CKS 2008 (zatím jen pár fotogalerií na FB)

Přes hranice v podobě železné opony jsme přejeli do Východního Turecka alias Kurdistánu. Zde jsme navštívili nejen zbytky krásného arménského města Ani, ale i velmizajímavou krajinu v okolí Araratu na hranicích s Iránem

http://www.facebook.com/album.php?aid=96112&id=687147701&l=bbdf32a748

Z Azerbajdžánu jsme se přesunuli do křesťanské Gruzie. Největším zážitkem asi bylo dvě krásné túry v okolí mýtické hory Kazbeg. Hlavní město země Tbilisi se nám také líbilo.
http://www.facebook.com/album.php?aid=92836&id=687147701&l=964a8bbd24
Po dvou dnech "odpočinku" v ČR se vyrazilo s novou posádkou do podkavkazských republik. Začali jsme v Azerbajdžánu. Necelý týden v této muslimské zemi se vryl silně do paměti. Oproti Jihovýchodní Asii velký šok nejen v cenách, ale i ve službách. Z hlavního města Baku jsme vyrazili na pěkný trek Kavkazem u nejvyšších azerbajdžánských hor. Poté ještě navštívili pár městeček. http://www.facebook.com/album.php?aid=86706&id=687147701&l=d370304fa2
Desátá etapa CKS proběhla taky v Indonesii, ale na ostrově Java a byla o dost víc náročnější. Bylo to takové rozloučení s Jihovýchodní Asií. Udělali jsme si výlety na Bromo, noční výstup na Merapi a další výlety okolo Jogyakarty. http://www.facebook.com/album.php?aid=97850&id=687147701&l=b66e94baf4

Devátá část CKS v Indonesii byla hodně odpočinková a koupací. Relax na Bali jsme opravdu potřebovali jak sůl. Mimo pláží ostrov nabízí krásnou přirodu a pěkné chrámy.
http://www.facebook.com/album.php?aid=83713&id=687147701&l=fa6417069c
Osmá etapa CKS proběhla v Singapore, odrazovému místu do Indonesie. Najednu stranu nás tu pronásledovalo upršené tropické počasí, na druhou stranu jsme si výborně pochutnali v super bufáčích v indické čtvrti. (galerie zatím není)
Sedmá etapa CKS nás zavedla na pár dní do Malajsie. Začali jsme na tropickém ostrově Penang a pak se přesunuli do Kuala Lumpuru, kde na mě noční procházka pod úžasným sci fi mrakodrapem Petronas tower zanechala opravdu silný zážitek. (galerie zatím není)

Den 64, Java - Trek na Merapi (2 961m)

Do startu nam zbyva jeste hodinka. Clovek by radsi chrnel nez se vydaval do temnoty. Vytahuju jedinou cistou vec, teplaky pripraveny do letadla a doufam ze je nezprasim. Necekane uz v 0:45 prichazi nas guide a prideluje nam jednu baterku, coz neni moc pro dve osoby. Neumi moc Anglicky, tak si asi moc nepokecame, ale vypadlo z nej ze sopku dava cca 100x do roka uz po 17 let, takze docela silnej mazec.
Jdeme docela dlouho po silnici, tak si rikame ze nas Mrkacek mohl posunout o kousek dal, zvlast, kdyz parking je az v 1800 metrech. Tady konci pohodova cast cesty a po pesine se norime do tmy. N si zabrala samozrejme baterku, tak jdu jako treti spis po slepu nez po vidu. Uzka pesinka vede mezi polickama, tak jsme hned namoceny od zelene. Nad nami je krasne cista obloha plna hvez, tak doufame ze to vydrzi zvlast, kdyz Mr. Quit oznami ze to sel i vcera s lidma a ze sice nemeli dest, ale pres mraky toho moc videt nebylo. Po polickach nasleduje lesik a strapace po kluzke prudsi cestice neni ve tme fakt moc OK. N to po chvili prestane bavit a radsi by to zabalila. Postupne nastupuji keriky a dlouha prudka stran. Oteviraji se alespon pekne pohledy na osvetlne mesta v nizine. Konecne dorazime na takovy hrbitek od ktereho je videt uz finalni vystup po vlastnim kuzelu. Jsou tu klasicke pomnicky nestastniku, kteri to tady z ruznych duvodu neustali.
Vlastni kuzel je ze vseho nejhorsi, prudky svah plny sutraku, sute a sopecneho pisku. Asi 300 metru vysoky. Ve tme dost neprijemna zalezitost. Nastesti po chvili prichazeji prvni naznaky svetla. Skrz kameny zacinaji profukovat sopecne plyny a clovek si zacina uvedomovat ze se pohybuje na sudu se strelnym prachem. Prichazime ke krateru, ktery odtud vypada necinne a jeste par metru nad nej, kde je temer nejvyssi bod cele sopky. Hura jsme tu!!! Je 5:15 rano a teplota klesla na 9,5 stupne, takze po 40 dnech vzpominka na Cinu. Zacina krasne divadlo rozedneni a okolo je videt dalsi rada sopek. Primo pred nami je krasna Merbabu (3 200m), stara neaktivni, ale krasne zelena. Ze vsech moznych stran to cudi a jsou dole videt hromady siry. Zevlujeme tu asi pul hodiny a pak se vydavamne na na nekonecny sestup, za krasneho slunecniho dne. Meli jsme fakt stigro, ze nam pocasko vyslo. Klasicke pocity pri sestupu, ty vado kolik jsme toho vylezli. Na polickach uz pobihaji zemedelci, maji sem to kazdy den docela solidni vyslap. Dolu nam to trva 3hodiny a prichazime pekne ztahany. Koukame se zpet na coudici sopku, ktera ma na svedomi uz tolik lidi a jsme radi, ze nas si do seznamu nepripsala.

