D108 - Villahermosa a cesta do Tuxtlas

Díky předcházející únavě spíme jak zabitý i když je na cimře zatím asi největší vedro, 29stupňů. Ráno ještě přemýšlíme jak tedy definitivně pojedeme, když cesta středem kvuliva těm zapatistům padla. Nakonec zkusíme kopcovitou oblast Tuxtlas v Mexickým zálivu. Je tu spousta atrakcí i když menších a docela roztroušených. Nejdřív jedeme tágem na autobusák koupit jízdenky až do San Andreas de Tuxtla, protože v Catemacu o 10km dřív, kde si chceme udělat základnu, to kupodivu nestaví i když má dle LP 25tis obyvatel. Bágly necháváme v uschovně a frčíme na prakticky jedinou atrakci ve Villahermose - park La Venta alias olmécké open air museum. Je to hned vedle dálnice, tak je výstup trošku hektičtější. Do návštěvnické knihy se zapisujeme téměř jako první, tak máme park jen pro sebe. Hned zkraje je takové pohorší zoo ale vlastní exponáty rozmístěné jeden za druhým v jungli jsou moc pěkné. Jen se to tu docela hemží komáry, tak není radno nějak dlouze postávat na jednom místě. Nejhezčí jsou samozřejmě ty dvě obrovské hlavy a pak i oltáře. Jako zpestření je průběh asi 20 nosálů kolem nás. Za hodinku to máme obešlý, tak před odjezdem stíháme ještě snídani kousek od autobusáku. Jsme rádi, že jsme v parku byli prakticky na otvíračku, protože při našem odchodu začaly najíždět busy místních turistů. Teď nás čeká 360km, většinou po dálnici, tak se mě vůbec nechce věřit, že to máme jet 6,5hodiny. To zase budeme ubitý večer. Jedeme rovinatým zemědělsko bažinatým krajem což tak trochu vysvětluje proč se stát Tabasco nehonosí zrovna davy turistů. Z dálnice odobočujeme směr Coatzacoalcos, což je srdce mexického ropného průmyslu. Mimo gigantických rafinerií tu k vidění asi nic není zato tu ztrácíme spoustu času motáním. Potom už konečně sjíždíme z dálnice a jedeme po státovce krajem Tuxtlas. Najednou přibyly kopečky i jungloidní porosty. Je tu i dost vlhko a mokrá silnice, tak tu prší asi výrazně více než všude okolo - což je trošku blbá novina. Taky je tu centrem kraje vulkán San Martín (1 737m) vyrůstající prakticky z moře, tak je to asi magnet na mraky. Ptáme se řidiče jestli nám nezastaví v Catemacu, ale prý to nejde :-(. Najednou projíždíme horským průsmyčkem a otevře se krásný výhled na jezero Catemaco obklopenou kopci - takový menší Atitlán. Nějaký chlapík se dere dopředu a na retarderu v Catemacu mu řidič otvírá dveře, tak jsme naštvaný, že nám řidič řekl že nám nezastaví. Taky jsme si mohli připravit krosny nahoru a vyběhnout. Jedeme tedy ještě 10km do San Andreasu a nakonec se rozhodujeme že se už dnes vracet nebudeme, že se ubytujeme tady a vše projdeme zítra. Městečko je docela pěkné a jeho prohlídka se zvrhne v koštování dobrůtek - ryba, dort, jogurt, pivka tak je mě nějak lehce nevolno :-). Než dozevluju na netu začne pořádný slejvák. Ale na hotel dobíhám naštěstí už jen za deštíku....

