D104 - Přesun do Tulumu

V noci je slejvák a ráno lehčí kocovinka. Zvolna se ubíráme do přístavu a stejnou cestou plujeme zpět. Škoda, že není víc času, klidně bych v Belize ještě něco podniknul. V 9:20 jsme zpátky v Belize city, kde kupujeme v cestovce lístky do Mexika, za 10USD do Chetumalu a pak za dalších 20 rovnou do Tulumu. Jede nám to v 11 tak si myslíme že máme chvilku i na prohlídku města. Bohužel hned za mostem zapadáváme do pajzlíku na snídani a pánovi trvá neskutečně dlouho než ukuchtí míchaná vajíčka s toustama. Chvíli si zkracuji vyprošťovacím belkinem a konverzací s místním norkem, kterejch jich má už v sobě alespoň 5. Pak už nám zbývá jen pár minut, ale zdá se, že downtown je takové zašlé a za tmy na procházky ne úplně optimální :-). tágo v ceně nás veze na bus a po chvíli vyrážíme směr Mexiko. Kraj je rovinatý a ne extra zajímavý. Osídlení není opravdu husté spíš jsou kolem silnice roztroušené poloosamocené dřevěné domky různé kvality. Hranice vypadá dost poklidně - v podstatě platíme 19USD výstupní poplatek a frčíme dál. Hned vedle je ale jakási bezcelní zóna, tak tu mexikánci naprosto ucpali. Nemá cenu čekat v busu v zácpě, tak sme vylifrovaný ven a jdeme přes hraniční most pěšo. Bus to snad projede než vše vyřídíme. Na Mexické straně dostáváme ke kartičce ještě nějaký papír s vypsanou částkou v pesech. Tak nevíme zda tolik budeme muset zaplatit při odletu, nebo to už je info že jsme jednou zaplatili. Měním peníze u zewlouna a nečekaně dostávám nejlepší kurz co jsem zatím viděl 12pesos za USD. Jen to mám v nějakých starých dvoustovkách tak doufám, že to nejsou nějaký už neplatný bankovky :-). Odjíždíme bez dvou holek, tak spekulujeme zda tu chtěli opravdu zůstat, nebo se jim regulérně ujelo :-). Po 4 hodinách z Belize City přijíždíme do dopravní křižovatky Chetumalu, kde měníme voucher za lístky u společnosti ADO, se kterou pak jezdíme až do konce cesty. Koukám na cenu v pesech a normálně by to stálo o 5USD míň než si vzal pán, no co už. Cesta Yucatánem je taková nudnější - je to taková křovinatá placka. Nebýt těch pláží a maýských památek, tak by sem asi nikdo moc nejezdil. Už za tmy, v 7 večer, přijíždíme na malé nádraží v Tulumu, kde se o nás kupodivu žádní pohůnci nebijí. Bereme tágo za 45P k pobřeží. Město je bohužel/bohudík asi 8km daleko. Nejlevnější cabaňasi dle LP prý už neexistují /moc se mě tomu nechce věřit, takové indické finty, ale je to nakonec pravda/ tak se necháme odvézt do vedlejších Zazilkin, kde je to moc pěkný a stojí to v podstatě míň než jsme si mysleli 150P na osobu. Jsme docela stahaný, tak jen cervezku a brzo do hajan.

D103 - Šnorchlování v Hol Chan marine parku

Po šesté vyrážím na východovku, ale už jdu lehce pozdě :-(. Ale i tak je to pěkný. Po snídani v bufáči, kde se scházejí na kafe takový vysloužilý vlci obíháme místní agentury na šnorchlovací výlet. Máme těžké rozhodování protože v tuhle dobu nelze stihnout během dne všechno co bysme chtěli vidět - buďto pojedeme na sever na šnorcheling a žraloky nebo na jih za kapustňáky a koupání na ostrůvku. Už málem dáváme jih ale pak zjistíme, že se nejede na ostrůvek který mají všude vyfocený ale nějaký tejflý, tak nakonec budou žraloci. Zaujal mě jeden výlet co tu mají - začína na jihu země v Placencii. Pluje se 3dny a po cestě jsou zastávky na fajn ostrůvcích. My máme ještě chvíli čas - startuje se až v 10:30 tak si jdeme ještě vykupčit. skáču do proudu a než se rozkoukám zjišťuju že mě odnáší na širé moře, jako nečekal sem že dnes pofrčí přesně na opak :-).

