D151 - Asuncion tentokrat bez deste a cesta do Resistencie

Rano je vymeteno ale zas na druhou stranu uporny vedro. Vyrazim na prohlidku cislo dve :-) uz mam ty posty kde si mam mavnout na MHD vychytany tak to jde jak po masle. Stale se nemuzu zbavit pocitu ze Asuncion je vlastne akorat takovy rozlezly malomesto, uz jen podle tech patrovych baracku. Vysedam kousek od hlavniho namka a jdu se podivat na namesti Urugvaj o kterym se pise ze je po setmeni rajem kriminalniku a prostitutek. No i zadne nevypada nijak moc vabne. Jak takovej vyskvotovanej park. Zevli se tu vali po lavickach a v jednom rohu je doonce takovej malej stanovej tabor. No taky cely jeden roh namka zabira ex vlakove nadrazi. Zbyla z nej jen budova v ni asi dva vagony a koleje kousek od vrat zality asfaltem. Sice se v mem prastarem pruvodci pise ze vlaky uz v paragvaji moc nefunguji ale ze se clovek ma radsi optat v oficine. Ale kdyz vidim ty koleje tak myslim ze uz ani to optani nema cenu :-). U namesti nezavyslosti me zas jako vcera dostavaji ty vznesene vladni budovy a deset metru dal pres zelen zacatek favely - chyse s preklizek a s vlnitym plechem. Tam se na pruzkum nevydavam. Z ochozu na konci namesti je na to vsechno + reku v pozadi pekny vyhled, tak zatim asi prvni misto kde opravdu lituju ze fotak uz je out i kdyz dokumentu odtud bych poridil asi vice..Motaj se tu prvni dva turisti co tu vidim, nejaci turkove. Tak jim rikam at me vyfotej a poslou nejaky fotky mejlem, tak sem zvedav :-). Jedinou opravdu peknou stavbou je palac Gobierno, ktery je oblezen vojaky ale uz se smi fotit :-) kousek vedle je cesta do pristavu nevedouci pres chatrce tak se nakonec dostavam i k rece. Za necele dve hodinky mam vse projity az az, takze skoro delsi je cesta mhd tam a zpet nez vlastni prohlidka :-) Kazdopadne sice nejsou v paragvaji zadny opravdu extra turisticky spoty ale i tak me mrzi ze nemam vic dnu na pruzkum - jako cesta na lodi nebo pres chaco do Bolivie by urco samo o sobe bylo husty + kazdy pohranicni mesto ma status tezce paserackeho :-)
Po netiku vyrazim do hospudky jak vcera a doplnuju pitny rezim zas velkym lahvackem. Dnes je tu jiny pan a chce vic penez pry za ryzi tak ho ignoruju a platim co vcera. Ani mu to nejak nevadi. Dnes je fakt sileny vedro pres 35 a navic dusno takze takova paragvajska indie, ani jim to v buse moc neklimuje tak sem sparenej jak kralik - navic klasicka kombinac, zas vedle me tlustoska - takze v nestrezeny okamzik spoustim mezi nas operatko abych trosku stanovil hranice kam az smi zadek, i kdyz ten se stejne podlejva spodem :-) a hned pres ulicku zase nejake hyperaktivni dite....Za pulhodinky jsme u mostu s tim peknym vyhledem na Asuncion a pak uz je hranice, kde je peklo..hrozne dlouho cekam aniz by se cokoliv delo, pak procedury - uz zase dochazi k prohlizeni meho pasu, ktery naboptnal..pak zavazadla, proste suma sumarum 3hodiny v tom pekle. Pak uz savana s palmickamickama a jeste 3x nam policajti smejdi v buse. Jinak pan sofer je asi pritel honicek aut protoze nejdriv pousti rychle a zbesile a pak i druhy dil. Do Resistencie prijizdime az v 20:30 a ja jen tak z povinnosti zda neco nejede do Salty - ale jizdni rad se ani tady nezmenil, zase az zitra v 17:50. Pan me alespon da typ na hospedaje pobliz busaku ale to je plny a dalsi o kus dal zas nefunkcni tak jdu chvili peso - lehce pritom odhanim trosku zurivejsi 3psy -, az me zastavi nejaky dobry clovek a rekne ze bych takhle sel jeste asi hodne dlouho tak se mnou vypravi a stopuje busik. Vystupuju na namku a jeste si kupodivu pamatuju na jaky avenide sme byli tenkrat ubytovani a jdu spravnym smerem - akorat hotylek se uz jmenuje jinak nevypada jak svabik tenkrat ale je zaroven 4x drazsi, ale i tak nejlevnejsi solo ubytko v Argetyne. Vecerni Resistencie docela ziva anejak vyrazne hezci nez si ji pamatuji - mozna efekt Asuncionu :-) Na zitra mam plan udelat si vylet do sousedniho Corrientesu leziciho u reky Parana, coz ma byt pry velmi pekne. No a vecer konecne do te Salty. Dusan tam dorazil uz dnes Lukas zitra jen ja budu mit spozdeni - mam pocit ze jsem ejste na sraz o den pozde neprisel, ale snaha byla :-)

