Cesta k vodopádům Iguazú

Nastal čas k odjezdu a my se srocujeme před hotelem. Pojedeme mikrobusem ještě se třemi Nory. Už jsou docela hnědý, tak tu nejspíš nejsou tak krátce jako my. Jede s námi nejen řidič, ale i Markus, který se snaží házet nějaké vtípky, ale u mě už skončil, podvodníček jeden. Po chvíli jsme na hranicích, kde musíme všichni vylézt z mikrobusu a odrhnout si boty na nějaké rohožce se sajrajtem. Mezitím řidič stojí frontu s našimi pasy na celnici a vše vyřizuje. Pak už hurá do Argentiny. Po pár kiláčkách, nám ukazují na Trojmezí. Je to místo, kde se střetávají hranice Brazílie, Argentiny a Paraguaje. Tyto státy od sebe oddělují dvě řeky – Iguazú a Paraná, které se v místě trojmezí stýkají. Některé cestovky tam zajíždějí piknikovat, my tam však namířeno nemáme. Docela se divím, proč vjíždíme do Puerta Iguazú, když kolem města je obchvat. Brzy se to dozvídám. Norové chtějí jet hned po návštěvě vodopádu přes noc do Buenos Aires, tak je odvážíme na autobusák, aby si koupili jízdenky. Trvá to strašnou dobu, než vystojí frontu, tak mě pěkně štvou, trollové jedni. My se totiž mezitím paříme na slunku. Konečně se vítězoslavně vracejí s lístky a my můžeme vyrazit. Odtud je to opravdu ještě těch 25km, ale 40R je za dvě cesty tedy moc, takže tu dělat cestovku je docela dobrý job. Markus vybírá ještě dalších 25R (280 Kč) za vstupenku na vodopády. Rozdává nám vstupenky, na kterých je vyznačeno 30 argentinských pesos, tak jsem zvědavý kolik nám to zítra vyjde, až to přepočteme podle oficiálního kurzu. Konečně jsme u vstupu do areálu a prohlídka jednoho z divů Jižní Ameriky může začít.