Návrat domů...

V relativním klidu dobaluji ráno poslední věci, stopujeme taxík a za 400NR (100Kč) svištíme v rekordním čase pustým Kathmandu na letiště. Asi všichni vyspávají po náročné oslavě nového roku. Nepotvrzuje se informace, že se musí platit odletová taxa – už je nějakou dobu zahrnutá v ceně letenky, takže část nachystaných peněz měníme zpět na dolary, část za snikrsky a kolu – prostě taková dietní sváča :-). Co nás těší míň je zjištění, že díky tomu, že tu nemají ten systém na odbavování zavazadel, nám baťohy až do Prahy neodbaví a budeme to muset nějak šéfovat v Delhi. Překvapuje nás asi zatím nejpodrobnější kontrola věcí, co jsem doposavad zažil. Nejen rentgen, ale i velmi podrobná prohlídka všech věcí v příručním zavazadle. O to víc nás nepříjemně udivuje, že po tom, co nás autobus vyloží před letadlo, čekáme na sluníčkem rozpálené dráze dlouhou frontu na absolvování druhé prohlídky na schůdkách do letadla. Tahle procedura v kombinaci s čekáním na odlet a přílet malých letadýlek způsobí zpoždění přes 45 minut. Docela litujeme, že sedíme na levé straně letadla, protože potom, co jsme sešli z hor, tam panuje nádherné počasí a prakticky celý let do Delhi je vidět hlavní himalájský hřeben. Prostě Murphy je vždy a stále připraven konat :-). Náladu si zpravujeme tradičním přídělem piveček. doufám, že s Air India zase někdy poletím :-). Pomalu klesáme do Delhi a pod námi se zase míhají čtvrtě nehezkých domků. Jsme prostě v Indii. Chvíli čekáme na dráze, asi opět na chocky :-). Skoro celý náš let je odveden do jakési čekárny, samozřejmě bez informací co a jak. Po chvíli mě to nedá, abych nešel nějak osondovat situaci. Zjišťuji, že u jednoho stolku za rohem důležitý chlapík vystavuje opravdu velmi pomalu palubenky. Horší věc je, že početné skupině, stojící ve frontě přede mnou, tvrdí, že díky našemu zpoždění z Kathmandu se nestihnou naložit baťohy a ty odletí až pozdějším letadlem přes Bombaj a budou v Londýně až někdy okolo půlnoci, což by bylo tedy dost nepříjemný :-(. Pána naštěstí střídají mladíci a najednou to začíná odsýpat. Dokonce jsou ochotní a schopní nám odbavit bagáž až na Ruzyň, což je fajn, tedy pokud tam dorazí :-). Ale pořád lepší, když to přijde o den později do Prahy, než aby se to o půlnoci točilo někde na pásu v Heatrow. Po této operaci jsme odvedeni do jiné haly, kde naše bagáž leží na obrovských hromadách a my ji musíme identifikovat. Docela zmatek, ale nezpůsobený Indy, ale těmia paňáci v Kathmandu, kteří nejsou schopný doteď přejít na čárové kódy :-(. V letadle dlouho čekáme na odlet, ale tentokrát nám to vůbec nevadí, protože alespoň stoupá naděje, že se ty bágly podařilo naložit. To je snad úplně poprvé, kdy letím tak dlouhý let přes den a je to docela opruz. Moc se nedaří usnout, tak po očku sleduji indické filmy. Navíc sedíme ve středu, takže ani na koukání ven to není. Prostě dlouhá nuda, zpestřená pouze pálivým jídlem a tradičním popíjením Walkera a pivek. Konečně zase kroužíme nad Londýnem a kolečko není opět jen jedno :-). Heatrow mě následně utvrzuje, že je to snad nejdebilnější letiště na světě. Držíme se šipek na Connecting flights a po nekonečném slalomu v chodbách a bezpečnostní prohlídce mezi terminály, se dostáváme na transit přepážku pro celý Sky Team. Nikdo tu však není, kdo by nám vystavil palubenku na let do Prahy. Paní odvedle nás posílá prakticky přes celý terminál k Air France, kde by nám prý měli pomoc. Ani tam však nic nenacházíme, tak už jsme lehce zmatený co podniknout dále :-(. Zastavujeme tedy nějakého chlapíka z ostrahy, který nám otvírá dveře do jiných chodeb a máme se jít klasicky odbavit. Tady to je fakt úžasný. Běžíme úplně na začátek letiště, kde to konečně vyřizujeme. Samozřejmě musíme znovu projít bezpečnostní prohlídku a všechny další procedury. Nakonec ty dvě hodiny na přestup byly akorát. Za celou dobu jsme se prakticky nezastavili. Náladu nám neuvěřitelně zvyšuje vozík ze zavazadly, protože vidíme překládat naši bagáž do letadla! To se nám ulevilo, tak nakonec konec dobrý všechno dobré. Let do Prahy už utíká jak voda. Baťohy opravdu na pásu nacházíme, takže to nebyla šalba zraku. Už se jen rozloučit s kluky, které ještě čeká vlakový přesun na Moravu a přivítání se s rodiči, které jsem tu opravdu nečekal. Vzali si vítací službu od bráchy :-). Docela kvituji zimní bundu, protože pozdně říjnové Čechy jsou na rozdíl od Kathmandu docela studený.

Nepál – jedním slovem nádherná země, která musí snad každého chytnout za srdce. Už po návštěvě Ladakhu či čínských hor si říkám, že „himalájská“ Asie je jedním z nejhezčích koutů světa, kam mě to bude táhnout asi pořád. Krásnou přírodu na severu země či oblasti plné zvěře na jihu doplňuje přátelský Buddhismus a tajemný Hinduismus fungující dost často na jednom místě v naprosté harmonii. K tomu přátelští lidé a nízká cenová hladina, co víc si na cestách přát. Doufám, že jsem tu nebyl naposledy! Bude se mě stýskat...