Z Manali do Delhi

Rano je zase jako vymalovane tak vyrazime zase na prochazku, nezbytna je zastavka u nepalcu tentokrat si davam secialni snidani kde je ve vsem jaci syr - jdeme podel reky do vesnice za manali ktera ma byt jakoze historicka - par peknych staveni tam je ale vesnice Jana kde jsem byl pred lety to nedosahuje - jdeme jeste o jednu dal ale ta uz je cela nova takze zvolna zpet a po pekne lavce bez zabradli se dostavame pres divokou reku beas k hlavni silnici tady jeste objevujeme peknou odbocku k joginskemu vodopadu - pak uz jen zewling  manali na punjabske baste a za opicema do mestskeho parku
na busaku pro luxusni stroje je naprosty chaos - chysta se tu k odjezdu snad 50 busu do delhi - samy mistni turisti - zapadaku jen par....nakonec nas bus nachazime ale tesne pred odjezdem je nejakly chaos a mame jet jiny, nastesti stejny urovne...jeden z pohunku nam navic odnasi papir o zaplacenym jizdnem tak sme rtadi ze nakonec jedeme a nezustali sme v manali
furt zastavujeme u nejakych zelinaru a nakladame bedny - na zachod a na dlabanec  nelibosti pasazeru stavime az po 4 hodinach uz za tmy - jinak cesta paradni, mistama slusna death road...
pak uz se chystame do hajan a ocekavame lepsi cestu v rovinatym terenu ale furt litam z kopce na kopec rezeme zatacky vyhejbamae se kamionum takze docela adrenalin - ale mozna to vypada tak desive jen proto ze uz jsme v polospanku - kazdopadne mame vic stesti nez turisti jedouci do chorvatska....
rano uz punjab a nehezke predmesti delhi - uz od rana je tu hic - ubytovaveme se v hotelu jak posledne a jdeme na prochazka, tradicni riskou do staryho mesta - klasika mesita atd, pak ale dalsi novinka vyrazime do super templu az na druhe strane jamuny - jsou tu silene davy navstevniku - ale i desny opruz nesmis mit asi fotak sebou, takze vse do depozitu, kontrola snad podorbnejsi nez na letisti - chram vypada novodobe ale je uzasne propracovanej a rozsahlej...
sme zniceny z veda, tak si dem dat oraz - a po pulnoci uz zpet dom

Manali

Rano je necekane, sviti slunce, hory jsou videt - to je na manali vyborny vysledek - dem na prochajdu do stareho manali, snidane u starych znamych nepalcu u mostu pres reku a pak trecik kolem reky - tenkrat s Ivanem jsme se moc daleko nedostali ale tentokrat po nekolika pokus omylech jdeme konecne po trekove stezce vedouci az nekam k ledovcum - ale takovou motivaci nemame, jdeme v pohode jen asi 2 hodinky, kochame se vzrostlymi cedry - tlupou divokych opic a tak - po 14 se zatahne a z niceho nic zacne prset, takze manali weather je stale stejne - ted uz prestalo takze se jdeme jeste projit k buracive beas river - zitra v pul 5 uz nocni bus do delhi, vzali sme ten nejdrazsi at se alespon vyspime - no a v pondeli si uz dam k obidku nejakou dobrou ceskou bastu :-)

Gompicky a Leh naposledy

Dneska posledni den v Lehu, takovy relaxacni protoze nas po tech dvou poslednich vyslapech docela boli nohy - pikola nas pri snidani potesi tim ze pry jeho kamarad himalajskou silnici pred par dny projel, pry je letos malo snehu - no uvidime. pak uz vyrazime na planovany dopoledni vylet na gompicky - nejdriv na tiksey, coz je klasika ale pak jeste popojizdime o kus dal do Stakny kam sem se chtel podivat uz pred lety - jsou od tama opravdu paradni vyhledy na udoli indu, kam sena to hrabe tiksey. navic tu neni ani noha, sem jen tak nekdo neprijde. pocasi je nadherne tak se muzeme kochat i horami - delame jeste nejaky nakupy a konecne mame i listky na jeep, pry budeme sedet hned v predu vedle ridice takze vyhledy by meli byt paradni.
po obidku vyrazime na dalsi"neznamou" vyhlidku v Lehu. Takovy bili chorten na skale na pul cesty mezi busakem a centrem - chvili trva nez se probojujeme mezi ruznymi dvorky, ploty a kanalizaci vedenou takticky horem - ale nakonec sme tam a fakt uzasna vyhlidka jak na mesto tak na hory - samo ze tu neni mimo nas nikdo.
navecer nas ceka posledni vyhlidkova streka - jdeme na stupu, znovu 600 schodu ale pocasi je nejlepsi za posledni 4 dny takze hrich nejit na zapadovku - docela je tu malo "bilejch" turistu coz nas prekvapuje - jan samiu indi kteri provadeji super vycvaky - zapadovka naprosto paradni
za 3 hodiny, o pulnoci, vyrazime na busikoviste kde nas ceka jeep na cestu pres hory - sem zvedavej jaky t bude - preci jen je na horach jeste dost snehu, bude to asi urcite zazitek, uvidme v jakem stavu nas to po 20h jizdy vysadi v manali

jeste abych nezapomel, emaily si ctu, ale nejde je psat, tak se nedivte ze neodepisuju, to je super od seznamu :-))