Tak tohle je posledni prispevek z Jihovychodni Asie, za chvili nam jede nocni bus do Jakarty a zitra o pulnoci odlet dom.
Pokracovani blogu bude od 12.4., kdy cesta "skoro" kolem sveta pokracuje Kavkazem.

Den 63, Java - Cesta k Merapi

Uz jen chvilku cekame a na 22 hodinu pro nas prijizdi tranzit tak pro 8 lidi, ale jedeme jen my, jak se dalo cekat. Ta mimo sezona se me tu zacina libit. Mimo ridice jede i Mrkacek, tak bude veselo. Hned co vyjedeme vytuhavam a probouzim se az na horske silnicce a ta je sucha. Mrkacek hned ukazuje sopku a i pres tmu je videt ze cmoudi. Tak ze by to nakonec vyslo?. O pulnoci prijizdime na vychodisko treku, ktere je polozene jen v 1 582 metrech, takze nas ceka pekna makacka. Zatim je tu pohodovych 20 stupinku, tak se zatim avizovana zima nekona. Jdeme prebalit bagly a pripravit se na trek.

Den 63, Java - Vecer v Jogye

Destik necekane uticha, tak preci jen bazenek jeste davam. Pote vyrazime na vecu a ja konecne ochutnavam mistni polivku Bakso. Je dobra, ale za ty prachy jsem mohl mit hromadu ryze, takze spokojenost zas tak velka neni. Nastava velka boure, blesky litaji jak o zivot, tak zaciname pochybovat ze podniknout trek je rozumny napad. V cestovce je naprosty klidek a Boss s Mrkackem Cikem nas uklidnuji, ze vse probehne OK. Vypravi nam "usmevnou" historku u ktere se hrozne rechtaji zvlast Mrkacek, takovy indonesky cerny humor: Bouchla Merapi na severu a pobila par vesnicanu, tak se dost ostatnich prestehovalo do Jogye, prisla Tsunami a pobila dost na jihu, tak se jich dost taky prestehovalo do Jogye. No a nato, postihlo Jogyu zemetreseni a 7000 mrtvejch a dost tech co se sem prisli schovat. Pak nam Mrkacek vypravi jak dva Holandani sli sledovat Merapi do bunkru a ta je i tak usmazila. Tak jsem rekl, ze v bunkru bylo asi little bit warm a Mrkacek se mohl potrhat smichy, fakt dobrak :-). Pak jsme koukli jeste na takoveto odkazy:
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pacifik/clanek.phtml?id=153878
a rekli si ze Merapi je asi opravdu fajn sopka na turistiku.
Ujistuji nas ze, kazdopadne ma byt ted v pohode, proto nam prodali vylet na treking ze severu, jinak by byl vylet z jihu v noci na chrleni lavy. Jsme zvedavy jak to dnes dopadne

