Jízda Potosí – Sucre

Čekáme, že za městem zase skončí zpevněný povrch a vyrazíme na další prašandu, ale překvapuje nás nová pěkná asfaltka! No to bude komfortní jízda, nejen taxík, ale i asfalt. Podle informací z netu by měla tato cesta trvat 2,5 hodiny a být též moc pěkná, plná kaňonů a vyschlých řečišť. My ji nejspíš prosvištíme rychleji. Krajina opravdu nevypadá špatně, ale cesta do Potosí z Uyuni se mě líbila víc. Řidič, který nás celý usměvavý přemlouval k cestě se teď tváří jako kakabus a nepromluví ani slovo. Připadá my jako kdyby si myslel, že jsme stejně jen nějací zasr...pracháči, kteří můžou takhle rozhazovat.
Stavíme na pumpě, tak můžeme okouknout ceny benzínu. V přepočtu 11 Kč za litr je opravdu moc sympatické. Zjišťujeme též, že si tento asfaltový zázrak vědy a techniky bolívijská vláda velmi cení, protože jsme třikrát projížděli mýtnicemi. Cena za použití silnice však nebyla moc vysoká.
Profil trasy vůbec na první pohled nevypadá, že bychom měli klesnout 1 300 výškových metrů. Sjíždíme k hlubokému údolí, přejedeme přes řeku Pilcomayo a zase stoupáme vysoko do kopce. Nejdobrodružnější úsek cesty nastal, když jsme přijeli k závalu silnice. Tak tady by se hodil offroad ze Salar Tour nebo místní terénní autobus, než náš postarší sedan. Ostatní osobáci se moc k projetí nemají, ale náš řidič se uvědomuje povinnost, kterou k nám má, tak smutně obhlíží autíčko a pak se rozjíždí a s co největší rychlostí projíždíme. Podvozek je pěkně obroušen a auto je celé od hlíny.
Už za tmy přijíždíme do Sucre, které se jeví trochu vesnicky a je hrozně roztahaný. Při příjezdu k hostelu zjišťujeme, že se opravdu nachází blízko centra, což je na zítřejší procházku ideální pozice. Platíme tomu čuřilovi a jdeme se ubytovat.