Ani se nestačím vydýchat z procházky a už se vyjíždí na tu avizovanou plavbu kánoí. Jeepem se tentokrát přesouváme na úplně druhou stranu a zase projíždíme zajímavými tharskými oblastmi. Na vlastní plavbu nějakou dobu čekáme v hodně provizorním přístavu. Alespoň můžeme sledovat jak místní mastí karty, nebo koukat na Manaslu, které si tak trochu říká o nějakou příští návštěvu, hlavně svou údajnou liduprázdností :-). Konečně se jdeme naloďovat. Trošku zkoprněle koukáme na plavidlo, kterým se tu budeme posouvat. Je to kánoe vydlabaná z jednoho kmene, takže velká romantika. Ale vypadá strašně vratce! Opatrně si
všichni sedáme a voda končí jen asi centimetr pod hranou kánoe. Tak to vypadá, že místo poklidného sledování okolní přírody budeme spíš bez hnutí sledovat to, zda se nepřevrhneme do místních vod. Naštěstí nás kupodivu zachraňuje to, že nám do lodi začíná zatékat. V půlce plavby se tedy odchytává chlapík tlačící akorát svou loď proti proudu. Přelézáme do většího „kmene“, který se jeví už výrazně stabilnější, takže si už můžeme tuhle poklidnou plavbu opravdu vychutnávat. Okolí je hlavně o ptactvu, vidíme
krásné bažanty, pávy, spoustu ledňáčků, volavky a pak řadu místních druhů, jejichž anglická jména nám náš mistr každou chvíli oznamuje. Vidíme dokonce jednoho vzácného s dlouhatánským ocasem, což našeho guida probudí z každodenní rutiny. Hned listuje ve své encyklopedii, aby nám tenhle „very rare“ kus ještě ukázal na obrázku. Je to samozřejmě na trochu jinou foto výbavu než co mám, takže se spíš kochám, než cvakám. Natěšený vzpomínkami z bolívijské pampy očekávám záplavu avizovaných krokodýlů, ale nakonec vidíme jen tři kusy – dva masožravé a
jednoho pěkného gaviala s dlouhatánskou tlamou. Ale i tak jsem s plavbou spokojený, zvlášť hojnost pávů mě příjemně překvapila. Přistáváme na rozhraní savany a jungle lesa – tak tady začíná "nature trail". Musím se smát, když si náš průvodce, třetinový mužíček co já, v košilce a průvodcem ptačí říše v podpaždí, shýbá pro klacek jako zbraň proti případně se objevivšímu nosorožcovi. Jen co ujdeme pár desítek metrů se znovu shýba k zemi. Prý to tady počůral nosorožec – všichni si musíme povinně čuchnout. Smrdí to pěkně :-). Jsou tu i velké stopy v bahně.
Klacek na nosorožce se nakonec opravdu hodí. Míjíme totiž termitiště, tak ho pán trošku likviduje, abychom viděli, že o v něm opravdu žije. Přicházíme k pěkným mokřadům. Pak začne něco chrastit v roští, tak máme lehce lufta jestli to fakt není nosorožec, ale je to zase jen neškodný jelínek :-). Ale i tak to byla docela fajn procházka.
Ani se nestačím vydýchat z procházky a už se vyjíždí na tu avizovanou plavbu kánoí. Jeepem se tentokrát přesouváme na úplně druhou stranu a zase projíždíme zajímavými tharskými oblastmi. Na vlastní plavbu nějakou dobu čekáme v hodně provizorním přístavu. Alespoň můžeme sledovat jak místní mastí karty, nebo koukat na Manaslu, které si tak trochu říká o nějakou příští návštěvu, hlavně svou údajnou liduprázdností :-). Konečně se jdeme naloďovat. Trošku zkoprněle koukáme na plavidlo, kterým se tu budeme posouvat. Je to kánoe vydlabaná z jednoho kmene, takže velká romantika. Ale vypadá strašně vratce! Opatrně si
všichni sedáme a voda končí jen asi centimetr pod hranou kánoe. Tak to vypadá, že místo poklidného sledování okolní přírody budeme spíš bez hnutí sledovat to, zda se nepřevrhneme do místních vod. Naštěstí nás kupodivu zachraňuje to, že nám do lodi začíná zatékat. V půlce plavby se tedy odchytává chlapík tlačící akorát svou loď proti proudu. Přelézáme do většího „kmene“, který se jeví už výrazně stabilnější, takže si už můžeme tuhle poklidnou plavbu opravdu vychutnávat. Okolí je hlavně o ptactvu, vidíme
krásné bažanty, pávy, spoustu ledňáčků, volavky a pak řadu místních druhů, jejichž anglická jména nám náš mistr každou chvíli oznamuje. Vidíme dokonce jednoho vzácného s dlouhatánským ocasem, což našeho guida probudí z každodenní rutiny. Hned listuje ve své encyklopedii, aby nám tenhle „very rare“ kus ještě ukázal na obrázku. Je to samozřejmě na trochu jinou foto výbavu než co mám, takže se spíš kochám, než cvakám. Natěšený vzpomínkami z bolívijské pampy očekávám záplavu avizovaných krokodýlů, ale nakonec vidíme jen tři kusy – dva masožravé a
jednoho pěkného gaviala s dlouhatánskou tlamou. Ale i tak jsem s plavbou spokojený, zvlášť hojnost pávů mě příjemně překvapila. Přistáváme na rozhraní savany a jungle lesa – tak tady začíná "nature trail". Musím se smát, když si náš průvodce, třetinový mužíček co já, v košilce a průvodcem ptačí říše v podpaždí, shýbá pro klacek jako zbraň proti případně se objevivšímu nosorožcovi. Jen co ujdeme pár desítek metrů se znovu shýba k zemi. Prý to tady počůral nosorožec – všichni si musíme povinně čuchnout. Smrdí to pěkně :-). Jsou tu i velké stopy v bahně.
Klacek na nosorožce se nakonec opravdu hodí. Míjíme totiž termitiště, tak ho pán trošku likviduje, abychom viděli, že o v něm opravdu žije. Přicházíme k pěkným mokřadům. Pak začne něco chrastit v roští, tak máme lehce lufta jestli to fakt není nosorožec, ale je to zase jen neškodný jelínek :-). Ale i tak to byla docela fajn procházka.
Žádné komentáře:
Okomentovat