Titicaca I. - Plavba na ostrov Slunce

Všichni se scházíme u cestovky a Tomáš se pyšní novým kloboukem, jako náhrada za ten zapomenutý slamák. Nějaká indiánka nás odvádí na přístaviště a tam se naloďujeme s místními, kteří jsou obtěžkány koši a pytli nákupu. Na lodi jsme jediný cizinci. Jsem docela zvědavý, jak to dneska na ostrově slunce dopadne s noclehem. Mladý indoš nahazuje
motor a my se vydáváme na plavbu po tomhle mýty opředeném jezeře. Jezero Titicaca leží ve výšce 3 820 metrů nad mořem. Je to nejvýše položené splavné jezero na světě. Svoji rozlohou 8 549 km čtverečních je zároveň druhým největším jezerem v Jižní Americe.
Všichni jsou zalezlý pod stříškou, jen já si sedím venku naproti lodivodovi,
který se tváří zachmuřeně. Copacabana se nám pomalu vzdaluje. Na jedné straně máme kopcovitý břeh jezera s občasnými políčky, na druhou stranu je výhled do nedozírných dálav tohoto jezera. Jsou menší vlny a voda je tak modrá, že zde mám větší pocit, že jsem na moři, než třeba u severního Jadranu, kde je obzor vrouben ostrovy. Zpomalujeme a opatrně proplouváme uzoučkou úžinou a pak se už pomalu přibližujeme k ostrovu Slunce. Dech berou pohledy na bělostný hřeben Královské Kordiléry, tyčících se za jezerem, s vysokými horami Illampu (6 368m) a Ancohumou (6 427m), která je ve starších zdrojích chybně uváděna jako nejvyšší hora Bolívie. A už se plavíme kolem ostrova, na kterém je spousta pověstných terasovitých políček. Najednou se ozve zakvílení a motor se zasekne. To vypadá podezřele! Lodivod zjišťuje, že se mu do lodního šroubu zapletlo nějaké lano, naštěstí se nic nepoškodilo a my se můžeme plavit dál. Docela se nám ulevilo. Míjíme jižní přístaviště Yumani, odkud budeme zítra odplouvat a po pár desítkách minut jsme v cíli naší plavby v severním přístavu Cha´llampa. Plavba trvala celé dvě hodiny. Vesničané se nás hned ptají zda nechceme ubytovat, ale my je odmítáme, chystáme se na podvečerní treking na druhou stranu ostrova.