Vylet pod Stoka a Noname pasicko

Rano je totalni sedivak - takze to vypada ze tak jednouy za 5 dni neni pocasi nic moc - nakonec se to preci jen zacne trochu vylepsovat tak se rozhodneme pokracovat v nasem stylu a vyrazime na jednodenni turku pod stok kangri - busik se nam sehnat nedari tak jedeme vozitkem - buface na snidani jsou ve stoku zavreny takze je tu stale asi off season - vody ale tedy moc v korejtku neni - frcime docela daleko, ale do BC nakonec ani nedochazime zahli jsme o udoli vedle a vylezame na vyhlidku 4600 jen to pocasko by mohlo byt lepsi - kazdopadne se nam nechce uz se zpatky tak dlouho vracet udolim, tak z vyhlidky frcime suti dolu - 500 vyskovych za 15 minut pekne - jen tem mym hadrovym pohorkam se to asi moc nelibi - vracime se uz dost utahany ale nakonec jeste kvaltujeme protoze busik ma jet v 17:30, jede samo pozdejc, takze sprintovy dobeh v 17:28 nebyl potreba - vecer uz jen obligatni veca v la terase - tahle super indicka kuchyne za pakatel me bude vazne chybet
Dnes vstavame s tim ze nas bolej nohy takze by se to dnes nemuselo zvrhnout v nejakou extremni akci - ale jak uz to byva ze :-) po boihate snidani /po delsi dobe mame snidani, tak o tom pisu/ se jdeme podivat na stupu nad lehem a pak me napadne prochazka co jsem chtel jit uz pred roky - jit vstrici vyprahlemu ladakh mountains a prejit pres pasicko do vedlejsiho udoli a skoncit u klastera v phyangu - juan vcera koupil super mapu ldakhu tak se muzeme orientovat vice naz podle meho nacrtku :-) zahybame tedy tentokrat do spravneho udolicka a uz vidime nase pasicko ktere kupodivu nema ani pojmenovani tak cekame ze tak vysoky nebude ale zda se dost daleko a dost vysoko a nakonec je hodne daleko a hodne vysoko :-) nejakych 4825, takze i slusny previsko primo z lehu - vyhledy jsou po ceste ale paradni, a hlavne \nikde ani zivacka - cesta dle mapy na druhou stranu se nam moc nelibi - moc velka obchuzka, takze jdeme primo dolu :-) jinac z druhe strany to sedlo nejde skoro vubec identifikovat takze z druhe strany to prakticky nejde jit, podle meho....prvni vesnicku uz mame nadohled a je tam i silnicka, takze i busik :-) ale nakonec udelame poradnou botu jsme od sebe s juanem asi 50 metru od sebe a kazdy si vybereme jinou variantu sestupu - J chce traverzovat udolim a dostat se primo k silnici za vesnici me se zase libi sestup kolem prastare moreny primo k rece a jit skrz vesnici - dojdu k rece, ktera se zdala jako praminek z vysky ale jinac je to siroka a hlavne rozbourena takze ani na brod si moc neverim, navic se me zda ze kudy sel juan ze tam jsou nejaky neprijemny skalky - kazdopadne musim snad pul kilaku proti toku nez najdu misto kde se rozbiha na vice toku - tam davam tri neprijemne dlouhe semicke skoky a jsem na druhe strane - sprintuju vesnici a doufam ze J uvidim u te silnicky - protoze jestli se musel kvuliva nepruchodnosti vracet tak kdovi jak se budeme hledat - tak po pul hodce ho konecne vidim ale je furt na druhe stranme a taky docela dlouho hleda misto kde se da preskak na druhou stranu - jsem rad ze sme se tedy sesli, ale byla to blbost se takhle rozdelit - jsme pekne utahany ale pani nam u cesty rika ze v pul6 pojede bus - koukam asi ladacka klasika - a navic je zase zrovna pul6 takze idealni cas :-) zitra uz o pulnoci frcime busem do manali - radsi sme si to rebookly o den driv kdyby byla cesta neprujezdna

Leh po 5 letech

V Kargilu jsme nakonec zadny bus uz nesehnali, mel jet az druhy den, tak jsme si radsi priplatili za taxika a vydali se na cestu do Lamayuru, po ceste jsou 2 prusmyky, tak bylo i na co koukat - pohodovost cesty kolisala hodne na sinusoide - silnice se rozsiruje na regulerni dva pruhy, takze tam kde je uz hotovo tak to odsipa az tam kde ne tam se clovek obcas clovek boucha hlavou do strechy jak to poskakuje - kazdopadne tech 105km trvalo vic jak 4 hodiny - v Lamayuru skoncila cestovatelska osamocenost kdy jsme potkali par lidi za uplynuli tyden - tady je uz turistu spoustu, asi i kvuliva tomu ze tu bezi festival - mestecko pod gompou je ale pekne - nejleps vyheld je kupodivu ze silnice a ne z kopecku kam se vsichni vali.
Dneska jsme se uz presouvali do Lehu - nechtelo se nam cekat na busik tak jsme si stopli nakladak a byla docela zabava - kashmiran ohulil muziku a misto drzeni volantu za nim tancoval - bohuzel jel jen asi 20km - tak jsme mu dali jen 30rupii (12kc) a netvaril se moc nadsene tedy :-) pak jsme hned stopli osobaka ktery jel az do lehu a byli jsme za nej radi protoze jsme prijeli k pekne zacpe - obrovsky balvan zavalil 3/4 silnice a projeli jen male vozitka.
Tak zase v Lehu po 5 letech - stare mesto je nejake vic zpustlejsi a vic vyuzivane jako zachod ale jinak pohoda  - na horach je tak od 4500 tis snih tak to tu vypada zajimaveji nez kdyz je vse vyprahle - ubytovali jsme se v old ladak guest housu - nejstarsim hotylku  v ladakhu v super mistnosti za pakatel - zitra vyrazime na 1-3 dny do hor, podle toho jak se necha jit a jak nas to bude bavit a nakonec asi pokus o vyjezd na prusmyk khardung la - ale to asi nedame - 50km v kuse do kopce, bez poradne akli - dnes sme koukali na letenky primo z lehu ale je to uz dost drahe takze busik pres himaleje - sem na to dost zvedavej kdyz vidim kolik je na vrcholcich jeste snehu, ale to az ve ctvrtek o pulnoci

Kashmir

Zdravim z Kashmiru - let do Delhi byl docela prijemny - padli 4 pivecka, ale jinac jsme tam byli namackany jak sardinky, v tom se tedy austrian moc nepredvedli - klasicka cesta na paharganj a uzasna teplota 33,5stupne na pokoji - nespalo se tedy moc idealne - zas alespon chladilo propocene prosteradlo :-) dopo pak puldenni prohlidka delhi - peknych yahrad lodi s hrobkama a jeste jedna velka kousek vedle....pak uz hodinovy let do srinagaru s krasnymi pohledy na kashmirske udoli - ubytovani na hausbotu a dlouuuhe licitovani o cenu - zitra se tu jeste zrekreujeme, je tu prijemne oproti nelidksemu dlehi a pozitri uz konecne zamirime do hor