D107 - Palenque, Agua Azul a Misol Ha

V noci nás čekají dvě nepříjemné zastávky. Kdy vojáci rozsvítí v busu a šmejdí :-). V sedm ráno přijíždíme do Palenque, kde jsou naháněči, tak hned v osm vyrážíme na tour - klasickou místní kombinaci ruiny a vodopády. Takže jen tak tak stíháme snídani a depositovat krosny v cestovce a už frčíme. Ruiny Palenque jsou pěkně položené v podhůří Chiapaských hor pár km od města, ale už takhle brzo ráno je tu příšerný vedro a vlhko. Navíc je tu už řada autobusů velkých cestovek, takže docela vzpomínáme na Tikal, kde to bylo naprosto v poho s davy. Ruiny jsou ale nádherné - hlavní pyramida, palác a další paláce s vyhlídkou. Každopádně se shodujeme, že i když je to tady architektonicky asi bohatší, tak Tikal měl větší kouzlo, možná i tím že byl víc roztahaný v té jungly. Procházíme prakticky všechno i stavbičky zarostlé junglí. Na konci jsou i malé kaskádky, docela pěkné. Stíháme ještě malé muzeum u parkoviště.

Pokračování výletu je s částečně obměněným osazenstvem. Jen pár km za městem neuvěřitelná zácpa a vůbec se to nehejbe. Tak vyrážím na průzkum a asi km před námi je zátaras udělaný zapatistama - klády, prkna s hřebíky a vypadá to že pouštějí jen když se jim chce a ještě za poplatek. Nakonec asi po hodině a půl projíždíme ale dost závažně nám to narušuje harmonogram, takže nejdříve jedeme k vodopádům Agua Azul, asi 60km daleko. Krajina okolo je moc pěkná jede se přes hory a doly. Okolo zas týpci s mačetama, malé vesničky a hlavně takové to trojpolní hospodářství. Vypalování pralesu atd...Všude na barácích je viditelná podpora vůdce zapatistů - Marcose. Konečně odbočujeme z hlavní a šup dolů z kopce k řece. Projíždíme ještě jednou zapatistickou mýtnicí. Kaskády jsou opravdu nádherné a rozsáhlé. Jen by to tu bylo hezčí na focení ráno než takhle odpolko. Stánku s občerstvením a vším možným suvenýrovým šuntem je tu opravdu neuvěřitelně. Nakonec se jdeme i vykoupat. Pak stejnou cestou zpět k vodopádu Misol Ha, který je taky moc pěkný. Za tmy se vracíme a zase stojíme na záterasu. Už mě ti zapatisti pěkně štvou. Večer musíme dát válečnou poradu a nakonec musíme změnit plán. Těch záterasů je prý na té silnici několik a je to prakticky neprůjezdný, takže do San Cristobalu by sme se dostali jen obrovskou zajížďkou. Sedáme tedy ještě na bus do Villehermosy, kam přijíždíme po dvou hodinách už slušně rozsekaný. Na hotýlku padáme totálně za vlast...

D106 - Vylet do cenotu Dzintup

Ráno po tequilkáchlehce zhuntovaný balíme krosny, dáváme je do lockeru a taxíkem frčíme do Tulumu puebla koupit jízdenky na noční jízdu do 700km vzdáleného Palenque. Jede to docela ideálně v 20:30 - zároveň se ptáme i na jízdenky do Valladolidu, kam bysme chtěli udělat výlet na cenot. Jede to tam prakticky hned, tak nasedáme a vydáváme se na dvou hodinovou jízdu do tohoto pěkného městečka. Odtama hned taxíkem pár kilometrů do Dzintupu. Je tu velký parking se spoustou suvenýrových stánků, ale nikde ani noha, tak si radši pro sichr připlácíme u taxíku i čekání abysme tu náhodou nezkejsli. Cenot je moc pěkný - zaplavená krápníková jeskyň s rybkama, kterou prý objevilo prase :-), ve které se dá koupat. Tak tam hned lezu a je to fakt hodně osvěžující a příjemný plavání. Nálada ve skupině ale není moc valná, asi hlavně kvuliva té lehčí kocovině, a říkáme si že se sem ta štreka asi nevyplatila a kdybysme zůstali u moře užili bysme si to více. Prostě by se to sem vyplatilo jet kdyby měl člověk trošku jiný plány. Někdy odpolko z tulumu a druhý den brzo ráno Chichen Itza a přejezd Meridy. Ale to už je jedno. Po půl hodině valíme a pak se dohadujeme s taxikářem, který tvrdí že sme tam byli hodinu. Ještě máme nějaký čas tak procházíme město a navštěvujeme mimo tradičních bufíků i obr zmrzlinářství. Pak už nás čeká dvouhodinovka zpět, kterou naštěstí celou prospím, protože na yucatanu fakt není na co koukat z okýnka. Pak už rychle úprk k moři a užívání si posledních slunečních paprsků. Před jízdou si dáváme výborná burritka, takže hladový rozhodně do busu nenasedáme.

