První večer v Kathmandu

Ve čtyři konečně přistáváme, takže máme ještě dvě hodiny světla, což je fajn. Jako první navštěvuji záchodky, před kterými stoji pikola a div se neuklání. Kdyby radši místo toho provedl úklid. Takhle musím konstatovat, že jsou to nejhnusnější a nejsmradlavější záchody na letišti, na kterých jsem kdy byl. Nic moc vizitka. Následně nás čeká slušné papírování. Musíme vyplnit tři lejstra. Zajímavý je zvlášť nemocenský papír, kde se musí odpověď na spoustu otázek čím vším člověk trpí. Nevím jestli se našel mezi turisty někdo, kdo vyplnil někde yes, například u módní prasečí chřipky. Po zaplacení víza (40 USD) jdeme vyhlížet krosny. Postupně se začínáme radovat, když vidíme naše zavazadla. Jen Ivanův pytel na odpadky nikde :-(. Bohužel se vyplnila jeho nepěkná předtucha.
Ivan sleduje i jiné pásy, ale je to marné, tak to jde řešit s místním kápem přes bagáž. Bohužel Nepál nejde moc s dobou. Nemají tu systém na čárové kódy jako všude jinde, tak vlastně ani nemůžou nic zjistit. Pán si bere jen sáhodlouhý popis báglu a máme se tu stavit zítra. Tak snad dojde.
Ve směnárně měníme peníze (mají tu stejný kurz jako ve městě, ale navíc poplatky). Kurz je jak dle předpovědí, za korunu čtyři rupie. Pak už vyrážíme do „divokého“ světa. Je tu přepážka na předplacené taxi, jako v Delhi. Tak kupujeme taxík do centra za 500NR (125Kč) (časem zjišťujeme, že se tahle cesta letiště-Thamel dá pořídit bez problému i za 400NR), což je ve čtyřech lidech naprostá pohoda. Pánové za přepážkou jsou, dle očekávání, velmi aktivní a hned i nabízí hotel Encounter v centru Thamelu. Za osobu chtějí 5Euro (125Kč), a i na fotkách to vypadá slušně, tak to bereme.
S problémy se cpeme do malé Suzuki, zdejší prototyp taxikářského vozidla. Po cestě se stavujeme u Yetiho a zde bez problému přebookováváme letenky na pozítří. Nemusíme platit žádné poplatky, ale než pán vypíše růčo všechny letenky tak je půlhodina pryč. Taxikář naštěstí nereptá. Bude to hop trop, buď v lepším případě Ivanovi zítra baťoh přijde nebo tu bude muset nakoupit alespoň základní trekařskou výbavu. Víc dnů už tu nemůže čekat.
Z okýnek taxíku pokoukáváme po okolí. Hned na první pohled je tu takový Indie style, takže všudypřítomný binec, zvířata, ženský v sárí, troubení, řeka jako stoka, obchůdky na chodníku, hinduistické chrámy. Lidí ale asi o něco míň. Prakticky žádné tříkolové drožky. Spíš více motorek. Prostě už nejsme doma :-) Ten všudypřítomný cvrkot je fascinující. Pro Lukáše, který tohle ještě nezažil a je vyznavačem německého pořádku docela šok a odpudivé.
Už za šera přijíždíme na dvůr hotelu. Hned nám salutuje pikolík v uniformě. Hotýlek určitě patří na místní poměry k těm lepším. Za těch 5E na osobu jsme však detašováni do bloku B, který je pohorší než na prezentovaných fotkách. Zajímavé jsou tu dvě věci. Hlavní vypínač na chodbě, který ovládá všechny světla uvnitř pokoje. Správná věcička pro naschválníky. Druhým je okýnko z koupelny přímo na chodbu. Je pravda tedy, že je víš než průměrná výška nepálského občana, ale i tak si takhle nepředstavuji stoprocentní soukromí :-).
Vyrážíme ještě na krátkou vycházku ven. V hotelové restyce už hoduje typos z letiště. Dobře tu platí dohazovačům :-). Zjišťujeme, že jsme se velmi usídlili dobře. Bydlíme hned na začátku hlavní turistické uličky přes celou čtvrť Thamel. Všude jsou obchůdky s outdoorovým zbožím, suvenýry. Cenová hladina na vše víc než příznivá. Je tu spousta prodejců jablek a banánů, kteří mají svůj obchůdek instalovaný přímo na kole. Objevujeme pekárničku, kde mají nepálskou obdobu biskupského chlebíčku, takže zítra bude oblíbená cestovatelská snídaně: biskupák s banánem. Míjíme malý hinduistický templík se spoustou rozžehnutých svíček, což v této temnotě působí více než mysticky. Ještě krátká zastávka na netíku a pak už odpočívat na hotel. Poprvé vytahuji nový „expediční“ teploměr, který na pokoji ukazuje 29 stupínků. Z ulice se line pěkný rachot, takže to vypadá, že první nepálská noc bude lehce hektická.