Transit přes Sao Paulo

Obložení bagáží vycházíme z bezpečí letiště do divokého brazilského světa :-). Ty jo, to už je venku vedro! Příjemný rozdíl oproti naší zimě. Jsou tu i první palmičky, takže léto jak má být. Prohlídku Sao Paula chceme dát až před odjezdem. Nyní se chystáme rovnou přesunout do Curitiby, což má být poklidné město bez kriminality. Tedy dobrý začátek na poznávání Jižní Ameriky :-). Na cestu z letiště do centra jsou tři možnosti. První je jízda taxíkem. Druhá je pomocí speciálního busu s názvem Airport Bus, který je též hodně drahý. My však pojedeme normální linkou MHD, busem číslo 257, který se jmenuje Airport Service. Stanoviště busu nacházíme docela lehce, je asi jen 50 metrů napravo od dveří terminálu. Už je docela plný a chystá se k odjezdu, tak jsme rádi, že nemusíme dlouho čekat. Řidič nás kasíruje o 3R (34Kč) a pouští nás zadními dveřmi, které jsou normálně určeny pouze jako výstupní. Nechce abychom s našimi bágly prolézali malým turniketem. Nejdřív si myslím, že si na nás namastil kapsičku, ale těsně před odjezdem naše lístky strká vepředu do turniketu. Teda to je poctivost. Vyrážíme vstříci největšímu městu v Jižní Americe s dvaceti miliony obyvatel. Nejdřív jedeme kopcovitou krajinou, ale za chvíli už vidíme věžáky, jak se táhnou od obzoru k obzoru. Míjíme též první favely, jak se nazývají brazilské slumy. Je to zvláštní pocit vidět jeden mrakodrap vedle druhého a mezitím chatrče. Pak se jede docela dlouho podél nějaké řeky, kolem které vede z obou stran jednosměrná dálnice, takže jednou za čas je most, kde se člověk může obrátit. Na jeden z nich také vjíždíme, ale naštěstí se neotáčíme, ale vjíždíme do zástavby.
Pak už jsme na konečné u stanice metra Tatuapé. Tady si kupujeme lístek do metra za 2,1R (24Kč). Lístek vházíme do turniketu, který ho polyká a od té chvíle můžeme jezdit metrem jak dlouho se nám chce. Teda do té doby než ho opustíme. Stejný systém platí také u autobusových městských terminálů, takže kdo má víc času, může poznat velká brazilská města tím, že jezdí z konečné na konečné, různými busy. Jedeme po červené trase (Linha 3), směr Barra Funda, do stanice Sé. Tady přestupujeme na modrou (Linha 1), směr Tucuruvi, do stanice Tieté. V metru jsme se orientovali docela v pohodě, ale moc příjemný to nebylo. Jeli jsme v ranní špičce, takže se motat, obtěžkaný báglama, mezi těmi davy nebylo zrovna to pravé ořechové. Stanice jsou tu dost strohé, vlastně jen betonové skelety. Vystupujeme z metra a téměř hned jsme na autobusovém terminálu, jsou totiž vedle sebe. Terminál Tieté je další z řady ohyzdných, pouze betonových, monstr budov, kterých ještě v Jižní Americe uvidíme spousty.
Cílová města jsou zde vyznačena velkými nápisy, tak nám nedělá potíž najít společnost, která jezdí do Curitiby. Jmenuje se Cometa a cesta by měla trvat, dle jízdního řádu, 8 hodin. Za těch 400km si účtují 45,5R (510 Kč). Máme dost času, tak se dělíme na dvojice. Jedni hlídají baťohy a druzí jdou nalehko na prohlídku. Prohlídku okolí začínáme cestou do takového parčíku za nádraží, ale je to tam samý zevloun a bezdomovec, tak se tam dlouho nezdržujeme. Pak ještě hledáme nějakou vyhlídku, abychom si zvěčnili ten les věžáku, co se táhne k obzoru. Mostek spojující metro s terminálem docela dobře posloužil. Nic víc však v okolí není.