Potreti v Kathmandu

Do Delhi tradicne zabaleneho do sediveho smogu vlhka priletame na cas a lehce spechame abysme byli prvni v tranzitu a mohli si vybirat na let do Kathmandu mista u okna na leve strane - bliz Himalajum. Dari se a jsme radi nejen za to okynko. Indicky urednicky siml pracuje tradicne pomalu a za chvili je za nami neskutecna fronta. Jinak sme v novem terminalu cislo 3 a ten je mnohem prijemejsi nez stary barak ktery me indie privitala poprve. Napechovany v letadle nizkonakladoveho bratricka Jet Lite mirime pres nedozirna policka k horam.
8smy jsou samo jak na potvoru dost pod mraky, ale par vrcholku co se nad ne tyci vidime. Kolem Kathmandu prelitame tradicni zelene kopce s ryzovimi policky. Tradicni dlouha fronta na viza lehce unavuje ale da se - hned prvni pohled na pasy odhaluji muj batuzek a i Gabca ho hned nachazi, pouze Juan je nejak bezradny. Snad se historie nebude opakovat. Strachame tam snad pul hodiny a furt nic, tak uz pomalu vzplnujeme formular na ztratu batohu, kdyz se nastesti objevuje - nejspis priletel az s jinym letadlem :-) no oddechli sme si. Tak jdem na taxiky - vim ze sme posledne usmlouvali 400R (100Kc) za jizdu do centra tak 800R od nahanecu nas nechavaji klidne. Nakonec se stejne i za tech 400R strhne pomalu bytka takze asi se da jit jeste nize :-)
Ubytovavame se v doporucenem hotelu Potalu, ale pak zjistujeme ze tu asi velky klid nebude, vedle je totiz diskarna. A zrovna ted kdyz pisu se tu skoro klepou zdi :-)
Vyrazime na klasickou prohlidku centra a uzivame si pohodoveho pocaska co tu panuje. jinak je to tu samy cech, tradicne. Zitra sme si dali kruteho budicka na 5:45 s casovym posunem vlastne 2:00 rano a zkusime odjet prvnim busem do Besi Saharu a trebas jeste neco i popojit......

D56 - Jaipur

tak mame za sebou dalsi kulturni pul den :-) hlavne okoli Jaipuru je docela pekne, mistni maharadzove tu postavili obr pevnosti v okolnich kopcich...jinak uz odklepavame posledni hodiny...zitra prejezd do Delhi a kdyz bude cas tak jeste nejaka kratka vychazka tam a v utery po 5 ranni let zpet domu, ale jen na par dni :-) show must go on :-)

D54 - Fathepur Sikri a Agra

Vcera vecer nas cekal necekany boj s komary, vlastne vubec prvni na tehle ceste - zahadnymi skvirami pribyvali v nezvyklich sicich az sem na nich castecne roztrhal cestovni denik - po 40 mrtvych sem rezignoval a nechali se lehce pres noc zestipat novymi posilami, dnes sme vyfasovali nejakou odpuzovaci smradlavou spiralu, tak sem zvedavej zda pofunguje..:-)
Dneska sme podnikli dlouho nevydanou kulturni vypravu po vsech moznych pamatkach - jelikoz je v patek zavreny Taj Mahal tak menime plany a hned rano vyjizdime hodne rozvrzanym busem do cca 40km vzdaleneho Fathepur Sikri, kde nejaky velky mogul vystavel obr mesto, ktere ale bylo hlavnim jen par let. Na pahorku cni pekna obr mesita. Kdysi obrovske mesto ohranicene hradbami je z pulky zastaveno novymi stavbami a v druhe jsou pekne ruiny ktere jsou volne dostupne a da se v nich lozit / mocit atd dle libosti :-)) litatu i spoustu zelenych papousku. Prolzeame vsechno mozne az se dostavame na nejaky ochoz ze ktereho nas prekvapuje vyhled na peknou, zachovalou a hlavne upravenou cast arealu, kde se mota radove vice turistu nez v okolnich troskach. Delame nejake fotky ale pak nas zbystri pohunek a ukazuje ze mame z nasi pekne vyhlidky zmizet. Posleze zjistujeme ze je to placena cast za 270rupek, tak sme docela usetrili. Je dost vedro a z nebe padaji takove mini kapicky, coz je asi jen zkondenzovana super vlhkost, takze kvitujeme chvilkovy odpocinek na ceste zpet do Agry. Tuk tukem se presouvame k Cervene pevnosti ale jeste predem lehce nahlizime do Velke mesity, kde je zrovna modlitba tak nas moc daleko od vstupu nepousteji. Pry je akorat ramadan. Jiunak Agra je dost muslimska a rvou tu muezini. Cervena pevnost je super, o nekolik radu lepsi nez ta "marna" v Delhi a to je asi tretina uzavrena. Sou z ni perfektni i kdyz vzdalene vyhledy na Taj Mahal. Pokracujeme dal v kulturni tour na druhou stranu reky na maly Taj, coz je tez pohodova tomb kde skoro nikdo neni, pote delame s tuk tukarem deal na tri zastavky za slusne penize ale musime pry navstivit nejaky shop a byt v nem minimalne 15 minut s cimz souhlasime, to by se snad nechalo prezit. jedeme jeste do jedne tomb ale ta je dost zanedbana a navic po indicku vyspravena tak spis fotim bordel zastavbu v okoli. Dalsi zastavka uz je zajiamvejsi - sunset point Taj Mahal, kde je na nej krasny vyhled a pres reku. Tak trosku zacinam spekulovat ze usetrim obr vstup 750 rupek protoze ze vnitr toho uz moc vic neuvidm, teda az na ten pocit ze jsem primo tam :-) okoli je oplocveny ostnacem - protoze tu maji vojaci nejakou zakladnu. a vubec vojaci sou tu fakt super jednak maji porande hole na mlkaceni a hlavne ty jejich flinty co tahaji, ty vypadaji budto jak medvedobijka old shatterhanda ci neco z prvni svetovy. pak uz nas ceka ten shop, coz jsou normalni suvenyry, nakonec tam usmlouvame trika a ten cas dokonce asi o 3minuty prekonavame. peso se jeste vydavem k velkemu taji okouknout cestu na zitra a omylem objevujeme spalovaci ghaty kde se zrovna par neboztiku pece v poslednim fojru. kousek od taje je reklama na hotel host s vyhledem na taj ze strechy a jelikoz maj prijatelne ceny tak tam jdeme a na strese trosku kazime romantiku jednomu indickemu parecku. Vyhled je docela pekny az na par betonovych hruz v popredi..
zitra uvidim dle pocaska jestli nakonec polezu dovnitr, pak se presouvame asi o 250km na zapad do Jaipuru, coz bude nase psoeldni zastavka pred navratem dom z Delhi...

