Návrat do Kathmandu

Naposledy se loučím se svými hůlkami, které odvedly svou práci na velké řádce túr, ale přeci jen bez těch hrotů jsou už takové marnější. Dávám je zevlounsky nesložené do koše, což se moc nelíbí ostraze letiště. Přeci jenom trochu vyčuhují :-). Chlapík je tedy odnáší s tím, že je vyhodí nějak lépe, ale nejspíš je ještě zrecykluje. Jsem usazen v malinké čekárně, která funguje zároveň jako Gate A i Gate B, což je trošku úsměvné. Jak jsem zpocený, tak je mě docela kosa. Obléct se nemůžu, protože všechno mám už v odbavené krosně. No co, ještě to chvíli vydržím a za pár desítek minut se už budu vyhřívat v Kathmandu. Těch 25-30 stupínků bude příjemná změna po nocích, kdy v lodgích klesala teplota i pod nulou. Konečně přilítá naše letadlo, které je místo lidí naložené proviantem pro nosiče. Poletí nás jen šest a všichni si sedají na pravou stranu, tak doufám, že to letadýlku vadit nebude. Rozložení hmoty není tedy moc optimální. A jde se na to! Vzlet není tak adrenalinový jak přistání, ale zase si to docela užíváme. Krajina pod námi super. I tohle třítisícový „podhůří“ silně láká na průzkum. Nakonec máme i trošku adrenalinu. Jednou s námi pěkně hodí poryv větru a paní, která byla zelená už na letišti vrhá snídani. Sedí akorát za mnou tak doufám, že vše skončilo v pytlíku :-). Zbytek letu vypadá zralá na hospitalizaci. Přilítáme za pěkného slunečního počasí a úplně s radostí si vyhřívám své promrzlé himalájské kosti. Čekám kdy přijde první typická punjabština a ona hned na letišti. Nasedáme do busíku, co nás má odvézt těch pár metrů do haly. Pěkně si to svištíme po přistávací dráze, když tu najednou si to proti nám štráduje letadlo. Chlapík to naštěstí strhává na trávník vedle :-). No comment. Málem přicházím i o krosnu, když mě nějaký pohůnek žene ještě s nějakými jinými lidmi za vozíkem s bagáži pryč z letiště. Po chvíli zjišťuji, že to jsou všechno bágly jedné cestovky, tak kvapím zpět a nakonec tam ten svůj z nějaké hromady vytahávám. Beru hned prvního taxíka a ani nemusím smlouvat moc dlouho. On ví, že už vím jaká je cena za odvoz z letiště, takže není prakticky co řešit. Je docela zácpa, tak zrovna moc nesvištíme. Nechám se nejdřív odvézt do sídla Air India, kde si confirmuju nedělní odlet. Všechno jde bez problémů, tak jsem rád, že tohle nejdůležitější mám už zařízený. Nechci nic vymýšlet, tak jedu do našeho hotýlku, kde jsme byli první dvě noci. Prý nemají už volno v tom týflým bloku B, tak musím do A. Nakonec to usmlouvávám na 13E a opravdu dostávám nadstandardní pokoj s vlastním balkonem a pěkným výhledem na Kathmandu. Takže si nakonec cesty užiji i trochu luxusu. Hned si jdu dát pořádnou sprchu, což je na první pohled údaj do cestopisu opravdu suchý, ale pro mě docela důležitý :-). Dělám chybku, když chci utišit hlad v naší fejkový hotelový restauraci, kde je řada skrytých příplatků, takže se nakonec útrata vyšplhává až na 500NR. Navíc tu tradičně strašně dlouho tvrdnu. Sem už nikdy! Pak už vyrážím do města zařídit výlet do NP Chitwan. Zastavuji hned v první cestovce, na kterou narazím a po chvíli už solím 70E za třídenní výlet „all inclusive“. Nemám vůbec chuť obíhat konkurenci kvůli pár šesťákům a porovnávat nabídky. Dle prospektů tam mají žít sloni, nosorožci, tygři, krokodýli a jiná havěť, takž se už docela těším. Mohla by to být taková pohodička na konec výpravy. Co by to bylo za návrat z treku, kdybych to neoslavil alespoň jedním pivkem Everest :-). Navštěvuji kebab haus s fejkovým jménem McDonal s ještě fejkovějším nápisem „fast food“. Čekám proklatě dlouho, naštěstí u toho pivka, na výborně opečené ostré kuřátko s konečně pořádně udělanou plackou Chapati. Jediné co se dnes nezdařilo, bylo sehnání holiče. Docela rád bych se už zbavil té mudžahedýnské vizáže. Snad to konečně zítra v Chitwanu dopadne.