D150 - Asuncion

Tak tu dneska mame male cestovni vyroci - 150dni tak si rikam ze by treba fotak mohl obzivnout ale nechce se mu :-( . Snidani ani nedojidam, protoze si jeden s Brazilcu se kteryma sem sdilel pokoj objednal tago na hranice. Mysli msi ze to domluvil nejak za levno ale nakonec platim kilco za relativni kousek, tak lituji ze jsem nejel busem jak sem planoval. Je tu uz docela zive, ale rikam jak se za 5let zmenily procedury. Tenkrat to byl skoro obrad, zapis do knihy a ted jedno rychli razitko a jede se. Busak je daleko tak se me v tomhle vedru a s krosnou stradovat nechce, takze beru motorkare za 15tis (60Kc) tech jejich podivne pojmenovanych penez. Dokonce dostavam helmu a frcime az necekane pokojne na busak - tady to je jak posledne - jen co prijdu uz ma neco za 15minut jet a ne jak posledne rachotina ale pekny dvoupatrak a jizdne? za polovicku co v Brasilu. Ale uz to neni takova sranda co tenkrat, ale preci jen me jeden pan rozesmal. To ze nam sem lezou prodejci limonad a burgru me nebere ale jeden pan prisel s jednim 10kg pytlem cukru jestli ho nekde nechce me fakt dostalo - neprodal ho nebozak. Cesta je v podstate jak tenkrat, krajinka neni zas az tak dechberoucim ,ale termitist sou tady fakt stovky. Do Asuncionu prijizdime po 6hodinach. Sileny vedro, coz sem cekal. Ale z raniho azura se udelalo dusno a takvoe to pocasko pred bourkou. Bohuzel zjistuju ze me plany jsou trosku naruseny. Bus na rano je vyprodan tak budu muset az v 13, takze nejspis nestihnu v Argentyne pripoj na Saltu takze na sraz s klukama dorazim az asi o den pozdeji - uvidime, jak to nakonec dopadne. Beru hotylek, jak je mym zvykem co nejbliz busaku a je to sice pajzlik ale jen za 35tis - takze nejlevnejsi na teto ceste. Poustim vetrak a vesim pred nej fotak treba uschne a pujde ale moc tomu neverim. Konecne sem ready vyrazit na prohlidku, dokonce se doptam odkud jede ten spravny bus a pak se kodrcam skoro pulhodinu - dokonce s navstevou revika - do centra pricemz se z druhe strany blizi ocekavana boure . Takze projdu jen hlavni namesti - nic svetobornyho parcik obklopeny prevazne hnusnyma budovama a zacina slejvak, net nastesti dobiham v pravou chvili...no ted se po 90minutach udelalo jakztakz tak vyrazim ,abych se vratil jeste za svetla :-)
Po asi deseti minutach prochazky zacina zase prset takze dalsi prochazka je uz takova zbezna. Uzasna kombinace je nejaky obrovsky novy palac a pres ulici zacinajici ponekud skotovejsi cast vedouci az k rece, takze se tam nevidavam. Po chvili mizim zpet na bus a pocitam ze se zitra trosku vycasi abych se sem jeste dopoledne vydal. Jedina vyhoda deste je v tom ze je konecne snesitlene pocasko - predtim bylo uz neprijemnych 35 stupinku. Stavuju se jeste poprve v paraguajskym supermercadu kde delam nekolik kaufu ne moc stastnych - jednak kupuji nejlevnejsi limcu pomelove chuti, protoze to me jeste nikdy nezklamalo, ale chut odpovida tomu ja si predstavuju ze muze chutnat rozredeny myci prostredek na ajncliky s pomelo favorem :-) teda meloun za 3,5kc/kg ale stoji za to i kdyz po tech svacach po ceste mam pocit ze bricho neni poprve co jsem v jizni americe v uplne kondici. Jdu to pojistit o kus dal na grilvane kure a chorizka a taky lahvace o 940ml :-)