D53 - Cesta do Agry alias dalsi 24h

...Nase skupinka turistu nestastne cekajici na vlacek postupne indiansti a taky se posupne rozvaluje po zemi. ja se uvelebil na krosne a docela to taky jde...obcas kolem nas proleze clovek postizeny leprou se znetvorenyma nohama - indie jak vysita. V 1:30 zazni hlaeni dne ze vlak prijizdi. Uvelebujme se na lehatkach a upadvame do komatu - 9hodin zpozdeni snad nedokazou vytovir ani nase drahy.
Spi se docela fajn ale po probuzeni trpime - vlak kazdou chvili stavi trebas na pul hodinu a cka na protijdouci vlaky a proste pohybujeme se rychlosti konskeho povozu. dvere sou stale otevrene tak v pasazich kdy jedeme koukam ven na krajinu ktera neni za az tak zajimava - plan s obcasnymi ryzovimi poli, vsude buvoli a bordel kolem vesnic, proste indicky venkov.......po XXX hodinach konecne prejizdime most pres reku Jamunu a koukame na monumentalni pevnst a dalsi chramy..prijizdime v pul 5 takze za po 24 hodinach co jsme meli odjizdet, hruza...vlakem v indii uz nkdy :-) navic se zenou uz podvecerni monzumove mraky takze dnesek je takovej dost zabitej..zato jsme se ubytovali asi jen pul km od Taj Mahalu tak to budeme mit fakt blizko...

D52 - Varanasi a cekani na cestu do Agry

Rano mame budicek uz v 5:30 aby sme stihli svitani nad Gangou, ale i tak jdeme pozde. Musime se skoro za bricho popadat kdyz vidime to divadlo - prazdne ghaty kolem kterych krouzi desitky lodi obsypanych turisty....jdeme na main ghat kde to vzdy zije nejvic a tam uz je na co koukat ale i tak nesdilim pocit s vetsinou cestopisu ze varanasi je uzasny, mysticky atd...neni to spatny ale ze by to bylo az zas tak uzasny to se me taky nezda, proste se jdou indove vykoupat do reky a maji to jako svatost.......
po tohle narocne prochazce jdeme zazevlovat na pokoj a pak nas ceka to nejdulezitejsi najit bankomat ktery by nam vydal penize - vcerejsi ATM Punjabi bank nebyl nejstastnejsi...nakonec se dari takze tu nezustaneme na veky :-)
Posledni prochazka vede znovu na ghat kde preci jen objednavame plavbu boatem, mame soukromou veslici a pan ma opravdu co delat aby zdolal proud Gangy. Plujeme ke spalovacimu ghatu kde z jednoho ohne kouka zachovala nozka ktera se uz asi nestihne spa;it. Celkove je plavba docela pohodova a i kdyz je to asi nej komerce ve Varanasi tak to docela stoji za to. Nejlepsi je ale hlaska majitelu clunu "is very good time for boat" a tu rikaji v jakukoliv denni dobu.
"Vrcholem" navstevy je vsak poslednich 50 pesich metru u Gangy, kdy vidime plout ve vode zachovalou mrtvolu. Dost nepekny pohled, ale mistni se tim vubec nevzrusuji a jen turisti foti. U nas by se asi rozjela docela velka masinerie, tady je v klidu nechaji plout dal po proudu.
Jen co prijdeme na hotel zacina sileny chvat, fajkari kteri nam tvrdili ze listky na vecerni vlak sou na ceste maji najednou spoj ktery jede uz 30 minut - to se snad neda stihnout. povolavaji sileneho ridice tuk tuku ktery prokazal ceu se rika v realite rychle a zbesile. Dorazime na cas a pak jak splasene muly behame po nadrazi kde nei ani jedn nadrazak a nikdo nam neni schopny rici odkud to jede. po 15 minutach rezignujeme splaveny jak kone a jdeme do nejke turist office ktera je nabusena dalsimi zmatenymi turisti. Potesi nas novina ze ten nas vlak ma hodinu zpozdeni a prijede az v 17:30, casem prichazeji dalsi hlaseni rozhasem s cim dal pozdejsim prijezdem naseho "expresu". dalsi turisti uz dochazeji pekne mokry protoze venku radi podvecerni monzumovy destik. Pozvolna se zatopuje i hala a pohunci s kostaty se ji neuspesne pokouseji vyhnat zase ven. Ve 20 se zavira kancelar a my jsme vykazany na peron. Sledujeme tedy alespon zivot a ja pomalu odskrtavam zvirata co se tu po perone honi: psi, bejckove /ty delaji nejvetsi neplechu, jedn vbiha i mezi spici lidi na zemi a jednomu dedovi malem proslapne hlavu/, potkani, svaby, velke mnohonozky, opice...proste takovej indickej zverinec...sme nadseny kdyz v 23:00 ohlasi prijezd vlaku na 23:30 a pak postupne rezignujeme kdyz rozhlas ztichne a vubec nic se nedeje....

D51 - Varanasi

padesaty den byl misto mensi oslavy fakt dost kruty tak se dnes probouzime az kolem desaty. na hotelu nam prideluji guida coz nam ted mimoradne nevadi, protoze sme ani netusili ze nam na indii vyzbyde cely tyden a nemame zadneho pruvodce ani mapu. nejdrive se jdeme podivat na ghaty koupaci ale neni tu moc lidi, chodi pry vic rano a vecer, takze sem s podivame jeste pozdeji, ale i tak tu nakonec ztravime docela dost casu. docela i premyslim zda tam taky nevleu ale je to dost humus tak jeste uvidim.
pak jdeme zaridit jizdenky na zitrejsi vecer do agry - davame spaci vlak protoze bus byl dost hardcore :-). pak nam guid vypravi ze spousta lidi chce zatahnout turisti do obchodu s hedvabim tak nas tam radsi zavede sam :-) jdeme tam, abysme mu udelali radost, ale jen na 5 minut pak uz frcime na net a odpoledni siestu.
v podvecer se opravdu prinucujeme vylezt ven do toho pekla a obchazime znovu ghaty ale moc se tu nedeje, pak asi hodinu prochazime ulicky a nakonec si stejne platime riksu aby nas dovezl tam kam chceme, na spalovacich ghatech mezitim pripravili vatry a prikladaji neboztiky, moc dlouho to nesledujeme - je to takovy divny. Po absolvovani bludiste ulicek se konecne dostavame na hlavni ghat kde akorat probiha nejaky ceremonial, vsichni spivaji a tak..kupujeme plovouci misticku a se zapalenou svickou posilame po Ganze do neznama
chvili se pak jeste motame po meste a sme na sebe hrdy ze sme nasli nas guest house i bez riksi, neni to tady vubec jednoduchy

