.jpg)
Ještě před šestou přijíždíme do Salty, takže jsme jeli nakonec o dvě hodinky míň než je v jízdním řádu uvedeno. Tedy jen 12. Obcházíme autobusák a hledáme spoj do La Quiacy, která leží na argentinsko-bolívijských hranicích. A nacházíme! Jede to v 10:30 a příjezd do La Quiacy je v 17:55. Tak to je docela super, stihneme si ještě ráno prohlídnout Saltu a zároveň už dneska k večeru budeme v Bolívii. U konkurenční autobusové společnosti objevuji mapku Salty, která se nám bude při prohlídce města docela hodit.
.jpg)
Kousek od autobusového nádraží je budova lanovky, což má být hlavní atrakce města. Na ceduli se píše, že bývá v provozu až od 10 hodin, takže to nestíháme a na pěšáka nemáme též čas. Přece jen schodiště s 1070 schody by dalo zabrat. No ani nás to moc nemrzí, protože vrcholek svatého Bernarda (1 454m) je stejně v mraku či v mlze a ke všemu není ani moc výrazný. Hned vedle je docela pěkný park s palmami a fontánkou. My však pokračujeme dále až na hlavní náměstí, které je v koloniálním stylu. Je to tu docela pěkné, ale ještě bez života. Je opravdu hodně brzo. Ostatní jdou do kavárny na snídani já však sedím na lavičce a baštím Tomášovu večeři z busu, neměl na ni chuť. Po snídaňce děláme prohlídku města.
.jpg)
Na obzoru hlavní ulice, lemované reklamami, vidíme hřeben nějakého vyššího pohoří, tak už teď se nemůžu dočkat následné cesty do výšin. Pak obcházíme několik místních kostelů. V jednom z nich zrovna probíhá mše, tak ji chvíli sledujeme. U dalšího se producíruje šváb, tak ho tam kluci zuřivě fotí na makro, ale je docela hbitý. Pak se už pomalu vracíme zpět a v budově lanovky objevujeme obchod se suvenýry, ve kterém prodávají i pohledy a dokonce hodně pěkné. Tak dlouho vybírám a nakonec 4, za 4P, kupuji. Začíná nás tlačit čas, tak s Tomášem na poštu docela kvaltujeme. Ke všemu ji dlouho nemůžeme najít. Využívám fronty a lonely planetu, jako podložky, a rychle drápu pozdravy. Poslední dopisuji přesně před zřízencem, který nato štempluje známky á 1,5P. Jsem velmi spokojený, že jsme to dneska tak dobře zařídili. Má spokojenost se doma změnila v naštvání, protože ani jeden z mých pohledů domů nedošel. Jako jedinému. Asi byl můj škrabopis na argentínský kluky moc obtížný. Ještě dělám nějaký snímky v parčíku a pak už se jdeme přestěhovat do busu. Salta je pěkné městečko, ale víc jak den by se zde člověk asi nudil.
.jpg)
Ještě před šestou přijíždíme do Salty, takže jsme jeli nakonec o dvě hodinky míň než je v jízdním řádu uvedeno. Tedy jen 12. Obcházíme autobusák a hledáme spoj do La Quiacy, která leží na argentinsko-bolívijských hranicích. A nacházíme! Jede to v 10:30 a příjezd do La Quiacy je v 17:55. Tak to je docela super, stihneme si ještě ráno prohlídnout Saltu a zároveň už dneska k večeru budeme v Bolívii. U konkurenční autobusové společnosti objevuji mapku Salty, která se nám bude při prohlídce města docela hodit..jpg)
Kousek od autobusového nádraží je budova lanovky, což má být hlavní atrakce města. Na ceduli se píše, že bývá v provozu až od 10 hodin, takže to nestíháme a na pěšáka nemáme též čas. Přece jen schodiště s 1070 schody by dalo zabrat. No ani nás to moc nemrzí, protože vrcholek svatého Bernarda (1 454m) je stejně v mraku či v mlze a ke všemu není ani moc výrazný. Hned vedle je docela pěkný park s palmami a fontánkou. My však pokračujeme dále až na hlavní náměstí, které je v koloniálním stylu. Je to tu docela pěkné, ale ještě bez života. Je opravdu hodně brzo. Ostatní jdou do kavárny na snídani já však sedím na lavičce a baštím Tomášovu večeři z busu, neměl na ni chuť. Po snídaňce děláme prohlídku města..jpg)
Na obzoru hlavní ulice, lemované reklamami, vidíme hřeben nějakého vyššího pohoří, tak už teď se nemůžu dočkat následné cesty do výšin. Pak obcházíme několik místních kostelů. V jednom z nich zrovna probíhá mše, tak ji chvíli sledujeme. U dalšího se producíruje šváb, tak ho tam kluci zuřivě fotí na makro, ale je docela hbitý. Pak se už pomalu vracíme zpět a v budově lanovky objevujeme obchod se suvenýry, ve kterém prodávají i pohledy a dokonce hodně pěkné. Tak dlouho vybírám a nakonec 4, za 4P, kupuji. Začíná nás tlačit čas, tak s Tomášem na poštu docela kvaltujeme. Ke všemu ji dlouho nemůžeme najít. Využívám fronty a lonely planetu, jako podložky, a rychle drápu pozdravy. Poslední dopisuji přesně před zřízencem, který nato štempluje známky á 1,5P. Jsem velmi spokojený, že jsme to dneska tak dobře zařídili. Má spokojenost se doma změnila v naštvání, protože ani jeden z mých pohledů domů nedošel. Jako jedinému. Asi byl můj škrabopis na argentínský kluky moc obtížný. Ještě dělám nějaký snímky v parčíku a pak už se jdeme přestěhovat do busu. Salta je pěkné městečko, ale víc jak den by se zde člověk asi nudil.
Žádné komentáře:
Okomentovat