D115 - Maraton na konec sveta 3 - Smer Buenos Aires

Pohunek me budi telefonem uz v 4:30 takze sem si to sve apartma fakt neuzil. Na snidani jsem z naseho letu az treti a to jsem vyrazil jak strela. Docela si nakladam, jelikoz me dnes ceka poradny sportovni vykon - cely den v letadle :-)
V sest sme uz na letisti a leti nam to az v osm, tak sme snad ani nemuseli tak spechat. Trosk use obavam zda me na kontrole nevyhodi vodu a samponek ale pan u monitoru pise SMS, takze je to tu trosku volnejsi :-). Tentokrat letadlo neni tak narvany tak je super ze mam vedle sebe misto, ale hned vedle sedi takovy zjev - brazilka a taky si chce povidat, asi vsichni tusi ze jedu sam a ze me musi rozveselovat :-). No vypravi zajimavou historku ze pracuje v Mongolsku ale kdyz vzdy jednou za cas na par dnu prijede zpet domu ze vzdy nekdo z rodiny umre, nejdriv bratr a pak matka - docela me prekvapuje ze s u toho smeje :-) Za mnou je volna cela trojka ale nez se rozhoupu tak tam nejaci indove premsiti 3sve deti, ktere samozrejme dost zlobi. Jako posledni prijde do letadla asi 6 opravdu slusnych ortodoxnich vousacu se spoustou tasek tak uz tak moc rad nejsem ze kontrola byla volnejsi :-))
Let probiha relativne prijemne jidlo - piti - spanek - gembleni a tak porad dokola, docela to utika na to ze je to nejdelsi let co ma qatar v nabidce, krasnych 14hodin a mysli mze to bylo 12tis km. Celkem davam asi 5heinekenu ale na tu delku letu je to spis k zavodneni nez na naladu :-). Najednou zacina nejvetsi show, vousaci se jdou modlit v ulickach a lidi se je foti. Po modlitbe se vsichni vrhaji na ty sve tasky a dost se v nich hrabou, tak jen cekam jestli nevythanou nejaky dabluv strojek, ale nastesti ne. Trasa je zkraje docela zajimava - neberu si fotak protoze qatar sem uz jednou z letadla fotil ale delam chybu - je pekne svetlo a letim lip. Je videt cela zatoka s mrakodrapy a pak ta nova moda - Port Arabia - obrovske umele ostrovy. Pak uz jen totalni placka - v Qataru fakt nic neni. Otocku dodelavame pres Bahrain ktery je jeste nudnejsi z vrchu nez Qatar. Pak uz prelet cele Saudske Arabie. Je to opravdu prehlidka vsech pustin co snad existuji - poust piscena oranzova, zluta, vyblita...kamene plane, puste hory..proste mesicni krajina. Mezitim par silnicek. Letime i kousek od hlavniho mesta Rijadu, coz z dalky vypada jak jen par mrakodrapu u dlouheho bulvaru a nic vic, teda az na par prasnych mraku. chvili pres Rude more a sme v Sudanu, ktery je jen o neco min pustejsi nez co jsem videl predtim. Chci jeste pcokat na Chartum ale napul vytuhavam a navic se letadlo zatemnuje a zaviraji se okynka. Po trech hodinach prichazim k sobe, tak jako jeden z mala otviram okynko a koukam - Uz sme nas Stredoafrickou republikou, tak ji alespon vidim z vrchu protoze ta jako neni vubec bezpecna. Je to v podstate vykluceny prales a blativych silnicek hodne pomalu, ani te zastavby moc neni. Sem tam nejaky velky pritok Conga. Pak se uz objevuje opravdovy prales a letime pres Kamerun, Congo a Gabon. Tady divadlo konci - uz je jen Atlantik, fakt nekonecny.
