Ráno je opravdu hnusně, mlha jak někde ve Skotsku. Tak tohle nás nepříjemně překvapuje. Doteď byly rána téměř jistota. Snídaně je přesně na šestou, jak jsme se včera s panem chrchlem domluvili. Super je, že než se najíme všechny mraky nadobro mizí. Na obzoru jak královská koruna ční Thamserku a pak vše okolo nasvítí sluneční paprsky. Tak takovou proměnu počasí jsem snad ještě nezažil! Dobalíme věci, lezeme znovu na hřebínek nad Thame, kde se naposled kocháme údolím, které nás včera docela vypeklo a klesáme na druhou stranu. Docela si říkám, že je
škoda, že tam dnes neděláme znovu výlet na celý den, ale to by tu musel mít člověk fakt kopu dnů na rozdávání. Jsem rád, že neplatí odstavec v průvodci, na který jsem nereflektoval, když jsme tuhle trasu plánovali:
„Na severním konci vesnice je policejní stanoviště, které brání trekařům v další cestě na sever, po staré obchodní cestě do Tibetu“. No i kdyby tam ty policajti byli, tak si myslím, že by snad nečekali, že s tou naší výbavou se budeme pokoušet přejít to ledovcové sedlo
Nangpa la (5 806m) do Tibetu. Ale taky se tam píše, že ho zdolávají karavany yaků, tak jestli ho přejde ten chlupatý čtvernožec, tak bych
to snad zvládl taky :-). Jen co sejdeme dolů, kde je další vesnice jménem
Thante, vítá nás moc pěkný chorten. Cesta dál pokračuje prakticky neznatelným stoupáním. Nepotkáváme téměř nikoho, což nás utvrzuje v tom, že jsme cestu vybrali správně :-). Johny po chvíli lehce vrhne včerejší yačím trusem prouzenou rýže a hned je mu lépe :-). V záhybu údolí se paradoxně na docela dlouhou dobu rozloučíme, což v tu chvíli samozřejmě vůbec netušíme, s výhledy na zaledněný kopce a stále podle řeky pokračujeme do
Tarangy (4 050m). Je to sice dost roztahaná vesnice, ale na ubytování to tady moc nevypadá,
tak jsme udělali dobře, že jsme spali včera v Thame. Časem se počasí začíná dost kazit, takže to ranní sluníčko moc dlouho nevydrželo :-(. Kvůli lepší aklimatizaci se rozhodujeme dnešní pouť pro jistotu zakončit už po cca 8km v Marulungu, který je řekou rozdělen na dvě části. My si vybíráme Namaste lodge až v horní části osady v (4 163m), takže nás zde dnes čeká první nocleh přes čtyři tisíce. Johny správně konstatuje, že naše dnešní lodge poprvé nevypadá jak alpská chata. Je to tak trošku provizorně předělaný
místní rodinný domek na ubytovnu pro pár turistů. Hliněná podlaha, „papírové“ stěny z překližek atd.. Tentokrát dáváme pro změnu konev mátového čaje a vyrážíme s Lukášem na průzkum. Johny má dobrovolnou rekonvalescenci na baráku. Chceme jít jen do 2km vzdáleného Lungdenu, kde budeme spát zítra. Vypadá to, že v téhle aklimatizační části se moc nenadřeme. Přeskakujeme několik korýtek rozlitého potoka z hor a pak dál pokračujeme podél řeky. Dokonce vidíme i nějaké turisty vysoko nad námi jak scházejí do Marulungu po alternativní :-) stezce
vedoucí nejkratší možnou cestou, úhlopříčkou přes pozvolný svah. Nakonec jsme rádi, že jsme tenhle výlet nalehko podnikli. V mapě vyznačená odbočka do Lungdenu totiž nejspíš neexistuje a my ho přecházíme o více jak kilometr, což by s krosnami byla pěkná otrava. Jdeme tedy zpět po pěšině vedoucí skrz hory a doly. Mezitím se počasí ještě více kazí, fučí vítr a kopce okolo údolí se barví sněhem do běla. Zatím nám vůbec nedochází, že to ranní slunce bylo nadlouho poslední, co jsme tu viděli. Lungden je překvapivě docela rozsáhlý a v jedné větší lodgi
