Paranaguá

Tak nás bus konečně vyplivnul v Paranaguá, pěkně uťáplý. Hodinovou jízdou místňákem jsme ke všemu nabrali další časovou ztrátu oproti avizované půl hodince vlakem. A i kvůli předchozímu čekáni v Morretes se rozplývají moje naděje, že se alespoň na otočku pojedeme vykoupat na Ilha do Mel. Paranaguá má ke 200 tisícům obyvatel. Leží v deltě řeky asi 10 km od Atlantiku. Docela dlouho zevlujeme na nádraží, než najdeme kancelář, kde prodávají lístky do víc jak 700 km vzdáleného Foz do Iguazu.
Ženská něco mele o dvou spojích, že jeden je mezinárodní a jede až do Asuncionu a druhý jede přímo tam, ale jede až dost pozdě. Tak kupujeme ten mezinárodní za 68R (762Kč). Odjezd máme v 19:30 a tentokrát pojedeme se společností Pluma. Snad nám někdo řekne, kdy máme vystoupit. Pak si dáme ještě bágly do úschovny a vyrážíme na prohlídku města. Kousek od autobusáku je most přes řeku, tak se na něj jdeme podívat. Je z něho pěkný výhled na centrální část města, z jejíž středu čouhají k nebi dva nevzhledné věžáky. Po řece pluje spousta lodiček, nejspíš rybářských. Kvůli děsnému vedru, co zde panuje, nepřecházíme ani na druhou stranu a vracíme se do stínu kokosových palem, vyrůstajících z bílo písčité pláže. Sem tam se tu válí kokosový ořech, tak už jen tyrkysové moře a byl by to ráj na koupání. To tu bohužel chybí a voda nevypadá zrovna dvakrát vábně. Je nejspíš jen pro silné povahy a místní, kterým nevadí hnědý říční odstín a vesele se tady čachtají. Takže i přes vedro, co tu panuje, nás to do ní neláká. Svačím místní banánky a během této přestávky je i trochu dusno, když se nám s Tomášem nezdají Martinovi plány o cestě do Buenos Aires. No to rozhodování, kudy nazpátek je ještě daleko, tak to zatím nijak extra neřeším.
Po svačince se vydáváme na průzkum města. Jdeme po nábřeží a z přístaviště zrovna odjíždí loď na Ilha do Mel tak můžu jen smutně koukat. . U přístaviště je i infocentrum, kde se údajně mohou nechat zdarma baťohy. Nevím, nezkoušeli jsme to. O pár metrů dál se odpojujeme od řeky a procházíme centrum. Je to fakt úmorné, hlavně v mých teniskách.
Úpěnlivě vyhlížím nějaký obchod s botami a nakonec se daří. Vybírám si tam docela pěkný sandále za 26,9R (301Kč), tak mám docela brzo první suvenýr. Ostatní nechám ještě trajdat po obchodech a já letím na blízkou lavičku, konečně se přezout. To je pohodička. Už se nám v tomhle počasí nechce zevlovat po ulicích, tak hledáme hospůdku. Nacházíme docela
solidní podnik. Je to vlastně takové menší náměstíčko, vyplněné stoly, které je ze všech stran obklopené malými hospůdkami, takže je velmi důležité, ke kterému stolu člověk zasedne, protože pak patří k té hospůdce, která jemu nejblíže. Nám je to jedno sedáme k nejbližšímu stolu a hned objednáváme pivko Skol. Tady trávíme tři hodinky popíjením pivka a dá se říci, že nás to málem Skolilo :-). Bylo dobrá zábava a ani nevím kolik lahváčů jsme vypili, ale platil jsem 6R. Pivo servírují ve speciálním chladícím obalu.
Po té co jsme se vymotali z hospůdky, jsme se zase podél řeky vrátili k mostu a tentokrát ho přešli až na druhou stranu. Je to tam, ale takové chudší, tak jsme tuhle část města dál neprozkoumávali. Pak jsem litoval, že nás dřív nenapadlo, zaplatit si taxíka a dojet těch 15km na pobřeží Atlantiku a vykoupat se alespoň tam, když nevyšel ten proslavený ostrov. Jsou tam také pěkné pláže a koupání s pivkem by bylo určitě zajímavější, než ta krčma, kde jsme se skolovávali takovou dobu :-)