D105 - Costa Maya - Tulum

Před šestou zase vyrážím na východovku ale je děsně zataženo a nevlídno :-( dokonce padá i pár kapek, naštěstí kolem 8 se to neuvěřitelně roztrhá a můžeme si naplno užívat karibského kýče :-). Po snídani vyrážíme na slavnou pevnost Tulum o pár set metrů vedle. Naše nadšení zchladí turistické busy nějak moc brzo dorazivší sem s Cancunu. Ty stádní davy nás naprosto usadí, takže během chvíle rušíme zítřejší výlet na nejznámější yucatanské pyramidy Chitzen Itzá. tohle nemáme zapotřebí. Jinak je pevnost docela pěkná a výhledy na pláže opravdu jak s katalogu. Navíc se tu prohání neskutečně leguánů a vůbec se nebojí. S úlevou se vracíme na naší poloprázdnou pláž a tak nějak se věnujeme celý zbytek dne zewlingu - pifka, piňacolady atd..dáváme navíc super Camarones. Koupeme se až do západu a pak se volně přesouváme do baru, kde to žije zkraje dost sporadicky, že to už pomalu chceme zabalit ale nakonec se to rozjede ve velkém stylu.

D104 - Přesun do Tulumu

V noci je slejvák a ráno lehčí kocovinka. Zvolna se ubíráme do přístavu a stejnou cestou plujeme zpět. Škoda, že není víc času, klidně bych v Belize ještě něco podniknul. V 9:20 jsme zpátky v Belize city, kde kupujeme v cestovce lístky do Mexika, za 10USD do Chetumalu a pak za dalších 20 rovnou do Tulumu. Jede nám to v 11 tak si myslíme že máme chvilku i na prohlídku města. Bohužel hned za mostem zapadáváme do pajzlíku na snídani a pánovi trvá neskutečně dlouho než ukuchtí míchaná vajíčka s toustama. Chvíli si zkracuji vyprošťovacím belkinem a konverzací s místním norkem, kterejch jich má už v sobě alespoň 5. Pak už nám zbývá jen pár minut, ale zdá se, že downtown je takové zašlé a za tmy na procházky ne úplně optimální :-). tágo v ceně nás veze na bus a po chvíli vyrážíme směr Mexiko. Kraj je rovinatý a ne extra zajímavý. Osídlení není opravdu husté spíš jsou kolem silnice roztroušené poloosamocené dřevěné domky různé kvality. Hranice vypadá dost poklidně - v podstatě platíme 19USD výstupní poplatek a frčíme dál. Hned vedle je ale jakási bezcelní zóna, tak tu mexikánci naprosto ucpali. Nemá cenu čekat v busu v zácpě, tak sme vylifrovaný ven a jdeme přes hraniční most pěšo. Bus to snad projede než vše vyřídíme. Na Mexické straně dostáváme ke kartičce ještě nějaký papír s vypsanou částkou v pesech. Tak nevíme zda tolik budeme muset zaplatit při odletu, nebo to už je info že jsme jednou zaplatili. Měním peníze u zewlouna a nečekaně dostávám nejlepší kurz co jsem zatím viděl 12pesos za USD. Jen to mám v nějakých starých dvoustovkách tak doufám, že to nejsou nějaký už neplatný bankovky :-). Odjíždíme bez dvou holek, tak spekulujeme zda tu chtěli opravdu zůstat, nebo se jim regulérně ujelo :-). Po 4 hodinách z Belize City přijíždíme do dopravní křižovatky Chetumalu, kde měníme voucher za lístky u společnosti ADO, se kterou pak jezdíme až do konce cesty. Koukám na cenu v pesech a normálně by to stálo o 5USD míň než si vzal pán, no co už. Cesta Yucatánem je taková nudnější - je to taková křovinatá placka. Nebýt těch pláží a maýských památek, tak by sem asi nikdo moc nejezdil. Už za tmy, v 7 večer, přijíždíme na malé nádraží v Tulumu, kde se o nás kupodivu žádní pohůnci nebijí. Bereme tágo za 45P k pobřeží. Město je bohužel/bohudík asi 8km daleko. Nejlevnější cabaňasi dle LP prý už neexistují /moc se mě tomu nechce věřit, takové indické finty, ale je to nakonec pravda/ tak se necháme odvézt do vedlejších Zazilkin, kde je to moc pěkný a stojí to v podstatě míň než jsme si mysleli 150P na osobu. Jsme docela stahaný, tak jen cervezku a brzo do hajan.

