Návrat domů...

V relativním klidu dobaluji ráno poslední věci, stopujeme taxík a za 400NR (100Kč) svištíme v rekordním čase pustým Kathmandu na letiště. Asi všichni vyspávají po náročné oslavě nového roku. Nepotvrzuje se informace, že se musí platit odletová taxa – už je nějakou dobu zahrnutá v ceně letenky, takže část nachystaných peněz měníme zpět na dolary, část za snikrsky a kolu – prostě taková dietní sváča :-). Co nás těší míň je zjištění, že díky tomu, že tu nemají ten systém na odbavování zavazadel, nám baťohy až do Prahy neodbaví a budeme to muset nějak šéfovat v Delhi. Překvapuje nás asi zatím nejpodrobnější kontrola věcí, co jsem doposavad zažil. Nejen rentgen, ale i velmi podrobná prohlídka všech věcí v příručním zavazadle. O to víc nás nepříjemně udivuje, že po tom, co nás autobus vyloží před letadlo, čekáme na sluníčkem rozpálené dráze dlouhou frontu na absolvování druhé prohlídky na schůdkách do letadla. Tahle procedura v kombinaci s čekáním na odlet a přílet malých letadýlek způsobí zpoždění přes 45 minut. Docela litujeme, že sedíme na levé straně letadla, protože potom, co jsme sešli z hor, tam panuje nádherné počasí a prakticky celý let do Delhi je vidět hlavní himalájský hřeben. Prostě Murphy je vždy a stále připraven konat :-). Náladu si zpravujeme tradičním přídělem piveček. doufám, že s Air India zase někdy poletím :-). Pomalu klesáme do Delhi a pod námi se zase míhají čtvrtě nehezkých domků. Jsme prostě v Indii. Chvíli čekáme na dráze, asi opět na chocky :-). Skoro celý náš let je odveden do jakési čekárny, samozřejmě bez informací co a jak. Po chvíli mě to nedá, abych nešel nějak osondovat situaci. Zjišťuji, že u jednoho stolku za rohem důležitý chlapík vystavuje opravdu velmi pomalu palubenky. Horší věc je, že početné skupině, stojící ve frontě přede mnou, tvrdí, že díky našemu zpoždění z Kathmandu se nestihnou naložit baťohy a ty odletí až pozdějším letadlem přes Bombaj a budou v Londýně až někdy okolo půlnoci, což by bylo tedy dost nepříjemný :-(. Pána naštěstí střídají mladíci a najednou to začíná odsýpat. Dokonce jsou ochotní a schopní nám odbavit bagáž až na Ruzyň, což je fajn, tedy pokud tam dorazí :-). Ale pořád lepší, když to přijde o den později do Prahy, než aby se to o půlnoci točilo někde na pásu v Heatrow. Po této operaci jsme odvedeni do jiné haly, kde naše bagáž leží na obrovských hromadách a my ji musíme identifikovat. Docela zmatek, ale nezpůsobený Indy, ale těmia paňáci v Kathmandu, kteří nejsou schopný doteď přejít na čárové kódy :-(. V letadle dlouho čekáme na odlet, ale tentokrát nám to vůbec nevadí, protože alespoň stoupá naděje, že se ty bágly podařilo naložit. To je snad úplně poprvé, kdy letím tak dlouhý let přes den a je to docela opruz. Moc se nedaří usnout, tak po očku sleduji indické filmy. Navíc sedíme ve středu, takže ani na koukání ven to není. Prostě dlouhá nuda, zpestřená pouze pálivým jídlem a tradičním popíjením Walkera a pivek. Konečně zase kroužíme nad Londýnem a kolečko není opět jen jedno :-). Heatrow mě následně utvrzuje, že je to snad nejdebilnější letiště na světě. Držíme se šipek na Connecting flights a po nekonečném slalomu v chodbách a bezpečnostní prohlídce mezi terminály, se dostáváme na transit přepážku pro celý Sky Team. Nikdo tu však není, kdo by nám vystavil palubenku na let do Prahy. Paní odvedle nás posílá prakticky přes celý terminál k Air France, kde by nám prý měli pomoc. Ani tam však nic nenacházíme, tak už jsme lehce zmatený co podniknout dále :-(. Zastavujeme tedy nějakého chlapíka z ostrahy, který nám otvírá dveře do jiných chodeb a máme se jít klasicky odbavit. Tady to je fakt úžasný. Běžíme úplně na začátek letiště, kde to konečně vyřizujeme. Samozřejmě musíme znovu projít bezpečnostní prohlídku a všechny další procedury. Nakonec ty dvě hodiny na přestup byly akorát. Za celou dobu jsme se prakticky nezastavili. Náladu nám neuvěřitelně zvyšuje vozík ze zavazadly, protože vidíme překládat naši bagáž do letadla! To se nám ulevilo, tak nakonec konec dobrý všechno dobré. Let do Prahy už utíká jak voda. Baťohy opravdu na pásu nacházíme, takže to nebyla šalba zraku. Už se jen rozloučit s kluky, které ještě čeká vlakový přesun na Moravu a přivítání se s rodiči, které jsem tu opravdu nečekal. Vzali si vítací službu od bráchy :-). Docela kvituji zimní bundu, protože pozdně říjnové Čechy jsou na rozdíl od Kathmandu docela studený.

Nepál – jedním slovem nádherná země, která musí snad každého chytnout za srdce. Už po návštěvě Ladakhu či čínských hor si říkám, že „himalájská“ Asie je jedním z nejhezčích koutů světa, kam mě to bude táhnout asi pořád. Krásnou přírodu na severu země či oblasti plné zvěře na jihu doplňuje přátelský Buddhismus a tajemný Hinduismus fungující dost často na jednom místě v naprosté harmonii. K tomu přátelští lidé a nízká cenová hladina, co víc si na cestách přát. Doufám, že jsem tu nebyl naposledy! Bude se mě stýskat...

Let do Londýna

V práci končím s předstihem už před čtvrtou, nahazuji na záda krosnu, kterou si teď užiji opravdu požehnaně a vyrážím na letiště. Za hodinku se už potkávám s Ivanem a Lukášem, kteří tu již vartují. Poslední do party, JohnyM, by na nás měl čekat už v Londýně. Musel letět jako nejmladší a prací nezatížený o den dřív, protože už na něj nezbyla letenka. Navíc se mu tam alespoň podařilo „potvrdit“ náš let, což je takový prehistorický nesmysl v dnešní době už moc nepoužívaný, ale Air India vyžadovaný.
Nastává hlavní operace dne, odbavit baťohy až do Kathmandu, protože to máme na Heatrow hodně časově našponovaný a dojít si na pás pro baťohy by znamenalo neslavně skončit už v Londýně. Ujímá se nás hodně ochotná, ale zároveň ne moc v kramflecích jistá paní, takže nakonec končíme na přepážce businessu, kde nám to odbavuje nějaký typos. Za námi stojí nevrlý majitelé business letenek a prskají, že musejí čekat, protože je to několikaminutová operace :-).
Tentokrát si nechávám obalit baťoh do igeliťáku, protože pro zákazníky ČSA je to zdarma. Ivan tuhle službu nevyužívá, má svůj speciální modrý pytel, který tak trochu připomíná pytel na odpadky. Přichází vážení krosen a mě mých 17kg vůbec netěší. Doufám, že co nevidět předám Ivanovi půlku stanu a alespoň trošku si odlehčím chrbát.
Ze začátku to vypadá, že odletíme snad ještě dřív než je v plánu, ale nakonec se čeká ještě asi 20 minut na dvě ženský a pak dalších dvacet, než dostaneme povolení k odletu, tak i tohle miniaturní zpoždění nám snižuje šanci, že se přestup stihne. Venku je opar a pak temnota, tak není prakticky na co koukat. První zajímavé pohledy jsou až nad kanálem La Manche, kde je ještě teď večer pěkně hustý provoz.
