D108 - Villahermosa a cesta do Tuxtlas

Díky předcházející únavě spíme jak zabitý i když je na cimře zatím asi největší vedro, 29stupňů. Ráno ještě přemýšlíme jak tedy definitivně pojedeme, když cesta středem kvuliva těm zapatistům padla. Nakonec zkusíme kopcovitou oblast Tuxtlas v Mexickým zálivu. Je tu spousta atrakcí i když menších a docela roztroušených. Nejdřív jedeme tágem na autobusák koupit jízdenky až do San Andreas de Tuxtla, protože v Catemacu o 10km dřív, kde si chceme udělat základnu, to kupodivu nestaví i když má dle LP 25tis obyvatel. Bágly necháváme v uschovně a frčíme na prakticky jedinou atrakci ve Villahermose - park La Venta alias olmécké open air museum. Je to hned vedle dálnice, tak je výstup trošku hektičtější. Do návštěvnické knihy se zapisujeme téměř jako první, tak máme park jen pro sebe. Hned zkraje je takové pohorší zoo ale vlastní exponáty rozmístěné jeden za druhým v jungli jsou moc pěkné. Jen se to tu docela hemží komáry, tak není radno nějak dlouze postávat na jednom místě. Nejhezčí jsou samozřejmě ty dvě obrovské hlavy a pak i oltáře. Jako zpestření je průběh asi 20 nosálů kolem nás. Za hodinku to máme obešlý, tak před odjezdem stíháme ještě snídani kousek od autobusáku. Jsme rádi, že jsme v parku byli prakticky na otvíračku, protože při našem odchodu začaly najíždět busy místních turistů. Teď nás čeká 360km, většinou po dálnici, tak se mě vůbec nechce věřit, že to máme jet 6,5hodiny. To zase budeme ubitý večer. Jedeme rovinatým zemědělsko bažinatým krajem což tak trochu vysvětluje proč se stát Tabasco nehonosí zrovna davy turistů. Z dálnice odobočujeme směr Coatzacoalcos, což je srdce mexického ropného průmyslu. Mimo gigantických rafinerií tu k vidění asi nic není zato tu ztrácíme spoustu času motáním. Potom už konečně sjíždíme z dálnice a jedeme po státovce krajem Tuxtlas. Najednou přibyly kopečky i jungloidní porosty. Je tu i dost vlhko a mokrá silnice, tak tu prší asi výrazně více než všude okolo - což je trošku blbá novina. Taky je tu centrem kraje vulkán San Martín (1 737m) vyrůstající prakticky z moře, tak je to asi magnet na mraky. Ptáme se řidiče jestli nám nezastaví v Catemacu, ale prý to nejde :-(. Najednou projíždíme horským průsmyčkem a otevře se krásný výhled na jezero Catemaco obklopenou kopci - takový menší Atitlán. Nějaký chlapík se dere dopředu a na retarderu v Catemacu mu řidič otvírá dveře, tak jsme naštvaný, že nám řidič řekl že nám nezastaví. Taky jsme si mohli připravit krosny nahoru a vyběhnout. Jedeme tedy ještě 10km do San Andreasu a nakonec se rozhodujeme že se už dnes vracet nebudeme, že se ubytujeme tady a vše projdeme zítra. Městečko je docela pěkné a jeho prohlídka se zvrhne v koštování dobrůtek - ryba, dort, jogurt, pivka tak je mě nějak lehce nevolno :-). Než dozevluju na netu začne pořádný slejvák. Ale na hotel dobíhám naštěstí už jen za deštíku....