D96 - Prijez k jezeru Atitlan

Pres noc projizdime skrz tehuantepeckou siji, takze oficilane :-* vjizdime do Stredni Ameriky. Po rozedneni je na co koukat - pekne zelene chiapaske pohori ale hlavne na krasne sopku Tacanu a Tajamulco - nejvyssi guatemalskou horu. Po 12,5 hodinach, v 7:30 rano prijizdime do Tapachuly a zjistujeme ze bus smer Guatemala City odjel jako napotvoru v 7 a dalsi jede az v 11:30, tak si alespon protahneme udy kratkou prochazkou po meste. Jinak odtud odjizdi busy do vsech hlavnich mest stredni ameriky, takze linka do Panamy musi byt hodne vyzivna. Taxikari jsou tu smeckarsky tak na ne peceme a po chvili stopujeme nahodne colectivo s napisem Centro, ktere jede za pakatel. Hlavni namesti je docela pekne i kdyz alespon jedna ratejnovita budova tu samozrejme musi byt. Pani opodal griluje maso a dela vyborny tacos takze snidane je jasna. Zpet uz jdeme peso a pak domlouvame lepsi variantu oproti planovane, vystoupit uz ve 2/3 cesty do Guatemala City a dojet nejak uz dnes primo k jezeru Atitlan. Bus je zas luxusni a dostaveme sendvice a jine pochutiny. Za chvili jsme na hranicich kde je neskutecny mumraj a sebranka smeckaru vseho druhu. Mexikancum platime nejakou pofiderni vyjezdni taxu 20USD a pak nastavaji zmatky jelikoz si Eva nekam zalozila vystupni karticku a smeckari tvrdi ze potrebujeme guatemalske penize na jejich strane celnice, tak s jednim menim, nastesti jen, 100USD a nejak me v tom chvatu dokonale zblbne a da me asi o 40procent min, coz me pak chvili stve. Penize pak samozrejme nejsou potreba. Jedinou veselou udalosti je pri prechodu hranicniho mostu kdy pod nami nejaky trafficant s krosnou prekonava, dost nenapadne, hranicni reku :-D. Po prvnich par km v guatemalskem uzemi je videt par zmen - jednak pribylo radove bince podel silnice, tak ze se radi v mem zebricku urcite do top5, dale se nad horami delaji supr cerne mraky, takze to vypada ze po nadhernem pocasi v mexiku tady bude prset a taky pribyly retardery takze se fakt courame a kilometry neubihaji. Nase prvotni vypocty ze bysme mohli k jezeru dojet jeste za svetla se tak nejak asi nepotvrdi. Stavim v cocales coz je krizovatka silnic a snad neni ani v mape vyznacena a tady si holky konecne uzivaji poradny srumec :-D Smeckari, kterych je ostatne taky asi radove vic jak v Mex, tvrdi ze uz zadny bus nepojede a nabizeji predrazene taxiky ale mame vydrz a nakonec preci jen jeden bus jede, sice do jineho mesta u jezera ale to je nam v podstate naprosto jedno, protoze sme tam stejne chteli taky jet. Krosny leti na strechu, bez plachty, takze se jednak budeme modlit aby sme mezi prsavymi mraky uspesne klickovali a taky vedle nejakych smradlavych dzberu s rybama. Bus je super narvanej na kazde strane sedi po trech a my jeste chvili postavame navic v ulicce ale vyhrava nejakou super mistni dechovku a krosi to o 106 tak je zabava. Jedeme porad do kopce a chvili fakt i prsi, ale nastesti jen kratce. Uz ve tme prijizdime na hranu krateru a vidime svetla vesnicek po brezich jezera. Presouvaci maraton konecne konci a my prijizdime do Santiaga de la Laguna. Hotel je hned opodal a asi za 70Kc, po smlouvani :-D, takze konecne zase slusne ceny. Kamrlik je teda malej a nejak to tu smrdi po rybach tak nejka nevime jestli toc smrdi ten pokoj nebo nase bagly :-D. Vecer jeste prochazka do mesta - vsude se smazi kurata a je to tu opravdu indiansky, navic levnej netik, pohoda.