D50 - 24hodin do Varanasi via Lumbini

Jeste nez otevru oci si rikam jestli bude lepsi videt z naseho super vyhledoveho hoteloveho okna Annapurnu a odjet a litovat ze sme tu nezustali, nebo ji radsi nevidet a rict si ze jsme udelali spravne ze uz frcime pryc...nakonec je to stejny jak vcera tak sme udelali asi dobre, navic treking v tomhle monzumovych pocasi ja fakt dost hustej i kdyz v indii asi bude jeste hure.
Po 6 sme uz na mini busaku a u hlavniho nahanece davame zachranou amoletku. bus je takovej dost nepalskej - zadna turistivka linka, takze neni kam moc dat nohy..stoupame do hor a zas se muzeme kochat nadhernyma terasama ryze. cesta je dlouha ale zatim nejhezci silnicka v nepalu co jsem jel, mohutna udoli horsky hrebeny - vic na jihu i oradna subtropicka jungle na ostrych vrcholcich. Pak konec a nizina ale jen uzka. po 7,5 hodinach jsme u hranic. Jeste mame v planu navstivit rodiste Buddhy - Lumbini, tak se koukam po local busu - dokonce se vuli nam ztrhne bitka mezi dvema autobusaky. nakonec mame takovy nepalsky zazitek na uplny konec - nevejdeme se do busu tak jdeme na strechu - docela super, akorat po ocku sleuju nizsi vetve ktere sou docela lehce omlaceny. v okoli uz takovy indicky ivot, spousta buvolu, vodnich toku, velky provoz cyklistu a chodcu po silnici, samej traktor a troubeni, proste blazinec. za hodinu jsme u vstupni brany kde posleze zjistujeme ze je to strasne rozlehly a po par metech padame vedrem - ajaj to bude kruty tyden na konec. nejbliz je chram kde se mel buddha narodit - je tam takovy sloup kde je napsano "tady se narodil" a pak o kus dal nejaky kamen u ktereho je napsano "presne tady se narodil" :-) takze kamen je asi presnejsi :) nakonec platime cyklodrozku aby nas povozila po chramech jednotlivych zemi - ale je to tu dost zanedbany a ve vstavbe, takze celkove zadna velka slava - nejhezci chram maj kupodivu nemci. zpet uz jedeme taxikem primo na hranice. ktere jsou propustne jak emental, clovek si ty celniky a raztka musi sam najit - za 15 minut mame obe hranice za sebou, rekord. zacina se smrakat a my nachazime jen bus do Gorakpuru kde musime prestupovat. uz sme pekne utahany a totalne ulepeny, navic fakt nikam najdou narvat nohy - stava se z dnesniho dne takove cestovatelske utrpeni a to jeste zdaleka neni konec :-) autobusak to docela reze ale zase furt zastavuje tak nam to trva asi 2,5h pak jeste drozkou pres cely mesto, kde ale mame stesti a v deset vecer akorat miri bus do Varanasi - sice je to drsny bus 2mista ulicka a 3mista ale neni moc plny tak zabiram trojak a uvelebuju se na krosne. pan to reze jeste vice ale obcas dost na drsnym pobrchu tak litam obcas az temer ke stropu, navic si casem priseda nejaky pan tak uz je pohodli hned mensi. v pul 5 sme na miste, jeste jedna drozka do stareho mesta a po 5 ranni utrpeni konci - sme na hotylku :-)

D3 - Punjabem do Amritsaru

Vecere byla kvalitni - zpet se vracime uz za tmy a bezdomkove uz pomalu zalehavaji - roztridil sem je na tri druhy - 1. ma lehatko, 2. alespon hadr pod sebe a 3. ty spi na chodniku fakt na ostro - vidime i do domku kde jsou stastlivci co maji strop nad hlavou ale i tak maji pribytky hodne stistene

V noci pan zas nezklamal a zhruba od 3 ranni triskal kladivem :-) Rano budik pred sestou a sprint na nadrazi co kdyby nahodou bylo misto - ale je to cely obstoupeny smeckari vseho druhu - nakonec zistime terminal a nachazime super levny bus do 450km vzdaleneho amritsaru za 145kc na osobu.

chlap to reze, vlastne nas prakticky nikdo nepredjizdi ale i tak to trva hrozne dlouho - kolem delhi slusne slumy - vubec me to celkove utvrzuje v tom ze je to fakt nejhorsi misto k zivotu co jsem zatim videl

po ceste neskutecny bordel vsude hromady odpadku a vtom prehrabujici se lidi, lezaci vsude, konske povozy na dalnici + chodci + cyklisti......k tomu vedro a postupne se na me nalepujici prach z venku, takhle sem jeste zatejfenej po 3 dnech nikde nebyl

casem pribyvaji ryzova pole, buvolove, reky a zavlazujici kanaly - kazdopadne je punjab takovy nezazivny kdyz se nepocita ten sileny kulturni sok

po skoro 10 hodinach jsme konecne na miste - jeste nez stihneme vubec z autobusu vylezt tak uz do nej vlejzaj nahaneci, nejaktivnejsi je jednoruky tak snim nakonec usmlouvavame taxika - kupodivu se z nej vyklubava i ridic - tak poprve jedu s jednorukym, nemuze ovladatklakson tak je to tu trosku nevyhoda - navic musim sedet vedle nej vepredu tuk tuku a pulka zadku me trci do silnice tak doufam ze o nej neprijdu :-)

po ubytovani vyrazime do zlateho chramu kterej je fakt super, musime projit svecenou vodou, nekteri ji i pijou ale je to takovy zeleny brcal, takze to ani nezkousim...mimo nas tu zahledneme jen 3 turisti

zitra uz razime na hranice a jestli bude kde tak uz napisu s pakistanu :-)