(4 388m) domlouváme nocleh na zítra. Tady je už tak deset turistů, převážně v péřovkách. Přeci jen je tohle stavení prakticky pod Renjo pasem, takže dost na ráně. A navíc asi nejsme jediný, kteří nechtějí jít tou lidskou dálnicí pod Everest. Zpět jdeme tou alternativní cestou, která je naprosto v pohodě. Johny nás už vyhlíží a vypadá čile, což je fajn. V lodge dávám další pokrm tajemného jména – koláč šerpy, z čehož se vyklube náš bramborák :-), ale zas takový bez chuti. Shodujeme se, že místní strava není to pravé ořechové. Další zajímavostí, kterou musím zmínit, je kniha do které si tu člověk sám zapisuje co vypil a snědl a někdy i kolik to stojí. Zbytek dne se už jen tak poflakujeme. Sledujeme cvrkot. Pořád sem někdo chodí, někdo odchází. Dáváme čaj, nebo obcházíme okolo baráku a koukáme na ty neblahé meteorologické jevy v okolí :-(. K večeru se relativně vyčasuje, což je divný. Přichází yaci z pastvy, výrazně chlupatější, než ty v okolí Lukly. Dělám si bžundu a pokouším se imitovat jejich bučení, abych navázal mezidruhovou komunikaci. Bohužel jsem přistižen pánem domu, který na mě kouká trošku jak na dementa :-). Padá tma a celá rodina se jde uložit do jídelny, tak my jdeme do svých minikamrlíků a v půl sedmý se už zase pokoušíme usnout. V noci se spouští liják a Himaláje nám začínají ukazovat, že „suché a slunečné“ období v říjnu je jen iluze pro turisty, aneb ve velehorách nemůže přeci existovat měsíc stabilní krásné počasí.
Dnes cca 14km, 650 výškových do kopce, 300 z kopce.
Ráno je opravdu hnusně, mlha jak někde ve Skotsku. Tak tohle nás nepříjemně překvapuje. Doteď byly rána téměř jistota. Snídaně je přesně na šestou, jak jsme se včera s panem chrchlem domluvili. Super je, že než se najíme všechny mraky nadobro mizí. Na obzoru jak královská koruna ční Thamserku a pak vše okolo nasvítí sluneční paprsky. Tak takovou proměnu počasí jsem snad ještě nezažil! Dobalíme věci, lezeme znovu na hřebínek nad Thame, kde se naposled kocháme údolím, které nás včera docela vypeklo a klesáme na druhou stranu. Docela si říkám, že je 
škoda, že tam dnes neděláme znovu výlet na celý den, ale to by tu musel mít člověk fakt kopu dnů na rozdávání. Jsem rád, že neplatí odstavec v průvodci, na který jsem nereflektoval, když jsme tuhle trasu plánovali: „Na severním konci vesnice je policejní stanoviště, které brání trekařům v další cestě na sever, po staré obchodní cestě do Tibetu“. No i kdyby tam ty policajti byli, tak si myslím, že by snad nečekali, že s tou naší výbavou se budeme pokoušet přejít to ledovcové sedlo Nangpa la (5 806m) do Tibetu. Ale taky se tam píše, že ho zdolávají karavany yaků, tak jestli ho přejde ten chlupatý čtvernožec, tak bych
to snad zvládl taky :-). Jen co sejdeme dolů, kde je další vesnice jménem Thante, vítá nás moc pěkný chorten. Cesta dál pokračuje prakticky neznatelným stoupáním. Nepotkáváme téměř nikoho, což nás utvrzuje v tom, že jsme cestu vybrali správně :-). Johny po chvíli lehce vrhne včerejší yačím trusem prouzenou rýže a hned je mu lépe :-). V záhybu údolí se paradoxně na docela dlouhou dobu rozloučíme, což v tu chvíli samozřejmě vůbec netušíme, s výhledy na zaledněný kopce a stále podle řeky pokračujeme do Tarangy (4 050m). Je to sice dost roztahaná vesnice, ale na ubytování to tady moc nevypadá,