Po vic jak 14hodinach jsme konecne nad brazilskym uzemim. Je tu tak polojasno a traffic jam, tak nam kapitan hlasi ze budeme asi 20 minut poletovat po okoli - proste sme se dnes proleteli malo :-). Nakonec je to docela dobry takovy vyhlidkovy let po Sao Paulu a okoli - chudinske ctvrti, ctvrti bohatych...subjektivne hodnotim dle vlniteho plechu a bazenu. Okoli je fakt super, junglozni vrsky. Konecne pristavame. 2/3 letadla odchazi, my zbyli maratonci cekame na dalsi etapu. Letusky jsou taky dost hotovy, dost si makli ale taky uz maji padla. My videme jak se uklizi letadlo - je to docela kalup a je jich jak much. Nakonec nastupuje snad jen 20 lidi, takze zbytek cesty uz sme poloprazdny. Jak sem byl v pohode, tak to cekani na plose me nejak dorovnalo, sem uz nejaky vyrizeny. I tak se nejak dozivam pristani do Buenos, coz je obrovska svetelna placka.
Moje krosna vyjizdi az mezi poslednima, tak sem rad ze tu semnou je, uz sem byl chvilku docela nervozni. Vybiram penize z bankace a jeste overuju zitrejsi let do Ushuaie, jestli vubec leti odtud. Je tu pekne vedro skoro 30 stupnu. Pak uz trosku na sebe nadavam ze sem si vubec nezajistil nejaky bydleni kdyz sem ted tak zmlacenej. V hale se me spat nechce kdyz se sam a mam uz i tu krosnu. Na informacich ma rikaji hned u letiste je nejaky BB za 60USD, coz je tedy dost, ale asi bych to dal abych uz nemusel nic resit, pak tam volaji a je to pry za 80USD tak na to pecu a dohaduji se s taxikari. Nakonec jedem kousek za letiste ale vse je obsazeny ale pak si rikam ze sem si tam mel skocit sam a nenechat se jit psat taxiakre, no uz je to jedno veze me do centra za 25USD coz dokonce sedi podle 10let staryho lonelyho. Nejak sem netusil ze je to vic jak 30km po dalnici - proste jako byla ruzyn skoro u mlady boleslavy. Nakonec stavime u hotylku jen par metru u Kongresu. Ten je za 50USD, no peklo. Jeste zkousime jiny ale vse je plny nebo jeste drazsi. Navic se tu vsude mota spoustu bezdaku, tak nejak rezignuji. I kdyz si pak rikam ze sem se mohl nechat dovezt do to hostelu kde sem byl pred par lety. Kazdopadne je videt jak cestovani samotnej neni vubec levny, bejt ve dvou tak je to skoro zapolovic. Navic za ty prachy je to dost nuzny tak si rikam jestli to muzu vubec nazivat svabikem kdyz to bylo tak drahy - ale kdyz vidim jeden vzrostly kus v koupelne tak nemuzu jinak - Vsech svabiku kral :-)