D2 - Tour de Delhi

V noci teplomer ukazuje 32stupnu coz neni na spani uplne OK ale je to i tak nejnizsi teplota co tu ted je - pres den je vice a to o vic :-)
rano budicek na 9, ale moc se nechce, na ulici klasika - kupuju banany, dzus s pomerance cerstve vymackanyho atak :-) bereme si cyklodrozku a frcime do centra, pan s nami dost zapasi...v centru klasika mesita, red fort - pak uz nas chyta hlad tak nam jeden typos doporuci super bufac, pred nama akorat delaj chleby a placky, k tomu palivy omacky - davam i celou chilli papricku ktera ma slusne orosi...chlapik je i taxikar :-) tak snim domlouvame puldenni okruh po pamatkach i trosku dal kde sem zatim nebyl - prvni zastavka je raj ghat kde spopelnili Ghandiho - obrovsky savanovity park s jeho nahrobkem, pak starou pevnost - jeste jedeme k jednomu mauzeleu ale tam uz nejdem - vstupy pro turisty jsou mastny 25x vetsi nez pro mistni..jizda samotna je docela zazitkem jedeme totiz tuk tukem v 5lidech takze jak sardinky - pak mirime k monumentalnimu prezidentskemu palaci a k brane indie kde jsou prevazne mistni a foti si nas tajne na mobil nebo si i reknou a s nami - takze skupinovych fotek habadej...pak jdme jeste do jedoho templu kde je strictly prohibited foceni takze nam zabavuji fotaky i mobily a zamikaji do trezorku - uplne zniceny vedrem se vracime na pokoj kde nas zachranuje coca cola
zitra bysme chtali do amritsaru u hranic ale je to slozity respektive kazdej ohunek tvrdi neco jineho..uvidime zitra
ted jdeme jeste do nejaky restikz na palivou smrst

D1 - Hura do rozpalene Indie...:-)

Uz v Ruzyni me ceka prvni prekvapeni, nejak zazracne sem nabookovanej do business tridy, tak si uzivam let lehce konfortneji :-)
muj odhad ze tuhle akci aerosvitu vyuyije spousta cechu se potvrdil - leti s nami asi 20-30 krajanu smerujicich do Indie, proste letos to bude takove mensi chorvatsko :-)
Oblitame Krkonose z polske strany a pak uz kopce pomalu mizi a pod nami jsou jen nekonecne pole az do Kijeva. Ciste nahodne se potkavame s parem co ma taky v planu vyrazit do pakistanu - dlouhe 5hodinove cekani likvidujeme popijenim ukrajinskeho pivka Slavutic a domlouvame spolecny postup - budeme tedy cestovat ve ctyrech co nejdele to pujde...
U kaspickeho more pada tma a tak y. Jedina zajimavost byl prelet mohutneho Donu. Rozsekany pristavame a po vsech procedurach nasedame do prepaid taxi smer vlakac new delhi - kde nas taky v poradku vysazuje - je tu slusnej indickej mazec, stovky lidi polehavaji kde se da, takze pro nase nove spolucestujici kteri tu jeste nebyli docela sok - je to fakt dost huste zde + nahaneci - jdeme do paharanganje ale je nejak krute rozkopanej a setmelej tak se skoro da verit smeckarum za paharnganj je celej closed :-) nakonec koncime v aproved kancelari, ivan vi :-) ale hotel zarizuje za cenu snesitelnou - pry je 2minuty chuze, ale povolany taxikar netusi kde tak je z toho pul hodinova projizka po ctvrti plne spicich bezdaku - zazitek, hotel se nakonec nachazi, je trosku tejflej ale to se dalo predpokladat :-) ve 4 jdeme spat - jeste ram nejaky pan usilovne busi kladivem ale i tak to davame a padame do komatu

Návrat domů...

V relativním klidu dobaluji ráno poslední věci, stopujeme taxík a za 400NR (100Kč) svištíme v rekordním čase pustým Kathmandu na letiště. Asi všichni vyspávají po náročné oslavě nového roku. Nepotvrzuje se informace, že se musí platit odletová taxa – už je nějakou dobu zahrnutá v ceně letenky, takže část nachystaných peněz měníme zpět na dolary, část za snikrsky a kolu – prostě taková dietní sváča :-). Co nás těší míň je zjištění, že díky tomu, že tu nemají ten systém na odbavování zavazadel, nám baťohy až do Prahy neodbaví a budeme to muset nějak šéfovat v Delhi. Překvapuje nás asi zatím nejpodrobnější kontrola věcí, co jsem doposavad zažil. Nejen rentgen, ale i velmi podrobná prohlídka všech věcí v příručním zavazadle. O to víc nás nepříjemně udivuje, že po tom, co nás autobus vyloží před letadlo, čekáme na sluníčkem rozpálené dráze dlouhou frontu na absolvování druhé prohlídky na schůdkách do letadla. Tahle procedura v kombinaci s čekáním na odlet a přílet malých letadýlek způsobí zpoždění přes 45 minut. Docela litujeme, že sedíme na levé straně letadla, protože potom, co jsme sešli z hor, tam panuje nádherné počasí a prakticky celý let do Delhi je vidět hlavní himalájský hřeben. Prostě Murphy je vždy a stále připraven konat :-). Náladu si zpravujeme tradičním přídělem piveček. doufám, že s Air India zase někdy poletím :-). Pomalu klesáme do Delhi a pod námi se zase míhají čtvrtě nehezkých domků. Jsme prostě v Indii. Chvíli čekáme na dráze, asi opět na chocky :-). Skoro celý náš let je odveden do jakési čekárny, samozřejmě bez informací co a jak. Po chvíli mě to nedá, abych nešel nějak osondovat situaci. Zjišťuji, že u jednoho stolku za rohem důležitý chlapík vystavuje opravdu velmi pomalu palubenky. Horší věc je, že početné skupině, stojící ve frontě přede mnou, tvrdí, že díky našemu zpoždění z Kathmandu se nestihnou naložit baťohy a ty odletí až pozdějším letadlem přes Bombaj a budou v Londýně až někdy okolo půlnoci, což by bylo tedy dost nepříjemný :-(. Pána naštěstí střídají mladíci a najednou to začíná odsýpat. Dokonce jsou ochotní a schopní nám odbavit bagáž až na Ruzyň, což je fajn, tedy pokud tam dorazí :-). Ale pořád lepší, když to přijde o den později do Prahy, než aby se to o půlnoci točilo někde na pásu v Heatrow. Po této operaci jsme odvedeni do jiné haly, kde naše bagáž leží na obrovských hromadách a my ji musíme identifikovat. Docela zmatek, ale nezpůsobený Indy, ale těmia paňáci v Kathmandu, kteří nejsou schopný doteď přejít na čárové kódy :-(. V letadle dlouho čekáme na odlet, ale tentokrát nám to vůbec nevadí, protože alespoň stoupá naděje, že se ty bágly podařilo naložit. To je snad úplně poprvé, kdy letím tak dlouhý let přes den a je to docela opruz. Moc se nedaří usnout, tak po očku sleduji indické filmy. Navíc sedíme ve středu, takže ani na koukání ven to není. Prostě dlouhá nuda, zpestřená pouze pálivým jídlem a tradičním popíjením Walkera a pivek. Konečně zase kroužíme nad Londýnem a kolečko není opět jen jedno :-). Heatrow mě následně utvrzuje, že je to snad nejdebilnější letiště na světě. Držíme se šipek na Connecting flights a po nekonečném slalomu v chodbách a bezpečnostní prohlídce mezi terminály, se dostáváme na transit přepážku pro celý Sky Team. Nikdo tu však není, kdo by nám vystavil palubenku na let do Prahy. Paní odvedle nás posílá prakticky přes celý terminál k Air France, kde by nám prý měli pomoc. Ani tam však nic nenacházíme, tak už jsme lehce zmatený co podniknout dále :-(. Zastavujeme tedy nějakého chlapíka z ostrahy, který nám otvírá dveře do jiných chodeb a máme se jít klasicky odbavit. Tady to je fakt úžasný. Běžíme úplně na začátek letiště, kde to konečně vyřizujeme. Samozřejmě musíme znovu projít bezpečnostní prohlídku a všechny další procedury. Nakonec ty dvě hodiny na přestup byly akorát. Za celou dobu jsme se prakticky nezastavili. Náladu nám neuvěřitelně zvyšuje vozík ze zavazadly, protože vidíme překládat naši bagáž do letadla! To se nám ulevilo, tak nakonec konec dobrý všechno dobré. Let do Prahy už utíká jak voda. Baťohy opravdu na pásu nacházíme, takže to nebyla šalba zraku. Už se jen rozloučit s kluky, které ještě čeká vlakový přesun na Moravu a přivítání se s rodiči, které jsem tu opravdu nečekal. Vzali si vítací službu od bráchy :-). Docela kvituji zimní bundu, protože pozdně říjnové Čechy jsou na rozdíl od Kathmandu docela studený.