Za chvíli už kroužíme nad Londýnem a to doslova. Alespoň se můžeme pokochat nočními panoramaty tohoto velkoměsta. Říkáme si, zda nás bude JohnyM čekat na letišti, či se náhodou nezapomněl na velkolepém London Eye a teď nám z něj mává :-)
Jen co se otevřou dveře letadla, tak se ženeme ven a hodně rychlou chůzí ukrajujeme jednu stovku metrů neutěšených chodeb za druhou. Nakonec přicházíme ke stanovišti busů propojujících jednotlivé terminály. ČSA totiž lítá na T2 a Indové z T3. Jízda trvá necelých 7 minut téměř labyrintem přízemí letiště. Je vidět i na pásy se zavazadly, tak doufáme, že i ty naše se stihnou přeložit. Ještě bezpečnostní kontrola, při které kvitujeme, že jsme tu už docela pozdě, takže tu není taková fronta a relativně uklidněný a volnějším krokem procházíme T3. Přeci jen jsme ten přesun stihli až nečekaně rychle a do odletu zbývá ještě hodina.
Po chvíli narážíme i na přepážku Air India, ale nikdo tam už není, tak se ptám vedle a prý už to tu zavřeli a letadlo se chystá k odletu. To snad ne! Jak je to možný?? Koukáme na první monitor a fakt se tu u našeho letu píše "is closeing". Je potřeba rychlá reakce. Sprintem běžíme jak o život pěknou dálku do našeho gate i bez toho, že bychom měli palubenky. Neodbavení jsou tu už jen tři Sikhové v turbanech jinak nikdo. Odchytáváme nějakého „bosse“, který nás uklidňuje, že je vše v pohodě, že nám palubenky vytisknou i tady. Srdce nám ještě nepřestalo bušit z toho šoku a už s bossem řešíme naše krosny. Kouká na hodinky a tváří se jako, že to je velký problém, ale potom řekne, že tam osobně pošle nějakého pohůnka, který nám je sem přinese. Stihli jsme to tedy o fous a zkušenost je z toho taková, že na tak ošklivý letiště jako je Heatrow je potřeba fakt alespoň dvě hodiny na přestup. Nakonec po nás ještě přichází docela dost lidí, taky očividně zmatených z náhlé změny odletu.
Konečně se setkáváme s JohnymM, který už taky nedoufal, že odletí společně s námi. Všechen zmatek vzniknul tím, že Air India změnila na poslední chvíli odlet z 21:30 na 21:00. Johny v Londýně pobýval v oblasti tmavších tváří, takže se už lehce aklimatizoval na tranzit přes Indii. Letadlo není úplně nabušený, v osazenstvu výrazně převažují Indové, kteří musí s radostí kvitovat fénový vzduch tu proudící. Já z toho ale moc nadšený nejsem, bude se muset víc udržovat pitný režim :-). Ivan sleduje z okýnka vozík s bagáží a po chvíli se tváři lehce zeleně. Prý viděl jak překládají Lukášův a můj baťoh a ten jeho pytel prý nechali ležet na vozíku a odjeli pryč. Doufáme, že se v té temnotě spletl, ale o to víc budeme asi za několik hodin v Kathmandu napjatý zda je opravdu uvidíme.
Konečně se odlepujeme ze země a frčíme směr dálný východ. Nejradši bych šel spát, ale vidina večeře nás zatím drží všechny „na nohách“ :-). Letušky v sárí po chvíli vyjíždí s vozíky na kterých trůní láhve Johnyho Walkera. Takže musím konstatovat, že Air India začala velkolepě. Stevardi nalívají opravdové lampy whisky a navrch už jen decentně koly. S Johnym vypadáme nejspíš nějak moc žíznivě, takže dostáváme hned dva panáky najednou, což trošku pozvedává náladu :-)