D95 - Lodni vylet a zacatek maratonu do Guatemaly

Spi se krasne a uz pred 8 vyrazime na vylet, nakonec v 6 lidech. Nejdrive za pekneho slunicka plujeme kolem plazi a muzeme porovnat i dalsi zatociny. Proslavene ¨hipisacke¨Zipolite je uz castecne zastavene vysima stavbama takze tam uz asi nema cenu ani jezdit. Pak se vydavame za zvirectvem. Vidime spoustu velkych zelv a taky delfiny. Slibovane 2 verlyby udajne ploouci po okoli ale ne :-) Nas lodivod gigantickych rozmeru z niceho nic skoci necekane plavny skok a odchytava jednu velkou zelvu, ktere se to moc nelibi. Pak nastava muceni zviratek, tzn skok do vody a drzeni a foceni zelvy. Pekne ze zadu za krunyr protoze zobakem dokaze pekne zranit. Nakonec si beru snorchl a brejle a chci se zelvou nechat trosku povozit ale bere to smer hlubina tak ji nakonec musim pustit :-) pak jeste vidime morskyho hada a na plazi rozsekane letadlo kolumbijskych narko trafficantu. Celkove dost dobry. Pak jeste vyrazime do Augustina na koupacku a zbytek casu zewlime u nas. Na 5 jdeme na colectivo a ted uz za pakatel jedeme zpet do Pachuky. V 19 odjizidme na nejspis nejdelsi presun teto vypravy. Dost casto se stavi se svicenim tak noc asi nebude tak klidna.

