pátek 12. listopadu 2010

D102 - Cesta do Belize a plavba na Cay Caulker

Budíček ve 4:30 je opravdu nemilý, ale co se dá dělat. stepujeme venku a sem tam projede nějaký verk - buď do Tikalu nebo na zajímavou cestu do Mexika, Palenque, kam se chceme podívat také, ale až za pár dnů. Konečně přijíždí taková stará rachotina, kde je pár sedadel na půl urvanejch, ale sedět se tam dá. Prvních pár km jedeme stejnou cestou a nízké mlžné mraky nad pralesem, poprchávání a celkový nečas nás ujišťuje v tom, že jsme měli včera velké štěstí na počásko a odjíždíme v pravý čas. Guatemalci mě potěšili alespoň v tom, že už prakticky celá silnice na hranice je vyasfaltovaná - pověstná prašanda je už téměř celá pryč. Ale i tak můžeme být vlastně rádi, že trošku sprchlo a neprojíždíme ty nedotažený úseky v mraku prachu.
Guatemalcům platíme taky výstupní poplatek, ale 20Q je výrazně příjemnější než mexických 20USD. Sice nejsou zaplaťpámbu ve střední Americe víza, ale i tak se tu na hranicích lehce rejžuje. Prachy měním tentokrát v buse u solidnějšího šméčkaře, který původně ze sebe dělá guida, ale po 5minutách očekávaně vytahuje ze saka štos bankovek :-). Za USD jsou dva Belizský doláče. Na první pohled je to tu trošku jiný - jednak černoši, anglický trávníky před většinou dřevěnýma boudama a zdá se že i menší bordel podél silnice. K tomu navíc značky v angličitě. Přejíždíme docela dost řek se starými železnými mosty. Jinak kdysi tu byl asi prales a teď je všude jen taková druhotná vegetace tak jedinou zajímavostí jsou Maya mountains na obzoru. Míjíme značku, která nás vítá do hlavního města Belmopanu ale mimo pár domků v lesíku tu nic nevidím, asi je město na druhé straně lesíku :-). Čím víc se blížíme moři, tím se počásko lepší i když i tak to vypadá že dnes úplné azůrko nebude. Do přístavu v Belize City, největšího města země, ale i tak maličkého s jen asi 70tis obyvatel, přijíždíme v 10:10. Musíme uznat, že to mají guatemalský cestovky vychytaný, protože v 10:30 nám odplouvá člun na Caye Caulker. Takže nestíháme ani sváču a hned postáváme ve frontě na lístky. Nejsou žádné místenky, takže je člun docela narvanej. Frčíme docela rychle a míjíme mangrovem porostlé ostrůvky, které moc neodpovídají české představě o bělostných plážích karibiku. Nejdřív zastavujeme na Golf Caye, kde předáváme nějakou bednu a pak už nás čeká náš ostrůvek. Na první pohled tu vládne pohodová atmosféra - ptáme se asi na třech místech a pak vybíráme podnik s pěkným jménem Jeremiash :-). Ostrůvek je východiskem na šnorchlovací a potápěčské výpravy na slavném belizském reefu, druhým největším na světě po australským bradlovým útesu a vlastní koupání tu není extra slavné. Je tu v podstatě jen malá pláž u místa Gap, kde hurikán Mitch rozerval ostrov na dvě půlky. Jsou tu trosky mola a narvaný bar, kde do sebe turisti lámají pivka. Atrakcí je proud mezi dvěma částmi ostrova, který je fakt silný a vymanit se z něj dá zabrat. V podvečer obcházíme okolí a pak dáváme drahou ale výbornou rybí véču v naší restauraci, kde platí nechci slevu zadarmo. Sice jako hosti hotelu dostáváme slevu 10procent ale pak zase navíc nějakou daň 12,5% :-). Tragicky vtipná událost na konec dne je velký krab, který přibíhá do restaurace a neomylně si to štráduje do kuchyně :-)

Žádné komentáře: