpátek. Z miniaturního přístaviště odplouvají nejen přívozy, ale i čluny na jízdu do vodopádů a mají tedy docela dost zákazníků, na to jaký je to drahý špás.U přívozu nějakou dobu čekáme, než se na nás dostane řada a my se budeme moci nalodit. Není tu žádný
stín, tak úplně cítím jak mé, pěkně zimou vybělené, tělo začíná být spalováno. Asi to nebyl nejlepší nápad se jako jediný nenamazat. Konečně lezeme do lodi, též v ceně, ale jen já s Tomášem. Přesně za námi to zasekli, tak budeme muset čekat, až Martina s Katkou přiveze další loď.
Žádné komentáře:
Okomentovat