tak jsme udělali dobře, že jsme spali včera v Thame. Časem se počasí začíná dost kazit, takže to ranní sluníčko moc dlouho nevydrželo :-(. Kvůli lepší aklimatizaci se rozhodujeme dnešní pouť pro jistotu zakončit už po cca 8km v Marulungu, který je řekou rozdělen na dvě části. My si vybíráme Namaste lodge až v horní části osady v (4 163m), takže nás zde dnes čeká první nocleh přes čtyři tisíce. Johny správně konstatuje, že naše dnešní lodge poprvé nevypadá jak alpská chata. Je to tak trošku provizorně předělaný
místní rodinný domek na ubytovnu pro pár turistů. Hliněná podlaha, „papírové“ stěny z překližek atd.. Tentokrát dáváme pro změnu konev mátového čaje a vyrážíme s Lukášem na průzkum. Johny má dobrovolnou rekonvalescenci na baráku. Chceme jít jen do 2km vzdáleného Lungdenu, kde budeme spát zítra. Vypadá to, že v téhle aklimatizační části se moc nenadřeme. Přeskakujeme několik korýtek rozlitého potoka z hor a pak dál pokračujeme podél řeky. Dokonce vidíme i nějaké turisty vysoko nad námi jak scházejí do Marulungu po alternativní :-) stezce
vedoucí nejkratší možnou cestou, úhlopříčkou přes pozvolný svah. Nakonec jsme rádi, že jsme tenhle výlet nalehko podnikli. V mapě vyznačená odbočka do Lungdenu totiž nejspíš neexistuje a my ho přecházíme o více jak kilometr, což by s krosnami byla pěkná otrava. Jdeme tedy zpět po pěšině vedoucí skrz hory a doly. Mezitím se počasí ještě více kazí, fučí vítr a kopce okolo údolí se barví sněhem do běla. Zatím nám vůbec nedochází, že to ranní slunce bylo nadlouho poslední, co jsme tu viděli. Lungden je překvapivě docela rozsáhlý a v jedné větší lodgi (4 388m) domlouváme nocleh na zítra. Tady je už tak deset turistů, převážně v péřovkách. Přeci jen je tohle stavení prakticky pod Renjo pasem, takže dost na ráně. A navíc asi nejsme jediný, kteří nechtějí jít tou lidskou dálnicí pod Everest. Zpět jdeme tou alternativní cestou, která je naprosto v pohodě. Johny nás už vyhlíží a vypadá čile, což je fajn. V lodge dávám další pokrm tajemného jména – koláč šerpy, z čehož se vyklube náš bramborák :-), ale zas takový bez chuti. Shodujeme se, že místní strava není to pravé ořechové. Další zajímavostí, kterou musím zmínit, je kniha do které si tu člověk sám zapisuje co vypil a snědl a někdy i kolik to stojí. Zbytek dne se už jen tak poflakujeme. Sledujeme cvrkot. Pořád sem někdo chodí, někdo odchází. Dáváme čaj, nebo obcházíme okolo baráku a koukáme na ty neblahé meteorologické jevy v okolí :-(. K večeru se relativně vyčasuje, což je divný. Přichází yaci z pastvy, výrazně chlupatější, než ty v okolí Lukly. Dělám si bžundu a pokouším se imitovat jejich bučení, abych navázal mezidruhovou komunikaci. Bohužel jsem přistižen pánem domu, který na mě kouká trošku jak na dementa :-). Padá tma a celá rodina se jde uložit do jídelny, tak my jdeme do svých minikamrlíků a v půl sedmý se už zase pokoušíme usnout. V noci se spouští liják a Himaláje nám začínají ukazovat, že „suché a slunečné“ období v říjnu je jen iluze pro turisty, aneb ve velehorách nemůže přeci existovat měsíc stabilní krásné počasí. Dnes cca 14km, 650 výškových do kopce, 300 z kopce.
Žádné komentáře:
Okomentovat