D94 - Mazunte

Noc utika v poho, az na urvane dite, ktere musi alespon jedno na palube pri nocnim prejezdu byt :-). Za rozbresku uz koukam po pekne zelene krajince a na cas prijizdime do Puerta Escondida. Nase planovana kratoucka vychazka se nekona. Sice na to ma jet dle jizdniho radu az za hodinu ale chlapik rika ze to muze prijet kdykoliv tak mu verime a neodchazime. Taky ze je - bus odjizdi o 20 minut drive. Puerto tedy vidime alespon ze silnice. Docela pekna zatocina plna surfaru, ale jak pozdeji zjistime vybrali jsme lepe :-) Za necelou hodinku sme u odbocky u mazunte kde tvrdneme na pumpe asi 20 minut, ale vystoupit nemuzeme protoze potrebujeme koupit v Pochutle listek na zitrejsi noc. Docela dlouho jeste jedeme nez nas vyklopi na malem terminalu, hned se nas tu ujima taxikar ktery sam sebe usmlouva na cenu schodnou z LP tak ho bereme. Listky prodavaji o 540 metru dal v dalsim mini terminalu a bus jede zas odjinud, s takoveho tejfleho placku...takze dira jmene Pochutla se muze chlubit opravdu radou terminalu. Taxik to docela zene tak sme v Mazunte relativne rychle. Je to fakt moc pekna zatocina prakticky bez turistu. Ubytovame se v posade s peknym vyhledem a hura do vln. Sou docela velky ale i tak se plavat da. Nekolik typku nam tu nabizi ten samy vylet lodi, ale zni docela zajimave tak zitra asi vyrazime. V podvecer jdeme jeste na vyhlidku na dalsi plaz San Augustyn ktera je snad jeste hezci a pak uz spechame na povestnou vyhlidku na zapad slunce. Posun o 500km na jih z Acapulka nam trosku zrychlil i zapad tak finisujeme sprintem, ale slunce zapada stejne do mraku. I tak je to docela pekna vyhlidka. Vracime se uz za sera a ja malem dupnu na 1,5m dlouheho hada stradujiciho si to pres cestu - nejspis to asi byl nejaky hroznys ale i tak sme rad ze jsem na nej nedup :-) vecer jeste super ryba a k tomu lahvac v nestandartnim objemu 940ml :-)

D93 - Puerto Marquez a Acapulco

Rano nas drsne budi samospoustejici se televize v 6:00 ale i presto je to asi prvni good noc - nejak se stim casovym posunem zaciname szivat. Stopujeme brouka a frcime na terminal koupit jizdenky do Pochutly ale sou to jen blby casy tak bereme jen do Puerto Escondido na11 vecer kde si prestoupime nebo mozna udelame i kratkou prohlidku kdyz uz tam budeme. Vracime se na hlavni tridu a konecne zkousime i mistni mhd protoze mame v planu dojet do Puerta Marquez a po ceste pres hory si na zpatecni ceste vystoupit na vyhlidce na Acapulko. Bus je hroznej courak, ridic ma ostrizi zrak a vidi mexikance kteri by potencialne chteli nastoupit i 100 metru daleko. Cesta pres kopec je fakt moc pekna ty zeleny hory to je asi nejvetsi deviza celeho okoli Acapulka. Bus nas vyhazuje na krizovatce a jeste asi kilak jdeme na plaz, ktera je uplne vylidnena a o moc peknejsi nez v A hlavne proto ze neni totalne obestavena. Zewlujeme a zevlujeme az zacina pomalu prevazovat ruda kuze takze to v jednu balime a pozvolna se vracime. Po ceste se jeste stavujeme ve slusnym bufacku, kde je v nabidce i obdoba ¨africkeho¨kaprika ale toho nedavam. Pak uz jen odchytit busik a muze se frcet zpet. Vystupujeme na vyhlidnutem miste a tam se kochame peknym pohledem na celou zatoku, pak peso podel rusne ulice a vojenske zakladny na plaz. Davame si pivko abychom mohli legalne obhospodarovat stolecek se slunabrem a tak nejak den pozvolna utika :-) vecer uz jen vyborne burrito v bufetu u nas a poslouchani sileneho potulneho muzikanta. Pak chvili na netu a posledni drink u more. Kolem 10 stopujeme jak jinak nez brouka ale tenhle jeden jediny ma zahradku tak se resi rebus kam s krosnami. Ve 23 lezeme do luxusniho busu a po chvili sme uz v limbu

