Cuzco (3 400m)

Kostel s mohutnou věží vypadá opravdu velkolepě. Kolonizátoři asi chtěli ukázat původním obyvatelům moc Kristova učení. Přicházíme na roh náměstí. Je tu nějaká vítězná brána a na dohled za ní další veliký kostel San Pedro, tak se tam chceme vydat, ale Martin říká, že tam nejde, že chce jít přesně opačně. Říká to takovým tónem nepřipouštějící odpor, že na to s Tomášem nejsme rozhodně zvědavý. Takže si v krámku kopírujeme, za pár šupů, jedinou mapu města, co máme, a vydáváme se tam sami, nechávajíc M+K svému osudu. Od podomního prodavače kupujeme nějakou sladkost, ale nějak extra mě
nechutná. San Pedro je o trochu menší, ale zas má dvě věže a za ním na obzoru se rozkládají ty typické zelené kopečky. Kousek před ním je obrovské zastřešené tržiště. Tak ho jdeme prozkoumat. To je zas něco. Nechá se tady koupit asi úplně všechno. Celý to tam procházíme a u jednoho krámku koštujeme asi tři druhy sýrů. Nakonec tam kupujeme docela veliký kus, ať máme co na večeři. Pak procházíme spoustu uliček a taky nás zlákává neuvěřitelná vůně, která se line z jednoho cukrářství plného různých dortíků a zákusků. Tak si tam vybíráme, každý něco jiného. Je to docela drahý, ale
dobrý. Přicházíme na hlavní náměstí, klasicky pojmenované Plaza de Armas, kde je velkolepá katedrála a ještě jeden kostel. Je jich tady fakt spousta, ale architektura je hodně podobná, že kdybych si nepamatoval, jak jsme šli, tak bych ani z fotek nepoznal, který je který. Dvě strany náměstí lemují domy s podloubím a pěknými dřevěnými balkóny. Je tu spousta laviček a fontána uprostřed, prostě dobrý odpočinkový místo. Myslím si, že je tohle nejhezčí město, které jsme v Jižní Americe zatím navštívili. Pak se vydáváme do hostelu trochu upravit. Ještě je
docela dost času před odjezdem, tak vyrážíme podruhé do centra. Jdeme trošku jinými uličkami, až na takovou menší vyhlídku na hlavní náměstí. Míjíme incké muzeum, ale chtějí tam vstup, tak ho bojkotujeme. Tomáš jde ještě vybírat nějaké pohledy a suvenýry, tak se od něj odděluji a jdu si sednout na námko a chvíli jen tak zevluji. Pak dle mapky vyrážím do kopečka k nějakému menšímu kostelíku San Blas a odtud už zpátky do Hogaru. Docela nechápu, proč tady křižují ty desítky taxíků, centrum se nechá projít bez problému po svých. V hostelu už čekají M+K. Přebíráme batožinu a čekáme až se objeví Maršálka z lístky. Čas čekání nám lehce zpestřuje Martin, který si
zas o to záludné futro na záchodě málem urazí hlavu. Pomalu se přibližuje 14. hodina a babka nikde. Katka to už nevydrží a jde se ptát ženský na „recepci“ jestli o ní něco neví. A ona vytahuje lístky, které nám tam Maršálka nechala! No to je síla, kdyby se Katka nezeptala, tak nám je ta trubka snad nedá a my tam sedíme asi dodnes :-). Ani se nedivím, že nám je nepředala osobně, je na nich napsána cena 50 Solů (355 Kč)! Tak to si babka za ošéfování lístků vzala pěkný bonus. 20 Solů na osobu to dělá v sumě pěkných 570 Kč, což je na místní poměry hodně vysoká částka. Pojedeme se společností San Martin, která bude snad lepší než San Luis co nás vezl sem z Puna. Odjezd není naštěstí v 14:00 jak tvrdila bábrle, ale až ve 14:30, tak nemusíme vyšilovat, zda se vše stihne. Máváme na taxík, který nás na autobusák odváží za 4 Soly. No není vlastně zase tak špatný, že tady ty tága takhle křižují :-). Klasicky musíme zaplatit za použití terminálu, tentokrát 1 Sol. Nádraží je docela nepřehledné a těch společností, co se jmenují po nějakým svatým je tu taky dost, tak nám chvíli trvá, než se usídlíme na správné platformě.
Celá zeď kolem terminálu je pokreslená parádní reklamou na pivko Cusqueňa, kam se na to hrabou naši sprejeři. Nejhorší je představa toho, že to zajímavý máme už za sebou a teď nás čeká jen šílený busový přejezd přes půl Ameriky. Martin si totiž vymohl návštěvu Buenos Aires, které je odtud, tak trochu z ruky.