Nepál – jedním slovem nádherná země, která musí snad každého chytnout za srdce. Už po návštěvě Ladakhu či čínských hor si říkám, že „himalájská“ Asie je jedním z nejhezčích koutů světa, kam mě to bude táhnout asi pořád. Krásnou přírodu na severu země či oblasti plné zvěře na jihu doplňuje přátelský Buddhismus a tajemný Hinduismus fungující dost často na jednom místě v naprosté harmonii. K tomu přátelští lidé a nízká cenová hladina, co víc si na cestách přát. Doufám, že jsem tu nebyl naposledy! Bude se mě stýskat...

Tranzit přes Delhi do Kathmandu

Těsně před příletem hlásí kapitán 37 stupňů, takže ani Delhi si nekazí svoji vyhlášenou vedro reputaci. Pak už se objevuje nehezká betonová zástavba v děsným oparu. Po dlouhých devíti hodinách a 6 709 km jsme tu. Dopad na plochu je dost tvrdý a hlavně ne úplně do středu. Tak trochu je to o trávník :-). Tentokrát tu však moc nepobudeme a za chvíli se snad přesuneme na poslední vzdušnou etapu.
Nějakou dobu stojíme kousek od prstu a nic se neděje. Pak se ozve kapitán s první opravdu veselou punjábskou zprávou: „there are no free chocks“, což jak posléze zjišťujeme je taková ta jednoduchá zarážka před první kolo u letadla. Každopádně tohle se může stát pouze v Indii. Po několika dlouhých minutách naštěstí zahlásí „we managed to find chock“ :-) a může se konečně začít vystupovat.
Samozřejmě tu různě postává spousta pohůnků s jistě důležitými úkoly i přesto že vypadají, že nic na práci nemají. Jeden z nich vykřikuje Kathmandu, tak se ho držíme. Po chvíli od všech tranzitujících vybírá palubenky, o to větší důvod ho neztratit :-), a vypisuje sáhodlouhý seznam. Pak už nás, nyní naprosto bezprizorný, odvádí do nějaké chodbo haly a beze slova mizí. Nezbývá než čekat. Mimo nás tu zevluje ještě výprava ortodoxních muslimů v hábitech, kteří míří, na rozdíl od nás, do nějakého pouštního státu. Pár Evropanů už na vše rezignuje a válí se po zemi. Mě se naštěstí daří zabavit pohodlné křesílko, kde na chvíli vytuhávám.
Po hodině čekání a několika falešných poplachů, že se už konečně něco děje, přichází figurka, která nám rozdává nové palubenky. Samozřejmě se to neobejde bez typického chaosu. Paní vykřikuje různě zkomolená jména. Třeba Lukáš dlouho netuší, že vyvolávaný Mr. Luka je on :-). Já jsem zakódován jako Mr. Lisk. Nakonec se přeci jen podaří vše rozdat a můžeme vyrazit vstříc několikanásobným bezpečnostním kontrolám a spoustě razítkům, které nás však už po návštěvě Indie v roce 2007 nepřekvapují.
Optimisticky vstupujeme do letadla, protože nám už chybí jen posledních 814km a zhruba hodina a půl. Brutální vedro mě však hned uhodí do hlavy. To je snad horší než cestování tramvají v zimních měsících v Praze. Sice hned rozdávají klasický chemický (citrónový) hnus, ale i tak upadám spařený jak králík do komatu. Čekání na odlet je nekonečný a dokonce zas zaspávám odlet, což se mě stalo teprve podruhé v životě.
Probouzím se až při rozdávání občerstvení. V nabídce je pivko (Heineken) a paní se hned ptá jestli chci ještě jedno, tak po odkývání dostanu rovnou jako nášup další dvě. Po třech plechovkách se konečně probouzím k životu a musím konstatovat, že Air India se připisuje do seznamu fajn leteckých společností.
Přílet do Kathmandu je fakt super. Klesá se zeleným údolím plným rýžových terasovitých políček na obou stranách obklopeným zelení porostlými horami. Postupem přibývají vesničky a městečka a mezi tím neuvěřitelný počet malých cihelen.