D149 - Vodopady Iguazu

Vcera sem cely den pozevlil v Curitibe. Dnesek zacal moc pekne - vodopady Iguazu - sice jsem na nich uz pred 5 lety byl ale z argentisnke strany a dneska ta brazilska me prisla lepsi i kdyz ty davy neuveritelny....pak sem vyrazil jeste na gigantickou prehradu Itaipu, myslim ze do 3soutesek nejvetsi na svete a tady se stala katastrofa - koupil sem na busaku lahev ale byla fejkova/doplnovana a narizlou zatkou me cela vytekla do batuzku a ten jak je na pul nepropustnej udelal obr louzi ve ktere se utopil fotak :-( takze dost neprijemna udalost...odpo sem jeste pres most zasel do paraguaye kde je to samej vejlupek a v jednom elektru otestoval alespon kartu, a ta nastesti prezila..tak alespon tak....zitra se zase vracim do paraguaye a jedu do asuncionu..a pak do Salty kde mam sraz s Lukasem, takze alepson nekdo bude dokumentovat...fotacek susim ale davam mu tak 5procent, skoda....

Jízda Jižním Paraguajem

Přijíždíme k pašeráckému mostu, oficiálně pojmenovaném Ponte da Amizade, kde je tentokrát mrtvo. Autobus nezastavuje! Co to? Měl nás tady přece vyhodit. Potřebujeme se totiž zbavit ty proklaté brazilské kartičky. Přejíždíme tedy řeku Paraná a nechtěně se dostáváme do Paraguaye. Tady autobus naštěstí zastavuje, protože někdo zatahal za šňůrku vedoucí pod stropem vozu. Aha tak tady to je na znamení, jak třeba v Londýně. Posléze zjišťuji, že jsme jeli nejspíš městskou mezinárodní autobusovou linkou. Nic jiného nám nezbývá, než se pěšky vydat zpátky do Brazílie.
Most je docela široký, přece jen patří Paraná mezi světové veletoky. Fakt se mě nechtějí věřit ty davy lidí včera ráno, když dnes se jich tu šourá jen pár. Na celnici to jde jak po másle, tak se za chvíli zase vracíme do Paraguaye. Ciudad del Este odtud vypadá docela velkolepě, pár mrakodrapů se tam dere k nebi. Na paraguayský straně jsou ouřadové docela důležitý, jeden dává razítko a druhý ho navíc podepisuje, ke všemu si nás zapisují do nějaké knihy. Nakonec to ale taky moc dlouho netrvá. Ten kdo sem jede jen na otočku si vlastně nemusí celníků ani všímat, o nikoho se totiž nezajímají. Paraguay je asi 5x rozlehlejší než naše republika, ale žiju tu jen 5,5 milionu obyvatel. Byla zde, ještě nedávno, jedna z nejostřejších diktatůr v oblasti (1954-1989) vedené Stroessnerem, zvaným El General. Země byla též útočištěm mnoha uprchlých nacistů. Dle Lonely Planet je to země pro „odvážné turisty“ :-)
Měním na hodinkách čas, protože tady je o hodinu míň. Dneska se to docela hodí, ta hodinka času navíc. Za čárou se chvilku rozhlížíme stylem jako co dál, ale moc dlouho to netrvá a přijde taxikářka, jestli nechceme hodit na autobusák. Domlouváme se na ceně. Nevadí ji brazilský penízky, což nás těší, a účtuje si 10 Reálů (112Kč). To bereme a frčíme skrz celé město. Město, skrz okno taxíku, se mě zdá podobné jak jeho brazilský soused, ale asi to tu o fous chudší je. Na autobusovém terminálu nejsme moc dlouho a už nás odchytává chlap, jestli nejedeme náhodou do Asuniconu a hned nás táhne k busu, který se má k odjezdu. To je paráda, to jsme ani nečekali, že takhle rychle odjedeme. Chvíli se dohadujeme o ceně, protože se mu zpočátku moc dolary přijímat nechtějí. Finální cena, asi větší, než kdybychom platili místními - je 8$ (189 Kč). Stejně to je docela málo na to, že máme jet skoro 400 kilometrů. Že bychom si konečně začali užívat levné Jižní Ameriky? Na jízdence je dokonce i jízdní řád této společnosti a jezdí 10x denně, což je docela pohoda.
