První kroky v Sauraha

Čeká tady už rozsáhlá grupa naháněčů, kteří rozebírají turisty z busů do jeepů. Jsem umístěn jako první a pak dlouhé minuty čekám na prudkém sluníčku jak škvarek obecný. Sauraha má jen nějakých 100 metrů nad mořem a na obzoru, sto kilometrů vzdušnou čarou, vidím Manaslu (8 163m). Tyhle výškové rozdíly jen podtrhují neuvěřitelnou členitost této země. Jsem docela zvědavý jaké nafasuji parťáky. Nakonec je to šest Číňanů ve dvou skupinách. Tak to bude tedy ještě sranda. Jedeme jen kousek mezi poli a pak se už dostáváme na asfaltku fungující jako hlavní ulice v Sauraha. Posléze se dozvídám, že co je v katastru Sauraha je vyasfaltovaný, protože to platí město z příjmů od turistů. Všechny ostatní polňačky jsou státní, takže prakticky bez údržby. Náš resort je docela pěkný a mám pro sebe veliký pokoj. Na welcome drinku se dozvídáme program. Dnes je prý už jen relax, což jsem tak trochu očekával a poté sledování západu slunce. Hřebem večera má být nějaké pozorování místních tanců, na což se mě už teď jít nechce, zvlášť když bych tam seděl sám. V návštěvní knize resortu jsou zapsaní fakt jen samý Číňané, takže moje přítomnost zde je vlastně takovou menší záhadou :-). Po pozdním veg obídku vyrážím konečně na průzkum okolí. Pendluji po hlavní ulici plné obchůdků a suvenýrů. Na to, jak je tu obrovská možnost ubytování, mě tu nepřijde zas tolik návštěvníků. Přicházím až k řece, kde je spousta restyk, tak se trošku obávám, že zde bude ten proslavený západ slunce. Na zpáteční cestě se konečně doptám na „barber shop“. Říkám si, že mám vlastně velký štěstí, že musím počkat než holič dodělá předchozího zákazníka. Vidím alespoň všechny ty procedury a nic mě snad nevystraší. Docela mě překvapilo, že i holení může být docela cestovatelským zážitkem :-). Pán, co se o nás stará, si mě nějak oblíbil a z mého oholení je vysloveně nadšený. Prý jsem nyní „handsome men“ :-). Pak už vyrážíme na ten avizovaný sunset. Je to docela slabá atrakce, kterou naštěstí zachraňuje domorodec na kanoi, který tomu lehce dodává kouzlo. Ještě procházíme přilehlé muzeum, které zpočátku vypadá taky fejkově, ale je zadarmo a něc tam i je. Číňané moc Anglicky nemluví, tak se pán zaměřuje na mě a prakticky nejde setřást. Dokonce ani na netu mě nedopřeje klid. Z večeru se pomalu stává psycho :-). Tak z večeře prchám i s pivkem na pokoj, ale i tam se pán po chvíli dobývá, protože je prý čas vyrazit na kulturní večer. Imituji, že jsem velmi tired, tak mě už konečně nechává žít.