neděle 9. září 2007

Indie - Zhodnocení

Tak jsem si na sebe asi naložil těžké břemeno, zhodnotit něco takového jako je Indie, zvlášť když jsme v tak obrovské zemi pobyli jen pouho pouhé tři týdny. Říká se že Indie je pouť na celý život. Nezbývá nic jiného než s tím souhlasit. Je to opravdu zem milionu tváří. Mě se podařilo lehce nahlídnout jen do pár z nich.
Delhi: Indické velkoměsto – Neuvěřitelný masakr pro Evropana, který si o všem co ho čeká přečetl, ale realita vše mnohokrát překonává. Neuvěřitelná koncentrace lidí, špíny a chudoby. K tomu podvodní taxikáři a cestovní kanceláře pokoušející se člověka oškubat do posledního. Třešničkou na dortu je šílené vedro kombinované s dusnem ubíjející nejen místní, ale hlavně nás, z tak úžasné časti světa, jako je mírný pás. Jeví se, že nejlepší je co nejrychleji prchnout a už se sem v životě nevracet. Ale co takhle si na čas sednout do zašlého bufáče a sledovat tepot života za všudypřítomného nepřestávajícího zvuku troubící masy, nebo se vozit na cyklodrožce a být uvnitř tohoto pestrého života a zároveň tak trochu v bezpečí. Stojí to za to, to tu poznat a konečně si vážit hodnoty života u nás v Čechách i když by na to hospodští chytráci po pátém pivu měli určitě jiný názor.
Ladakh: Zde jsme prožili většinu naší cesty a je to kraj, který ovlivní podle mě úplně každého. Všude jsou přátelští a usměvavý lidé pod vlivem buclatého mírumilovného Buddhy. Za srdce chytnou úžasné pohledy z vysokých sedel na drsnou, pustou krajinu, kde přežijí jen ty nejsilnější. Posvátné slunce tu topí ledovce kralující na nejvyšších vrcholcích a životadárná voda z nich tu vytváří oázy zeleně v ladáckhé poušti. Člověk s těžkým baťohem putující krásnou krajinou si uvědomuje, že si občas sahá až na samé dno svých sil, ale místní lidé tu bojují s drsným prostředí celý život a jen silná víra jim dodává sil. Mezi nezapomenutelné pohledy patří kláštery na kopcích, Kang Yaze z Kongmaru la, Karakoram z Khardung la a úžasně modré jezero Pangong.
Himachal Pradesch: Indické Švýcarsko plné šesti tisícových hor a ledovců bohužel viděné pouze přes sklo našeho jeepu. Po pustém Ladakhu potěcha pro oko. Potencionálně krásná trekařská kombinace s Ladakhem, ale asi na delší akci než jsou tři týdny.
Himalajské podhůří: Takový mezistupeň mezi klasickou Indií na jihu a tibetskou kulturou na severu. Zelená krajina s přenádhernými cedry. Pro většinu cestovatelů mezistanice.
Punjab: Rovinatá zemědělská oblast plná vodních buvolů a chudých lidí. Cestovatel se tu málokdy zastaví.
Cestování kdekoliv v Indii je únavné, ale plné nevšedních kulturních a přírodních zážitků. Pohodová zem s levným ubytováním i jídlem. Rozhodně se sem rád znovu vrátím.

Žádné komentáře: