Sao Paulo (letiště)

Tak poprvé šlapu po jihoamerické půdě, zatím bezpečně schované pod vrstvou betonu. Je pár minut před sedmou, místního času, takže letadlo přiletělo na čas. To docela zvýšilo naději, že bych mohl stihnout promoci, následující těsně po příletu domů :-). Ručičku na hodinkách posouváme o tři hodiny zpět. Vystupující dav naší skupinu roztrhal a já narážím na toho Čecha, tak dáváme řeč. Má tady přítelkyni a jezdí sem každý rok na dva měsíce pádlovat. Je to nějaký reprezentant. Hned mě začíná strašit jaký je to tady hardcore a prý nezná nikoho, koho neokradli. Jeho teda kupodivu ne :-). Vypráví historky, jak tady někoho obstoupila skupinka malých faganů s dlažebními kostkami v rukách atd. No moc na klidu mě to nepřidalo, přece jen jsem poprvé na takové výpravě. Teď dupeme s davem dlouhou chodbou, kde zřízenci odklánějí část lidi do následujícího letu do Ria. Pak čekáme v obrovské frontě před imigračním. Nakonec se přece jen dočkám obrovského razítka, přes půlky stránky v pasu a můžu si říci, že sem oficiálně v Brazílii. Zbytek výpravy je ještě v nedohlednu, tak se jdu převlíknout na záchod. Je tu přeci jen o fous větší vedro než u nás v únoru. Podle čuchu zjišťuji, že mě ty sandále už začínají citelně chybět :-). Nakonec se všichni šťastně scházíme, bereme si, s radosti toho, že přiletěli s námi, baťohy a přesuneme se do odletového terminálu. Musíme si nejdřív vyměnit peníze, než se vrhneme do víru megapole. Katka si všímá směnárny, tak se tam jdu podívat, ale poplatek tam mají 5$, což se mě nechce dávat, protože mám zjištěno, že by zde měly být i směnárny bez poplatku, tak se ptám ozbrojence, který tu postává. Sice neumí jinak než portugalsky, ale nakonec se jako vždy nějak záhadně domluvíme a ukazuje mě na Western Union, která sídlí o patro víš. Je hodně přátelský, a když se domluva podaří, tak to doprovodí zdviženým palcem, což je hodně nakažlivé gesto, zde neuvěřitelně používané. První kontakt s „nebezpečnými“ místními je dost pozitivní, tak uvidíme jak dál. Vylézám tedy nahoru, oficiálně do terminálu 2, a běžím do té směnárny. Přede mnou je jen jeden člověk, ale papírování je tady neuvěřitelný. Musím vyplnit obsáhlý tiskopis a babka za okýnkem si tiskne snad tři papíry. No martýrium. Nakonec moji „tajnou“ peněženku na krku, která se pěkně vzdouvá pod trikem, opouští prvních 150$. Plním si příruční peněženku místňáka, tady nazývanými reálama. Kurz je 2,11 reálu za $, což dělá při našem kurzu 23,6Kč za $, 11,2 Kč za reál. Teď ještě počkat než si vymění ostatní a můžeme konečně vyrazit.