Den 63, Java - Borobodur a Prembanan

Rano nas prekvapi stary znamy Mr. Gong ze vcera s pristavenym offroadem. Podle licitovani v cestovce jsme dnes meli jet shared tour s vice lidma. Asi nikoho dalsiho na dnesek nemaji. Jede s nami jeste nejake devce co ma praktisovat English, ale je nejaka stydliva a nic nerika, takze je klid. Jedeme stejnym smerem jako vcera ale ruch se me zda o dost mensi a to je pondeli. Po hodince jsme u Boroboduru, kde mame na dve hodky rozchod. Chram je polozen v peknem parku a je tu hrozne malo turistu, je videt ze neni sezona. Borobodur je docela velka masa kamene s nekolika terasama, spoustou Buddhu, reliefu v kamene a nahore s malyma pagodkama. Pekna stavbicka. Objevuji pavucinu s dalsim obr spiderem. Je podobny jako ten vcerejsi akorat cely zluty. Takze az se vratim udelam asi mensi vystavku fotek hmyzu. Z vrcholu je pekny rozhled po okolni krajine. Je ze me zase velka celebrita, nejvetsi z celeho pobytu v Asii. Prijela sem cestovka Indonesanek a vsichni se semnou chteji fotit. Dohromady, po trech, po dvou, kazda zvlast. Snad deset minut jsem fotografovanej, no sila. Ten kdo snil byt slavny, tak at se probudi, neni fakt o co stat :-). Pak me odchyti jeste dalsi skupinka peti holek a zase foto show. Cestou zpet k autu zase utoci jak vosy prodejci a zebraci.
Dal mame namireno do Kaliguranu, kde je vyhlidka na sopku Merapi, kam se chystame vecer. Jedeme do solidniho kopecka a zastavujeme u mensi rozhledny odkud ma byt ten slavny vyhled, ale sopka je cela v mracich tak vidime velky nic. Mr. Gong nam alespon vypravi zkazky z explozi teto zlobive hory. Vesnicani si tu nekde udelali bungr a kdyz zacala soptit tak se tam schovali, nikdo nevylez ziv. Taky o zapadacich, kteri sli fotit lavu s tim ze ji utecou. Coz o to lave by utekli, ale zvedl se vitr a vzduch ohratej na 300 stupnu je tak trochu upekl. Kazdopadne doufame ze se mraky pres noc roztrhaji a bude neco videt.
Pri ceste dolu mijime sad palem Salakovych, coz je ovoce co je pry jen tady. Me moc nechutna, ale N ho kupuje po kilech.
Prijizdime do Prembananu, ktery v roce 2006 postihlo zemetreseni, takze je ponicenej a dost se pracuje na opravach. Uz je zatazeno i tady a v dalce hrmi, tak snad nebudeme zmokly jak kralici
pri lupu zeli. Chram je docela pekny, ale podobnych jsme uz videli dost, tak me zas az tak neuchvatil, mozna i tim ze zacinam trpet hladem. Opodal jsou dalsi dva mensi v rozvalinach a uplne na konci je takovy maly Borobodur, ktery je pekny hodne. Po ceste me odchytava babka a prodava me hroamdu placek s vybornou omackou, takze nalada je hned lepsi.
Vylet konci a nas ceka uz jen navrat do Jogye, kde se rozprsiva, tak to na bazen neni a jdu se schovat na netik.

Den 62, Java - Dienten Plateau (2 092m)

