Let do Londýna

V práci končím s předstihem už před čtvrtou, nahazuji na záda krosnu, kterou si teď užiji opravdu požehnaně a vyrážím na letiště. Za hodinku se už potkávám s Ivanem a Lukášem, kteří tu již vartují. Poslední do party, JohnyM, by na nás měl čekat už v Londýně. Musel letět jako nejmladší a prací nezatížený o den dřív, protože už na něj nezbyla letenka. Navíc se mu tam alespoň podařilo „potvrdit“ náš let, což je takový prehistorický nesmysl v dnešní době už moc nepoužívaný, ale Air India vyžadovaný.
Nastává hlavní operace dne, odbavit baťohy až do Kathmandu, protože to máme na Heatrow hodně časově našponovaný a dojít si na pás pro baťohy by znamenalo neslavně skončit už v Londýně. Ujímá se nás hodně ochotná, ale zároveň ne moc v kramflecích jistá paní, takže nakonec končíme na přepážce businessu, kde nám to odbavuje nějaký typos. Za námi stojí nevrlý majitelé business letenek a prskají, že musejí čekat, protože je to několikaminutová operace :-).
Tentokrát si nechávám obalit baťoh do igeliťáku, protože pro zákazníky ČSA je to zdarma. Ivan tuhle službu nevyužívá, má svůj speciální modrý pytel, který tak trochu připomíná pytel na odpadky. Přichází vážení krosen a mě mých 17kg vůbec netěší. Doufám, že co nevidět předám Ivanovi půlku stanu a alespoň trošku si odlehčím chrbát.
Ze začátku to vypadá, že odletíme snad ještě dřív než je v plánu, ale nakonec se čeká ještě asi 20 minut na dvě ženský a pak dalších dvacet, než dostaneme povolení k odletu, tak i tohle miniaturní zpoždění nám snižuje šanci, že se přestup stihne. Venku je opar a pak temnota, tak není prakticky na co koukat. První zajímavé pohledy jsou až nad kanálem La Manche, kde je ještě teď večer pěkně hustý provoz.
Za chvíli už kroužíme nad Londýnem a to doslova. Alespoň se můžeme pokochat nočními panoramaty tohoto velkoměsta. Říkáme si, zda nás bude JohnyM čekat na letišti, či se náhodou nezapomněl na velkolepém London Eye a teď nám z něj mává :-)
Jen co se otevřou dveře letadla, tak se ženeme ven a hodně rychlou chůzí ukrajujeme jednu stovku metrů neutěšených chodeb za druhou. Nakonec přicházíme ke stanovišti busů propojujících jednotlivé terminály. ČSA totiž lítá na T2 a Indové z T3. Jízda trvá necelých 7 minut téměř labyrintem přízemí letiště. Je vidět i na pásy se zavazadly, tak doufáme, že i ty naše se stihnou přeložit. Ještě bezpečnostní kontrola, při které kvitujeme, že jsme tu už docela pozdě, takže tu není taková fronta a relativně uklidněný a volnějším krokem procházíme T3. Přeci jen jsme ten přesun stihli až nečekaně rychle a do odletu zbývá ještě hodina.
Po chvíli narážíme i na přepážku Air India, ale nikdo tam už není, tak se ptám vedle a prý už to tu zavřeli a letadlo se chystá k odletu. To snad ne! Jak je to možný?? Koukáme na první monitor a fakt se tu u našeho letu píše "is closeing". Je potřeba rychlá reakce. Sprintem běžíme jak o život pěknou dálku do našeho gate i bez toho, že bychom měli palubenky. Neodbavení jsou tu už jen tři Sikhové v turbanech jinak nikdo. Odchytáváme nějakého „bosse“, který nás uklidňuje, že je vše v pohodě, že nám palubenky vytisknou i tady. Srdce nám ještě nepřestalo bušit z toho šoku a už s bossem řešíme naše krosny. Kouká na hodinky a tváří se jako, že to je velký problém, ale potom řekne, že tam osobně pošle nějakého pohůnka, který nám je sem přinese. Stihli jsme to tedy o fous a zkušenost je z toho taková, že na tak ošklivý letiště jako je Heatrow je potřeba fakt alespoň dvě hodiny na přestup. Nakonec po nás ještě přichází docela dost lidí, taky očividně zmatených z náhlé změny odletu.
Konečně se setkáváme s JohnymM, který už taky nedoufal, že odletí společně s námi. Všechen zmatek vzniknul tím, že Air India změnila na poslední chvíli odlet z 21:30 na 21:00. Johny v Londýně pobýval v oblasti tmavších tváří, takže se už lehce aklimatizoval na tranzit přes Indii. Letadlo není úplně nabušený, v osazenstvu výrazně převažují Indové, kteří musí s radostí kvitovat fénový vzduch tu proudící. Já z toho ale moc nadšený nejsem, bude se muset víc udržovat pitný režim :-). Ivan sleduje z okýnka vozík s bagáží a po chvíli se tváři lehce zeleně. Prý viděl jak překládají Lukášův a můj baťoh a ten jeho pytel prý nechali ležet na vozíku a odjeli pryč. Doufáme, že se v té temnotě spletl, ale o to víc budeme asi za několik hodin v Kathmandu napjatý zda je opravdu uvidíme.
Konečně se odlepujeme ze země a frčíme směr dálný východ. Nejradši bych šel spát, ale vidina večeře nás zatím drží všechny „na nohách“ :-). Letušky v sárí po chvíli vyjíždí s vozíky na kterých trůní láhve Johnyho Walkera. Takže musím konstatovat, že Air India začala velkolepě. Stevardi nalívají opravdové lampy whisky a navrch už jen decentně koly. S Johnym vypadáme nejspíš nějak moc žíznivě, takže dostáváme hned dva panáky najednou, což trošku pozvedává náladu :-)