Cesta domů

Překvapuje nás, že první prohlídka je už před letištní halou. Je tu docela fronta, tak ani nelitujeme, že jsme sem přijeli v docela velkým předstihu. Docela v klidu se odbavujeme a prozevlováváme poslední hodiny před odletem, který máme ve 4:30 ráno.
Let probíhá klidně, ale moc toho nenaspávám, protože jen co se rozední, koukám do kraje. Pod námi jsou nekonečné pláně Kazachstánu s vyprahlými hřbítky. Největší atrakcí pod námi je krásné obrovské jezero, ale které to je, je otázkou. Podle tvaru by to měl být nejspíš Balkaš, ale podle očekávané trasy letu spíš Aralské. Už by tu ti kluci Ruský mohli taky dát monitory s mapou letu.
Přistáváme do moskevské tajgy a před námi je nepříjemné 9ti hodinové čekání. Venku prší, tak jsem rád, že jsem si to ruský vízum nepořídil. Čas si krátím pivkem v restauraci Tajmahal, tak ho přeci jen na naší cestě navštěvujeme :-).
Největší komici jsou typosové ze syrské reprezentace nějakého sportu. Můžou se tu z těch blondýnek v duty free shopech zbláznit a vysloveně slintají. Přeci jen jsou ty holky nastrojený trošku jinak než ty jejich doma :-).
Ukazuje se, že i nekonečné čekání má konec a my vyrážíme na poslední let v tomhle roce. Tentokrát se nic převratného neděje a my v klidu přistáváme na Ruzyni. Doufám, že mě naši poznají, takhle zarostlý jsem ještě nebyl. Vypadáme totiž s Ivanem jak dobrý Talibové. Kupodivu nás bez problémů poznávají. Takže se nezbývá než rozloučit a popřát Ivanovi štěstí na poslední etapě cesty do Košic. Já to mám na rozdíl od něj už jen kousek domů. Stálo to za to!

Moskva - Sherementevo /poprvé/

Vypadá to, že pojedeme na terminál busíkem, tak si alespoň šlápnu na ruskou půdu, i když beton není zrovna to pravý ořechový. Máme docela štěstí, že můžeme pokračovat jen po kontrole pasů do tranzitní zóny, všude jinde jsou obrovské špalíry lidí, jak dovnitř, tak ven. Nakonec jsem rád, že jsem si to ruský vízum nepořídil, protože bych místo návštěvy centra, stejně většinu času pročekal ve frontách. Teď nás tu čekají čtyři hodiny zewlingu, tak snad to rychle uteče.
Tranzitní zóna je docela malá a hlavně je tu nějaké šílené dusno, asi příprava na Indii :-). Za chvíli musíme koupit od babky půl litr vody za nelidových 4 dolarů, které tu naštěstí docela frčí a dá se s nimi platit všude. Lenin se Stalinem se asi musí otáčet v hrobě, respektive v mauzoleu. Taky tu nejsou téměř žádné sedačky, tak lidi posedávají a polehávají (Indové) po zemi a po schodech.
Objevujeme tu jednoho osamoceného Čecha trekaře, který míří za kamarády do Kyrgyzstánu. Docela sympaťák, tak dáváme řeč o cestách. Vloni byl v Mongolsku a nadšeně vypráví zážitky o Altaji, sopkách na Gobi a tak. Podařilo se mu mě na tuhle zemi navnadit, tak třeba někdy příště :-)). Ještě tu pobíhají tři mladší Češky, kterým zvedá sebevědomí zájem mladých srí lanských chlapců, od kterých sociálně vysomrovali tu předraženou vodu. Taky míří do Indie, ale letí jinam, do Bombaje. Takže to vypadá, že poletíme „sami“ bez krajanů. Hrozně pomalu to tu utíká, tak z nudy už poněkolikáté procházíme všechny duty free, kde prodávají o několik tříd hezčí blonďatá děvčata než aeroflotovské letušky. Nakonec se přeci jen dočkáme a po kratší debatě s dementní, důležitou Ruskou jsme vpuštění dovnitř naši gate. Jsme docela zvědavý na proslulého Iljušina.
Je to fakt obr, ale je vidět, že design interiéru se již trochu přežil. Letadlo je kupodivu docela poloprázdný. Sedíme u okýnka, ale je to jedno, protože už je stejně skoro tma. Letušky jsou ještě tragičtější, než při letu do Moskvy a to je tedy co říci :-). Takový nános ostře rudé rtěnky jsem snad ještě neviděl. Ještě než se odlepíme od země, mě odchytává indoš, co mezitím namrskal v interiéru letadla pěknou řádku fotek, a samozřejmě chce zvěčnit. Bohužel ne jedenkrát, ale několikrát v různých pózách. No bude to určitě king u nich na vesnici :-).