Na tuhle cestu jižním Paraguayem jsem se docela těšil, protože jsem na ní nenašel jediný odkaz na českém netu. Všichni, co se zmiňovali o návštěvě Paraguaye, byli jen na otočku na tržnici v Ciudadu. A ti cestovatelé co jeli naším směrem, jeli většinou přes argetínské město Posadas. Tahle alternativní trasa je sice kratší asi jen o 30 km, ale dozajista rychlejší, jelikož se jede jedním spojem přímo z Foz.
Začátek cesty nás trochu vystrašil, stavíme každých pár set metrů a nabíráme další a další lidi. Snad jsme nevlezli do nějakého couráku. S takovou v Asuniconu za pět hodin nebudeme. Naštěstí jen co vyjíždíme z Ciudadu, autobus zrychluje a my uháníme po nejhlavnější magistrále v tomhle státě, vypadající však, jak nějaká naše státovka. Silnice, mimo té naší hlavní, jsou bez asfaltu, jen z udusané extrémně červené půdy. Proto asi je každých pár desítek kilometrů mýtnice, která tento asfaltový výdobytek civilizace zpoplatňuje. Krajina kolem je taková mírně zvlněná a kdyby tu nebyly každou chvilku háje palem, člověk by si mohl myslet, že je snad někde v Evropě. No pár dalších odlišností tu je. Po silnicích se prohánějí téměř jen předpotopní Ameriky a stavení kolem cesty jsou docela prostá. Docela dost. Obecně je tady, na první pohled, větší chudoba než v Brazílii, ale žádný extrémní slumy a také boháči tu asi nejsou. Taky je kolem cesty spousta termitišť. Sice nejsou velký, jak stany lidojedů v Robinsonovi, ale některé jsou i přes metr do výšky. Je to docela zážitek. Největší srandou jsou však billboardy s fotkami hledaných narkobaronů. Jeden je červený jako rak, tak se bojíme, aby si nás s ním někdo nespletl, po včerejším spálení na vodopádech Iguazu. Vrcholí tady asi i nějaká kampaň před volbami a dle nápisů tu má i bývalý generál diktátor Stroessner dost velkou podporu.
Vlastní jízda autobusem je taky zážitek. Jednak tu jsou lidé i na stojáka, což zde u dálkové linky vidíme poprvé. Mně docela stačila ta hodinka do Paranaguá. Všichni jsou vybaveni termoskami a stále něco pojídají. Zvykem je tu asi též veškerý odpad házet na zem, takže časem je tu v uličce docela solidní binec. Na každé zastávce vbíhají do busu hejna prodavačů se vším možným, tak docela lituji, že nemám ty jejich peseta. Zvlášť nějaké preclíky docela dobře voní. Prostě jedním slovem exotika. Dalším zpestřením cesty je tatínek běžící chodbičkou se zvracející holčičkou. Po tom co ji otřel na záchodě se sní postavil za nás. Takže zbytek cesty dýcháme neuvěřitelný smrad, až si z toho Tomáš připravil sáček před sebe jak se mu zvedal kufřík :-). Dalším tématem je, kdy hodí holčička Tomášovi na hlavu další kašičku, protože má ústa nebezpečně blízko. No taky, že si ještě jednou odkašlala, ale letělo to naštěstí asi deset cenťáků od Tomáše do uličky. Tatínek to bral z humorem a stále byl veselý, což se mu docela divím. Já bych asi tak dobrou náladu neměl. Stát v chodbičce pět hodin, jednou rukou se držet a druhou třímat smradlavou pozvracenou holčičku.....