Rano nas prekvapil offroad, ktery pro nas prijel. Mimo ridice jeste anglicky mluvici guid. Cekali jsme nejaky busik a ona to je privat tour :-).
Docela dlouho jedeme zastavbou lemujici silnici. Nakonec se preci jen dostaneme do volne prirody, ktera je tu moc pekna. Po ceste nad doprovazi pohled na 3tisicovou sopku. Na prvnim miste na foceni objevujeme gigantickou pavucinu a v ni pavouka vetsiho jak dlan. Trochu ho skadlim velkym steblem, tak se do nej nekompromisne zahryzuje. Guid rika, ze je poison, tak ho radsi nechavam uz na pokoji. Po zkusenosti s hadem v Malajsii, timto pavoukem a s plazem v jungli u Krabi (o cemz jsem zatim nepsal), lehce prehodnocuji vybavu do jungle. Sandale a sortky se me prestavaji zdat idealni vybavou :-)
Guid se rozpovidava o haveti a rika ze se tu veri, ze kdo ma pavouka doma, ze bude mit good luck. Ale vyjimka potvrzuje pravidlo, kdyz domu prijde velky cerny tak je to bad luck, zvlast kdyz te kousne. Nasleduje amaterska prednaska o hadech. Pry tu zije zluty, hnedy a zeleny had. Zeleny had je nejvetsi dobrak, kdyz kousne tak mas 30 minut na zachranu, coz neni zrovna dvakrat hodne. Ke vsemu leze po stromech a obcas zaleze i do ruznych pristresku, takze vesnicani kazdy dva tydny smejci ruzny strisky dlouhym bidlem, zda tam neni nahodou Mr. Green Snake.
Mijime stanek na kterem maji Duriam, ktery chci mermomoci zkusit a zatim jsme ho nikde nevideli. Je to ovoce mnoha nej, nejdrazsi, pry nejlahodnejsi ale i nejsmradlavejsi. Kupuju ho a zjistuju ze me vubec nechutna, coz je dost velka vyjimka protoze me chutna skoro vse. N se z nej malem obratil zaludek. Tak ho nechavame nasim pruvodcum. Ty ho maji na palubce, takze jediny efekt zkousky je smrad v aute. Ale i tak jsem rad ze jsem ho zkusil.
Stoupame vys a vys a kolem je obdelany kazdy kousek pudy, terasovita policka jsou moc pekna. Zemedelci se ale musi dost ohanet, maji tu tri sklizne do roka a zeleninu asi furt.
Prijizdime na nahorni planinu, kde prohlizime zbytky nejakych chramu, pak sirnej krater, kde to solidne bubla a spadnout tam je posledni. par mistnich si nas foti, proste atrakce z Cech. Posledni zastavkou ma byt vrchol vyletu barevne jezero, ale zatahuje se tak efekt neni takovy. No sun no fun. Na zpatecni ceste nabirame par se Slovinska, ktery teprve zacina, tak nas dost zpovidaji. Zpousti se klasicky odpoledni slejvak a ze silnice se stava mensi reka, ale doplouvame v pohode zpet.
Takze uz jen klasicky bazenek a vecere v oblibenem warungu.

Den 61, Java - Jogyakarta

Vcera vecer jsme vyjeli na dalsi zurivy prejezd a dorazili tuhy ve 4 rano do Jogyakarty. Presun na motorkach do hotelu a vyspavani. Uz nam zbyva jen opravdu kousek tak jsme trochu zmenili plany a budeme uz jen tady a v okoli. Takze jsme dlouho pobyli v cestovce, abychom vse zaridili k nasi spokojenosti, tzn aby to navazovalo. Zitra vyjedeme na nahorni plosinu do 2tis na barevna jezera. Pozitri zacne masaker dopoledne na chramy Borobodur a Prembanan a vecer presun k sopce Merapi. Trek zacina v 1 ranu a na vychod slunce bychom meli byt na vrcholu a pak uz jen navrat zpet a nekonecna cesta busem do Jakarty.
Dnes sme pochodli mestecko s nekolika dobrovolnymi guidama. Tak zatim, uzivejte vikendu

