Tupiza – Cerro Corazón de Jesus

Vstávám jako první a nechci se válet na pokoji, tak se vydám k soše Ježíše. Spalo se mi krásně, takže první krok aklimatizace dopadl dobře. Uvidíme, jak to bude dál. Kráčím zatím polopustými uličkami a prohlížím si místní stavby. Stále vedou hliněné domy bez omítky, i když tu a tam už jsou naše klasické červené cihly. Procházím kolem zatím zavřeného
trhu a přes hlavní náměstí Independencia se dostávám až na úpatí kopečku Cerro Corazón. Vede na něj křížová cesta a úplně nahoře trůní samotný Ježíš. Není to moc dlouhý výstup, tak počítám, že tenhle vršek má výšku jen lehce přes 3 tisíce metrů. Z vrcholu je pěkný kruhový výhled na celé město, které se mně zdá tedy docela malé na to, že má mít přes 20
tisíc obyvatel. Zajímavé je, že na jedné straně města jsou rudě zbarvené hory a na druhé černé. Rozhlížím se a napadá mě, že jsme tady ten jeden den opravdu měli strávit a trošku se zde projít po svých. Vracím se na hostel, kde pěkně dlouho čekáme na snídani. Vajíčka jsou dobrý, ale mohlo by toho být teda víc. Pak zase mažu do města hledat internet, abych napsal další
depeši. Reklam na internet je tu docela dost, ale všude je zavřeno, že už málem propadám depresi. Nakonec však jednu otevřenou nacházím, a vesele spisuji. Jsem do toho tak zabraný, že si ani nevšimnu, že mezitím přišli ostatní. Na zpáteční cestě se stavujeme ještě v mercadu, které má už otevřeno a kupuji tam pár banánů za směšnou cenu. Místní
dětičky akorát chodí do školy a všichni mají opravdu pěkné stejnokroje.