Na vejlet mimo náss frčí ještě dvě američanky a hlavně úplně černý Ind, který se ze všech nejvíc a několikrát maže. sichr je sichr :-). Plujeme až k většímu a asi i hezčímu Ambergis Caye u kterého je Hol Cahn marine park. Šnorchloval sem už mockrát tak sem ani nečekal že mě to tady tolik nadchne. Kotvíme na písčině kousek od reefu. Náš lodivod na masíčko naláká obrovské ryby k lodi - ta největší, víc jak metrová, pak celou dobu zewluje ve stínu naší lodi. Na písčině navíc plujou velké želvy. O kus dál je velká muréna, hlídající si svou noru. Na útesu je nespočet druhů ryb v někdy až gigantických hejnech. O kus dál je velký zlom a ve větší hloubce se motají rejnoci, barrakudy a jiné potvory. Prostě paráda. Nej šnorcheling života. navíc sme si nějakým jarem potřeli skla brejlí tak se nemlží. Pak se posouváme o kus dál kde jsou Nurse Sharks, česky žralok vouskatý :-) žijící v hejnech a taky spousta rejnoků. Nalákáváme je taky na nějaké mňamky. Pokoušíme se je chytat a mají kůži fakt jak smirgl. Jsou to ještě menší kusy, do jednoho a půl metru. Vouskáči jsou v pohodě, ale prý tak dvakrát do roka jsem na želvy připlujou i jinší druhy, který by si na člověkoj klidně i smsly. Pak máme ještě jednu zastávku na šnorcheling ale ta už je oproti těm předchozím výrazně slabší. Zpět na břeh se vracíme s lehce spálenýma zádama. Po té vyrážím na průzkum a fotím si místní stavení. V supermercado, nečekaně :-) provozované ťamany kupuju zásoby na karibskou night - rumík lékařský bílí. Už před večeří lehce nasáváme v hamace a je opravdu pohodička. Hladinka v láhvi povážlivě rychle klesá :-). Vedle se ubytoval nějaký slovák tak můžeme pokecat i v jiných jazycích než je španělština či english. Na chvíli jdeme ještě na místní disco ale brzo zavírají tak sme už po půlnoci na cimře....

D102 - Cesta do Belize a plavba na Cay Caulker

Budíček ve 4:30 je opravdu nemilý, ale co se dá dělat. stepujeme venku a sem tam projede nějaký verk - buď do Tikalu nebo na zajímavou cestu do Mexika, Palenque, kam se chceme podívat také, ale až za pár dnů. Konečně přijíždí taková stará rachotina, kde je pár sedadel na půl urvanejch, ale sedět se tam dá. Prvních pár km jedeme stejnou cestou a nízké mlžné mraky nad pralesem, poprchávání a celkový nečas nás ujišťuje v tom, že jsme měli včera velké štěstí na počásko a odjíždíme v pravý čas. Guatemalci mě potěšili alespoň v tom, že už prakticky celá silnice na hranice je vyasfaltovaná - pověstná prašanda je už téměř celá pryč. Ale i tak můžeme být vlastně rádi, že trošku sprchlo a neprojíždíme ty nedotažený úseky v mraku prachu.

Guatemalcům platíme taky výstupní poplatek, ale 20Q je výrazně příjemnější než mexických 20USD. Sice nejsou zaplaťpámbu ve střední Americe víza, ale i tak se tu na hranicích lehce rejžuje. Prachy měním tentokrát v buse u solidnějšího šméčkaře, který původně ze sebe dělá guida, ale po 5minutách očekávaně vytahuje ze saka štos bankovek :-). Za USD jsou dva Belizský doláče. Na první pohled je to tu trošku jiný - jednak černoši, anglický trávníky před většinou dřevěnýma boudama a zdá se že i menší bordel podél silnice. K tomu navíc značky v angličitě. Přejíždíme docela dost řek se starými železnými mosty. Jinak kdysi tu byl asi prales a teď je všude jen taková druhotná vegetace tak jedinou zajímavostí jsou Maya mountains na obzoru. Míjíme značku, která nás vítá do hlavního města Belmopanu ale mimo pár domků v lesíku tu nic nevidím, asi je město na druhé straně lesíku :-). Čím víc se blížíme moři, tím se počásko lepší i když i tak to vypadá že dnes úplné azůrko nebude. Do přístavu v Belize City, největšího města země, ale i tak maličkého s jen asi 70tis obyvatel, přijíždíme v 10:10. Musíme uznat, že to mají guatemalský cestovky vychytaný, protože v 10:30 nám odplouvá člun na Caye Caulker. Takže nestíháme ani sváču a hned postáváme ve frontě na lístky. Nejsou žádné místenky, takže je člun docela narvanej. Frčíme docela rychle a míjíme mangrovem porostlé ostrůvky, které moc neodpovídají české představě o bělostných plážích karibiku. Nejdřív zastavujeme na Golf Caye, kde předáváme nějakou bednu a pak už nás čeká náš ostrůvek. Na první pohled tu vládne pohodová atmosféra - ptáme se asi na třech místech a pak vybíráme podnik s pěkným jménem Jeremiash :-). Ostrůvek je východiskem na šnorchlovací a potápěčské výpravy na slavném belizském reefu, druhým největším na světě po australským bradlovým útesu a vlastní koupání tu není extra slavné. Je tu v podstatě jen malá pláž u místa Gap, kde hurikán Mitch rozerval ostrov na dvě půlky. Jsou tu trosky mola a narvaný bar, kde do sebe turisti lámají pivka. Atrakcí je proud mezi dvěma částmi ostrova, který je fakt silný a vymanit se z něj dá zabrat. V podvečer obcházíme okolí a pak dáváme drahou ale výbornou rybí véču v naší restauraci, kde platí nechci slevu zadarmo. Sice jako hosti hotelu dostáváme slevu 10procent ale pak zase navíc nějakou daň 12,5% :-). Tragicky vtipná událost na konec dne je velký krab, který přibíhá do restaurace a neomylně si to štráduje do kuchyně :-)