Den 60, Java - Probolinggo

Tak dneska by to chtelo oslavit kulatou 60, ale asi nebude kdy. Zdravim vas z totalniho zapadakova, kde jsme na par hodin zkejsli, takze je cas i na netik.
Potom co jsem napsal posledni zpravu jsme sli kupovat listky na bus a zjistili ze nam to jede az druhy den v 5 odpoledne, tak se zevl pobyt na Bali prodlouzil jeste o jeden den. Vcera bylo poprve opravdu krasne slunecne, takze jsme se zase lehce dopalili, docela to nechapu, protoze sem uz docela opalenej, ale rovnik dela asi svy. Bus se desne coural takze na privoz jsme dorazili skoro o pulnoci. Lod byla taky silene rozvlacna. Pak uz jen jizda v polospanku po Jave. Ve 4 rano nas bus vyhodil na krizovatce v Probolinggu, ktere je vychodisku do narodniho parku Bromo. Nejaky mistr nam dohodil cyklodrozku, ktera nas privazla k bemu, mistni nazev pro mikrobus a hura do vysin. Do mikrobusu se narvalo stejne lidi jak u nas do karosy takze trosku sardinkovity pocit. Po rozedneni jsem uz koukal po krajine ktera je tu moc pekna. Mikrobus nas vyvezl od more az na pokraj obrovske kaldery do cca 2 300 metru. Pred 7 jsme vyrazili na trek docela ve spechu, protoze pekny pocasi v tehlech koncinach a vyskach dlouho nevydrzi. Vysli jsme az na takzvany viewpoint (2 530m), kde uz nikdo nebyl protoze se sem chodi na vychopd slunce takze pohodicka. Je odtud krasny vyhled na neustale cmodici sopku Bromo a na nejvysi horu cele Javy - Semeru (3 676m), ktera zhruba kazdych 10 minut docela solidne zacoudila. Jsme dost vdecny za pekny pocasi, protoze celou vcerejsi jizdu byly boure a slejvaky, asi jako odpoved na krasny den. Sesli jsme az na dno krateru a docela dlouho se priblizovali k Bromu. Vylezli jsme na nej a mohli se kochat tim silenym kourem co vypoustel. Peknej sirnej pusinec. Zdolali jsme jeden z jeho trech vrcholu a padili dolu, protoze se zacali kupit mraky. Dole nas odchytli konickari a jelikoz jsme uz tu byli posledni tak jsem je docela usmlouvali. Ve svych pozehnanych triceti jsem teda poprve sed na kone a hned me cekal prudkej sestup sopecnym prachem. Chlapik nastesti pobihal okolo, kdyby neco. Byla to docela sranda a snad vic jak pul hodinu jsme byli v sedle. V 10:30 se vse zahalilo do mraku, takze konec trekovyho dne v pravy cas.
Nahore jsme chytli chlapika ktery nas sem privez a odfrceli zase dolu s radosti ze mame dobry cas. Bohuzel nas sprazil chlapik ze primy bus do Yogyakarty jede az kolem 19 hodiny a jede tam 7 hodin, takze druha noc v buse po sobe a zase tam dorazime ve 2-3 rano. Takze zitra budeme urco vytuhli a program bude slabsi. V Probolinggu chcip pes a pripadam si tu zase jak v Cine, vsichni cumi ale zdravi hello a jsou pratelsky.
Typos co nam prodal listky, ted nasava vinko, uz si videlal :-) a kdyz sem se ptal na net tak me dal ochutnat a docela dobry. Net je v takovy rezidentni ctvrti a doprovazelo me sem snad 10 kluku na kolech vsichni u vytrzeni, jaka celebrita sem zavitala.
Tak cau a pristi ctvrtek se uz budu hlasit z Cech, teda jen na dva dny :-))

Den 58, Bali - Padangbai

Zdar, zdravim kupodivu ze stejnyho mista jako posledne, ale je tu pohodicka tak tu zevlujeme. Vcera jsme byli na vylete, docela fajn az na brutus slejvak odpoledne. Blog dopisu a fotky pridam az z Cech je tu drahej net a taky uz nemam silu na nem vysedavat.
Dost se nas tu drzi jeden Cech co si tu nabrnknul jednu Indonesanku a uz ho totalne vysala z penez :-). Uz se nemuze dockat az odleti dom, aby se ji zbavil. Prezdivame mu Jouda tak si to snad neprecte :-))
Zitra to tu uz opoustime a uz nas ceka uplne posledni zastavka, tyden na ostrove Java....Lidi jsou tu pohodovy ale asi nejvetsi nadsazovaci cen, musi se furt smlouvat...Cesi tu maji prezdivku Checo economico :-))

Den 56, Bali - Padangbai

Ahoj zdravim vsechny ctenare z jizni polokoule. Vcera nas tak trochu vystrestli na letisti v Singapore. Zacalo to nevine, zpozdenim odletu o 2 hodiny. Na check-inu nam oznamili ze nemame v pasu viza a na letisti v Bali nam je nevydaji, ze nejsme v seznamu statu, kterym to umoznuji. Takze nikam neletime. Nastala mensi nervozita, ale nakonec se nechali presvedcit, nekam zavolali, kde jim nastesti rekli ze mame pravdu my a viza na letisti dostaneme. Hodne sme si oddechli. Treti vec co nam valueair prichystal byla pani , ktera nam na bagly nalepila nalepky smer Bangkok. Jeste ze jsme si toho vsimli, jinac by tam jezdili na pasu snad do ted.
Na Bali jsme dorazili okolo pulnoce ale s taxikem a ubytovanim nebyl zadny problem i kdyz bylo samozrejme drazsi. V noci prohlidka Kuty, kde to zije. Jedna diza vedle druhy, rambajs, stetky, typci nabizejici nejen hasis ale i kokain.
Rano jsme sli otestovat mistni plaz, ale zpravy nelhaly a je to nic moc. Vyrazili jsme do Padangbai, kde uz to je o nicem jinm. Perfektni koupani a podmorsky zivot a hlavne malo turistu. Pocasi je tu vsak vrtkavi, azuro se zatim moc nevyskytuje.