Let do Moskvy

Přivítal nás krásný sluneční den, že by příprava na prosluněný Ladakh? Už kolem osmé stepujeme před bytečkem a čekáme na Šárku, která je tak ochotná, že nás odveze na letiště, tak jsme ji za to dost vděčný, protože jinak bychom se tam o víkendu za půl hodinu nedostali. Odlítáme ze starého terminálu a náš check in je hned u vstupu. Ani se tu nestačíme pořádně rozkoukat a už se nás s otázkou „Letíte do Moskvy?“ ujímá mistr Fontána, který si nás bere stranou a dává nám na oba dva lety místa k okýnku, což jsme rádi. Začíná to tedy dobře :-).
Ani jsme moc nečekali a už jsme ve vzduchu. Je chvilka po půl 11 a výprava už opravdu může začít. Tedy spíš zahřívací kolo. Tušíme, že ve 3 ráno v Delhi to bude jiné kafe. Směrem na severovýchod jsem ještě neletěl, tak jsem zvědavý jak krajina, kterou moc dobře znám zespoda, vypadá z ptačí perspektivy. Rozeznávám Mácháč, Krkonoše i hřebeny Českého Ráje se střelečským lomem. Pak už postupně mizíme v mracích, ale ani nám to moc nevadí. Polská rovina není zrovna pro cestovatele dvakrát zajímavá.
Poprvé letím s mýty opředeným Aeroflotem, tak jsem zvědavý jestli Rusáci budou do sebe házet vodky ostošest, ale zatím je klid. Jen posádka je, tak trochu, jak z panoptika. Jeden týpek vypadá jak vysloužily námořní kapitán, ošlehaný nejen větrem z venku, ale něčím ostrým i zevnitř. Kérka z prastarého modrého inkoustu na předloktí, která mu leze z fraku, mě v tom jen utvrzuje. Letušky mají své nejhezčí roky též již drahnou dobu za sebou, ale nalíčení by jim mohla Nastěnka z Mrazíka jenom závidět. Naštěstí servírují dobré občerstvení, tak jím to velkoryse promíjíme :-). Z ničeho nic prolítáváme brutální turbulencí, které se dokonce podařilo převrátit vozík s příbory. Fakt mazec, slabší povahy lehce zezelenali a i nám mazákům nebylo dvakrát do zpěvu :-). Při přistávání jsme dostali další sodu v hustých oblacích, ale proti té první, neočekávané, to byl jen slabý odvar. Konečně se pod námi objevila Moskva. To jsem vůbec netušil v jak pěkné krajině je položená. Rozlehlé lesy okolo, obrovská řeka se spoustou vodních ramen a plujícími loděmi. Rozlehlé chatařské kolonie obklopené hvozdy a i gigantické paláce novodobých milionářů. Opravdu mě to příjemně překvapilo. Klesáme a vypadá to, že se pilot rozhodl přistát přímo do lesa. Koruny jsou už docela nebezpečně blízko. Naštěstí věděl co dělá a my místo do tajgy dosedáváme ve zdraví na letiště Sherementevo.