D114 - Maraton na konec sveta 2 - Smer Doha

Asi v pul druhy jsme konecne v Barce. Prvnich 1400km za mnou. Misto ceskych -4 a snezeni je tu 8 nad nulou a destik - tak envim co je lepsi :-). Haly jsou nasviceny jen na pul plynu a mimo je tu jen par dalsich nestastniku. Zkousim zalomit na nepohodlny sedacce a musim konstatovat ze bezdaci nemaji fakt lehky zivot a ze pred noclehem se musi trosku upravit etanolem aby se jim usinalo na lavicce :-) Nejak do seste tak nejak mrzce pospavam a pak uz pribyvaji lidi a hluk, tak to tu pomalu obchazim a zjistuju ze v transitu si palubenku nesezenu, tak jdu ven, kde jeste chvili preslapuju s jednim Argentincem cekat nez se nekdo dokodrca - on umi anglicky little ja spanelsky poco - tak si docela rozumime :-). prekvapi me jedna vec ze po me jeste chteji videt kreditni kartu se kterou sem to bookoval, tak sem docela rad ze ji mam u sebe :-) Overuji si bagl a pry je taky tu - pocitam ze v letistnim sklepe mel asi o fous lepsi nocleh nez ja :-). Objevuju mekace kde je cheesburger za 1E coz je v porovnani s vodou 0,5l co je v okolnich obchudcich za 1,6E docela nepochopitelny.
Sedam do letadla a jake prekvapeni pres misto mam toho Argentince. Nas spolek doplnuje hrozne ukecana, ale moc pekna letuska, ktera leti do Doha do prace. Z Barcy odlitame taky se zpozdenim. Letime vetsinu casu pres Stredozemni more, takze neni moc na co koukat - jedina pevnina je Kalabrie s uz taky zasnezenyma Apeninama a pak Peloponesos. Za tmy uz letime nad Saudama. Po ceste zas vyborny catering a pivecko, vinecko. Letuska dava wizoura tak je jeste ukecanejsi.
A uz sme v Doha, tak mam lehce blbou naladu ze me ceka druha noc na letisti a tentokrat asi 12hodin, Vsichni co miri taky do Jizni Ameriky vsak kraci k prepazce booked hotel a tam, na rozdil od infa na netu, uz je pro me pripraveny voucher na 4* hotel s plnou penzi a navic nemusim platit viza 30USD jak ostatni kteri tu maji stopover. Fakt se me neuveritelna zlepsila nalada. Hotel je jen kousek od letiste a je fakt super. Mam obrovske apartma o velikosti bytu 2+1 - obyvak, vybavenou kuchyn. Telo veli si dat veceri a zalehnout, (ne)rozum zas to vyuzit a vyrazit na prohlidku Doha - sem bych asi na vylet nejel - takze v recepci dostavam mapu - vsichni se divi ze nechci taxi ale chci si trosku protahnout telo.
No je to fakt dalka do centra - zkraje jdu novostavbama bez jakekoliv atmosfery kde me akorat prekvapuji vsudypritomne kocky radicich v kontejnerech. Pak asi kilak podel dalnice a uz sem konecne u nabrezi. Za svitu lamp tu rybari prodavaji sve ulovky, maji kupy krabu a ruznych ryb, docela pekna podivana. Pak uz je monumentalni budova muzea islamskych umeni a pres silnici krasna stavba s obrovskou vezi tak na pul minaretovou. Pres zatoku je asi nejheci pohled - mrakodrapove downtown. Vsude jsou bezci a jiny sportovci - pohled na tlustosku v muslimskem habitu pokousejici se behat je docela usmevny. Chytne me blby napad dojit az k mrakodrapum coz se ukazeje jako obrovska dalka. Z blizka navic nejsou tak dobry jak z dalky protoze je toho jeste dost ve vystavbe. Rikam si ze jsem to mohl otocit tak o pul hodiny chuze driv, zvlast kdyz uz je docela pozde. Po ceste jsou pro bezce 100metrovniky tak si podle hodinek odmeruji ze jdu snad na sekundu presne 6km/h. Celkove sem nadupal 14km a na hotel pricazim po 11 s jazykem na veste. Vytchazka to nebyla spatna ale jen potvrdila to ze vic jak 2-3dny bych si tu moc neumel predstavit. Vsechno nove nebo ve stavbe, mimo par mist, bez jakehokoliv kouzla.
Uz jen vyborny kureci spizek a par dalsich chodu a po pulnoci padam za vlast.....

Den 1, Letiště v Doha

Autobus nás veze do příletové haly a my jsme svědky jak z carga letadla vytahují jedno Ferrari za druhým, takže velbloudi tu opravdu vyšly z módy. Téměř všichni z našeho letadla se řadí do fronty na tranzit, takže je vidět, že Doha je opravdu hlavně jen dopravní uzel.
Čeká nás tu několikahodinové čekání, tak se bavíme obcházením duty free ve kterých běží akce staň se milionářem. Bohužel to obnáší nákup za několik tisíc, tak svoji šanci kupodivu nevyužívám. Kupujeme alespoň půl kila kešu oříšků. Je vidět, že jsme v Arábii – místní ženský jsou zahalený v černým plášti Abája a chlapi zase v bílým. Pak docela dlouho kecáme s dvěma Čechy (jeden z nich je zahraniční zpravodaj TV Nova), co v Asii už párkrát byli. Oba dva docela klopí whiskey s kolou, aby jim to čekání rychleji uteklo, což asi není zas až tak špatný nápad :-).