Přijíždíme do Asunciónu, který vůbec nevypadá jako hlavní město. Všude jen taková nízká zástavba, že si ještě docela dlouho nejsme jistý, zda to není ještě nějaké město před ním. Naši nejistotu rozsekne, relativně velký autobusový terminál, kde se motají davy lidí. Obcházíme ho a hledáme, nápisy Resistencia či Formosa. Z obou dvou vedou silnice přes Gran Chaco do Salty, kam máme namířeno. Nakonec nacházíme společnost Godoy, která však odjíždí už za hodinu, v 15:00. Nechceme nabrat zbytečnou ztrátu, tak to bereme. Pojedeme, až do vzdálenější Resistencie, která je větší a tím pádem by odtamtud snad mělo jet více busů než z Formosy. Sice jsem si myslel, že bychom si mohli na Asunción vyhradit víc času, ale vedro co tu panuje je neuvěřitelný, takže na nějaký delší courání po městě to stejně není. Berou naštěstí i dolary, tak si nemusím měnit. Cena na osobu 8,75$ (207 Kč).
Klasicky se dělíme na dvojičky a procházíme okolí autobusového nádraží. Jezdí tu jako MHD nádherné staré autobusy značky Mercedes. Míjíme také ukazatel teploty, na kterém se skvělo děsných 44 stupínku. Uvědomuji si, že teď tu máme o 60 stupňů víc než u nás :-). Tak to je teda docela rozdíl. Ale není to tak hrozný jak kombinace vedra a vlhkosti na Iguazú. Jinak tu okolo nic moc zajímavého není, tak se vracíme na střídačku. Martin si nakonec vyměnil pár dolarů za místní pesa. Za dolar jich dostal 6 tisíc. Takže za korunu má člověk 278 šušínků. Koupil nějaký suvenýry a i ten voňavý preclík, ale chuťově nic moc. Všimneme si, že na jízdence máme cenu 50 000 pesos, takže kdybychom si nejdřív peníze směnili a pak koupili jízdenku ušetřili bychom každý pětku. Vytahuji i jízdenku z Ciudadu a na ní je cena 35 000 pesos, takže kdybychom měli paraguayský už tam, stálo by to jen 138 Kč!!
Jedeme teď o dost modernější busem, kterému však během chvíle přestala fungovat klimatizace, takže další cesta byla utrpením. Bus připomínal saunu a i místní, dozajista zvyklí na vedra, když v jejich nejchladnějším měsíci červenci je průměrně 22 stupňů nad nulou, se začali docela nervózně rozhlížet, co se děje. Mě uklidnilo kladívko přidělané u mého okýnka. Určitě vedrem neumřu :-)
Po mostě přejíždíme další obrovskou řeku Paraguay a v dálce vidíme mrakodrapové downtown Asunciónu. Aha, tak autobusák byl asi dost daleko od centra. Totálně spařený, z ďábelského vedra, přijíždíme na hranice a radujeme se, že konečně můžeme z téhle pece vylézt.
Na hranicích s je neuvěřitelná byrokracie, hlavně na argentinské straně. Dlouze nás tam hledají v seznamu cestujících a pak nám tam cosi sáhodlouze vysvětlují. Nerozumíme ani slovo, přeci jen se ta Španělština tady občas hodí :-)
No prošli jsme to je hlavní. Mezitím se zvedá pořádně silný vítr a do očí nám žene spoustu prachu z okolí, vypadá to na bouřku. Takhle, že by nás přivítala Argentina?
Tahle kraťoučká návštěva Paraguaye byla zajímavá hlavně z důvodu, že člověk viděl život v téměř, u nás, neznáme zemi. Na delší pobyt tady však není tolik zajímavostí, které nabízejí země okolo, abychom se v našem napjatém časovém rozpočtu déle zdržovali.