Vcházíme do Hostelu Backpackers Sucre. Prospekt nelhal, personál ovládá Angličtinu, tak je jednoduché se domluvit. Cena za nocleh je zase perfekt, 4 doláče. A to máme ještě ten slevový kupón z Uyuni na 10%, takže budeme platit nějakých 85 Kč a v ceně je ještě snídaně a hodinka na internetu. Domlouváme ještě, že nám zajistí lístky na zítřejší autobusovou cestu do La Pazu. Jdeme s bagaží na cimru a konstatujeme, že je to tady pěkné. Hostel je vlastně takový komplex kolem dvorků se stromy. Uprostřed jsou lavičky atd.
Po složení báglů a krátkého odpočinku jdeme vařit Dobré hostince. Při tom se strhne největší hádka za celou naší cestu. Martin vykládá zase o plánech návštěvy Buenos Aires a Tomáš mu silně oponuje. Já jsem na straně Tomáše a radši bych se vracel po návštěvě Peru přes Bolívii a Brazílii, než jet tou obrovskou zajížďkou přes Chile a Argentinu. Zdá se nám, že se to nedá stihnout a radši bychom navštívili Rio de Janeiro než Buenos, protože je jasný, že oboje se nestihne. Ke všemu by to mělo být o dost levnější varianta. Chvílemi kluci na sebe docela pořvávají. Nakonec se to zahraje do autu s tím, že se prostě uvidí, jak se to bude stíhat. Ještě jsme chtěli řešit co a jak v Peru, ale atmosféra ve skupině je dusná, tak to už moc neřešíme.
Po jídle se ještě ptám, zda někdo nepůjde na noční prohlídku města, ale nikomu se nechce, tak též nikam nejdu.
Jdeme ještě otestovat net, ale je nějaký nefachčící, tak se vracím zpátky na kumbál, kde s Tomášem debatujeme o té hádce a pokoušíme se propočítávat kolik dnů nám bude trvat, abychom se s časovou rezervou vrátili. Bude to asi dost natěsno. Tomášovi je už konečně lépe, teda až na rozhozený střevní oběh :-). Pak už jen kopr na lůžku. Dneska se bude snad dobře spát, po šesti dnech zase pod třemi tisíci.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat