Jízda Jižním Paraguajem

Přijíždíme k pašeráckému mostu, oficiálně pojmenovaném Ponte da Amizade, kde je tentokrát mrtvo. Autobus nezastavuje! Co to? Měl nás tady přece vyhodit. Potřebujeme se totiž zbavit ty proklaté brazilské kartičky. Přejíždíme tedy řeku Paraná a nechtěně se dostáváme do Paraguaye. Tady autobus naštěstí zastavuje, protože někdo zatahal za šňůrku vedoucí pod stropem vozu. Aha tak tady to je na znamení, jak třeba v Londýně. Posléze zjišťuji, že jsme jeli nejspíš městskou mezinárodní autobusovou linkou. Nic jiného nám nezbývá, než se pěšky vydat zpátky do Brazílie.
Most je docela široký, přece jen patří Paraná mezi světové veletoky. Fakt se mě nechtějí věřit ty davy lidí včera ráno, když dnes se jich tu šourá jen pár. Na celnici to jde jak po másle, tak se za chvíli zase vracíme do Paraguaye. Ciudad del Este odtud vypadá docela velkolepě, pár mrakodrapů se tam dere k nebi. Na paraguayský straně jsou ouřadové docela důležitý, jeden dává razítko a druhý ho navíc podepisuje, ke všemu si nás zapisují do nějaké knihy. Nakonec to ale taky moc dlouho netrvá. Ten kdo sem jede jen na otočku si vlastně nemusí celníků ani všímat, o nikoho se totiž nezajímají. Paraguay je asi 5x rozlehlejší než naše republika, ale žiju tu jen 5,5 milionu obyvatel. Byla zde, ještě nedávno, jedna z nejostřejších diktatůr v oblasti (1954-1989) vedené Stroessnerem, zvaným El General. Země byla též útočištěm mnoha uprchlých nacistů. Dle Lonely Planet je to země pro „odvážné turisty“ :-)
Měním na hodinkách čas, protože tady je o hodinu míň. Dneska se to docela hodí, ta hodinka času navíc. Za čárou se chvilku rozhlížíme stylem jako co dál, ale moc dlouho to netrvá a přijde taxikářka, jestli nechceme hodit na autobusák. Domlouváme se na ceně. Nevadí ji brazilský penízky, což nás těší, a účtuje si 10 Reálů (112Kč). To bereme a frčíme skrz celé město. Město, skrz okno taxíku, se mě zdá podobné jak jeho brazilský soused, ale asi to tu o fous chudší je. Na autobusovém terminálu nejsme moc dlouho a už nás odchytává chlap, jestli nejedeme náhodou do Asuniconu a hned nás táhne k busu, který se má k odjezdu. To je paráda, to jsme ani nečekali, že takhle rychle odjedeme. Chvíli se dohadujeme o ceně, protože se mu zpočátku moc dolary přijímat nechtějí. Finální cena, asi větší, než kdybychom platili místními - je 8$ (189 Kč). Stejně to je docela málo na to, že máme jet skoro 400 kilometrů. Že bychom si konečně začali užívat levné Jižní Ameriky? Na jízdence je dokonce i jízdní řád této společnosti a jezdí 10x denně, což je docela pohoda.
Na tuhle cestu jižním Paraguayem jsem se docela těšil, protože jsem na ní nenašel jediný odkaz na českém netu. Všichni, co se zmiňovali o návštěvě Paraguaye, byli jen na otočku na tržnici v Ciudadu. A ti cestovatelé co jeli naším směrem, jeli většinou přes argetínské město Posadas. Tahle alternativní trasa je sice kratší asi jen o 30 km, ale dozajista rychlejší, jelikož se jede jedním spojem přímo z Foz.
Začátek cesty nás trochu vystrašil, stavíme každých pár set metrů a nabíráme další a další lidi. Snad jsme nevlezli do nějakého couráku. S takovou v Asuniconu za pět hodin nebudeme. Naštěstí jen co vyjíždíme z Ciudadu, autobus zrychluje a my uháníme po nejhlavnější magistrále v tomhle státě, vypadající však, jak nějaká naše státovka. Silnice, mimo té naší hlavní, jsou bez asfaltu, jen z udusané extrémně červené půdy. Proto asi je každých pár desítek kilometrů mýtnice, která tento asfaltový výdobytek civilizace zpoplatňuje. Krajina kolem je taková mírně zvlněná a kdyby tu nebyly každou chvilku háje palem, člověk by si mohl myslet, že je snad někde v Evropě. No pár dalších odlišností tu je. Po silnicích se prohánějí téměř jen předpotopní Ameriky a stavení kolem cesty jsou docela prostá. Docela dost. Obecně je tady, na první pohled, větší chudoba než v Brazílii, ale žádný extrémní slumy a také boháči tu asi nejsou. Taky je kolem cesty spousta termitišť. Sice nejsou velký, jak stany lidojedů v Robinsonovi, ale některé jsou i přes metr do výšky. Je to docela zážitek. Největší srandou jsou však billboardy s fotkami hledaných narkobaronů. Jeden je červený jako rak, tak se bojíme, aby si nás s ním někdo nespletl, po včerejším spálení na vodopádech Iguazu. Vrcholí tady asi i nějaká kampaň před volbami a dle nápisů tu má i bývalý generál diktátor Stroessner dost velkou podporu.
Vlastní jízda autobusem je taky zážitek. Jednak tu jsou lidé i na stojáka, což zde u dálkové linky vidíme poprvé. Mně docela stačila ta hodinka do Paranaguá. Všichni jsou vybaveni termoskami a stále něco pojídají. Zvykem je tu asi též veškerý odpad házet na zem, takže časem je tu v uličce docela solidní binec. Na každé zastávce vbíhají do busu hejna prodavačů se vším možným, tak docela lituji, že nemám ty jejich peseta. Zvlášť nějaké preclíky docela dobře voní. Prostě jedním slovem exotika. Dalším zpestřením cesty je tatínek běžící chodbičkou se zvracející holčičkou. Po tom co ji otřel na záchodě se sní postavil za nás. Takže zbytek cesty dýcháme neuvěřitelný smrad, až si z toho Tomáš připravil sáček před sebe jak se mu zvedal kufřík :-). Dalším tématem je, kdy hodí holčička Tomášovi na hlavu další kašičku, protože má ústa nebezpečně blízko. No taky, že si ještě jednou odkašlala, ale letělo to naštěstí asi deset cenťáků od Tomáše do uličky. Tatínek to bral z humorem a stále byl veselý, což se mu docela divím. Já bych asi tak dobrou náladu neměl. Stát v chodbičce pět hodin, jednou rukou se držet a druhou třímat smradlavou pozvracenou holčičku.....
Přijíždíme do Asunciónu, který vůbec nevypadá jako hlavní město. Všude jen taková nízká zástavba, že si ještě docela dlouho nejsme jistý, zda to není ještě nějaké město před ním. Naši nejistotu rozsekne, relativně velký autobusový terminál, kde se motají davy lidí. Obcházíme ho a hledáme, nápisy Resistencia či Formosa. Z obou dvou vedou silnice přes Gran Chaco do Salty, kam máme namířeno. Nakonec nacházíme společnost Godoy, která však odjíždí už za hodinu, v 15:00. Nechceme nabrat zbytečnou ztrátu, tak to bereme. Pojedeme, až do vzdálenější Resistencie, která je větší a tím pádem by odtamtud snad mělo jet více busů než z Formosy. Sice jsem si myslel, že bychom si mohli na Asunción vyhradit víc času, ale vedro co tu panuje je neuvěřitelný, takže na nějaký delší courání po městě to stejně není. Berou naštěstí i dolary, tak si nemusím měnit. Cena na osobu 8,75$ (207 Kč).
Klasicky se dělíme na dvojičky a procházíme okolí autobusového nádraží. Jezdí tu jako MHD nádherné staré autobusy značky Mercedes. Míjíme také ukazatel teploty, na kterém se skvělo děsných 44 stupínku. Uvědomuji si, že teď tu máme o 60 stupňů víc než u nás :-). Tak to je teda docela rozdíl. Ale není to tak hrozný jak kombinace vedra a vlhkosti na Iguazú. Jinak tu okolo nic moc zajímavého není, tak se vracíme na střídačku. Martin si nakonec vyměnil pár dolarů za místní pesa. Za dolar jich dostal 6 tisíc. Takže za korunu má člověk 278 šušínků. Koupil nějaký suvenýry a i ten voňavý preclík, ale chuťově nic moc. Všimneme si, že na jízdence máme cenu 50 000 pesos, takže kdybychom si nejdřív peníze směnili a pak koupili jízdenku ušetřili bychom každý pětku. Vytahuji i jízdenku z Ciudadu a na ní je cena 35 000 pesos, takže kdybychom měli paraguayský už tam, stálo by to jen 138 Kč!!
Jedeme teď o dost modernější busem, kterému však během chvíle přestala fungovat klimatizace, takže další cesta byla utrpením. Bus připomínal saunu a i místní, dozajista zvyklí na vedra, když v jejich nejchladnějším měsíci červenci je průměrně 22 stupňů nad nulou, se začali docela nervózně rozhlížet, co se děje. Mě uklidnilo kladívko přidělané u mého okýnka. Určitě vedrem neumřu :-)
Po mostě přejíždíme další obrovskou řeku Paraguay a v dálce vidíme mrakodrapové downtown Asunciónu. Aha, tak autobusák byl asi dost daleko od centra. Totálně spařený, z ďábelského vedra, přijíždíme na hranice a radujeme se, že konečně můžeme z téhle pece vylézt.
Na hranicích s je neuvěřitelná byrokracie, hlavně na argentinské straně. Dlouze nás tam hledají v seznamu cestujících a pak nám tam cosi sáhodlouze vysvětlují. Nerozumíme ani slovo, přeci jen se ta Španělština tady občas hodí :-)
No prošli jsme to je hlavní. Mezitím se zvedá pořádně silný vítr a do očí nám žene spoustu prachu z okolí, vypadá to na bouřku. Takhle, že by nás přivítala Argentina?
Tahle kraťoučká návštěva Paraguaye byla zajímavá hlavně z důvodu, že člověk viděl život v téměř, u nás, neznáme zemi. Na delší pobyt tady však není tolik zajímavostí, které nabízejí země okolo, abychom se v našem napjatém časovém rozpočtu déle zdržovali.