Ráno se rozjíždím pozvolna, koukám z okna a ošklivé počasí mě utvrzuje v tom, že je pravý čas odejít z hor. Navíc kdyby se mě podařilo přebookovat letenku už na dnes, tak bych stihnul ještě návštěvu NP Chitwan na jihu Nepálu, kam jsem se chtěl hodně podívat. Ještě v klidu posnídám a pak už vyrážím kvapíkem. Loučím se s chortenem na kraji města, ale počítám, že ho ještě někdy uvidím. Zbylo tady ještě opravdu hodně dluhů, hlavně kvůli tomu blbému počásku. Kopec, který nám dal tak zabrat mám za 45
minut seběhlý. Až na jeho úpatí potkávám první lidi. Pak už to samozřejmě narůstá, jak vyráží cestovky z Monja. V Jorsale se musím odhlásit z národního parku, tak tam zjišťuji jak to vypadá s Johnym a Lukášem a jsem překvapen, když se dovím, že ještě nešli. Říkám si, že si dali ještě nejspíš nějaký výletík nebo jdou fakt těžce na pohodu a někde jsem je musel předběhnout. Mezi Monjem a Pakdingem je naprostý masakr. Hrozných lidí. Některé skupiny vypadají jak tlupy yaků, kterým se musí ukázat, kde se má zastavit a kde ne. Zase obdivuji nosiče, kteří tu odvádějí neskutečnou práci. Trekařů s krosnami je tu opravdu málo, téměř všichni chodí výletně. Věřím tomu, že z toho můžou mít větší požitek se neztahat, ale i vyrazit na vlastní pěst bez doprovodu guidů a nosičů má rozhodně něco do sebe. Zastavuji se zas na všech pěkných vyhlídkách, ale už prakticky nic nefotím. Poslední výšlap do Lukly dá docela zabrat, zvlášť když i s krosnou dávám jednu výpravu turistů středního věku za druhou. V městečku spíš přidávám, než abych šel na pohodu. Ta vidina dnešního odletu mě žene dopředu. Spařený jak pes přicházím na letiště a ještě než se stačím vydýchat mám velmi ochotně změněný letenky ze čtvrtka na za 30 minut, což je paráda :-). Dal jsem si tedy pěknou sportovní vložku na konec – další „dvoudenní“ štreku jsem dal za 4h40m, takže je vidět, že si tělo už zvyklo na jiné podmínky než na kancelářskou práci :-).
Celkem cca 16km, do kopce 600 z kopce 1200. Při plánování treku se zdál tak nekonečný a ono to uteklo jak voda…
Ráno se rozjíždím pozvolna, koukám z okna a ošklivé počasí mě utvrzuje v tom, že je pravý čas odejít z hor. Navíc kdyby se mě podařilo přebookovat letenku už na dnes, tak bych stihnul ještě návštěvu NP Chitwan na jihu Nepálu, kam jsem se chtěl hodně podívat. Ještě v klidu posnídám a pak už vyrážím kvapíkem. Loučím se s chortenem na kraji města, ale počítám, že ho ještě někdy uvidím. Zbylo tady ještě opravdu hodně dluhů, hlavně kvůli tomu blbému počásku. Kopec, který nám dal tak zabrat mám za 45
minut seběhlý. Až na jeho úpatí potkávám první lidi. Pak už to samozřejmě narůstá, jak vyráží cestovky z Monja. V Jorsale se musím odhlásit z národního parku, tak tam zjišťuji jak to vypadá s Johnym a Lukášem a jsem překvapen, když se dovím, že ještě nešli. Říkám si, že si dali ještě nejspíš nějaký výletík nebo jdou fakt těžce na pohodu a někde jsem je musel předběhnout. Mezi Monjem a Pakdingem je naprostý masakr. Hrozných lidí. Některé skupiny vypadají jak tlupy yaků, kterým se musí ukázat, kde se má zastavit a kde ne. Zase obdivuji nosiče, kteří tu odvádějí neskutečnou práci. Trekařů s krosnami je tu opravdu málo, téměř všichni chodí výletně. Věřím tomu, že z toho můžou mít větší požitek se neztahat, ale i vyrazit na vlastní pěst bez doprovodu guidů a nosičů má rozhodně něco do sebe. Zastavuji se zas na všech pěkných vyhlídkách, ale už prakticky nic nefotím. Poslední výšlap do Lukly dá docela zabrat, zvlášť když i s krosnou dávám jednu výpravu turistů středního věku za druhou. V městečku spíš přidávám, než abych šel na pohodu. Ta vidina dnešního odletu mě žene dopředu. Spařený jak pes přicházím na letiště a ještě než se stačím vydýchat mám velmi ochotně změněný letenky ze čtvrtka na za 30 minut, což je paráda :-). Dal jsem si tedy pěknou sportovní vložku na konec – další „dvoudenní“ štreku jsem dal za 4h40m, takže je vidět, že si tělo už zvyklo na jiné podmínky než na kancelářskou práci :-). Celkem cca 16km, do kopce 600 z kopce 1200. Při plánování treku se zdál tak nekonečný a ono to uteklo jak voda…
Žádné komentáře:
Okomentovat