La Paz I.

Téměř hned odchytáváme taxikáře, aby nás odvezl do doporučovaného hotelu Alem na ulici calle Sagarnaga, která vede z hlavního náměstí a je tedy blízko centra a i proslaveného obrovského trhu. Sídlí tam i dost cestovních kanceláří.
Taxikář nás po chvilince vysazuje, tam kde jsme chtěli, ale začal požadovat o dost víc, než jsme si s ním domluvili. Celých 20 bolů (59 Kč) :-), tak jsme se s ním začali hádat a dokonce se do toho vložili policajti, kteří vypadali, že jsou na naší straně, ale Katka mu nakonec ty peníze mu vysolila, abychom se přestali kvůli těm drobákům hádat. Nakonec nejdeme do Alemu, ale do protějšího hostelu
Maya. Ceny jsou zde docela vysoký, 50 Bolů (148 Kč), dvojnásobný než všude jinde. Hlavní město se nezapře. Martin s Katkou mají pěkný pokoj s balkónem my oproti nim naprostou kobku bez oken. Když se tam zavřou dveře, vzniká tam naprostá tma, docela hustý.
Po té co jsme trošku vzpamatovali vyrážíme na prohlídku města.
Sbíháme naší rušnou ulicí Sagarnagou, kolem které je spousta hotelů, cestovních kanceláří, suvenýrových obchůdků na veliké náměstí San Francisko. Je tu pěkný, stejnojmenný kostel ve stylu Mestizo a taky velké davy lidí. Kousek odtud, na náměstí Alfonso de Mendoza, je vyznačený infostánek, tak tam frčíme pro nějakou lepší mapičku, ale je to tam naprostá fraška. Po chvíli se zase
od zbytku výpravy odděluji, potřebuji si trochu od ostatních odpočinout. Ulice jsou zacpaný projíždějícími mikrobusy a naháněči z nich strašně řvou. Zda můžou ještě mluvit, když jim skončí šichta je fakt otázka. Chci si udělat trošku rozhled tak stoupám zase do pěkného kopečka. Výhledy na město jsou dobrý a zase mě udivují ty
baráčky nalepené na prudkých svazích, všude kam se podívám. Docela paradox je, když si uvědomím, že vysoko nad městem je vlastně jen pláň. Podél dalšího pěkného kostela Santo Domingo přicházím na náměstí Murrilo, což je oficiální centrum města. Je zde krásná katedrála, národní kongres a prezidentský palác. Je tu celý komando vojáku, nějací
demonstranti a taky spousta pověstných La Pazských čističů bot, s kuklou přes obličej. Prý jsou dost nevybíravý, když člověk nechce využít jejich služeb, ale mě nijak neobtěžovali. Chvíli tu posedávám na lavičce a koukám na cvrkot. Už mám docela hlad, tak vyhlížím nějaký restaurant. Nakonec mě zaujme vystavená tabule s nápisem menu a dost nízkou cifrou 7 Bolů (21 Kč).
Scházím do sklepa, do obrovských prostor, snad pro regiment strávníků. Zatím tu ale moc lidí není. Sedám si k jednomu stolu. Za chvíli přijde číšník a něco šprká, ale moc mu nerozumím. Spíš nic než něco. Čekám, že mě přinese jídelní lístek nebo tak něco a on furt nic. Postupem času přicházejí další lidé a postupně dostávají jídlo a já stále nic. Tak zas odchytávám toho
číšníka, ale ukazuje na hodinky, jakože za chvíli, ale pořád nic se neděje. Už přemýšlím, že to tu opustím, když si všimnu, že každý za obdržené jídlo odevzdává nějaký žeton. Nakonec zjišťuji, že se ten žeton musí koupit u baru. Pak už vše jede jak po drátkách. Nejdřív salátek s houskou jako předkrm, pak polívka, hlavní jídlo a zákusek. To vše za tu směšnou cenu.
Ke všemu to bylo docela dobrý. Podle Lonelyho má být relativně blízko centra dost pěkná vyhlídka na město v parku Laikakota, tak tam šupajdím, přes další větší tržiště, ale zjišťuji, že se tam dělá nějaká rekonstrukce, tak je to celý zavřený. Procházím tedy takovou skvotovou oblastí, ve které nemám moc dobrý pocit, na vedlejší kopeček, ze kterého jsou opravdu pěkné pohledy na rozsáhlé mrakodrapové downtown. Kdyby pode mnou nebyly ty baráky obouchaný vlnitým plechem skoro bych si myslel, že nejsem ani v Jižní Americe. Na konci skvotové čtvrti se ještě zastavuji na netu a nechávám tam 3,5Bolů. Pak se zase trošku jinými uličkami vracím na hotel. V obchůdku poblíž hotelu si kupuji první suvenýr pro sebe, takového okřídleného bůžka z Tiwanaku.