Večer v Lobuche (4 938m)

Lukas už na mě z dálky mává, tak jsem rád, že je tu nemusím někde hledat. Už předem mě připravuje, že to tu není žádná sláva, ale prý to bylo úplně poslední volné místo. Sice si u ubytka nikdy moc nevymýšlím, ale tohle je fakt síla. Nejhorší je, že tu dělali nějakou „rekonstrukci“ a po celém komplexu se line agresivní „vůně“ ředidel. To, že je sprcha nefunkční, záchody hnusný a barák vypadá jak kdyby ho ztloukli ajeťáci a mohl by se každou chvíli zřítit už ani nemá cenu komentovat. Celému to tu šéfuje Číňan v obleku vypadající jak nějaký baleťák. Navíc je tu nejvíc draho a přelidněno. Prostě určitě nejhorší lodge v Nepálu. Pán Fráček si reputaci rozhodně nelepší ani tím, když nás po půl hodině vyhazuje od pěkného stolu u okna a místo nás tam umísťuje nějakou cestovku staříků. Nyní sedíme u východových dveří a pořád na nás táhne zima, protože několik magorů, co pendlují stále sem a tam, samozřejmě nezavírají dveře. Když je zavírám už poněkolikáté, tak s nimi lehce třísknu div se nerozpadne celá překližková stěna. Od té doby už nejdou zavřít vůbec, ale naštěstí je místní ajeto po chvíli opraví tím, že urve prkýnko, které začalo po mém zákroku nějak přečnívat :-). Z pána Fráčka se vyloupává romantik. Po celé lodge rozmísťuje moře svíček, což se nám nezdá jak úplně šťastný nápad, když je tu všechno ze dřeva a smrdí ty ředidla. Navíc je to tu docela spletitý, že dát si pár piv, tak člověk už svůj pokoj za boha nenajde. Cca 12km, 200 nahoru, 430 dolů.