D92 - Cesta do Acapulka

Batoh do pulnoci neprijel tak se tentokrat az kolem seste :-) domlouvame ze tu jeste den pobudeme a dnes vyrazime na sopku Toluca, po te co se prebalime na turu tak na recepci zjistujeme ze bagl dorazil ve dve rano, takze zpet na pokoj a jede se do Acapulka. Metrem uz prochazime jak odbornici jen si rikam kolik musi stat prezouvani pneumatik na vozech metra. Jedeme na konecnou skoro porad nad zemi a pres trziste se dostavame na obr terminal. Bus jede za 20 minut a s nama jen asi dalsich 5 lidi. To by se v africe stat nemohlo. Jeste letim na trh si dat nejakou fast snidani a pak uz se nalodujeme - osobni a baglova prohlidka zase jen u chlapu - zensky asi nic provest nemohou.nataceni na kameru se ale tentokrat nekona. Cesta paradni - hned za mestem vyhlidka na impozantni Popocatepetl a stoupani do vysokeho sedla zarostleho borovicema - vlastne v podstate je celych 400km do Acapulka furt jen pres hory a opravdu je na co se koukat. zabral sem si posledni 4 sedacky tak neustale volne prechazim ze strany na stranu :-) super cas 4,5 hodiny je narusen tesne pred Acapulkem kde je hrbitov hned u dalnice a dusickari to tady naprosto zacpali. Pak uz jen projet, dle ceduli, mega tunelem a sme tu. Na busaku se nas, necekane :-) ujimaji pohunci a tak nejak samy se postupne usmlouvaji ze 100 na 30 pesos coz je v klidu - hotylek je taky za polovic co v MC a navic s klimou tak sme spokojeny. Vypada to tu jak sem cekal takze nejsem ani nadsenej ani zklamanej - obr zatoka zastavena 25patrovejma hotelama ale hory okolo sou fajn. Nez dojdeme na plaz tak se zastavujeme v baru a az tenhle treti den konecne pada prvni corona a pak jeste jedna..za nama sedi nejaky osamoceny cestovatel usrkavajici kolu a koukajici nejak zdeptane do zeme - tak doufam ze za mesic na tom nebudu podobne :-) plaz je trosku cejtit rybinou ale jinak je to prijemne osvezeni - povestnych prodejcu je tady fakt milion ale turistu pomalu hlavne v porovnani s gigantickou nabidkou hotelovych pokoju - vyrazim na pruzkum ktery se zvrtne ve vic jak hodinouc prochazku ale celou plaz zdaleka nedavam. vecer jeste vyrazime na povestne skokany ze 35metrove skaly a je to fakt parada. Nejdriv tu skalu bez jisteni vylezaji a pak to davaji i se saltama a tak. super zazitek. Vecer jeste nic moc bufac a spraveni chute na corone a koktejlech, osamoceny turista uz to neni za to helovinsti kolednici. V 11 vytuhavame