Let do Delhi

Konečně se setkáváme s JohnymM, který už taky nedoufal, že odletí společně s námi. Všechen zmatek vzniknul tím, že Air India změnila na poslední chvíli odlet z 21:30 na 21:00. Johny v Londýně pobýval v oblasti tmavších tváří, takže se už lehce aklimatizoval na tranzit přes Indii :-). Letadlo není úplně nabušený. V osazenstvu výrazně převažují Indové, kteří musí s radostí kvitovat fénový vzduch tu proudící. Já z toho ale moc nadšený nejsem, bude se muset víc udržovat pitný režim :-). Ivan sleduje z okýnka vozík s bagáží a po chvíli se tváři lehce zeleně. Prý viděl
jak překládají Lukášův a můj baťoh a ten jeho pytel prý nechali ležet na vozíku a odjeli pryč. Doufáme, že se v té temnotě spletl, ale o to víc budeme asi za několik hodin v Kathmandu napjatý, zda je tam opravdu uvidíme. Konečně se odlepujeme ze země a frčíme směr dálný východ. Nejradši bych šel spát, ale vidina večeře nás zatím drží všechny „na nohách“ :-). Letušky v sárí po chvíli vyjíždí s vozíky na kterých trůní láhve Johnyho Walkera. Takže musím konstatovat, že Air India začala velkolepě. Stevardi nalívají opravdové lampy whisky a navrch už jen decentně koly. S Johnym
vypadáme nejspíš nějak moc žíznivě, takže dostáváme hned dva panáky najednou, což trošku pozvedává náladu :-). Čekání na večeři se neukázalo jako zrovna dvakrát šťastný. Servírování nastává totiž až ve dvě ráno. Dovoluji si hádat, že to bude něco na kari a samozřejmě se trefuji. Indie se prostě nezapře. Pak už se snažím usnout, což s uřvaným dítětem o kus dál, jde fakt dost těžko. Musel jsem vzpomenout na klasická Fergyho slova, proč jsme radši nejeli na Šumavu :-). Přes noc jsme přeletěli celou Evropu a Kaspické moře. Ráno vyhlížím z okýnka a musím konstatovat, že Turkmenistán a Afghánistán nepatří zrovna mezi úrodné země. Poušť Karakum s částí s pěknými dunami v Turkmenistánu je vystřídána hnědými pohořími bez života. Sem tam jen menší oáza v údolí řeky. Trošku lituji, že sedím na pravé straně letadla a tedy koukám někam do předhůří a ne do Hindúkuše na druhé straně. Zeleň a nekonečné pole začínají až v Pákistánské části Punjabu. Je tu z čeho vodu brát, krajem protékají tři slušné veletoky Indus, Chenáb a Sutlej, které jsme měli čest poznat blíže při ladáckhém putování. I z letadla je vidět vymakaný zavlažovací systém. Sice jsem si dal závazek šetřit s baterkou ve foťáku, když mám jen jednu, ale i tak dělám pár snímku těch nehostinných krajů.

Indie - Zhodnocení

Tak jsem si na sebe asi naložil těžké břemeno, zhodnotit něco takového jako je Indie, zvlášť když jsme v tak obrovské zemi pobyli jen pouho pouhé tři týdny. Říká se že Indie je pouť na celý život. Nezbývá nic jiného než s tím souhlasit. Je to opravdu zem milionu tváří. Mě se podařilo lehce nahlídnout jen do pár z nich.
Delhi: Indické velkoměsto – Neuvěřitelný masakr pro Evropana, který si o všem co ho čeká přečetl, ale realita vše mnohokrát překonává. Neuvěřitelná koncentrace lidí, špíny a chudoby. K tomu podvodní taxikáři a cestovní kanceláře pokoušející se člověka oškubat do posledního. Třešničkou na dortu je šílené vedro kombinované s dusnem ubíjející nejen místní, ale hlavně nás, z tak úžasné časti světa, jako je mírný pás. Jeví se, že nejlepší je co nejrychleji prchnout a už se sem v životě nevracet. Ale co takhle si na čas sednout do zašlého bufáče a sledovat tepot života za všudypřítomného nepřestávajícího zvuku troubící masy, nebo se vozit na cyklodrožce a být uvnitř tohoto pestrého života a zároveň tak trochu v bezpečí. Stojí to za to, to tu poznat a konečně si vážit hodnoty života u nás v Čechách i když by na to hospodští chytráci po pátém pivu měli určitě jiný názor.
Ladakh: Zde jsme prožili většinu naší cesty a je to kraj, který ovlivní podle mě úplně každého. Všude jsou přátelští a usměvavý lidé pod vlivem buclatého mírumilovného Buddhy. Za srdce chytnou úžasné pohledy z vysokých sedel na drsnou, pustou krajinu, kde přežijí jen ty nejsilnější. Posvátné slunce tu topí ledovce kralující na nejvyšších vrcholcích a životadárná voda z nich tu vytváří oázy zeleně v ladáckhé poušti. Člověk s těžkým baťohem putující krásnou krajinou si uvědomuje, že si občas sahá až na samé dno svých sil, ale místní lidé tu bojují s drsným prostředí celý život a jen silná víra jim dodává sil. Mezi nezapomenutelné pohledy patří kláštery na kopcích, Kang Yaze z Kongmaru la, Karakoram z Khardung la a úžasně modré jezero Pangong.
Himachal Pradesch: Indické Švýcarsko plné šesti tisícových hor a ledovců bohužel viděné pouze přes sklo našeho jeepu. Po pustém Ladakhu potěcha pro oko. Potencionálně krásná trekařská kombinace s Ladakhem, ale asi na delší akci než jsou tři týdny.
Himalajské podhůří: Takový mezistupeň mezi klasickou Indií na jihu a tibetskou kulturou na severu. Zelená krajina s přenádhernými cedry. Pro většinu cestovatelů mezistanice.
Punjab: Rovinatá zemědělská oblast plná vodních buvolů a chudých lidí. Cestovatel se tu málokdy zastaví.
Cestování kdekoliv v Indii je únavné, ale plné nevšedních kulturních a přírodních zážitků. Pohodová zem s levným ubytováním i jídlem. Rozhodně se sem rád znovu vrátím.