.jpg)
Blížíme se do La Quiaci, což má být, dle průvodce, ošklivá, špinavá hraniční vesnice. Zde má nastat další osudová křižovatka. Měli bychom sem přijet v 17:45 argentinského času, tedy v 16:45 bolívijského a z Villazonu to jede do Tupizy v 17:00. Takže to vypadá docela beznadějně, když mezi oběmi autobusáky je vzdálenost zhruba 2,5km a navíc musíme přejít přes
.jpg)
hranice. Přijíždíme naštěstí o pár minut dřív, tak se vydáváme na „sprint“ směr Bolívie, snad to stihneme. Neradi bychom dnes zkejsli v sousedovi La Quiaci, bolívijském 30 tisícovém Villazonu.
Tak to je tedy mazec kvaltovat s plnou polní ve 3,5 tisících a ještě za pěkného vedra. Není to zrovna pravé ořechové pro neaklimatizovaného člověka z české kotliny. Konečně vidíme mostík přes hraniční řeku a červenožlutozelené bolívijské vlajky. Tak už tam budeme, v zemi na kterou jsem se na této výpravě nejvíc těšil.
Žádné komentáře:
Okomentovat