D91 - Teotihuacan, Pachuca a Tula

Nejaci dobraci celou noc triskali dverma a navic uz po 4 sme vzhuru, no v cechach je vlastne uz 11 tak sme to pekne natahli :-) alespon budeme na Teotihucanu mezi prvnima. Po 6 vyrazime a nez dojdeme na zocalo na metro uz se rozedniva. Metro je jen za 3pesa tak super levny oproti praze, Mame dva prestupy tak se na tuhle prvni jizdu navod docela hodi. Z terminalu nam to jede hned za 10 minut a vyjizdime prakticky prazdny. Po ceste jeste pribereme par lidi ale tlacenice se rozhodne nekona - mesto je to opravdu obrovske barkay se rozlizaji az vysoko do okolnich kopcu ale na rozdil od caracasu me nepripadaji nejak slumovy. Po hodine nas vyhazuje busik u brany a vstup je opravdu za hubicku a zatim tu fakt skoro nikdo neni. Vylezame na obe dve pyramidy a sme radi ze je to tu skoro jen pro nas :-). Vrcholek je ve 2370 metrech takze takovy tatransky vystup. kolem 10 uz najizdeji busy cestovek tak je pravej cas vypadnout. Chceme jet jeste do Tuly na sochy atlantu ale nechce se nam jet zpet do MC tak se ptame ridice ambulance a ten nam radi jet pres mesto Pachuca. Nakonec se ukaze stastnym cestovat se 2 blondynama protoze nas nakonec odvazi v sanitce asi 3km k mistnimu busikovisti, ale stejne musime vartovat na ulici protoze onen bus tu jen projizdi. Po 1/2 hodine vyrazime na cestu pohodovou krajinou trochu podobnou mesete ve strednim spanelsku. Pachuca ma byt pekne stribro hornicke mestecko tak vyrazime na prohlidko a nakonec se tam zasekavame na docela dlouho - obidek a prochazka na vyhlidku - okolni kopecky jsou pekne obestavene barevnyma barackama. Na terminalu zjistujeme ze bus do tuly jede az ve 4 a ma tam by v 5 a v pruvodci zjistujeme ze tam v 5 zaviraji - takze sme to prokaucovali...nejak nas ale chyta silenstvi a stjene tam jedeme - ze to riskneme nebo se podivame pres plot. Prijizdiem tam az v 5:30 a taxikar nam rika ze fakt zaviraji v 5 a ze je to obrovsky a nic pres plot neni videt tak jdeme na namko a za pul hodiny zpet na 2h cestu do MC - asi sme fakt prvni turisti v historii kteri prijeli do tuly a nevideli sochy :-) cesta po tme je uz nudna a nejvic me rozesmeje kdyz po pul hodine popojizdeni mestem prijedeme k ceduli vitejte v MC. Uz bez papiru frcime metrem spet a ani dnes nemame silu prochazet preplnen zocalo - dusicky stale jedou naplno

D90 - Dlouha streka do Mexica

Jeste za pekneho pocasi vyrazime pred 8 z jicina do uz sedive prahy. Na ruzyni stepuju pul hodiny nez dorazi zbytek vypravy a pak uz skoro bez cekani let smer Amsterdam. Teda jeste musim otevrit batuzek a chlapik skouma muj slavny teplomer :-). Po hodine a pul prilitame do uprseneho mesta, kde nas nema cekat vic jak 2hodiny cekani na prestup ale o hodinu se to natahuje diky super pomalym kontrolam pred gatem. Predemnou stoji cernoch kterej se od ramu vraci 3x jednou s mobilem pak s penezenkou ale odzbroji me clen ostrahy kterej se jen usmiva a na cernocha prohodi - hakuna matata :-)))) me samozrejem zase skoumaji teplomer - doted jezdil v pohode, ted se nejak znelibil. Pred nama je 12hodin letu - takze otrava ale KLM je super spousta piti - napr bacardi+cola, vyborn jidlo takze se to necha. Trosku cloveka jen prekvapi ze na jih do mexika se leti pres gronsko a kanadu ale pres mraky stejne neni nic videt az nejaky americky vidlakov pod chicagem. Prilitame uz za tmy a nemile zjistujemne ze Eve nepriletel bagl ale pani nas ujistuje ze tu zitra bude jak na koni - dle rad z netu menim uz na letisti ale nikdo se uz nezminil ze nemenit pred celni kontrolou ale az po ni takze tratim asi 400kc na 50 metrech vzdalenosti. Uz se nam nechce jet metrem tak frcime predplacenym tagem - asi nejkaym samo drazsim kdyz pro nas tri prijela dodavka pro 10 lidi - navic pan celou cestu brejli do mapy a to sme si vyhlidli hotel 100 metru od hlavniho namesti. Nakonec to nastesti nachazi a uz sice mrtvy ale i tak jdeme jeste na pul hodky ven a ja davam prvni tacos :-)) jdeme spat v 11 coz je 6rano ceskyho takze uplne grogy