Den 1, Přesun do Perského zálivu

Lidi na mě koukají stylem „co se to tu zase motá za pošuka“, když kolem půlnoci přicházím na Florenc v sandálech jak nějaký zewl. Tak trochu se není čemu divit, přeci jen to není standardní obuv na chladné únorové noci. Naděnka doráží chvíli po mě, takže jsme komplet.
Nasedáme do busu a v 0:15 vyrážíme směr Vídeň. Tak teprve teď můžu říci, že kostky jsou vrženy a velká cesta opravdu začíná. Jízda noční Prahou je o docela velký fous příjemnější než ve špičce. V opuštěných Roztylech nabíráme nějakého nešťastníka a pak už nás pohlcuje naše krásná dálnice D1. Pokoušíme se trochu zabrat, ale moc se kupodivu nedaří. Od kožených sedaček mám za chvíli spařený záda, tak stále netuším, proč se jimi SA tak chlubí. V Brně jen přehazují ceduli a rázem je z vnitrostátní linky mezinárodní, takže takový menší podvůdek.
Poprvé si užíváme Schengenu, když hranicemi projíždíme bez zbytečných průtahů. Rakousko se tím pádem stává prvním státem na cestě i když jen s visačkou tranzit. Ve Vídni stavíme nejdříve na zastávce Nord-Praterstern, což je docela tejfní místo a takhle ráno bych se tu tedy moc poflakovat nechtěl. Dál nás z celého busu pokračuje už jen devět. Pak už jen docela dlouhé dálniční motačky a flughafen je na dohled.
Na místě určení jsme už v 5:20 ráno, což je skoro o půl hodky dřív, než slibuje jízdní řád. Jsem tu poprvé tak vyrážíme na obchůzku. Nejsou tu téměř žádné sedačky, tak místa na zewling nacházíme až po dlouhém hledání na terminálu2. Zde se natahujeme jak sociálové a lehce pospáváme, záda samozřejmě pěkně úpí.
Víc jak 6ti hodinové čekání na odlet se zdá klasicky nekonečný. V 11:50 konečně udeřila naše hodina a vzlítáme směr Perský záliv. Naděnka chce sedět mermomocí u okna, ale potom co si z výšky prohlídneme Vídeň a Dunaj mizíme do mraků a představení končí. Valnou část cesty letíme nad mraky, takže je vidět kulový. Jen co však vstoupíme do vzdušného prostoru Turecka, se vše rázem, jakoby mávnutím kouzelného proutku mění, a my vidíme zasněženou náhorní Anatolskou plošinu a vulkány ve středu země. Letušky jsou nejspíš z Filipín a jsou to opravdu kočky, tak je trošku boj zda koukat ven či na ně. Ke všemu nám servírují výborný jídlo i s pivkem, čímž mě muslimové mile překvapili, takže Qatar airways můžu jen doporučit. Noční jízda busem se na mě docela projevuje a já vytuhávám někde u hranic se Sýrií a probouzí mě až krásný západ slunce nad nekonečnou pouští v Saudské Arábii. No, abych byl úplně přesný tak mě neprobudil ten západ, ale servírování sváči s dalším pivkem :-). Do Kataru přilétáme chvíli před sedmou už za černočerné tmy a plachtění nad nasvícenými mrakodrapy a bazény stojí za to. Nebýt ropy, tak tu asi není vůbec nic a místní kluci by tu místo sporťáku řídili maximálně velblouda.