Buenos Aires - den druhý

Ráno si balím baťoh, protože chci co nejdřív vypadnout na prohlídku čtvrtí na jih od hostelu, které jsem už včera nestihnul. V ceně noclehu máme snídani, tak jsem zvědavý, jak se pochlapí. Nezačíná to vůbec dobře, dostávám toast spálený úplně dočerna. No to si snad děla srandu, tak tohle by snad nesněd ani vyhladovělý Somálec. Jdu ji to tam vrátit a požaduji jiný. Beze slova mě ho mění za už poživatelný toast. Jako pití dostáváme tang udělaný s místní vody, tak doufám, že na té dlouhý cestě do Sao Paula nebudu trpět hnačkou. Po této exkluzivní snídani se přesunuji do recepce, kde je zase fronta. Pořád tam čarují na jednom kompíku s rezervačním programem, který nepatří nejspíš k nejlepším. Možná že nesrovnalosti nejsou způsobeny programem, ale obsluhou nejspíš brigádnic. Nakonec se na mě dostane řada a platím 26 Pesos (198 Kč), což je docela dost, na to jak jsme spali. Odnáším ještě velký baťoh do sklepa do úschovy a konečně, v půl 10, opouštím tenhle dementní hostel. Těsně před Evita náměstím, zahýbám na jih. O kousek dál je otevřený supermercado, tak jdu hned nakupovat. Přece jen je neděle a nerad bych, aby mě pak zavřeli a já byl na tu dlouhou cestu bez
zásob. Dělám velký nákup vod, které pro zajímavost stojí 1,83 Pesa (14 Kč) a různých sušenek. Obtěžkán jak soumar přicházím do zajímavé čtvrti San Telmo, kde kolem náměstíčka Plaza Dorrego je známý nedělní trh starožitností. Je toho fakt hafo. Starý kořenky, gramofony, desky, státní vyznamenání atd…Hodně zajímavý, ale nic si nakonec nekupuji. Přece jen si odvážet odtud gramofon by nebylo zrovna nejpraktičtější. Před dalším pochodem dělám přestávku ve velkém parku Lezama, kde mělo být podle pověsti založeno město. Dnes je tu však docela velká hustota různých bezdomovců a sociálů.
Odtud, po kratším odpočinku, přecházím silnici a mířím do čtvrti Boca. Boca je známá dvěma místy: jednak zde má stadion nejslavnější argentinský fotbalový klub, Boca Juniors a taky zde má být nějaká pitoreskní ulička. Dle LP je zde též několik ostřejších míst, kam by se turista rozhodně neměl v noci vydávat a i ve dne si dát pozor. Jdu po nějaké hlavní třídě a docela koukám po lidech, zda to nejsou nějací gangsteři :-). No zevlounů a vejpitků je tady dost, to se musí nechat….Na nějaké křižovatce si dělám přestávku a míjí mě dědek. Zastavuje se a říká „turistico?“ Já na to „sí“. Ukazuje na jednu ulici, která vede
z této křižovatky a dělá posunky, jakože dostanu na hubu, když tam půjdu a že tam jsou zlí lidi. Chvíli přemýšlím, jestli se tedy ještě pokusím najít tu pitoreskní uličku, ale radši dávám na dědka a otáčím to. Nerad bych, aby mě tady někdo přepad na poslední prohlídkový den, kór když tu zevlinguju po ulicích sám. Docela dlouho se vracím, než narážím na odbočku ke stadionu. Kolem mě projíždí jeden narvaný turistický bus za druhým. Stadión chce vidět hodně lidí, ale pěšky se moc turistům do Bocy nechce. Stadion je takový hmm normální. Akorát kolem něho pospávají bezdomovci. Před vchodem se mačkají
davy lidi a je tu spousta suvenýrových obchůdků. Jo fotbal ovládá Jižní Ameriku. Jdu tam, kam až to jde zadarmo. Byznys s reklamními předměty klubu je zde obrovský. Za dost velký poplatek se nechá jít i do muzea klubu či přímo na stadion, ale zas takový fanda fotbalu nejsem, abych za tohle utrácel. Trochu jinou cestou se vracím do parku, kde potkávám ostatní, kteří mají teprve do Bocy namířeno. Tomáš říká, že už dál nepůjde a že se vydá radši semnou zpět do centra. M+K míří též na tu uličku a ke stadionu. Je dnes děsný vedro, tak si v parčíku s Tomášem děláme delší přestávku. Pak se v klídku procházíme uličkami, koukáme na kostelíky a pomalu přicházíme do
centra na pěší zónu. Máme už dost velký hlad, tak hledáme nějaké občerstvení. Tomáš viděl nějakou reklamu na výhodné menu v Burger Kingu, tak tam jdeme, ale moc spokojený nejsem. Moc toho za ty prachy není. Na konci pěší zóny se dělíme, Tomáš se vydává k vyhlídkové věži, kterou jsem mu doporučil, já chci projít ještě pár uliček. Po cestě míjím čínské jídelny typu „All you can eat“, tedy po česku přežíráky, za pěkných 10 Pesos (76 Kč). Lituji, že už jsem utratil peníze za Burger Kinga, ale s tím už teď nic nenadělám. V určenou hodinu se všichni scházíme na hostelu, bereme si bágly a obtěžkaný vycházíme do té výhně venku.
Tomáš se nakonec na tu věž nedostal, v neděli mají zavřeno. Na vydřidušské taxikáře už kašleme a pojedeme pro změnu metrem. Zjišťujeme, že v neděli jezdí zadarmo, tak to je pohodička. Stanice je kousek od autobusáku, takže ten včerejší taxík nebyl vůbec potřeba.