Ráno se probouzím s tím, že vidím rozmazaně :-(. Mám příznaky mírné sněžné slepoty, která jak se pozdě dozvídám může vzniknout i za mlhy. Takže už nejsem jen ztracený, ale i skoro „slepý„. Místní boss mě odvádí za boudu a mám se chvíli koukat do sněhu ve stínu a pak si přiložit zmrzlý sníh do očí a chladit. Za pět minut po dvanácté tedy vytahuji brýle proti slunci a zjišťuji, že mě dělá problém jen ostřit na blízko, jinak vidím skoro normálně. Takže snad nebude potřeba doporučovaná léčba obvázat oči na několik dní obvazem či být v naprosté tmě. To bych strašně
zuřil, protože ta nekonečná fronta konečně přešla a je vymetená obloha a my se můžeme kochat východem slunce a okolními pocukrovanými horami. Vypadá to tu najednou úplně úžasně. Včerejší a vlastně už skoro týdenní deprese je pryč. S obrovskými problémy fotím, protože display je na mé oči trošku velký oříšek. George mě půjčuje nějaké kapky do očí, protože já jsem bez jakýchkoliv medikamentů. Lékárnička číslo jedna zůstala v Ivanově báglu někde na Heatrow a druhou mají kluci, co mě tu ponechali osudu. Snad to pomůže. Každopádně se s tím musím naučit nějaký čas žít. Skoro hodinu zevlujeme před lodgí, než slunce nasvítí kompletně okolí. Přímo před námi se tyčí obrovská stěna Arakam tse (6 423m) a i ostatní hory nevypadají zle. Teď už jen zabalit baťoh a vzhůru směr Everest :-). Vypadá to, že tam dojdeme opravdu ve správný čas.
Ráno se probouzím s tím, že vidím rozmazaně :-(. Mám příznaky mírné sněžné slepoty, která jak se pozdě dozvídám může vzniknout i za mlhy. Takže už nejsem jen ztracený, ale i skoro „slepý„. Místní boss mě odvádí za boudu a mám se chvíli koukat do sněhu ve stínu a pak si přiložit zmrzlý sníh do očí a chladit. Za pět minut po dvanácté tedy vytahuji brýle proti slunci a zjišťuji, že mě dělá problém jen ostřit na blízko, jinak vidím skoro normálně. Takže snad nebude potřeba doporučovaná léčba obvázat oči na několik dní obvazem či být v naprosté tmě. To bych strašně
zuřil, protože ta nekonečná fronta konečně přešla a je vymetená obloha a my se můžeme kochat východem slunce a okolními pocukrovanými horami. Vypadá to tu najednou úplně úžasně. Včerejší a vlastně už skoro týdenní deprese je pryč. S obrovskými problémy fotím, protože display je na mé oči trošku velký oříšek. George mě půjčuje nějaké kapky do očí, protože já jsem bez jakýchkoliv medikamentů. Lékárnička číslo jedna zůstala v Ivanově báglu někde na Heatrow a druhou mají kluci, co mě tu ponechali osudu. Snad to pomůže. Každopádně se s tím musím naučit nějaký čas žít. Skoro hodinu zevlujeme před lodgí, než slunce nasvítí kompletně okolí. Přímo před námi se tyčí obrovská stěna Arakam tse (6 423m) a i ostatní hory nevypadají zle. Teď už jen zabalit baťoh a vzhůru směr Everest :-). Vypadá to, že tam dojdeme opravdu ve správný čas.
Žádné komentáře:
Okomentovat