úterý 13. října 2009

Trek přes tři sedla – zhodnocení

Už jen základní údaje 15dnů, 181km, 10km výškových nahoru a dolů, tři pětitisícová sedla a dva pětitisícové vrcholy naznačují, že to nebyl trek z nejlehčích. Pro mě to byl zatím trek nejdelší jak na počet dnů i na kilometry. Navíc byl i v nejvyšší průměrné výšce srovnatelné zatím snad jen s trekem k pramenům Amazonky. Na druhou stranu byl i v něčem jednoduchý. Každý večer se spalo v lodgi, nebylo tedy vůbec potřeba stavět / bourat stan každý den, což je činnost, která hodně brzy přestane bavit :-). Takže se není ani čemu divit, že jsem na Jurka lehce nadával, když jsem ho po celou dobu vláčel na zádech a ani jednou nerozbalil. Též nebylo potřeba vařit, což ušetří spoustu času a kilogramů v batohu. Bohužel na něm člověk, mimo pár pasáží, nezažíval pocit dobrodružství z důvodu historického osídlení až téměř pod ledovce a vysokou návštěvností. Ne jako v Jižní Americe, kdy jsme šli několik dnů aniž bychom spatřili živáčka. Na druhou stranu jsem čekal, že to s turisty bude ještě daleko horší. Ano, ta hlavní trasa přímo k Everestu je šíleně přelidněná a až nepěkně komerční. V ostatních údolích okolo to už bylo daleko snesitelnější a dokonce při přechodu Kongma la jsme nepotkali za celý den nikoho a to jsme byli, mimo Anapurny, v nejnavštěvovanější části země. Co mě však dost zklamalo bylo počasí. Čekal jsem od vyhlášeného nepálského října daleko víc. Vyšlo to zhruba půl na půl, což mě přišlo dost málo. O to víc se budu možná chtít znovu podívat na vyhlídky, co mě teď unikly. Navíc jsem nabral spoustu inspirace na další, dobrodružnější cesty do těchto končin :-). Samotná příroda snad nepotřebuje komentáře. Nádherné hory, jak ty zelené dole, tak zvlášť ty nahoře ledovcové. Neuvěřitelné výhledy na všechny strany. Nabral jsem i nové zkušenosti. Poprvé zažil částečnou sněžnou slepotu – brýle fakt už budu nosit :-). Byl jsem v horách opuštěn od původních parťáků a musel jsem se s novou situací vypořádat. Tímto ještě jednou děkuji štěstěně, že jsem potkal Zdendu, Lukáše a Jirku, se kterými jsem pokračoval dál.

Žádné komentáře: