Rozrušení a plní dojmů si sedáme na naše místa v přízemí. Je to opravdu zas ten nejluxusnější typ busu, kde jsou sedačky skoro jak postel. Takže Malý Generál, či spíš Malý Podvodníček, nekecal. Najednou k nám vlézá trio mladých indiánů a začínají šíleně asi dvě minuty prozpěvovat. Koukáme na ně jako puci, o co jako jde. Po chvíli je nám to však jasné o co jde. Natahují ruce a vyžadují zaplatit za to neobjednané představení. Dostávají Sol a moc z něho nadšení nejsou.
Jízda i přes tento připlacený luxus není žádná pohoda a vypadá to, že se asi ani moc nevyspíme. Připadá nám, že hned za zády máme motor, jaký je tu rámus. Též sem táhnou výfukové plyny, tak doufám, že se tu neudusíme. I takové myšlenky mě napadají a nejen mě. To je dneska ale večer. Po čase stavíme v nějakém větším městě, asi Juliace, a tam přistupuje do našeho „luxusního“ kumbálu pár indiánů. Pak už jen tak klimbám, ale místy cítím jako kdyby jsme zase byli docela vysoko.....
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat